Konflikt rodičů nemůže být důvodem k dodatečnému odkladu povinné školní docházky
publikováno: 16.01.2018
IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, právo na vzdělání a právo na spravedlivý proces.
Rozvedení rodiče nezletilé stěžovatelky navrhli v druhé polovině roku 2016 změnu péče o nezletilou ze střídavé na výlučnou péči jednoho z nich. Do současné doby nebylo řízení pravomocně skončeno, a proto je nezletilá nadále ve střídavé péči obou rodičů – v režimu lichý týden u matky, kdy pobývá v Brně, sudý týden u otce, kdy pobývá v Olomouci. Řízení o změně formy péče bylo zahájeno v době, kdy nezletilá byla předškolního věku a měla být zapsána do první třídy základní školy. Všem zúčastněným bylo zřejmé, že střídavá péče by nutně vedla k docházce do dvou základních škol v týdenních intervalech, což by mělo nepochybně negativní vliv na vývoj nezletilé a její vzdělávání; rodiče proto usilovali o výlučnou péči, která by zmíněné riziko odvrátila. Nezletilá byla v průběhu roku 2017 přijata do dvou základních škol – v Brně a v Olomouci s tím, že bude navštěvovat jednu z nich podle toho, kterému z rodičů bude svěřena do výlučné péče. Protože řízení nebylo pravomocně skončeno (zejména kvůli kasačnímu rozhodnutí odvolacího krajského soudu, kterým byla věc vrácena zpět na prvostupňový soud), byla v srpnu 2017 nezletilá postavena do situace, že měla nastoupit do obou základních škol. V reakci na to její matka začala usilovat o dodatečný odklad školní docházky, jehož podmínkou je v případě konfliktu zájmů souhlas obou rodičů. Otec však s odkladem nesouhlasil, a proto matka podala na konci srpna návrh na vydání předběžného opatření k Městskému soudu v Brně, kterým usilovala o nahrazení souhlasu otce.
Městský soud návrhu matky nevyhověl a jmenoval nezletilé stěžovatelce kolizního opatrovníka – statutární město Brno. Podle soudu nevyjasněný vztah mezi rodiči a střídavá péče nejsou relevantními důvody k odkladu školní docházky za situace, kdy ze znaleckých posudků vyplývá dostatečná připravenost a vyspělost nezletilé. K odvolání matky však Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 27. 9. 2017 prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že nahradil předběžným opatřením souhlas otce s odkladem školní docházky nezletilé do základní školy. Matka dne 5. 10. 2017 opětovně podala žádost o dodatečný odklad docházky, které ještě týž den ředitelka brněnské základní školy vyhověla s tím, že byly splněny všechny předpoklady pro dodatečný odklad. Krajský úřad Jihomoravského kraje odvolání nezletilé zamítl. Spor měl dohru také ve správním soudnictví. Otec nezletilé podal proti oběma výše zmíněným rozhodnutím žalobu, kterou Krajský soud v Brně odmítl kvůli nedostatku aktivní legitimace otce.
Stěžovatelka podala prostřednictvím svého kolizního opatrovníka ústavní stížnost proti předběžnému opatření, nahrazujícímu souhlas otce s odkladem její školní docházky. V ní především namítá, že tímto rozhodnutím krajského soudu jí bylo odepřeno právo na vzdělání a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života.
Ústavní soud dospěl k závěru, že krajský soud svévolným postupem upřel nezletilé její právo na spravedlivý proces a vzdělání (povinnou školní docházku) a neochránil její soukromí.
Předně je třeba uvést, že odvolací soud vůbec neměl předběžné opatření v nastalé procesní situaci nařídit, neboť jím nepřípustně nahradil rozsudek ve věci samé, čímž bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a také na veřejné projednání věci a vyjádření k prováděným důkazům. Už to samo o sobě by stačilo ke zrušení předběžného opatření.
Krajský soud však svým postupem porušil i další ústavně zaručená práva stěžovatelky. Soud nepostupoval v souladu s nejlepším zájmem nezletilé, resp. nezohlednil negativní dopady rozhodnutí na její zájmy, tj. řádné vzdělání a navázání vztahů s třídním kolektivem a kamarády. Nevzal při svém rozhodování v úvahu ani názor dítěte (rezignoval na jeho zjištění), které je nepochybně i ve věku šesti let schopno vyjádřit se k tomu, zda si přeje chodit do školy (k tomu srov. nález ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. II. ÚS 1931/17). Pro nezletilou přitom představuje zahájení školní docházky zásadní událost v jejím životě, na kterou byla dlouho připravována a měla by být nyní navrácena do mateřské školy v průběhu školního roku jen z důvodu neshody svých rodičů. S ohledem na důsledky napadeného usnesení je nepochybné, že rozhodnutí odvolacího soudu je vůči nezletilé necitlivé a bylo jím porušeno její ústavní právo na ochranu soukromí.
V neposlední řadě bylo rozhodnutím odvolacího soudu porušeno i právo stěžovatelky na vzdělání. Základní školu v Brně nezletilá navštěvovala do 5. 10. 2017, kdy bylo ve správním řízení rozhodnuto o dodatečném odkladu povinné školní docházky. Podmínky k takovému odkladu, stanovené školským zákonem, však splněny nebyly. Dodatečně odložit docházku lze pouze v případě, že bylo v průběhu školního roku prokazatelně zjištěno, že dítě výuku zásadním způsobem nezvládá pro tělesnou a duševní nevyspělost. V právě projednávaném případě nic takového zjištěno nebylo. Nezletilá díky vstřícnému postoji ředitelky až do současné doby navštěvuje alespoň základní školu v Olomouci, kde podle objektivního zjištění patří k nejlepším žákům třídy.
Ústavní soud uzavírá, že ve svém nálezu sleduje nejlepší zájem dítěte, kterým je zajištění stálého prostředí, v němž by mohla nezletilá rozvíjet své vztahy v rodině, se spolužáky a vzdělávat se, což jí lépe pomůže udržet si odstup od probíhajícího konfliktu rodičů, kteří především sledují své vlastní zájmy, a dopady svého jednání na nezletilou si v lepším případě neuvědomují.
Na odvolacím soudu nyní bude, aby bezodkladně zvážil, zda byly splněny podmínky pro potvrzení zamítavého rozhodnutí soudu prvního stupně či zda je nezbytné je zrušit; nesmí zároveň předběžným opatřením předjímat rozsudek o nahrazení projevu vůle otce. Při projednávání návrhu na vydání předběžného opatření by měl rozhodnout s ohledem na nejlepší zájem dítěte, kterému nelze upřít jeho ústavní práva, především právo na vzdělání. Obecné soudy by zároveň měly zvážit, zda nejsou splněné předpoklady pro nařízení předběžného opatření o výlučné péči jednoho z rodičů tak, aby nezletilá mohla navštěvovat základní školu v místě bydliště jednoho z nich.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3749/17 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud, Brno.