NOZ v praxi: Podíl ve společnosti s ručením omezeným

autor: JUDr. Petr Hampel
publikováno: 12.08.2014

Denně se přesvědčuji o tom, že navzdory desetitisícům existujících společností s ručením omezeným s násobným počtem společníků, včetně mnoha let praxe, stále není mnohým z nich jasná otázka, co vlastně podíl ve společnosti s ručením omezeným znamená, zda vůbec a případně za jakých okolností s ním mohou disponovat a co taková dispozice vlastně znamená. Je to totiž něco neuchopitelného, co existuje samo o sobě, mění se, aniž by bylo vidět a zahrnuje v sobě mimo majetek (na který nejčastěji všichni společníci podíl redukují) také práva a povinnosti s ním spojené. Redukce podílu ve společnosti na „peníze“, které pro každého společníka v praxi představuje, se dostává do popředí zejména v okamžiku, kdy dochází či má dojít k jeho přechodu či převodu na jinou (či jiné) osobu.

Zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále též jen „z. o. k.“), nově reguluje podmínky pro převod podílu (nikoli „obchodního podílu“, ale to je jen kosmetická změna) v § 207 a násl. Rozlišuje přitom převod podílu v rámci společnosti na jiného ze společníků a převod vně společnosti na třetí osobu (v tom se úprava nijak nezměnila). Jde-li o převod podílu uvnitř společnosti, zachovává právo každého společníka podíl převést na kteréhokoli ze stávajících společníků (§ 207 odst. 1 z. o. k.). Současně však nedává ovšem společnosti žádný prostor toto právo společníka ve společenské smlouvě vyloučit. Podíl se tak stal vždy převoditelný (společnost již jej nemůže učinit uvnitř společnosti nepřevoditelným, což předchozí právní úprava umožňovala[1]). Maximem je omezení jeho převoditelnosti souhlasem jiného orgánu společnosti. Nejčastěji půjde o případ nutného souhlasu valné hromady. Jde totiž o podmínku, která podle dřívější právní úpravy platila ze zákona (§ 115 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále též jen „obch. zák.“), ledaže by ji v textu společenská smlouva vyloučila či nějak jinak modifikovala. Řada společností prostě do textu svých společenských smluv pouze převzala tehdejší zákonnou úpravu. Šlo totiž často o vzorové smlouvy, které společníci v podstatě ani nečetli. Častou otázku, kterou v této souvislosti dostávám, je, zda tato (stará) úprava společenské smlouvy platí i po 1. 1. 2014. Odpověď je ve většině případů kladná, neboť též § 207 a násl. z. o. k. představuje úpravu dispozitivní, tedy text či úprava společenské smlouvy se nedostane do rozporu s novou kogentní úpravou. I po 1. 1. 2014 tedy platí, že v tomto případě je nutný souhlas valné hromady.

Další otázkou v této souvislosti pak je, zda tento souhlas musí mít stále formu notářského zápisu, či nikoli. Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď, byť stávající praxe formu notářského zápisu vyžaduje (takový výklad se v praxi prosadil a osobně si myslím, že má racionální jádro, byť jsou mi známy i názory opačné). Ustanovení § 172 z. o. k. stanoví povinnou formu notářského zápisu – mimo jiné – tam, kde se rozhodnutím valné hromady mění obsah společenské smlouvy, či důsledkem rozhodnutí je tato změna (§ 171 odst. 1 z. o. k.). Skutečnost, že valná hromada rozhoduje o souhlasu s převodem podílu, ještě neznamená faktický zásah do společenské smlouvy, nicméně v konečném důsledku jím je za předpokladu uzavření smlouvy o převodu podílu. Proto je také povinná forma notářského zápisu. Valná hromada obvykle uděluje souhlas s již uzavřenou smlouvou. Společníci totiž zpravidla mají zájem na ovlivnění osoby budoucího nového společníka. Může však udělit souhlas, aniž by byla smlouva sepsána. Na druhé straně není nic jednoduššího, než obejít tento souhlas hlasováním per rollam, které formu notářského zápisu mít nemusí. Nadto je možné je uskutečnit rychleji, méně formálně a samozřejmě levněji. Vyžaduje to jen spolupráci uvnitř společnosti a samozřejmě tuto formu rozhodování nesmí společenská smlouva vylučovat (což nepředpokládám). Ustanovení § 207 z. o. k. nadále již na druhé straně nepřipouští možnost vyloučení převodu podílu uvnitř společnosti. Pokud tedy starý text společenské smlouvy tuto variantu připouštěl (§ 115 obch. zák. ji výkladově připouštěl), 1. 1. 2014 přestala tato úprava platit a podíl se stal uvnitř společnosti volně převoditelný, aniž by byl vázán na souhlas valné hromady.

Z. o. k. zakotvil prvořadou možnost každého společníka podíl kdykoli převést uvnitř společnosti. Současně umožnil (dispozitivně) – stanoví-li tak společenská smlouva – podmínit převod souhlasem některého z orgánů společnosti (tak tomu bylo i podle staré úpravy och. zák. s tím ovšem, že § 115 odst. 1 obch. zák. naopak vyžadoval primárně souhlas valné hromady a teprve společenská smlouva jej mohla – úplně – vyloučit). Ustanovení § 207 odst. 2 z. o. k. předpokládá, že valná hromada bude již schvalovat konkrétní text smlouvy o převodu podílu, neboť hovoří o uzavření smlouvy a ode dne uzavření počíná běžet šestiměsíční lhůta k (ne)udělení souhlasu. Na něj je také vázána účinnost smlouvy. Složitě si lze představit opačný postup, tedy že valná hromada udělí paušální souhlas s převodem a teprve pak se uzavírá konkrétní smlouva. I takový výklad má ovšem racionální jádro.[2] Byť osobně mám o něm vzhledem k textu § 207 odst. 2 z. o. k. určité pochybnosti. Mám za to, že by mělo být známo, na jakou konkrétní osobu má být podíl převeden. Teprve poté se finalizuje konkrétní text smlouvy, nicméně otázkou v takovém případě zůstává účinnost smlouvy. Nemůže k ní totiž dojít dříve, než bude smlouva uzavřena. Je-li tedy udělen tzv. souhlas předem, smlouva nabývá účinnosti (stejným či pozdějším) dnem uzavření, či za splnění dalších podmínek, které jsou jejím obsahem. Smyslem § 207 z. o. k. je dát možnost společníkům, pokud o to mají zájem, ovlivnit osoby budoucích společníků, či alespoň seznámit se s tím, že napříště společníkem bude někdo jiný. Stávající judikatura k § 115 obch. zák. přitom připouštěla souhlas jak předchozí, tak následný za předpokladu, že zákon výslovně nevyžadoval souhlas předchozí[3].

Z. o. k. v tomto ohledu proto nepřináší žádnou zásadní změnu. O formě rozhodnutí valné hromady jsem pojednal výše (musí mít formu notářského zápisu). Je-li ovšem převod podílu vázán na souhlas jiného orgánu společnosti, forma notářského zápisu vyžadována není. Např. jednatelé či dozorčí rada proto udělují souhlas prostou písemnou formou. Jinak pro ně platí totéž, co pro valnou hromadu.

Nově jsou upravena pravidla pro (ne)udělení souhlasu. Nutno říci, že jde o pravidla dispozitivní, a to jak ohledně lhůty 6 měsíců, tak ohledně účinků, kterou jsou jinak s odstoupením ze zákona spojeny. Lze je proto ve společenské smlouvě zcela vyloučit. Pak ovšem uzavřená smlouva o převodu podílu bude platná, ovšem na její účinnost může společník čekat i nekonečně dlouho a prakticky zablokuje sám sebe v dalším nakládání s podílem. Proto bude vhodné raději zapracovat do smlouvy konkrétní pravidla, jak bude postupováno, pokud souhlas nebude udělen. Jinak obecná pravidla pro odstoupení od smlouvy obsahuje zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). I na ně lze ve smlouvě odkázat, přičemž prakticky se v nich nic zásadního nezměnilo. Jde o § 2004 o. z., podle kterého se závazek ze smlouvy ruší od počátku. Ustanovení § 2005 o. z. pak zakotvuje zánik účinků práva a povinnosti stran smlouvy. To znamená, že smluvní strany si musí vydat vše, co si plnily, přičemž odstoupení se nedotýká smluvní pokuty, úroků z prodlení, práva na náhradu škody a ujednání o způsobu řešení sporů. K těmto účinkům odstoupení dochází marným uplynutí doby (nejsou-li dohodnuty podmínky jiné, např. vstup samotné společnosti do likvidace apod.). Neudělením souhlasu na druhé straně společnost jasně dala najevo svou vůli, pročež zákon nově konstruuje právo dotčeného společníka ze společnosti vystoupit. Nejde však o jakékoli neudělení souhlasu, nýbrž musí jít o neudělení „bez udání důvodu“. Výklad tohoto pojmu může být velmi široký, nicméně musí mít v konkrétním případě racionální základ. Složitě se však bude hledat hranice mezi obstrukcí společnosti (ostatních společníků) a konkrétními důvody, které budou uváděny jako zásadní, pro které společnost bude brojit proti udělení souhlasu s převodem. Dotčenému společníku pak nezbude než se domáhat raději zrušení své účasti soudem. Bude to nepochybně rychlejší a povede to ke kýženému cíli.

Jde-li o převod podílu vně společnosti na třetí osobu, je tato varianta dispozice s podílem ze zákona vázána na souhlas valné hromady, který musí být (jak plyne z výše uvedeného) udělen ve formě notářského zápisu. Jde však opět o úpravu dispozitivní, tedy společenská smlouva může povinný souhlas valné hromady vyloučit, či převod vázat na souhlas jiného orgánu společnosti. Záleží proto především na vůli společníků, zda chtějí mít otevřenou společnost, v níž se mohou volně měnit společníci bez vědomí ostatních společníků, nebo nikoli. Pokud budou všichni společníci současně též jednateli společnosti, není od věci vázat ve společenské smlouvě souhlas s převodem na jednatele, který již formu notářského zápisu nemusí. Z hlediska udělení souhlasu platí podle § 208 z. o. k. stejná pravidla jako pro případ převodu uvnitř společnosti. Je tedy stejně dispozitivně stanovena lhůta 6 měsíců pro vyjádření (ne)souhlasu a nastolení právního stavu, jako by došlo k odstoupení do smlouvy včetně toho, že i tato úprava je dispozitivní.

Samotný obsah smlouvy o převodu podílu již z. o. k. neupravuje. Jde o smlouvu sui generis, která svým obsahem totiž může a v praxi často představuje, smlouvu kupní, či darovací, směnnou či jinou. Platí tudíž pro ni obecná pravidla pro právní skutečnosti, zejména smlouvy, jak je upravuje o. z. Musí vymezovat toliko smluvní strany, předmět a pak již závisí na konkrétním smluvním typu (kupní smlouva musí obsahovat cenu resp. způsob jejího určení, případně vůli, že cena nemá být uvedena atd.). Samozřejmě musí být podepsána a podpisy musejí být úředně uvěřeny (§ 209 odst. 2 z. o. k.).

Velmi častou je také v praxi otázka rozdělení podílu. Tu reguluje v obecné rovině § 43 z. o. k. a jako základní pravidlo stanoví možnost rozdělení podílu pouze v případě jeho převodu nebo přechodu. Jde však o pravidlo dispozitivní, které může společenská smlouva buď zcela vyloučit či změnit. Dosavadní právní úprava provedená v § 117 obch. zák. se tak zásadně změnila v tom smyslu, že dříve bylo možné pouze rozdělení podílu vyloučit, nikoli tedy změnit, či dokonce rozšířit. K tomuto výkladu se kloní též autoři komentáře k z. o. k.[4] Bude proto záviset opět na vůli společníků, kterou projeví v textu společenské smlouvy. Rozdělení podílu bez současného přechodu či převodu může být též praktické, pročež je vhodné je do společenské smlouvy zapracovat. Muže jím totiž např. dojít k rozšíření druhů podílů u stávajícího společníka apod. Pokud to ovšem stávající společenská smlouva neumožňuje, což je častý případ, musí nejdříve dojít k její změně. Jinak k rozdělení podílu je vždy nutný souhlas nejvyššího orgánu korporace, což je pravidlo kogentní (§ 43 odst. 3 z. o. k.). Souhlas musí mít formu notářského zápisu. Tento závěr je založen na stejné argumentaci jako v případě souhlasu valné hromady s převodem podílu uvedené výše. Jde tu též o zásah do společenské smlouvy, resp. rozhodnutí valné hromady, které vede k její změně.

Zápis příslušné změny společníka do veřejného rejstříku musí být samozřejmě v případě převodu podílu doložen smlouvou, souhlasem valné hromady ve formě notářského zápisu (pokud jde o souhlas jiného orgánu, postačí prostá listina), je-li nabyvatel podílu cizozemská právnická osoba též výpisem z příslušné národní evidence.

Autor je soudcem rozhodujícím ve věcech veřejného rejstříku a práva obchodních korporací