oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Novela zákona o vojenském zpravodajství

publikováno: 30.01.2017

Poslanecká sněmovna projednala dne 25. 10. 2016 v prvním čtení vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podrobnější stanovisko ČAK, k návrhu zákona, které bylo projednáno na 34. schůzi představenstva ČAK konané 12. a 13. prosince 2016, najdete Z D E.

Místopředseda ČAK Mgr. Robert Němec, LL.M., k tomu uvádí: 

Proč by se Česká advokátní komora měla zabývat tzv. zákonem o kybernetické bezpečnosti? ČAK se účastní legislativního procesu v první řadě v oblasti své působnosti, kterou je poskytování právních služeb. Ochrana kybernetické bezpečnosti pak nepochybně není jedním z úkolů ČAK. V širším kontextu však ČAK považuje za legitimní upozorňovat v rámci legislativního procesu na potenciální nebezpečí, které jednotlivé legislativní návrhy mohou představovat pro ústavou chráněná lidská práva a svobody. Mezi tato práva nepochybně patří právo na soukromí, důvěrnost přepravovaných zpráv, právo na soudní ochranu a právo na právní pomoc, jehož nedílnou součástí je právo na zachování důvěrnosti vztahu mezi klientem a advokátem.

Podle současné právní úpravy může vojenské zpravodajství používat zpravodajskou techniku při monitorování telekomunikačního, radiokomunikačního nebo obdobného provozu jen po předchozím povolení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze a při splnění zákonem stanovených podmínek, pouze v nezbytném rozsahu a na omezenou dobu. Za tímto účelem je vojenské zpravodajství oprávněno požadovat od subjektů provozujících veřejnou komunikační nebo elektronickou síť zřízení rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech nebo záznam zpráv v určených bodech jejich sítě.

Co tedy přináší nového vládní návrh novely zákona o vojenském zpravodajství? Pod záminkou boje proti kybernetickým útokům umožňuje zákon vojenskému zpravodajství při zajišťování kybernetické bezpečnosti využívat „prostředky kybernetické obrany, kterými jsou věcné technické prostředky vedoucí k předcházení, zastavení nebo odvrácení kybernetického útoku a související postupy a opatření“. Pokud se vám zdá, že tato definice kruhem je poněkud nejasná, vězte, že je to záměr, neboť dle důvodové zprávy musí konkrétní technické prostředky zůstat tajné.

Podstatou problému je však zejména to, že tyto technické prostředky mohou být použity výlučně na základě jejich schválení vládou. Na základě tohoto souhlasu pak může vojenské zpravodajství vyžadovat od osob zajišťujících síť elektronických komunikací zabezpečení rozhraní pro připojení technických prostředků kybernetické obrany. Pouze v případě, kdy lze očekávat, že využitím prostředků kybernetické obrany dojde k narušení důvěrnosti zpráv a provozních a lokalizačních údajů konkrétní osoby bude třeba souhlasu předsedy senátu Vrchního soudu v Praze. Hranice, kdy bude použití zpravodajské techniky podléhat soudnímu dohledu, tak zůstává přinejmenším velmi nejasná.

Jinými slovy, vojenští zpravodajci se sice budou moci na základě souhlasu vlády napojit na elektronické sítě a monitorovat veškerou elektronickou komunikaci, ale jen pokud by chtěli „naslouchat“, musí si vyžádat souhlas soudu. Máme tedy uvěřit, že se sice zpravodajci na elektronické sítě napojí, ale naslouchat nebudou. V zemi, kde ke zneužití vojenského zpravodajství k soukromým účelům stačí pokyn z úřadu vlády, se tomu věří obtížně a je třeba trvat na silnějších právních zárukách.