oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

K otázce uplatnění námitky započtení, které nebylo předmětem původního návrhu

publikováno: 13.01.2016

Jestliže se obecný soud v odůvodnění svého pravomocného rozhodnutí vypořádal s námitkou započtení, kterou uplatnil žalovaný jako procesní obranu vůči žalobou uplatněnému nároku žalobce ve smyslu ustanovení § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věcně se tak vyjádřil k tomu, zda má žalovaný započitatelný nárok vůči žalobci, nebrání tato skutečnost tomu, aby se žalovaný domáhal tohoto svého nároku žalobou v samostatném soudním řízení. V tomto případě se nejedná o překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 5 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013; nyní § 159 odst. 4 o. s. ř.), neboť uvedený nárok žalovaného nebyl předmětem původního řízení. Jestliže obecný soud dospěl právě na základě této skutečnosti k závěru, že nebyly splněny podmínky řízení o takové žalobě původního žalovaného, o této žalobě bez relevantního zákonného důvodu odmítl věcně rozhodnout a řízení o ní zastavil, porušil tímto svým postupem základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Nález Ústavního soudu ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. I. ÚS 2280/14

Z odůvodnění:

Na Ústavní soud se obrátil stěžovatel, který nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že uplatnění námitky započtení v předchozím řízení založilo překážku věci pravomocně rozsouzené ve vztahu k řízení o jeho žalobě. Stěžovatel považoval tento závěr soudu za nesprávný, neboť ve smyslu ustanovení § 98 o. s. ř. jeho tehdejší námitka představovala pouze procesní obranu. O této námitce nebylo nakonec ani rozhodováno ve výroku rozsudku a předmětný rozsudek se jí zabýval pouze ve svém odůvodnění, proti kterému samostatně nelze podat odvolání. Stěžovatel byl přesvědčen, že jeho žaloba měla být věcně projednána. Tím, že se tak nestalo, bylo podle stěžovatele porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

V souzené věci byla rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel jako žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Tato částka měla představovat zbývající dluh za opravy zemědělské techniky ve vlastnictví žalované, provedené v letech 2001 a 2002. Původní výše dluhu, který měla žalovaná uznat v roce 2003, činila až 250 000 Kč, v letech 2006 až 2007 však tento dluh měl být postupně splacen až do výše 200 000 Kč. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce odvoláním.

Usnesením odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a současně jím bylo rozhodnuto o zastavení řízení. Odvolací soud považoval nárok uplatněný žalobcem za stejný jako ten, kterým se soud prvního stupně zabýval již dříve v jiné věci týchž účastníků řízení. V této souvislosti pou­kázal odvolací soud na závěr soudu prvního stupně, který vyslovil tento soud v odůvodnění svého pravomocného rozsudku, že i když žalobce prováděl v roce 2002 opravy a jinou výpomoc na usedlosti jiné osoby, z žádného důkazu nevyplynula existence nějakého závazku žalované vůči němu. Odvolací soud nepovažoval za podstatné, že soud prvního stupně o předmětném nároku nerozhodl přímo ve výroku tehdejšího rozsudku. Výrok a odůvodnění rozsudku totiž podle odvolacího soudu v tomto ohledu tvoří jeden celek, který je teprve tímto obsahem odůvodnění individualizován (v této souvislosti odvolací soud odkázal na výklad tohoto ustanovení obsažený v knize Handl, V., Rubeš, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Panorama, 1985, s. 451). Podle odvolacího soudu proto posouzení nároku žalobce v odůvodnění rozsudku brání jeho novému věcnému projednání mezi týmiž účastníky řízení, byť v opačném procesním postavení, k čemuž podle odvolacího soudu došlo i v dané věci. Odvolací soud proto meritorně o žalobě žalobce nerozhodl a řízení o ní zastavil, neboť dospěl k závěru, že takovémuto rozhodnutí brání překážka věci rozsouzené.

Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu z toho hlediska, zda se odvolací soud při aplikaci podústavního práva nedopustil takového výkladu, který by byl svévolný či nerozumný nebo vybočující z obecně akceptovaných pravidel výkladu právních norem. Jestliže by tomu tak bylo a toto pochybení by se současně promítlo do výsledku řízení jako celku, byl by tím opodstatněn závěr o porušení základních práv stěžovatele.

Ústavní soud při posuzování předmětné věci poukázal na to, že základní povinností soudu plynoucí z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny je projednání věci navrhovatele (žalobce). Jsou-li přitom splněny podmínky řízení, pak soud musí věc nejen projednat, nýbrž o ní i meritorně rozhodnout.

V ustanovení § 97o. s. ř. se uvádí, že žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem (odst. 1 cit. ustanovení), na který se přiměřeně použije ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět (odst. 3 cit. ustanovení). Ustanovení § 98 o. s. ř. dále stanoví, že vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

Ústavní soud dovodil, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí přiklonil k výkladu ustanovení § 98 o. s. ř., podle kterého, pokud žalovaný uplatní v určitém řízení proti žalobcem tvrzenému nároku námitku započtení a soud se při posouzení této námitky ve svém odůvodnění vypořádá s otázkou, zda má žalovaný vůči žalobci skutečně započitatelnou pohledávku, pak je pravomocným rozhodnutím o žalobě založena překážka věci rozsouzené i ve vztahu k nároku žalovaného vůči žalobci, jenž byl předmětem námitky započtení.

Ústavní soud poukázal na ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (nyní § 159a odst. 4 o. s. ř.), podle kterého, jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroků rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Skutečnost, že o žalobě doposud pravomocně rozhodnuto nebylo, je tedy jednou z podmínek řízení, k jejichž splnění musí soud přihlížet po celou jeho dobu (§ 103 o. s. ř.). Jestliže by soud zjistil, že tato podmínka splněna není, byl by povinen řízení zastavit, neboť by se jednalo o takový její nedostatek, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

Podle Ústavního soudu bylo v dané věci nesporné, že v předchozím řízení tehdejší žalovaní (stěžovatel a jeho manželka) neuplatňovali k započtení pohledávku, která by byla vyšší než částka, kterou uplatnila tehdejší žalobkyně. Ve smyslu druhé věty § 98 o. s. ř. tak měl tento projev povahu procesní obrany proti návrhu, což znamená, že v ní obsažený nárok žalovaných vůči žalobkyni se nestal (samostatným) předmětem řízení, o němž by mělo být meritorně rozhodnuto [srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1506/96; dále též nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 1997 sp. zn. II. ÚS 159/97 (N 135/9 SbNU 219) a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2004 sp. zn. III. ÚS 585/04, dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Jeho předmětem tak zůstal po celou dobu řízení výlučně nárok žalobkyně vůči žalobci, jak byl uplatněn žalobním návrhem a v žalobě uvedenými základními skutkovými tvrzeními. Jen ve vztahu k němu mohlo pravomocné meritorní rozhodnutí založit překážku věci rozsouzené.

 Ústavní soud dovodil, že odlišný výklad by odporoval druhé větě § 98 o. s. ř., jejímž smyslem je odlišení účinků předmětného projevu od vzájemného návrhu, o němž musí být vždy meritorně rozhodnuto. V praxi by zároveň vedl k nejistotě ohledně toho, jaký nárok či stav je vlastně předmětem řízení. Ústavní soud v této souvislosti zdůraznil, že předmět jakéhokoliv soudního řízení musí být návrhem účastníka řízení jasně vymezen, přičemž, jsou-li splněny podmínky řízení, musí být o něm meritorně rozhodnuto. Povahu rozhodnutí ve věci samé naopak nelze přiznat pouhým právním závěrům obsaženým v odůvodnění rozhodnutí, jejichž uvedení závisí výlučně na tom, zda je příslušný soud považoval za relevantní pro rozhodnutí o návrhu, či nikoliv. Předmět řízení se totiž nemůže odvíjet teprve od rozsahu úvah, které soud uvedl ve svém odůvodnění. O tom, že takovéto pojetí nemá v podústavním právu žádnou oporu, ostatně svědčí podle Ústavního soudu i to, že opravnými prostředky nelze brojit pouze proti odůvodnění rozhodnutí.

 Ústavní soud považoval výklad odvolacího soudu, na němž tento soud založil napadené rozhodnutí, za zjevně odporující dikci a účelu § 98 o. s. ř. Skutečnost, že obecný soud se v odůvodnění svého pravomocného rozhodnutí vypořádal s námitkou započtení, kterou uplatnil žalovaný jako procesní obranu vůči žalobou uplatněnému nároku žalobce ve smyslu uvedeného ustanovení, a věcně se tak vyjádřil k tomu, zda žalovaný má započitatelný nárok vůči žalobci, nebrání tomu, aby se žalovaný domáhal tohoto nároku žalobou v samostatném soudním řízení. Podle názoru Ústavního soudu se nejedná o překážku věci rozsouzené, neboť uvedený nárok žalovaného za této situace nebyl předmětem původního řízení. Pokud tedy odvolací soud dospěl právě na základě této skutečnosti k závěru, že nebyly splněny podmínky řízení o žalobě stěžovatele, a řízení o ní zastavil, pak nelze podle Ústavního soudu než konstatovat, že o této žalobě odmítl věcně rozhodnout bez relevantního zákonného důvodu, v důsledku čehož bylo napadeným usnesením porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Rozhodnutí zaslala, zpracovala a právní větou opatřila JUDr. Renata Rázková, Ph.D., asistentka soudce Ústavního soudu.