oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Galavečer Právníka roku 2016 dvojím pohledem

publikováno: 15.02.2017

Dvojím pohledem chceme letos čtenářům nabídnout naši zprávu o slavnostním galavečeru Právníka roku. Poprvé jej totiž moderovali hned dva (vynikající) moderátoři – Aleš Háma a Jakub Wehrenberg, jejichž zásluhou byl na jedné straně výjimečně noblesní a na druhé straně výjimečně vtipný.

Ti, kdo preferují věcné a přesné informace, nechť sledují text psaný „normálním“ písmem; ti, kteří touží po vtipných momentech, po veselých historkách a možná i kuloárních drbech, nechť přeskakují na odstavce psané kurzivou.

Dne 3. 2. 2017 se v pražském Top hotelu na Chodově konal slavnostní galavečer již 12. ročníku celojustiční soutěže Právník roku, jejímiž tradičními organizátory jsou Česká advokátní komora a vydavatelství EPRAVO.CZ. Rovněž tradičně poskytuje soutěži záštitu aktuální ministr či ministryně spravedlnosti a v posledních čtyřech letech i předseda vlády. Nad Právníkem roku 2016 tak převzali záštitu premiér Bohuslav Sobotka a ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Nominovat kandidáty v sedmi odborných kategoriích mohla odborná veřejnost od května 2016 prostřednictvím internetu a časopisů organizátorů a partnerů soutěže, z nominací pak odborná porota koncem roku vybrala vítěze. K dalším třem, rovněž tradičním kategoriím se speciálními parametry (Pro bono, Talent roku, Právnická síň slávy) se ale navíc, stejně jako vloni, přidala i jedna zvláštní cena. Do Právnické síně slávy byla uvedena bývalá ústavní soudkyně a expředsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, které tleskali ve stoje právníci všech profesí.

Jedenáct oceněných samozřejmě i letos obdrželo již tradiční skleněné plastiky sv. Yva, patrona všech právníků, z dílny akademické malířky JUDr. Květy Slavíkové a uměleckého skláře Aleše Ložinského.

Během galavečera byly předány i dva charitativní šeky – Advokátní kancelář Havel, Holásek and Partners věnovala letos sto tisíc korun Nadačnímu fondu AutTalk Kateřiny Sokolové a dalších padesát tisíc korun pak Nadačnímu fondu Svatovítské varhany.

Moderátoři letošního galavečera, spolužáci z Pražské konzervatoře Aleš Háma a Jakub Wehrenberg, jsou opravdu sehraná dvojka a jejich výkon patřil podle mého názoru k nejlepším z těch jedenácti galavečerů, které jsem viděla. Srdce přítomných právníků si získali již promyšleným úvodem. Poté, co hlas oznámil příchod Leoše Mareše a Libora Boučka, vytáhli dokumenty a začali s vážnou tváří číst plné moci k zastupování od uvedených pánů. Při slovech „případné odvolání není možné“ a „zmocnění nemá odkladný účinek“ už se celý sál srdečně smál.

Následovala úvodní píseň, kdy se Aleš Háma chopil mikrofonu a Jakub Wehrenberger, dlouholetý člen skupiny Hamleti, usedl ke klavíru – v tu chvíli mi trochu připomínali jinou, velmi slavnou dvojici… a následoval tklivý šanson o celoživotním snu o úspěchu a červeném koberci, který se pěvci splnil moderováním Právníka roku. :-)

 


 

Jako první byl tradičně vyhlášen vítěz v oboru Občanské právo (hmotné, procesní). Cenu svatého Yva za rok 2016 získal JUDr. Ladislav Muzikář, předseda senátu odvolacího soudu Městského soudu v Praze.

Doktor Muzikář je uznávaným odborníkem ve věcech katastru nemovitostí, dědického práva a jako jediný předseda senátu Městského soudu v Praze se specializuje na řízení podle části páté občanského soudního řádu. Patří k velmi dobrým a žádaným lektorům, publikuje odborné články vynikající precizností a srozumitelností. V oboru dědického práva patří k nejlepším současným odborníkům, je spoluautorem komentáře k občanskému zákoníku, občanskému soudnímu řádu, zákonu o zvláštních řízeních soudních, notářského řádu a publikace Dědické právo v teorii a praxi.

Ke konci letošního roku mu funkce soudce ze zákona zanikne, ale podle svých slov se právu bude v různých formách věnovat i nadále.

V případě vítěze v oboru Občanské právodoktora Ladislava Muzikáře se jedná o nomen omen – za studií působil v několika hudebních skupinách a jak výborným je dodnes klavíristou, předvedl přímo na pódiu, když „vystřihl“ Honky tonky blues Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (zpěv: Aleš Háma) a odměnou mu byl snad větší potlesk než při přebírání ceny.

Podobný ohlas mělo už před dvěma lety vystoupení vítěze ve stejném oboru, soudce Nejvyššího soudu Petra Vojtka, který se tenkrát chopil pro změnu klarinetu a s moderátorem Ondřejem Brzobohatým „dali“ slavnou píseň All My Loving od Beatles.

Po již klasické muzice v podání doktora Muzikáře následovalo další překvapení v podobě filmového spotu, ve kterém se Aleš Háma  bránil manželce tahající ho z postele zoufalými slovy, že nechce k soudu. „Ale ty musíš“, přesvědčovala ho žena, „vždyť jsi soudce!“

 


 

V kategorii Trestní právo (hmotné, procesní) zvítězila JUDr. Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Doktorka Bradáčová se od začátku svého působení ve státním zastupitelství v roce 2001 vyznačuje mimořádným pracovním nasazením a vysokou erudovaností. V roce 2008 byla zvolena do čela Unie státních zástupců a z této pozice se výrazně zasloužila nejen o popularizaci profese, ale důsledným trváním na vysokých etických standardech i o jeho prestiž. Od roku 2012 stojí v čele Vrchního státního zastupitelství v Praze, kterému vydobyla respekt a důvěru odborné i laické veřejnosti. Je uznávanou expertkou především v oblasti trestního práva procesního. Ocenění podle jejích slov patří ne jí osobně, ale je oceněním pro všechny státní zástupce.

Podivuhodnou shodou okolností, kterou vítězka kategorie TRESTNÍ PRÁVO Lenka Bradáčová při své řeči samazmínila, na stejném pódiu již před deseti lety ocenění přebírala. Na slavnostním vyhlášení výsledků 2. ročníku Právníka roku 2006, které se konalo 19. ledna 2007 rovněž v TOP HOTELU PRAHA, získala tehdejší náměstkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem druhé místo v kategorii Talent roku za práci nazvanou „Ne vždy je možno vyhrávat...“ – což tedy zatím pro její autorku neplatí (Zvědavci si mohou práci přečíst v Bulletinu advokacie č. 4/2007)

Všechny dámy, kterým se líbí její krásné červené šaty, jistě ohromí informace, že si je Lenka Bradáčová sama navrhla, jako ostatně většinu svého oblečení. Již léta také přes zimu pečuje o malé ježky, i když letos má doma jen jediného pichlavého „azylanta“. Její láskou je také poezie, zejména Jiří Orten; radost ji ale viditelně udělala i známá Halasova báseň ze sbírky Ladění, kterou jí s tklivým pohledem zarecitoval Aleš Háma:

Ty nevíš, táto, to Ti bylo k smíchu,
já viděl kosa na trávníku
zavazovat si tkaničku.
U botky se mu rozvázala,
tahal ji, až se přetrhala,
a víš, že ji ten hlupák sněd?
Kdepak si koupí novou teď?
Žížala! Co ty víš!
Počkej, však ráno uvidíš!

 

 

Ve speciální kategorii PRO BONO, pro právníky, kteří pomáhají potřebným právní radou zdarma, byl po zásluze oceněn pražský advokát JUDr. Viktor Rossmann.

Doktor Rosmann v loňském roce poskytoval právní služby zhruba třicítce klientů (ročníky narození 1925 až 1937). Šlo o bezmocné důchodce, kteří se dostali do potíží při předváděcích akcích, jež jsou pořádány společnostmi, pro které se mezi slušnými lidmi vžilo označení „šmejdi“. Od těchto klientů si doktor Rossmann nikdy nevzal za poskytované právní služby žádnou odměnu, vyjma minimálních paušálních částek na úřední platby. V jejich zastupování byl úspěšný a zasloužil se o precedentní již pravomocné rozhodnutí soudu, které pomůže v mnoha dalších podobných kauzách. Soud totiž přijal jeho argumentaci, že smlouvy jsou neplatné již od samého počátku pro jejich natolik zjevný rozpor s dobrými mravy, že vůbec nemohly účastníky zavázat k nějakým právům a povinnostem mezi nimi.

Krom vlastní právní pomoci postiženým se doktor Rossmann v této oblasti aktivně zapojuje i do mediální osvěty směrem k seniorům – varuje před návštěvami předváděcích akcí, vyzývá poškozené k aktivní obraně a k tomu, aby se nebáli a nestyděli, že naletěli…

Pokud někoho napadlo, že se to doktoru Rossmannovi PRO BONO pomáhá, protože je nositelem jména známého z mnoha vývěsních štítů a reklam, bude zklamán. Za všechny tyto zvědavce se ho zeptal Aleš Háma – a bohužel, se drogériemi Rossmann nemá pan doktor opravdu nic společného… Tento skromný a spíše mlčenlivý muž pomáhá opravdu jen za své…

 

V další kategorii, kterou bylo FINANČNÍ PRÁVO, převzala cenu svatého Yva advokátka JUDr. Monika Novotná, partnerka pražské advokátní kanceláře Rödl & Partner.

Doktorka Novotná se po celou dobu svého působení v advokacii od začátku v 90. letech věnuje problematice daňového práva v teoretické i praktické rovině. Vedle své advokátní činnosti působí jako externí vyučující na katedře finančního práva a finanční vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a věnuje se široce i další přednáškové činnosti. Ve své praxi se neomezuje jen na využití svých znalostí při zastupování klientů, ale naopak se snaží podílet se na řešení obecných problémů finančního a zejména daňového práva, a to společně s auditory a daňovými poradci.

Ve svém vystoupení poděkovala nejen manželovi a dětem (syn koncipuje, dcera studuje práva), kolegům z advokátní kanceláře i na právnické fakultě, ale i České advokátní komoře a společnosti EPRAVO za pořádání tak prestižní soutěže, jako je Právník roku.

Vítězka kategorie FINANČNÍ PRÁVO Monika Novotná mě opravdu mile překvapila nečekaným smyslem pro humor, když na závěrečnou otázku, zda se i nadále chce věnovat daňovému právu, odpověděla: „Dokud u nás, jako dosud, bude platit Reaganova věta , Pokud se to hýbe, zdaníme to´, budeme mít vždy dost práce.“

Po odchodu doktorky Novotné z pódia následoval další filmový spot, ve kterém se dva nádherně vyšňoření vodníci, jak vystřižení z Jiráskovy Lucerny, hádali o hrníčky s dušičkama: „To jsou moje hrníčky!“ „Ne, to jsou moje dušičiky!“ „Ne ne ne, to je moje duševní vlastnictví!“ – A to už všichni smějící se diváci pochopili, jaká kategorie následuje…

 

Následovala kategorie PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ a jejím vítězem se stal advokát JUDr. Tomáš Dobřichovský z advokátní kanceláře Kříž a partneři v Praze.

Doktor Dobřichovský je původním vzděláním technik, což se záhy projevilo v jeho advokátní specializaci – mimo jiné na průmyslová práva, tedy známky, patenty či průmyslové vzory. V advokacii působí od roku 1999 a dlouhodobě se věnuje právům duševního vlastnictví, ať již jde o práva autorská, či zmíněná průmyslová, smluvní či spornou agendu. Souběžně působí i v akademické sféře, odborně publikuje a od roku 2006 pracuje rovněž v Ústavu autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Svým profesionálním a citlivým přístupem k řešení složitých kauz je ve svém oboru uznávaným odborníkem a přispívá k dobrému jménu české advokacie.

Ze „zákulisních“ informací je možné o doktoru Dobřichovském, vlastníkovi letošního svatého Yva v kategorii PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ, prozradit, že má hned několik náročných koníčků: miluje astronomii a  vlastní několik profesionálních astronomických dalekohledů, je letecký modelář (asi není divu, když kdysi vystudoval střední školu strojnickou, obor letectví) a navíc se zajímá i o historii, zejména o šestnácté století a počátek století sedmnáctého, což je podle Dobřichovského  zlaté období českých dějin, věk tolerance a rozvoje.

 

Cenu svatého Yva v oboru PRACOVNÍ právo obdržel pražský advokát JUDr. Ladislav Jouza.

Doktor Jouza patří mezi významné odborníky v oboru pracovního práva již několik desítek let. V průběhu svého působení v oblasti pracovněprávní legislativy Ministerstva práce a sociálních věcí a jako člen Legislativní rady vlády se výrazně podílel na tvorbě zásadních předpisů, jako jsou zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a na mnoha jejich novelizacích. V současnosti působí jako samostatný advokát a své zkušenosti uplatňuje při rozsáhlé lektorské a publikační činnosti. Je dlouholetým spolupracovníkem Bulletinu advokacie i dalších odborných právnických časopisů. Jednota českých právníků mu v roce 2006 udělila bronzovou a v roce 2016 stříbrnou medaili profesora Antonína rytíře Randy.

Evidentně dojatý laureát poděkoval za podporu manželce i dceři-právničce, ale i odborné porotě. „Ceny si nesmírně vážím,“ řekl.

Nejnovější nositel ceny svatého Yva v oboru PRACOVNÍ právo doktor Jouza na sebe dále prozradil, že publikuje již od svých patnácti let a již od té doby se zná s Petrem Hajnem, emeritním profesorem brněnské právnické fakulty a dlouholetým spolupracovníkem Bulletinu advokacie. Kromě odborných textů píše také soudničky, i když, jak vysvětloval Aleši Hámovi, ty se spíš týkají trestního, nikoliv pracovního práva.

Pak se ale sál setměl a na obrazovce se objevil černobílý, trochu retro působící film. Aleš Háma sedí na lavičce a společně s malým chlapcem fandí fotbalovému zápasu. Po hřišti se pohybují pomalým tempem hvězdy „okresního přeboru“, za nimi je sem tam vidět divák. Diváci v sále plni nechápavého ticha očekávají, co se bude dít. K naší dvojici přibíhá brankář a začíná si sundávat výstroj. Po sundání přilby se objeví sympatická tvář Terezy Kostkové. Černobílý Háma se s povzdechem začíná oblékat do její výstroje, zatímco Tereza usedá na lavičku vedle chlapce a společně začínají povzbuzovat hráče. Diváci stále nechápou. Střih. Celý sál řve smíchy. Přes celou obrazovku se objevuje nápis FANDÍME STŘÍDAVÉ PÉČI. Ano, další vyhlašovanou kategorií je RODINNÉ PRÁVO.

 

V kategorii RODINNÉ PRÁVO porota ocenila JUDr. Danielu Kovářovou, advokátku a předsedkyni redakční rady časopisu Rodinné listy.

Doktorka Kovářová se ve své advokátní praxi dlouhodobě věnuje rodinnému právu. Stála u zrodu časopisu Rodinné listy, odborně zaměřeného na rodinné právo, nejdříve jej vedla jako šéfredaktorka, od letošního roku je předsedkyní jeho redakční rady. Významně se podílí na projektu Pražský právnický podzim a odborně se stará často právě o semináře zaměřené na rodinu a její postavení. Široce publikuje, kromě odborných příspěvků i je i autorkou řady beletristických knih. Jako ministryně spravedlnosti ve vládě Jana Fischera (od května 2009 do července 2010) se zasadila o vznik doporučujících tabulek pro výpočet výživného. Ty samozřejmě nejsou pro soudce závazné, ale jak se v praxi ukazuje, jsou vhodným základem pro dohody rodičů.

Doktorka Kovářová bezesporu patří k právním autoritám rodinného práva. Popularizuje jej mezi obecnou veřejností a často uvádí na pravou míru zkreslená zjednodušení, která se objevují v médiích.

Přiznávám, že jsem vystoupení doktorky Kovářové očekávala s napětím. Bude vtipná? A byla skvělá. Pečlivě komponovaná řeč vítězky v kategorii RODINNÉ PRÁVO nezapřela zkušenou autorku již desítky beletristických knih, manželku a matku dvou dětí. Všechny ženy v sále nemohly než souhlasit s tím, že muži jsou opravdu drahouškové, ale stále si hrají a že tíha světa leží na ženách; máš pravdu, Danielo, jen žena dokáže vytvořit a udržet rodinu a je to ten největší úkol, který před každou ženou stojí.

 

Vítězem následující kategorie Občanská a lidská práva, právo ústavní se stal vysokoškolský pedagog David Kosař.

David Kosař se dlouhodobě věnuje problematice lidských práv a práva ústavního, konkrétně otázkám migrace, mezinárodní ochrany a postavení soudní moci. Je vysokoškolským pedagogem a působí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde je nyní vedoucím katedry ústavního práva a politologie. Od roku 2007 do roku 2015 pracoval na pozici odborného poradce či asistenta u Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Je třeba vyzdvihnout jeho širokou publikační činnost, od spoluautorství řady komentářů až po desítky odborných článků.

Pokud by někdo u vítěze kategorie Občanská a lidská práva, právo ústavní Davida Kosaře postrádá tituly, nedivím se mu; dotyčný jich přitom má celé houfy – JUDr., Ph.D., LL.M., J. S. D. – to poslední ani netuším, co je. Když moderátor vyzvídal, proč své tituly tají, řekl jen, že mu to bez těch titulů připadá elegantnější; že bez nich je prostě jen on sám. Muž, který není ješitný…a navíc právník…

V historii Právníka roku se už dvakrát stalo, že organizátoři soutěže ještě mimo soutěž ocenili zvláštní cenou svatého Yva osobnost, která si to za své působení, jež není třeba možné přiřadit k některé z kategorií, rozhodně zaslouží. Tou první osobností byl v roce 2010 bývalý předseda ČAK JUDr. Vladimír Jirousek, za výjimečný přínos k rozvoji soutěže, tím druhým se stal vloni JUDr. Vladimír Papež, dlouholetý člen představenstva a donedávna i místopředseda ČAK, za svou práci zejména na poli advokátní legislativy.

 

Třetí ZVLÁŠNÍ CENU svatého Yva ZA PŘÍNOS ČESKÉ JUSTICI převzala letos expředsedkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Ivana Švehlová.

Doktorka Švehlová celý svůj profesní život působí jako soudkyně a od svých třiceti let i jako soudní funkcionářka. Nejprve byla předsedkyní Okresního soudu v Benešově, odtud přešla na Krajský soud do Prahy, kde působila deset let jako místopředsedkyně soudu a od roku 2010 do konce ledna roku letošního, kdy jí vypršel mandát, byla předsedkyní Krajského soudu v Praze.

Je uznávanou specialistkou na občanské právo, a to nejen jako praktická právnička, ale i jako vysokoškolská pedagožka. Již v době působení na okresním soudu se u ní mimořádnou měrou projevily právě manažerské schopnosti, díky nimž pak logicky působila v mnoha řídících justičních funkcích. I jako představitelka Kolegia předsedů krajských soudů je dnes přirozeně respektovanou autoritou české justice.

Výborný komický talent předvedl po předání ZVLÁŠNÍ CENY svatého Yva ZA PŘÍNOS ČESKÉ JUSTICI doktorce Švehlové předseda České advokátní komory Martin Vychopeň. S lišáckým úsměvem (viz první snímek) ji zadržel na pódiu a slavnostně ji předal dopis (viz druhý snímek) s potvrzením, že spolu oni dva, soudkyně a advokát, nebyli na obědě. „Dozvěděl jsem se, že se to nesmí, aby soudce a advokát šli spolu na oběd a že se to musí vysvětlovat ministrovi spravedlnosti. Tak abyste neměla problémy,“ vysvětloval Vychopeň za bouřlivého smíchu a potlesku v sále (jen přítomný ministr Pelikán se nesmál ani trochu).

Pro zcela přepracované právníky, kteří nestíhají číst ani zpravodajské weby, je třeba vysvětlit, že Lidové noviny letos v lednu několik dní rozsáhle propíraly společný oběd předsedy pražského vrchního soudu Jaroslava Bureše a advokáta Radka Pokorného. Ministr spravedlnosti Pelikán si kvůli tomu Bureše dokonce pozval „na kobereček“, o výsledku jednání ale mlčí.

 


 

V následující další specifické, ale zato každoroční kategorii soutěže, která se nazývá TALENT ROKU, vybírá porota tři nejlepší autory odborné či literární písemné práce s justiční tématikou. Kategorie je určena mladým právníkům jakékoliv právnické profese do 33 let věku. Porota letos vybírala z devatenácti prací.

První cenu ve výši sto tisíc korun věnovala Česká advokátní komora, cenu druhou a třetí ve výši padesát tisíc a pětadvacet tisíc korun věnovaly dohromady Notářská komora, Soudcovská unie, Exekutorská komora a Unie podnikových právníků.

Všechny tři oceněné již tradičně oznamuje ministr či ministryně spravedlnosti, letos tedy „talentům“ gratuloval a kytice předával Robert Pelikán.

Při předávání cen „talentům“ mě zaujalo vybrané chování pana mistra Pelikána, který ženám vždy políbil ruku – ano, je to starosvětské, ale gentlemanské. :-)

 

3. místo v kategorii TALENT ROKU obsadila Mgr. Ivana Nemčeková, advokátní koncipientka z pražské advokátní kanceláře Nielsen Meinl.

Šek na dvacet pět tisíc korun jí předávaly dvě členky odborné poroty Právníka roku, prezidentka Unie podnikových právníků JUDr. Marie Brejchová (v červených šatech) a prezidentka Exekutorské komory Mgr. Pavla Fučíková.

Práce magistry Nemčekové se jmenuje „Proč je důležité si i dále pokládat otázku souběhu funkcí“ a čtenáři Bulletinu advokacie ji najdou v čísle pět.

 

2. místo kategorie TALENT ROKU získal Mgr. Jan Sůra, trvale spolupracující advokát advokátní kanceláře Císař, Česka, Smutný z Prahy.

Šek na padesát tisíc korun mu předávali prezident Notářské komory Mgr. Radim Neubauer (na snímku zcela vpravo) a prezidentka Soudcovské unie Mgr. Daniela Zemanová.

Oceněná práce magistra Sůry s názvem „Limity poskytování právních služeb: výzvy pro advokacii třetího tisíciletí“ bude otištěna v čísle čtyři Bulletinu advokacie.

 

Cenu svatého Yva v kategorii TALENT ROKU a šek na výši sto tisíc korun z rukou předsedy ČAK JUDr. Martina Vychopně převzal Mgr. Ing. Bc. Jan Tomíšek, advokátní koncipient advokátní kanceláře Rowan Legal z Prahy.

Název vítězné práce zní Ochrana soukromí a osobnosti v digitálním věku“ a čtenáři BA se s ní budou moci seznámit již v čísle tři Bulletinu advokacie.

 

 

 

 

 


 

Do PRÁVNICKÉ SÍNĚ SLÁVY vstoupila JUDr. Iva Brožová, bývalá ústavní soudkyně a dlouholetá předsedkyně Nejvyššího soudu.

Doktorka Iva Brožová vystudovala v roce 1974 s červeným diplomem brněnskou právnickou fakultu a stala se její nejmladší externí pedagožkou a současně i čekatelkou Krajského soudu v Brně, následně od roku 1975 pak i soudkyní Městského soudu v Brně. V 1975 se rigorózní práce Ivy Brožové stala předmětem jednání o vědeckou aspiranturu, podmiňovanou členstvím v KSČ, které odmítla. Poté s ní fakulta ukončila spolupráci a na soudě byla až do revoluce přeřazena na agendu administrativní povahy – platebních rozkazů. Po revoluci v roce 1989 se přípisem děkana brněnské právnické fakulty ze dne 15. 3. 1990 stala rehabilitovaným učitelem, s odůvodněním, že její činnost na fakultě byla: „svévolně, v důsledku politické diskriminace ukončena“.

V květnu roku 1990 se stala soudkyní Krajského soudu v Brně. 15. července 1993 byla jmenována soudkyní Ústavního soudu ČR, kde působila do prosince roku 1999. V roce 2000 nastoupila Iva Brožová na Nejvyšší soud a stala se předsedkyní jeho občanskoprávního kolegia. Dne 20. března 2002 byla jmenována předsedkyní Nejvyššího soudu, kterou zůstala až do svého odchodu na odpočinek v roce 2015.

Jejím cílem bylo změnit tehdejší Nejvyšší soud hodnotovým nazíráním na právo. Vždy pro ni bylo větší hodnotou právo každého občana na to, aby jeho věc byla individuálně posouzena, než sjednocování judikatury a předvídatelnost soudních rozhodnutí. Ve svých názorech byla doktorka Brožová pevná a nekompromisní, i když byly její kroky a postoje často vnímány jako nepopulární, a to i v jejím blízkém justičním okolí.

V roce 2006 se ubránila nejen odvolání z funkce ze strany prezidenta republiky, ale i neústavnímu dosazení druhého místopředsedy Nejvyššího soudu, a v neposlední řadě i kárnému řízení, vedenému proti ní tehdejším ministrem spravedlnosti, když k tomu byly zneužity výsledků finanční kontroly soudu. Díky její argumentaci v řízeních před Ústavním soudem byly v následně vydaných nálezech narýsovány jasné hranice, za něž nemohou nejvyšší představitelé moci výkonné při své činnosti vůči soudnictví zajít. Tyto judikáty zůstávají nosnými pilíři nezávislosti soudní moci v České republice. Zásluhy Ivy Brožové na poli nezávislosti soudní moci jsou zásadní a neocenitelné. V klíčových okamžicích nikdy nezvažovala, komu se svým postojem zalíbí a komu ne.

Jako velké osobnosti jí nechybí sebereflexe. Poté, co jí ve stoje aplaudoval celý sál, jejími prvními slovy bylo: „Není to se mnou vždycky lehké.“ Jak dále řekla, ochrana nezávislosti je velký příběh a je jí ctí, že v tomto směru mohla aspoň trochu přispět.

 

Cenu doktorce Brožové předával, jak je zvykem, loňský držitel tohoto ocenění, advokát JUDr. Gerhardt Bubník, který byl také prvním gratulantem.

Jak doktor Bubník upozornil ještě před předáním ceny svatého Yva doktorce Brožové, v PRÁVNICKÉ SÍNI SLÁVY jsou od letoška dva lidé stejného příjmení - významný pražský advokát a dlouholetý místopředseda ČAK Jan Brož a právě Iva Brožová, což je ale shoda čistě náhodná, nejedná se o příbuzné. (Jak uvádí můj oblíbený web www.kdejsme.cz, ke konci roku 2015 bylo v ČR 4091 Brožů a 4349 Brožových, takže to by byla opravdu velká náhoda, kdyby byli…)

Každá osobnost vstupující do Právnické síně slávy je na galavečeru představena filmovým medailonkem a ten letošní se mi opravdu líbil. I když znám doktorku Brožovou osobně léta, nevěděla jsem, že její otec Milan Zapletal byl důstojníkem Britského královského letectva, že byl sestřelen nad Holandskem, vězněn v zajateckém táboře, pak předán k soudnímu procesu zpět do protektorátu, odsouzen k trestu smrti a deportován do tábora v Barthu, kde přežil jen díky tomu, že tábor na poslední chvíli osvobodila Rudá armáda.

Nevěděla jsem, že se již jako studentka práv setkala se svým pozdějším kolegou na Ústavním soudu, profesorem Vladimírem Klokočkou. A ohromilo mě, že když jsem uviděla její fotografii z šedesátých let, na které připomíná krásné hrdinky z filmů slavné československé „nové vlny“.

 


 

Součástí slavnostního galavečera je již tradičně i předávání CHARITATIVNÍCH ŠEKŮ. Největší česká advokátní kancelář vůbec, nositelka řady ocenění ze soutěže Právnická firma roku, advokátní kancelář Havel, Holásek and Partners, věnovala letos hned šeky dva, které oba předával řídící partner kanceláře JUDr. Jaroslav Havel.

 

První šek ve výši sto tisíc korun získal Nadačnímu fond AutTalk, který pomáhá dětem s poruchou autistického spektra a jejich rodinám.

Převzala jej zakladatelka fondu, bývalá MISS ČR pro rok 2007, Kateřina Sokolová.

Jak půvabná kráska vysvětlila, nadaci založila společně s otcem proto, že autistou je i její devítiletý bratr Radovan. Získané peníze půjdou na pomoc rodinám autistických dětí. 

 

 

 

 

Druhý šek ve výši padesát tisíc korun putoval Nadačnímu fondu Svatovítské varhany. Šek převzal koordinátor projektu Jiří Brázdil.

Šek měl původně přebírat pan Dominik Duka, arcibiskup pražský a primas český, bohužel, jak vysvětlil Jiří Brázdil, pan kardinál ze zdravotních důvodů nemohl přijít. Na nové varhany pro katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha mohli dále přispět i účastníci galavečera, a to jak v hotovosti, tak kartou.

Pokud jste na galavečeru nebyli a chtěli byste přispět, podívejte se na webové stránky www.svatovitskevarhany.com.

 

 


 

A úplně na závěr přinášíme ještě rodinné foto všech oceněných:

 

PhDr. Ivana Cihlářová s využitím scénáře PhDr. Ivy Chaloupkové

Foto: Jan Kolman, Jakub Stadler a Ivan Kahún