Elektronické důkazy - současnost či budoucnost českého soudnictví?
autor: redakce publikováno: 26.10.2012
12. listopadu 2012 proběhne v Praze LawTech Europe Congress 2012, první kongres ve střední a východní Evropě zabývající se problematikou elektronických důkazů, technologiemi pro právní odborníky a forenzní vědou v oblasti IT. Na akci vystoupí řada předních zahraničních i tuzemských odborníků, včetně světově uznávaného experta na IT a právní profesi, Richarda Susskinda, OBE, jenž se představí jako klíčový řečník konference.
Bulletin advokacie přináší rozhovor s jedním z nejvýznamnějších českých řečníků kongresu LawTech Europe, prof. Ing. Vladimírem Smejkalem, CSc., LL.M., soudním znalcem a členem Legislativní rady vlády ČR. Prof. Smejkal se zúčastní panelové diskuse na téma „Digitální vyšetřování a stíhání – z místní a mezinárodní perspektivy“.
Jakou roli mají, dle vašeho názoru, elektronické důkazy při řešení soudních sporů?
Protože náš okolní svět je stále více elektronický, jsou důkazy o tom, co se odehrálo v různých elektronických zařízeních, zejména pak počítačích, stále důležitější a tvoří neustále významnější podíl v rámci dokazování v soudních, ale i správních či dalších řízeních. Zatímco ve starších dobách vládla u soudu listina a v ještě starších svědci, dnes to je záznam na nosiči informací, a tedy také stále více znalec a znalecký posudek.
V českém právním řádu jak v oblasti veřejného práva, tak v oblasti soukromoprávní platí princip neomezeného provedení důkazů a jejich volného hodnocení příslušným orgánem veřejné moci – viz zejména ust. § 125 občanského soudního řádu, § 51 správního řádu, přičemž formulace obou procesních předpisů je příkladmá („zejména“). Na rozdíl od jiných zemí tedy od prakticky prvního výskytu počítačů a telekomunikací nemáme problém s prováděním takových důkazů. Problémem je spíše, jak zjistit, že vůbec existují, jejich nedestruktivní zajištění, smysluplné zkoumání se správnými závěry a taková interpretace před příslušným orgánem, aby byly řádně vysvětleny všechny skutečnosti, potřebné pro řádné vyšetření věci.
Elektronické důkazy mají jednu slabinu: obtížně je přiřazujeme ke konkrétní osobě, protože prokázat, kdo „měl ruce na klávesnici“ je možné pouze s využitím elektronického podpisu nebo jiných autentizačních metod (použití hesla, SMS, čipové karty atd.). Naštěstí jsou obvykle součástí kruhu dalších, byť nepřímých důkazů a mohou i v tomto případě sehrát důležitou roli v rámci příslušného řízení.
Co je podle vás největší úkol (či největší výzva) pro český soudní systém s ohledem na rychle se rozvíjející IT technologie a sociální média? Jaké změny jsou potřeba?
Domnívám se, že největší výzvou je dokončení elektronizace justice a další posun v oblasti eGovernmentu směrem k plně a výlučně elektronickému spisu (listiny budou po přijetí oskenovány a již se nikdy neobjeví), zavedení alternativního způsobu elektronického podepisování (dynamickým biometrickým podpisem), posunu uznávaného elektronického podpisu na roveň úředně ověřeného podpisu, realizace slibovaných projektů eSbírka a eLegislativa. Součástí těchto nebo navazujících projektů by mělo být zpřístupňování informací o zahraniční judikatuře a metodice, a to nejen z EU, ale i z jiných jurisdikcí, kde se můžeme inspirovat, jakkoliv zde platí jiný právní řád.
Menším, ale také významným problémem, je vzdělávání všech aktérů soudního řízení tak, aby soudci, státní zástupci i advokáti měli představu o tom, co lze a co nelze použít jako elektronický důkaz, jaké jsou limity počítačové kriminalistické analýzy a jakým způsobem spolupracovat s odborníky z řad soudních znalců.
Jaký největší problém vnímáte v oblasti přeshraničního páchání trestních činů, tj. na poli internetu?
Problém je globalita internetu versus teritorialita práva, dále pak anonymita versus odhalování a dokazování ve světě ultrarychlých přenosů informací po celém světě. Internet je živnou půdou pro útoky kyberteroristů a pro kybernetickou špionáž. Při páchání distančních trestných činů se pachatelé mohou snadno skrýt a napomáhá jim i obtížné, někdy až nemožné řešení mezinárodní právní pomoci, zejména vzhledem k některým zemím. Tomu napomáhá absence nějaké celosvětové úmluvy o internetu podobně, jako existuje úmluva o mořích nebo kosmickém prostoru.
Jakým tématům se budete věnovat na LawTech Europe Congress 2012?
Budu se věnovat především problematice dokazování, s čímž mám za 25 let činnosti soudního znalce rozsáhlé zkušenosti. Ale rád bych zde také propagoval novou knihu, kterou máme s mým spoluautorem, doc. JUDr. Pavlem Matesem, CSc., právě v tisku – je to mimořádně obsáhlé a komplexní dílo o eGovernmentu v českém právním řádu.
Více informací o LawTech Europe Congress 2012, programu a možnosti registrace naleznete na www.lawtecheuropecongress.cz.