oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

K možnostem obhajoby obviněného po podání obžaloby

autor: doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc.
publikováno: 05.05.2014

Pokud po skončení přípravného řízení podá státní zástupce obžalobu u příslušného soudu, vyrozumí o tom obviněného a jeho obhájce, jimž však nezašle opis obžaloby. Ten jim zasílá až soud, pokud je nařízeno hlavní líčení. Má obhájce po vyrozumění o podání obžaloby u soudu čekat na její doručení či na jiné rozhodnutí soudu, nebo si má obstarat obžalobu a až po jejím prostudování rozhodnout o dalším postupu obhajoby?

Je možná obhajoba obviněného po podání obžaloby?

Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé, a je-li obviněný advokátem, též ministra spravedlnosti a předsedu České advokátní komory (§ 176 odst. 1 trestního řádu, dále „TrŘ“).

Obviněný je státním zástupcem vyrozuměn o podání obžaloby u soudu ve stručném přípisu, obsahujícím sdělení, kdy na něj byla u konkrétního soudu podána obžaloba pro trestný čin, označený názvem i ustanovením trestního zákoníku. Obviněný však neobdrží současně opis obžaloby. Hájí-li se sám, tak zpravidla čeká na dodání obžaloby. Jindy si sám zjistí při poradě u advokáta, že obžalobu obdrží až v případě, bude-li nařízeno hlavní líčení, spolu s vyrozuměním o konání. Pokud se tak nestane, obžalobu neobdrží. To obviněný zpravidla vezme na vědomí a čeká na zaslání a dodání tohoto vyrozumění a stejnopisu obžaloby soudem.

Obviněný, který má obhájce, chce od něj mnohdy vědět, co budou po podání obžaloby dělat. Potom obhájce někdy doporučí vyčkat dodání obžaloby, nebo jiného rozhodnutí soudu. Jindy obhájce obstará obžalobu a teprve po obeznámení s ní rozhodne o dalším postupu. 

Je vhodné čekat na dodání obžaloby obhajobě? 

V praxi někdy obhájce klientovi sdělí: „Nyní musíme vyčkat, až nám soud zašle obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení. Teprve poté se začneme připravovat na jednání soudu.“ V takovém případě však ponechává obhájce veškerou aktivitu na soudu a bez dalšího bere na vědomí, že státní zástupce podal obžalobu, kterou mu neposlal, protože to je až úkolem předsedy senátu (samosoudce), pokud nařídí hlavní líčení. Potom se však obhajoba de facto smiřuje s představou, že bude nařízeno hlavní líčení, a nevyužívá zákonem dané možnosti, jimiž může iniciovat jiné rozhodnutí ve věci.

Obhájce, který má tento pasivní přístup, mylně usuzuje, že v době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení nebo do jiného rozhodnutí soudu obhajoba obviněného není v podstatě možná. V takovém případě po vyrozumění o podání obžaloby pasivně očekává její zaslání soudem a teprve pokud ji obdrží, tak se s ní seznamuje. V takovém případě však obhájce od vyrozumění o podání obžaloby nečiní nic, čím by mohl zabránit konání hlavního líčení, a pouze bere na vědomí podání obžaloby, i když nezná její obsah. Takto si počíná přesto, že bez znalosti obžaloby nemůže posoudit, zda státní zástupce před jejím podáním přezkoumal výsledky vyšetřování prověřením celého vyšetřovacího spisu a posoudil, zda dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud.

Takový pasivní přístup obhájce není v souladu s § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZA“), dle něhož je advokát při výkonu advokacie povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Tento přístup není ani v souladu s § 41 odst. 1 TrŘ, dle něhož je obhájce povinen účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci. Při takovém přístupu obhájce nevyužívá možnosti činit za obviněného návrhy a nahlížet do spisů (§ 41 odst. 2 TrŘ).

Podstatné je pak to, že pokud obhájce po vyrozumění o podání obžaloby pouze vyčkává nařízení hlavního líčení, potom de facto počítá s tím, že předseda senátu (samosoudce) nařídí hlavní líčení, i když k tomu dojít nemusí. Tento přístup je v rozporu se zájmem klienta, protože obhájce po podání obžaloby neuplatňuje v zájmu obviněného vše, co pro něj může být prospěšné, zejména nepodává u soudu ty návrhy, kterým nebylo vyhověno v přípravném řízení, ani další, které mohou být důsledkem podání obžaloby a v jejich důsledku nemusí dojít k nařízení hlavního líčení. 

Má si obhájce obstarat obžalobu, pokud ji neobdrží s vyrozuměním o jejím podání? 

Podá-li státní zástupce u soudu obžalobu, neměl by obhájce čekat, zda dojde k nařízení hlavního líčení. Vždy, když po skončení vyšetřování nesouhlasí s podáním obžaloby, mělby podat soudu návrh na její předběžné projednání. Tak by měl postupovat, zejména pokud v přípravném řízení podal návrh na některé z rozhodnutí podle § 171 až 173 TrŘ, podle § 307 nebo podle § 309 TrŘ (§ 70 ZSM), jemuž nebylo vyhověno, nebo pokud podal návrhy na doplnění dokazování, které byly odmítnuty. Není vhodné, aby se obhájce spoléhal, že pokud po skončení vyšetřování učinil např. návrh na zastavení trestního stíhání, jemuž státní zástupce nevyhověl, bude tento návrh pro soud důvodem k nařízení předběžného projednání obžaloby a zastavení trestního stíhání. Pokud obhajoba podala v přípravném řízení jakýkoliv návrh na rozhodnutí podle § 171 až 173, § 307 nebo § 309 TrŘ, event. podle § 70 ZSM, jemuž nebylo vyhověno, je v zájmu obviněného, aby obhájce podal aktualizovaný návrh znovu po podání obžaloby i s reakcí na obžalobu, kterou si vyžádá u soudu.[1]

V době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení, nebo do jiného rozhodnutí soudu dle § 188 odst. 1 nebo 2 TrŘ je možná a v řadě případů potřebná obhajoba obviněného, i když v omezeném rozsahu. To, že státní zástupce podá u soudu obžalobu (§ 176 odst. 1 TrŘ) nebo návrh na potrestání [§ 179c odst. 2 písm. a) TrŘ] ještě neznamená, že musí dojít k nařízení hlavního líčení. Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména prověřit, zda je dána příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až § 22 TrŘ), zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem, a zda byly v přípravném řízení objasněny základní skutečnosti, bez kterých není možné hlavní líčení provést a v něm rozhodnout (§ 181 odst. 1 TrŘ).

Obhájce by v této době (od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení, nebo do rozhodnutí dle § 188 TrŘ), která netvoří samostatné stadium trestního řízení, neměl vzít pouze na vědomí podání obžaloby u soudu a očekávat, že soud splní své zákonné povinnosti při přezkoumání obžaloby a spisů. Naopak by se měl snažit prosadit u soudu odůvodněné návrhy obhajoby, jimž orgány činné v přípravném řízení nevyhověly v přípravném řízení. 

Co nemůže vědět obhájce, který nezná obžalobu?

Pokud obhájce není obeznámen s obsahem obžaloby ani poté, co ho státní zástupce vyrozumí o jejím podání, neví, na základě jakých konkrétních důkazů státní zástupce dospěl k podání obžaloby. Není obeznámen ani s tím, zda v přípravném řízení byly dle státního zástupce objasněny okolnosti, které se vztahují ke znakům skutkové podstaty trestného činu uvedeného v obžalobě, okolnosti týkající se stupně společenské škodlivosti činu (§ 12 odst. 2 TrZ), jakož i poměrů obviněného. Obhájce také neví, v jakém rozsahu se státní zástupce ztotožnil s návrhem policejního orgánu na podání obžaloby, a proto nemůže posoudit ani to, zda byla zachována totožnost skutku uvedeného v usnesení o zahájení trestního stíhání.

V případech, kdy si dvě skupiny důkazů odporují, obhájce neví, jak státní zástupce odůvodnil podanou obžalobu, ani to, zda se zabýval argumenty obhajoby, dokladujícími závažné procesní vady přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem. Pokud by to věděl, mohla obhajoba shledat důvod pro podání návrhu na předběžné projednání obžaloby s návrhem na vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Vzhledem k tomu, že obhájce obžalobu ani její odůvodnění nezná, potom takový návrh, byť je v zájmu klienta, nepodá a pokud ano, tak bez ohledu na obsah podané obžaloby. Bez znalosti obžaloby však nemůže obhájce s řádným odůvodněním namítat, že v přípravném řízení byla provedena pouze část důkazů, a to v neprospěch obviněného, zatímco důkazy v jeho prospěch provedeny nebyly.

Nezná-li obhájce obžalobu, nemůže posoudit, zda byla v souladu s § 176 odst. 2 TrŘ podána pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 TrŘ). Pokud se obhájce spokojí s vyrozuměním o podání obžaloby, kterou však nedisponuje, potom nemůže posoudit, zda obsahuje náležitosti jejího podání, jak vyžaduje ustanovení § 177 písm. a) až d) TrŘ. V takovém případě obhájce nezná především žalobní návrh, a proto nemůže posoudit, zda je v něm přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby. Potom není obeznámen s nejdůležitější částí obžaloby, a to přesto, že soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Pokud státní zástupce před podáním obžaloby upozornil obviněného a jeho obhájce, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, hodlá posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, nezná obhajoba zdůvodnění, proč se zřetelem na zamýšlenou změnu kvalifikace skutku nebylo doplněno dokazování podle jejího návrhu [§ 177 písm. c ) TrŘ].

Obdobně nepříznivé pro obhajobu je, pokud obhájce po podání obžaloby nezná odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, ani právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona. Nezná ani seznam důkazů, jejichž provedení státní zástupce v hlavním líčení navrhuje. Neví, u kterých svědků (znalců) navrhuje jejich osobní výslech a u kterých považuje za dostatečné přečtení protokolů o jejich výslechu v přípravném řízení (u znalců též znaleckého posudku), neví, které důkazy navrhuje provádět v hlavním líčení před soudem, zejména které svědky či znalce zamýšlí před soudem vyslechnout [§ 177 písm. d) TrŘ].

Proto by měl obhájce co nejdříve po podání obžaloby zjistit, zda státní zástupce v obžalobě uvedl obhajobu obviněného uplatněnou v přípravném řízení a zda k ní vyjádřil své stanovisko, nebo zda se argumenty obhajoby nezabývá, případně je odmítá bez řádného zdůvodnění. V případech, kdy obhajoba ví, že v přípravném řízení byly obstarány dvě skupiny důkazů, jednak usvědčující, jednak ospravedlňující (či vyviňující), by měla již po podání obžaloby znát, zda státní zástupce zaujal stanovisko k důkazům ve prospěch obviněného či nikoliv. 

Proč jsou obžaloby většinou jednostranné a obsahují pouze důkazy v neprospěch obviněného? 

Obhájce by si měl být vědom, že policejní orgány konající vyšetřování vědí, že z ustanovení § 177 písm. d) TrŘ neplyne státnímu zástupci povinnost uvést v obžalobě argumenty obhajoby a vypořádat se s nimi. Proto dochází nezřídka k tomu, že policejní orgán, který v průběhu vyšetřování obstará důkazy jak ve prospěch, tak v neprospěch obviněného, v návrhu na podání obžaloby adresovaném státnímu zástupci uvádí vesměs důkazy v neprospěch obviněného. Takový návrh, v němž nejsou obsaženy důkazy ve prospěch obviněného, pak přejímá do obžaloby státní zástupce, pokud se nevěnuje dostatečně dozoru nad přípravným řízením. To, že obžaloby zpracovávané státními zástupci jsou ve většině případů jednostranné a obsahují pouze důkazy v neprospěch obviněného, ovlivňuje v praxi jak shromažďování důkazů policejními orgány, tak dozorovou činnost státních zástupců (i vyšetřování v případech, kdy je konají), kteří se s argumenty obhajoby nemusejí v obžalobě vypořádat.

Obhájce by neměl pominout fakt, že ustanovení § 177 písm. d) TrŘ umožňuje státnímu zástupci koncipovat obžalobu jednostranně, výlučně v neprospěch obviněného. Nepřezkoumatelné je nekonkrétní tvrzení státního zástupce, obsažené ve většině obžalob, že „obhajoba obviněného je vyvrácena provedenými důkazy.“ Nepřezkoumatelný je i odkaz výlučně na důkazy usvědčující obviněného, při ignorování důkazů v jeho prospěch. V takovém případě obžaloba v rozporu s obsahem spisů nedokladuje důkazní situaci zjištěnou v přípravném řízení a obsaženou ve spisech. Skutečný stav dokazování, tedy i to, že důkazy provedené v přípravném řízení zároveň dovolují závěr o vině obviněného i o jeho nevině, lze zjistit až po prostudování spisů.

Od 1. 1. 1994 ustanovení § 177 písm. d) TrŘ neukládá státnímu zástupci, aby v obžalobě uvedl argumenty obhajoby a vypořádal se s nimi. Vzhledem k tomu se státní zástupce ve většině věcí nevěnuje vyvracení argumentů obhajoby, a to ani v případech, kdy existují tvrzení obžaloby proti tvrzení obhajoby.[2]

Obhájce by si proto i v současnosti měl být vědom toho, že předseda senátu již nemusí nařídit předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. e) TrŘ v případě, že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy, pokud dospěje k názoru, že takové porušení procesních předpisů lze napravit v řízení před soudem. Pouze v případě, že porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem, musí nařídit předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. e) TrŘ. I když porušení předpisů se může týkat prakticky každého ustanovení zákona, podstatná jsou ta porušení předpisů, která je nutno považovat za závažné vady přípravného řízení, jejichž nedodržení má obecně větší význam. Z pohledu obhajoby jde o práva obviněného, zejména jeho práva na obhajobu v přípravném řízení, jež nelze napravit až v hlavním líčení. V takových případech by měl obhájce se znalostí obžaloby a spisu navrhovat soudu předběžné projednání obžaloby a vrácení věci státnímu zástupci k došetření, vzhledem k potřebě odstranění závažných procesních vad přípravného řízení.

V praxi nezřídka získá od soudu obžalobu novinář, který pak informuje ve sdělovacích prostředcích veřejnost o trestné činnosti obviněného ve smyslu obžaloby, tedy bez argumentů obhajoby. To, že existují dvě odlišné skupiny důkazů novinář neví, neboť to plyne pouze ze spisu, k němuž nemá přístup.[3] Proto veřejnost není informována, že jsou i důkazy ve prospěch obviněného, což novinář zpravidla netuší, protože obžaloba, z níž čerpá informace, vyznívá stejně jednostranně jako v případech, kdy jsou výlučně důkazy o vině obviněného.[4]

V praxi by obhájce neměl zapomenout, že úprava obsažená v § 177 písm. d) TrŘ nenutí státního zástupce věnovat úsilí vyvracení argumentů obhajoby, a proto by se měl s obžalobou seznámit co nejdříve poté, co je vyrozuměn o jejím podání, aby mohl navrhnout obviněnému další postup obhajoby.[5]

Jen výjimečně se státní zástupci v obžalobě vypořádávají s argumenty obhajoby,[6] a v takových případech důsledně vycházejí z ustanovení § 2 odst. 5 věta třetí TrŘ, které ukládá orgánům činným v trestním řízení objasňovat způsobem uvedeným v trestním řádu i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. Takto v odůvodnění obžaloby někteří státní zástupci reagují na obhajobu obviněného uplatněnou v průběhu vyšetřování, o níž lze podle průběhu přípravného řízení předpokládat, že zazní také v hlavním líčení, pokud je soud nařídí.

Státní zástupce podává obžalobu, připojí k ní spisy a jejich přílohy, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud (§ 176 odst. 1 věta první TrŘ).

Státní zástupce má podat obžalobu i v případě, jestliže si dvě skupiny důkazů odporují a rozpory již nelze odstranit, protože další důkazy již neexistují nebo se již dostupnými prostředky nedají opatřit (R 28/1977). Za této situace nezbývá, než aby soud po provedení důkazů v hlavním líčení sám podle § 2 odst. 6 TrŘ zhodnotil, co jimi má být zjištěno. Jestliže dosud provedené důkazy zároveň dovolují závěr o vině obviněného i o jeho nevině, další důkazy již ve věci provést nelze, státní zástupce v takovém případě nemůže nahradit projednávání věci v řízení před soudem, a proto musí přistoupit k podání obžaloby.

Státní zástupce nepodá obžalobu, má-li závažné pochybnosti o vině obviněného a na základě důkazů opatřených a příp. i provedených v přípravném řízení dospěje k závěru o tom, že se skutek nestal, nebo že není trestným činem nebo že jej nespáchal obviněný [§ 172 odst. 1 písm. a) až c) TrŘ].[7]

Může obhajoba navrhnout předběžné projednání obžaloby bez znalosti jejího obsahu?

 Obhájce, který zná obsah spisu, seznámil se s výsledky vyšetřování, příp. má kopii spisu nebo jeho podstatných částí, nejednou od skončení vyšetřování, nejčastěji po odmítnutí návrhů obhajoby, sepíše a po vyrozumění o podání obžaloby podá návrh na předběžné projednání obžaloby s návrhem na vrácení věci státnímu zástupci k došetření s odůvodněním, že ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout [§ 186 písm. a) až f) TrŘ]. V případě, že obhájce při podání tohoto návrhu vychází z obsahu vyšetřovacího spisu, potom projevuje aktivitu, kterou obviněný nezřídka ocení. Problém je však v tom, že obhájce navrhuje předběžné projednání obžaloby, kterou nemá k dispozici, a proto nezná její obsah.

Správně postupuje obhájce v případě, pokud po skončení vyšetřování a po odmítnutí návrhů obhajoby sepíše předběžně koncept návrhu na předběžné projednání obžaloby. Tento návrh pak doplní o skutečnosti, které zjistí z obžaloby, kterou si vyžádá při nahlédnutí do spisu u příslušného soudu. Teprve až má obhájce k dispozici obžalobu, měl by po jejím prostudování a s odkazem na konkrétní strany a odstavce podat odůvodněný návrh na její přezkoumání, a to s využitím konceptu zpracovaného po skončení vyšetřování. Pokud podá obhájce bez znalosti obžaloby žádost o její předběžné projednání, nemůže posoudit její odůvodněnost.

Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává a před soudem zastupuje státní zástupce, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu, který podává státní zástupce (§ 180 odst. 1 věta první TrŘ). Zde je v obecné poloze rozvedena zásada obžalovací (§ 2 odst. 8 TrŘ), vztahující se celkově na úsek trestního stíhání před soudem. Tato zásada se uplatní během trestního řízení ve fázi řízení před soudem při předběžném projednání obžaloby, v hlavním líčení a v řízení o odvolání, a to včetně zvláštních způsobů řízení (§ 290 až 314k TrŘ).

Obžalobu může státní zástupce podat jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (§ 220 odst. 1 TrŘ). Pokud obhájce nezná obžalobu, nemůže posoudit, zda státní zástupce nepodal obžalobu pro jiný skutek než pro ten, pro který bylo zahájeno trestní stíhání usnesením o zahájení trestního stíhání, tedy neví, zda nedošlo k porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 8, § 220 odst. 1 TrŘ.

Obžalovací zásada se uplatňuje plně i v řízení před samosoudcem, kde samosoudce projednává věc buď na základě obžaloby, nebo po provedeném zkráceném přípravném řízení na základě návrhu na potrestání. I když samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává, přezkoumá je však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186 TrŘ. Pokud obhájce pouze bere na vědomí podání obžaloby, jejíž obsah nezná, potom nemůže bez znalosti obžaloby navrhnout, aby samosoudce učinil některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až f) TrŘ. 

Jaký důsledek má pro obhajobu neznalost podané obžaloby?

Obhajoba by neměla spoléhat na to, že předseda senátu přezkoumá a předběžně projedná obžalobu z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a v § 186 TrŘ, nebo že samosoudce obžalobu nebo návrh na potrestání přezkoumá ze stejných hledisek. Především obhájce by se měl proto zabývat tím, zda obžaloba (návrh na potrestání) poskytuje pro další řízení spolehlivý podklad. Pokud obhájce po vyrozumění o podání obžaloby nenahlédne do spisu a nevyžádá si obžalobu, obdrží ji zpravidla až současně s předvoláním k hlavnímu líčení, a to nejméně pět dnů před jeho zahájením. V takovém případě po dobu několika týdnů, někdy i měsíců od vyrozumění o podání obžaloby, nezná obviněný ani obhájce obsah obžaloby, ani její odůvodnění. Převezme-li obhajoba obžalobu až s předvoláním k hlavnímu líčení, zbaví se možnosti navrhnout předběžné projednání obžaloby, a to s její znalostí, pro jeden z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až f) TrŘ a dát soudu podnět k rozhodnutí, které je ve prospěch obviněného.

V praxi dochází někdy k tomu, že obhájce po předvolání k hlavnímu líčení a obdržení obžaloby sdělí obviněnému, že nesouhlasí s podanou obžalobou, avšak nemůže navrhnout její předběžné projednání, protože již bylo nařízeno hlavní líčení. Obhájce však v takovém případě klientovi zpravidla zamlčí, že již po vyrozumění o podání obžaloby mohl nahlédnout do spisu a vyžádat si obžalobu, což by mu umožnilo podat včasný návrh na její předběžné projednání a na jiné rozhodnutí ve věci.

Pro většinu předsedů senátu je přezkoumání obžaloby a spisu naprosto samozřejmé. Existují však také poznatky o soudcích, zejména u soudů prvního stupně s velkým nápadem trestních věcí, kteří v časové tísni nařizují hlavní líčení jen podle obsahu obžaloby, přičemž se spisem se seznamují později, zpravidla krátce před dnem konání hlavního líčení, v době, kdy předběžné projednání obžaloby již není možné.[8] Proto by měl obhájce znát obžalobu v době, kdy návrhem na její předběžné projednání ještě může zabránit postavení obviněného před soud v postavení obžalovaného. 

Je obhájce oprávněn vyžádat si obžalobu? 

Kdykoliv, tedy i o vyrozumění o podání obžaloby, může obhájce nahlédnout do spisu a vyžádat si obžalobu, kterou obdrží proti podpisu od pracovnice trestní kanceláře, po svolení předsedy senátu. V případě problémů se získáním obžaloby může svoji žádost odůvodnit, např. pokynem klienta k podání návrhu na předběžné projednání obžaloby. Pokud obhájci není výjimečně vyhověno, potom může požádat o pořízení kopie části spisu, nebo její části, a to konkrétně obžaloby (§ 65 odst. 1 TrŘ), nebo může požádat o svolení, aby si sám pořídil kopii obžaloby, což mu nemůže být po nařízení hlavního líčení odmítnuto. Po některé z těchto žádostí se v praxi ukáže, že předání obžaloby obhájci proti jeho podpisu již není problémem.

Obhájce by si měl být vědom toho, že pokud předseda senátu (samosoudce) nařídí hlavní líčení pouze po prostudování obžaloby, avšak bez znalosti spisu, potom není schopen přezkoumat obžalobu a podle jejího obsahu i obsahu spisu posoudit, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu, anebo zda může o ní nařídit hlavní líčení, jak mu ukládá § 185 odst. 1 TrŘ.[9] Pokud předseda senátu (samosoudce) nařídí hlavní líčení bez podrobné znalosti spisu, potom není seznámen se stanoviskem strany obhajoby, a to ani v případě, že v přípravném řízení byly obstarány dvě skupiny důkazů, včetně důkazů ve prospěch obviněného. Potom nejsou vytvořeny spravedlivé předpoklady pro soupeření strany obhajoby a strany obžaloby před soudem, protože při nařízení hlavního líčení vychází předseda senátu pouze z obsahu obžaloby, v níž není uvedena obhajoba obviněného uplatněná v přípravném řízení, ani reakce státního zástupce na argumenty obhajoby.[10]

Všechny důvody k předběžnému projednání obžaloby dle § 186 TrŘ nemůže předseda senátu zjistit z obžaloby, v níž nejsou obsaženy, nýbrž výlučně ze spisu. Proto v případech, kdy nařídí hlavní líčení, aniž by prostudoval spis, může dojít k tomu, že soud projednává v hlavním líčení věc, ve které výsledky přípravného řízení neodůvodňují dostatečně postavení obviněného před soud v postavení obžalovaného. Stává se to v případech, kdy předseda senátu se s obsahem spisu seznamuje až dodatečně, po nařízení hlavního líčení. Vzhledem k tomu nemůže v době, kdy nařizuje hlavní líčení, posoudit, zdali existují důvody k předběžnému projednání obžaloby či nikoliv.[11] Totéž platí v případech, kdy samosoudce v rozporu s § 314c odst. 1 TrŘ obžalobu (nebo návrh na potrestání) nepřezkoumá z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186 TrŘ. 

Které důvody předběžného projednání obžaloby nelze zjistit z obžaloby? 

Pokud předseda senátu prostuduje jen obžalobu, nikoliv spis, může zjistit pouze některé důvody k jejímu předběžnému projednání podle § 186 TrŘ. Konkrétně může mít za to, dle písm. a), že věc patří do příslušnosti jiného soudu, dle písm. b), že má věc být postoupena podle § 171 odst. 1 TrŘ, nebo příp. dle písm. d), že skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje obžaloba.

Pokud předseda senátu neprostuduje kromě obžaloby také spis, potom zpravidla nemůže zjistit důvody k předběžnému projednání obžaloby uvedené v § 186 písm. c), e), f), protože státní zástupce tyto okolnosti v obžalobě většinou neuvádí, ani k nim nezaujímá stanovisko. Tak je tomu za situace, kdy strana obhajoby uplatňuje v přípravném řízení okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání, postoupení věci jinému orgánu, narovnání nebo podmíněné zastavení trestního stíhání [písm. c)], nebo uvádí, že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, zejména, že bylo porušeno právo na obhajobu [písm. e)], nebo že ve věci nebyly objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout [písm. f)].

Bez znalosti spisu nemůže předseda senátu shledat tyto důvody předběžného projednání obžaloby uvedené v § 186 písm. c) e) a f) TrŘ, a proto nemůže rozhodnout o zastavení trestního stíhání [§ 188 odst. 1 písm. c) TrŘ], o postoupení věci [§ 188 odst. 1 písm. b) TrŘ], o podmíněném zastavení trestního stíhání či o schválení narovnání [§ 188 odst. 1 písm. f) TrŘ], ani vrátit věc státnímu zástupci k došetření [§ 188 odst. 1 písm. e) TrŘ], protože důvody pro některé z těchto rozhodnutí jsou obsaženy pouze ve spisu. Proto je možné, že i v případě, kdy v přípravném řízení nebyly objasněny základní skutečnosti, bez kterých není možno hlavní líčení provést a v něm rozhodnout (§ 181 odst. 1 TrŘ, § 185 odst. 1 TrŘ), dojde k nařízení hlavního líčení, do něhož strany vstupují v postavení, které je v rozporu s rovností stran. 

Závěr 

V úvodu článku jsem položil otázku, zda má obhájce po vyrozumění o podání obžaloby čekat na její doručení či na jiné rozhodnutí soudu, nebo si má obstarat obžalobu a až po jejím prostudování rozhodnout o dalším postupu obhajoby. Na tuto otázku odpovídám jednoznačně. Pokud obhájce po vyrozumění o podání obžaloby u soudu vyčkává na její doručení, nebo na jiné rozhodnutí soudu, tak jedná v rozporu se zájmem obviněného. Obhájce může spolu s obviněným se znalostí věci rozhodnout o dalším postupu obhajoby až po prostudování obžaloby. Jen z obžaloby může obhájce zjistit, zda v ní státní zástupce reaguje či nereaguje na obhajobu obviněného uplatněnou v přípravném řízení. Teprve v případě, že obžaloba nereaguje na obhajobu obviněného může podat zdůvodněný návrh na předběžné projednání obžaloby a na konkrétní rozhodnutí soudu podle příslušného písmene § 188 TrŘ. Vyčkává- li obhájce na dodání obžaloby soudem společně s předvoláním k hlavnímu líčení, zbavuje se možnosti podat návrh na předběžné projednání obžaloby a na rozhodnutí příznivé pro obviněného, dle příslušného písmene § 188 odst. 1 TrŘ.

 Autor, vysokoškolský pedagog, je advokátem v Brně.  

  


 

[1]V době od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení, nebo do jiného rozhodnutí soudu zná obhajoba z vyrozumění o podání obžaloby pouze jednací číslu spisu, který je veden na státním zastupitelství. Proto je vhodné, aby obhájce zjistil jednací číslo spisu u soudu, u něhož byla podána obžaloba, a tomu jednacímu číslu zasílal návrhy adresované soudu.  

[2]Vantuch, P.: Odůvodnění obžaloby bez argumentů obhajoby a rovnost stran, Bulletin advokacie č. 4/2009, str. 24 an.

[3]Výjimkou jsou pouze případy, kdy v důsledku úniku informací zná novinář i důkazy ve prospěch obviněného obsažené ve spisu.

[4]Novináři, kteří mají dlouhodobé kontakty s orgány činnými v trestním řízení, v obžalobách zásadně nenacházejí argumenty ve prospěch obviněného, a proto v tisku, rozhlasu i televizi jsou prezentovány zásadně jen důkazy proti obviněnému. Nezřídka jsou pak po publikování jednostranných zpráv v neprospěch obviněného udiveni, když v hlavním líčení zaznívá řada důkazů v jeho prospěch.

 [5]Pokud novinář, který má k dispozici obžalobu, kontaktuje obhájce, který nezná obsah obžaloby, nemůže reagovat na jeho zasvěcené otázky, protože odpověďmi bez znalosti obžaloby by mohl poškodit klienta. Pokud však v takovém případě obhájce na otázky novináře neodpoví, potom vycházejí v tisku, rozhlasu a televizi pouze zprávy opřené o jednostranně formulovanou obžalobu, v níž nejsou žádné skutečnosti svědčící ve prospěch obviněného. Takto jednostranné informace jsou zveřejňovány ve sdělovacích prostředcích i v případě, že ve spisu jsou obsaženy jak důkazy pro vinu, tak i pro nevinu obviněného, a jde o případy, kdy musí rozhodnout soud.

[6]Před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 292/1993 Sb. bylo odůvodnění obžaloby oproti současnému právnímu stavu výrazně náročnější. Obžaloba musela podle ustanovení § 177 až do 31. 12. 1993 obsahovat jednak a) odůvodnění žalobního návrhu, jež muselo obsahovat vylíčení skutkového děje s uvedením důkazů, o které se toto vylíčení opírá, jednak b) obhajobu obviněného a stanovisko prokurátora k ní s uvedením skutečností, pro které prokurátor pokládal obhajobu za vyvrácenou nebo za nerozhodnou, jakož i právní úvahy, kterými se prokurátor řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona. V ustanovení § 177 TrŘ navrhuji de lege ferenda doplnění nové náležitosti obžaloby tak, aby musela obsahovat také: „e) obhajobu obviněného a stanovisko státního zástupce k ní, s uvedením skutečností, pro které státní zástupce pokládá obhajobu za vyvrácenou nebo za nerozhodnou, jakož i právní úvahy, kterými se řídil při posuzování skutečností podle § 2 odst. 5 TrŘ a dalších příslušných ustanovení trestního řádu.“

[7]Šámal, P. a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 2298.

[8]Tak je tomu v souvislosti s potřebou obsazení jednacích síní soudu či z jiných subjektivních důvodů, případně i proto, že ve studiu spisu až po nařízení hlavního líčení někteří soudci nevidí žádný problém.

[9]Obhajoba je v obtížné situaci i v případech, kdy předseda senátu na počátku hlavního líčení sám uvede, že je v jednací síni znovu po půlroční stáži či několikaměsíční nemoci. Nemůže totiž vyloučit, že předseda senátu se dostavil na soud i v době dlouhodobé nepřítomnosti a prostudoval spis, aby bylo možno nařídit hlavní líčení.

[10]Vantuch, P.: Odůvodnění obžaloby bez argumentů obhajoby a rovnost stran, Bulletin advokacie, 2009, č. 4, str. 25 an.

[11] Vantuch, P.: Nepřezkoumání spisu předsedou senátu po podání obžaloby a důsledky pro obviněného, Trestní právo, 1997, č. 6, str. 2-8.