K právu právnické osoby zvolit si obhájce

publikováno: 23.08.2018

II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky – právnické osoby a rozhodl, že postupem Policie České republiky, Krajského státního zastupitelství v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, kterým stěžovatelce nebylo umožněno zvolit si obhájce prostřednictvím osoby oprávněné za ni činit úkony v trestním řízení, která je ve věci svědkem, s odkazem na § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, bylo porušeno právo stěžovatelky na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Zároveň těmto orgánům zakázal pokračovat v porušování tohoto ústavně zaručeného práva.

Právní věty:

Stát může svobodnou volbu obhájce, zaručenou v rámci práva na obhajobu článkem 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ve vybraných případech omezit zákonem; jedná se však o mimořádně významný zásah. Proto tak může činit pouze tehdy, pokud takový zásah sleduje legitimní cíl a obstojí v testu proporcionality.

S ohledem na základní právo právnické osoby na obhajobu, jehož součástí je i právo zvolit si obhájce, je třeba ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ve znění pozdějších předpisů vykládat tak, že osoba oprávněná činit úkony za obviněnou právnickou osobu (§ 34 odst. 1 zákona) může této obviněné právnické osobě zvolit obhájce i v případě, že sama vystupuje v řízení jako svědek.

Opatrovník nemůže zvolit obviněné právnické osobě obhájce, je-li opatrovník ustanoven pouze z důvodu, že právnická osoba nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení, a tato nezpůsobilost je dána tím, že tato osoba vystupuje jako svědek ve věci obviněné právnické osoby.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 131/18 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.