Nález Ústavního soudu ve věci restituce a ochrany nabytí vlastnického práva od nevlastníka

publikováno: 05.05.2014

Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. I. ÚS 2299/13 o důvodnosti ústavní stížnosti, jíž se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že nabyla nemovitost – budovu č. p. XX na pozemku parc. č. st. XX zapsanou na LV č. XX, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – venkov, katastrální území Vranovice nad Svratkou, obec Vranovice, na základě kupní smlouvy ze dne 15. dubna 1996 od pana Z. K. a paní V. K., kteří ji nabyli kupní smlouvou ze dne 30. 7. 1992 od předchozí majitelky, paní M. H. Vlastnické právo paní M. H. bylo odvozeno z dohody o vydání nemovitosti ze dne 6. 2. 1992, v níž figurovalo jako vydávající Agrodružstvo Vranovice.

Vlastnické právo stěžovatelky počalo být sporné v roce 2000, kdy se správce konkurzní podstaty domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi určení, že je vlastníkem předmětné nemovitosti. Žaloba správce byla zamítnuta s odůvodněním, že správce konkurzní podstaty nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem úpadce. Poté zahrnul správce konkurzní podstaty nemovitost do konkurzní podstaty úpadce.

Stěžovatelka za těchto okolností iniciovala řízení o vyloučení předmětné nemovitosti z konkurzní podstaty úpadce, její žaloba však byla zamítnuta. Stěžovatelka zdůrazňuje, že nabyla vlastnické právo k nemovitosti od fyzických osob, jejichž vlastnické právo bylo zapsáno v katastru nemovitostí. Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, např. na nálezy sp. zn. I. ÚS. 143/07 ze dne 25. 2. 2009, a sp. zn. Pl. ÚS 75/04 ze dne 13. 06. 2006, z nichž vyplývá ochrana dobré víry nabyvatele.

Obecné soudy se však otázkou dobré víry v nabytí práva třetí osoby nezabývaly, ani nevzaly v potaz relevantní judikaturu Ústavního soudu. Stěžovatelka zastává názor Ústavního soudu, vyjádřený v jeho nálezu ze dne 31. 10. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 78/06, dle něhož, pakliže vztah mezi smluvními stranami, včetně odstoupení od smlouvy, zanikl, je možné, aby se důsledky zániku projevily pouze mezi těmito účastníky. Stěžovatelka taktéž argumentuje zásadou materiální publicity katastru nemovitostí a v této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 05. 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3322/2010 a 28 Cdo 3324/2010. Závěrem stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatuje, že zhodnotila budovu částkou 3 307 958 Kč, vloženou investici přitom nelze vymáhat po jejích právních předchůdcích.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2299/13 dostupný  zde.

Zdroj: Ústavní soud ČR http://www.usoud.cz/