Jak rozhodnout?
autor: JUDr. Lenka Vidovičová, členka představenstva ČAK publikováno: 01.12.2015
Již několikrát se mohla advokátní veřejnost v úvodnících seznámit s rozhodováním představenstva a průběhem jejich pravidelných zasedání. I když podrobnější představu o tom, co se na zasedáních představenstva konkrétně probírá, si mohou advokátky a advokáti udělat podle pravidelně zveřejňovaných zápisů na webových stránkách, nepředpokládám, že pravidelné studium těchto zápisů patří k oblíbené četbě advokátní veřejnosti. Navíc – strohý text málokdy odráží atmosféru, která zasedání provází. Mí kolegové JUDr. Michal Žižlavský a Mgr. Robert Němec se v rámci rubriky aktualit snaží „vypíchnout“ ve většině vydání BA krátkou anoncí některá zásadní témata z jednání. V těchto případech se zaměřují na aktuální problémy, jako jsou legislativní záměry, útoky na advokátní mlčenlivost či nezávislost.
Schůze představenstva se zpravidla koná každé druhé pondělí a úterý v měsíci. Jsem přesvědčena, že nejméně oblíbenou částí jednání je pondělní odpoledne. Tam je totiž zpravidla zařazena agenda, která je – bohužel – součástí každého zasedání. Je nutno rozhodovat o případném vyškrtnutí kolegů ze seznamu advokátů nebo o pozastavení výkonu advokacie (případně analogicky ohledně advokátních koncipientů). Právě v těchto agendách představenstvo rozhoduje jako výkonný orgán Komory.
Rozhodnout o vyškrtnutí kolegy – advokáta ze seznamu advokátů, je tím nejvážnějším zásahem do jeho advokátního života. Znamená zánik legálního základu pro výkon advokacie. Pro každého člena představenstva je toto rozhodování nepochybně jedním z nejobtížnějších. Naplnit požadavek zákona a zároveň „soudit“ profesního kolegu je nesnadné a nepopulární. Každý člen představenstva navíc musí sám zvážit, zda v každém jednotlivém případě je skutečně nestranný, a pakliže takové pochybnosti shledá, je povinen nehlasovat a neúčastnit se projednávání případu.
Většinou není problematické rozhodování v případech, kdy advokát byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin, spáchaný v souvislosti s výkonem advokacie. Takový advokát nemá v řadách advokacie co dělat, takže u většiny členů představenstva převládne spravedlivé rozhořčení nad tím, co takový odsouzený advokát spáchal. Naštěstí takových případů není mnoho, jak by se mohlo jevit podle toho, jaké pozornosti se jim dostává ze strany médií.
Závažnější kategorií jsou případy advokátů, kteří byli pravomocně odsouzeni za úmyslný trestný čin, který nespáchali v souvislosti s výkonem advokacie, nebo kteří byli pravomocně odsouzeni za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem advokacie k jinému než nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a tyto činy navíc ohrožují důvěru v řádný výkon advokacie.
Prostor pro správní uvážení ve věci nastává pro představenstvo právě při hodnocení, zda a jak konkrétní případ ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie. Kde jsou meze takového ohrožení?
Odpověď na tuto otázku je nutno hledat v zákoně o advokacii a ve stavovských předpisech. Advokát má postupovat tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, nejspíše tím, že bude dodržovat zákon a pravidla profesionální etiky a soutěže mezi advokáty. Ve stavovských předpisech je pak zjevně viditelné, že přísné požadavky na chování advokáta jsou mírně rozšířeny i na všeobecné chování a postoje – požadavek na poctivost, slušnost a čest platí nejen při výkonu advokacie. Toto poměrně přísné vymezení pak působí mnohdy velké problémy při posouzení, zda v konkrétním případě to jednání, pro které má být advokát vyškrtnut, je skutečně takového rázu, aby bylo podkladem pro tak závažný počin.
Pokud by představenstvo zvolilo příliš striktní výklad, mohlo by celkem bez jakéhokoli uvažování v převážné většině případů rozhodnout o vyškrtnutí bez dalšího. Proto diskuse představenstva ohledně těchto rozhodnutí mohou být velmi bouřlivé, neboť hledání hranice důvěry v řádný výkon advokacie může být rozdílné.
Je nutné vždy zvážit, jaký dopad může mít chování advokáta nejen na jeho klienty, ale i na veřejnost. Ten, kdo se obrací na advokáta s požadavkem na právní služby, důvodně předpokládá, že advokát bude dodržovat povinnosti stanovené zákonem a stavovskými předpisy a nebude úmyslně porušovat zákon.
Svěření zákonné pravomoci Komoře ve věcech správních je ze strany státu na první pohled velkorysé, ale naopak i zavazující. Pro jednotlivé členy představenstva je toto rozhodování jedním z nejzávažnějších, neboť si každý své rozhodnutí musí obhájit – před ostatními, ale i před sebou samým.
JUDr. Lenka Vidovičová, členka představenstva ČAK