Nestoři české advokacie – JUDr. Karel Friml, CSc.

publikováno: 09.11.2016

Ani se nechce věřit, že tento noblesní muž, který je úžasným společníkem s kultivovanou češtinou a humorem, začínal s advokacií už v roce 1958. Původně ale na práva namířeno neměl. Byl posedlý motory a jeho touhou bylo stát se strojním inženýrem. Největší překážku jeho snu ale postavily přírodní vědy - matematika a deskriptivní geometrie. Tak se k motorům vrátil alespoň skrze paragrafy a stal se uznávanou kapacitou na motoristické kauzy. A nejen to, je známým spisovatelem a scénáristou. Je to tak - z pera JUDr. Karla Frimla se narodil také známý film Jak napálit advokáta.

A co Vy, pane doktore, nechal jste se někdy v životě napálit?

Jednou jsem měl mladého koncipienta a jeho skopičiny padly i na mé triko. Dal třeba inzerát do novin, že prodám panenky s porcelánovou hlavičkou. Tenkrát to byl velký hit a já měl denně třicet lidí u branky a všichni mi nadávali, že si z nich dělám srandu! Ale to víte, že jsem mu to vrátil.

Máte nějakou kauzu, kterou jste prohrál, a dodnes to nemůžete rozdýchat?

Já nemám rád ten výraz „prohrál“. To navozuje dojem, že jde o nějaké sportovní utkání. Tam jde často o život, o svobodu, o děti, což přece není legrace. Když slyším státního zástupce, že je s rozsudkem spokojen, tak se držím stropu. Jak může být spokojený? Jednou jsem přišel v Tachově k soudu, tam si předseda soudu (bývalý harmonikář) mnul ruce: „Já dám dneska dvacet let.“ Představte si, že půjdete do nemocnice a tam si bude ráno chirurg mnout ruce a bude říkat: „Já dneska uříznu čtyři nohy.“ To je přece hrozné! Soud, když někoho odsuzuje, tak má být smutný, že musel sáhnout k takové hrozné věci, jako je vězení. On má být smutný, ne veselý, nemůže být s rozsudkem spokojený.

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý advokát?

Nevím. Já jsem založil svůj život na zásadě, a to by možná byla ta vlastnost, kterou by si dobrý advokát měl uvědomovat denně: Věci jsou tehdy spravedlivé, když můžete zaměnit strany. Když to, co chce ten druhý, by bylo dobré i pro mě, kdybych byl na jeho místě. Nechci si hrát na soudce, to s tím nemá nic společného. Myslím si, že věci jsou spravedlivé, když to můžete obrátit: jestli je to dobré pro mě, tak to musí být dobré i pro tebe. Ctí našeho řemesla vždy bylo, že se advokát, teď mluvím o formální, vnější stránce, má vyjadřovat přesně, stručně, jasně a úplně. Dnes mi vadí přednes. Lidé dnes mluví strašným způsobem, ani moderátoři v televizi nerespektují rody, mluví špatně česky. A advokáti bohužel také. To je po té vnější stránce. Není to o talárech, není to v tom, že si je najednou oblékneme.

Vy nemáte taláry rád?

Hlavně si myslím, že tím, že si někdo oblékne talár, ještě nemluví ani chytřeji, ani moudřeji. Advokát se musí hlavně nějakým způsobem přiblížit tomu člověku, kterého zastupuje. Nezastupuji zločin, zastupuji člověka. Advokát provádí svou profesi, tak jak žije. On není jiný v taláru a není jiný doma. On je pořád stejný. Jenom si sedne do auta nebo si oblékne talár. 

Plné znění rozhovoru s JUDr. Karlem Frimlem o jeho zajímavém životě si můžete přečíst, pokud si knihu Nestoři české advokacie objednáte Z D E .