oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Corporate governance ve střední Evropě

autor: Klára Švandelíková, Jiří Bálek
publikováno: 06.06.2014

Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze přivítala v pátek 30. května 2014 čtrnáct přednášejících a na sto hostů v rámci mezinárodní konference na téma Corporate governance ve střední Evropě. Záštitu nad konferencí převzalo Ministerstvo financí České republiky. Sponzorem konference byla advokátní kancelář Randl Partners, která se specializuje na obchodní a pracovní právo. Po každém ze čtyř přednáškových bloků nechyběly obsahově velice bohaté diskuze, které museli moderátoři jednotlivých sekcí velice často časově usměrňovat.

V rámci rekodifikace soukromého práva v České republice došlo k řadě významných změn v pravidlech řádné správy a řízení obchodních korporací. Součástí právní úpravy se staly instituty dosud řešené pouze judikatorně, jakož i instituty zcela nové (např. business judgement rule, wrongful trading, test úpadku, diskvalifikace z výkonu funkce, pravidla odměňování, volitelný monistický systém apod.). Záměrem pořadatelů konference proto bylo jednotlivé nástroje corporate governance doktrinálně posoudit a analyzovat s ohledem na zkušenosti z jiných středoevropských států, a to z hlediska aspektů právních, ale i ekonomických.   

Úvodního slova konference se ujala profesorka JUDr. Stanislava Černá, CSc., která je vedoucí katedry obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze („PF UK“), dále zástupkyně právní sekce Ministerstva financí ČR JUDr. Michaela Pobořilová a Dr. Pavel Randl, LL.M., partner z advokátní kanceláře Randl Partners. 

Během prvního bloku se představili tři přednášející. Jako první vystoupil profesor Ing. Miroslav Hučka, CSc. z Technické univerzity v Ostravě, s tématem Správa společností v zemích střední a východní Evropy. Během své přednášky čerpal zejména z výsledků stejnojmenného grantového projektu, který řešil v roce 2012 osmičlenný tým z ostravské univerzity. Profesor Hučka poukázal zejména na fakt, že v posledních 25 letech došlo v zemích střední a východní Evropy ke komplexní ekonomické transformaci, především co se vlastnických režimů týká, tj. ze státních podniků se stávaly podniky soukromé. „Poté bylo nutné zabývat se otázkou ziskovosti a efektivity správy řízení,“ poznamenal Hučka. Na západě se pravidla správy společností vyvíjí dlouhodobě, u nás však bylo nutné problematiku zvládnout v poměrně krátkém čase. Nejdůležitější otázkou bylo, jaký systém správy vůbec zvolit, tj. zda kontinentální nebo angloamerický systém. Nakonec jsme šli cestou kontinentálního systému, ve kterém není jen akcionář tím, na koho je brán ohled, ale je jím i zaměstnanec, místní komunita a vláda – tento model (tzv. stakeholders model) byl přijat ve všech zemích střední a východní Evropy.

Po panu profesoru Hučkovi vystoupil s příspěvkem na téma Ekonomické aspekty nového korporačního práva se zaměřením na problém pána a správce Bc. Tomáš Střeleček, student Vysoké školy ekonomické v Praze a současně PF UK. „Ekonomická věda je vědou pozitivní a snaží se vyhnout normativním soudům. Právní věda je stejně tak vědou pozitivní, avšak nachází normativní závěry. Obě tyto vědy spojuje lidské jednání,“ vysvětlil na úvod souvislost mezi právem a ekonomií. Se vznikem a fungováním obchodních korporací se váže potřeba zapojení profesionálů, správců-manažerů a odborníků na řízení společnosti. Jednoduše řečeno, hovoříme o oddělení vlastnictví a správy obchodní korporace. Ekonomická teorie uznává několik problémů nacházejících se za tímto tzv. principal-agent problémem. Jde o morální hazard a obrácený výběr – v obou těchto případech disponuje správce informacemi nedostupnými vlastníkům, často pak správce svádí svoje chyby na vnější faktory a svou chybu nepřizná. Ekonomické řešení problému pána a správce je v zásadě dvojí, a to tlak na nepřátelské převzetí (funguje-li trh s akciemi) a tlak trhu manažerů (pokud je tento funkční). Selhávají-li tato řešení, musí nastoupit právní regulace. Tu lze nalézt v nové právní úpravě civilního práva. Konkrétně se jedná o instituty business judgement rule, wrongful trading (tj. ručení při úpadku obchodní korporace) či diskvalifikace z výkonu funkce. Přesnější obsah má nově i povinnost péče řádného hospodáře.

Trojici uzavřel docent JUDr. Tomáš Dvořák, Ph.D., z Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, s příspěvkem na téma Monistický systém vnitřní struktury akciové společnosti. Docent Dvořák vnímá monistický systém velmi pozitivně, zejména v tom ohledu, že možnost volby vnitřní správy společnosti může být výhodná pro zahraniční investory z hlediska jejich tradic, kultury a zažitých hodnot. Nezapomíná však ani na rozpory a nejasnosti, které právní úprava přináší. Závěrem se slovy „novela novelu drtí“ však vyjádřil obavy z ukvapených novelizací, které mají tendenci působit nové problémy, aniž by řešily problémy stávající. Doufá proto v rozumnost zákonodárce a doporučuje s novelami vyčkat.

JUDr. Vít Horáček, Ph.D., z PF UK zahájil druhý blok přednášek informací tím, že ve světě již registrují českou civilněprávní rekodifikaci, s čímž projevil spokojenost. Ve svém příspěvku Která ustanovení ZOK jsou kogentní? se pak zabýval otázkou závaznosti právních norem. Rozlišoval mezi ustanoveními, která upravují postavení korporací (např. nelze zrušit valnou hromadu s. r. o.) a ustanoveními o právech a povinnostech společníků a akcionářů (zejména těch minoritních), přičemž nad druhou jmenovanou skupinou pomyslně vyznačil „malý otazník“. V neposlední řadě musíme mít na paměti i všechna ostatní ustanovení, jejichž použití bude, dle jeho názoru, vždy nutné zkoumat ad hoc. Doktor Horáček se také zabýval evergreenem – (ne)přípustnosti souběhu výkonu funkce člena statutárního orgánu a pracovního poměru na výkon obchodního vedení: „Nejdříve to šlo, pak to nešlo, pak to zase šlo a dneska zákon říká, že to nejde,“ uvedl Horáček. Jak se to řeší v praxi? Souběh funkce dovoluje, a to zejména proto, že se často stává, že člen orgánu společnosti je jejím zaměstnancem 25 let. Doktor Horáček pochybuje, že by naše ochranářsky orientované soudy rozhodly o tom, že rázem přestává být zaměstnancem jen proto, že to říká zákon. Navíc souběh nepovažuje a priori za špatný – vždyť osoba je jako zaměstnanec více chráněna. I doktor Horáček apeloval, aby se v příštích dvou až pěti letech násilně nenovelizovalo. Věří v praxi a judikaturu, které, dle něho, většinu problémů nové právní úpravy překlenou.

Po doktoru Horáčkovi následovala JUDr. Riana Kvačková z téže fakulty. Jejím tématem byly Vybrané otázky české právní úpravy odměňování členů představenstev a dozorčích rad akciových společností s přihlédnutím k evropskému kontextu. Doktorka Kvačková vnímá správně nastavený systém odměňování jako důležitý nástroj sjednocení zájmů správců společnosti, tj. členů jejích orgánů a vlastníků, tj. akcionářů. Za odměnu pak považuje jakékoli přímé i nepřímé protiplnění za činnosti spojené s výkonem funkce. Odměna je schvalována valnou hromadou, což je důsledkem požadavku transparentnosti funkce a mechanismem vylučujícím libovůli členů orgánu, kteří jsou odměňovaní. Rozebírána byla též ustanovení § 59, 60 a 61 zákona o obchodních korporacích („ZOK“), týkající se náležitostí smlouvy o výkonu funkce, a to z hlediska odměn a sankce bezplatnosti výkonu funkce, nesplňuje-li smlouva tyto zákonem vyžadované náležitosti. V bezplatnosti vidí doktorka Kvačková problém – výkon funkce bez protiplnění postrádá motivační složku a pro společnost tak může být v konečném důsledku kontraproduktivní.

Další příspěvek přednášela rovněž zástupkyně pražské fakulty JUDr. Kateřina Eichlerová, Ph.D. Rozebírala podmínky a předpoklady možnosti vyplatit Zálohu na podíl na zisku. Vyplatit zálohu na zisku ještě před tím, než valná hromada rozhodla o rozdělení zisku, nebylo podle staré právní úpravy možné. ZOK však výplatu podílu na zisku již výslovně připouští a zakotvuje i podmínky pro tuto výplatu. Co se vlastně zálohou rozumí? „Jde o předběžné plnění, placené před vznikem pohledávky, resp. v okamžiku, kdy již vznikla pohledávka, ale ještě není splatná. Lze o ní uvažovat až do okamžiku rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku,“ uvedla JUDr. Eichlerová. Zákon stanoví i limit pro výplatu zálohy, člen správního orgánu by ale nadto neměl zapomínat na předpokládanou výši rozděleného zisku tak, aby nedocházelo k přeplatkům. Všem obchodním korporacím, které by chtěly nového institutu využít, dr. Eichlerová doporučila „ve svých společenských smlouvách nebo stanovách si možnost výplaty zálohy na zisku podrobně upravte, abyste se následně nedostávali – buď jako společnosti, nebo statutáři – do problematických situací a nemuseli řešit otázku, zda výplata zálohy na zisku byla poskytnuta v souladu s péčí řádného hospodáře nebo nikoli.

Druhý blok konference zakončil docent JUDr. Kristián Csach, Ph.D., LL.M., z Právnické fakulty UPJŠ Košice. Odpovědnost členů orgánů obchodních korporací rozebral ve svém příspěvku D&O pojištění, které diskutoval zejména z materiálního hlediska, konkrétně s ohledem na jeho rizikovost. Odpovědnost za škodu dle docenta Csacha plní dvě funkce, jednak funkci kompenzační, jednak regulatorní, resp. motivační. V okamžiku, kdy je subjekt pojištěn, klesá motivační funkce odpovědnosti, tj. snaha vyhnout se způsobení škody („náhrada přece stejně nepůjde z mojí kapsy“), na druhou stranu je posílený kompenzační aspekt. Existují ale mechanismy, které mohou klesající tendenci motivačního prvku pojištění zmírnit, jako je třeba spoluúčast škůdce nebo regresní nárok. Vědomí existence pojištění znamená na druhé straně také větší ochotu riskovat, která je v oblasti podnikání nepostradatelná. Pojištění je zároveň jakýmsi předstupněm kontroly oprávněnosti uplatněných nároků z odpovědnosti za škodu. „Z pojištění nejsou kryta podnikatelsky nesprávná rozhodnutí, pokud nepředstavují zároveň porušení povinnosti péče řádného hospodáře. Jde o smíšení dvou klasických pojištění – klasického pojištění odpovědnosti za škodu a zároveň o pojištění majetkové hodnoty společnosti,“ uvedl Csach.

V úvodu odpolední části konference vystoupila se svým příspěvkem na téma Judikaturní podněty k výkladu pravidel podnikatelského úsudku profesorka JUDr. Jarmila Pokorná, CSc., z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Business judgment rule, neboli pravidlo podnikatelského úsudku, se může pro členy výkonných orgánů korporací stát jakousi imunitou, a tudíž nemusejí nést negativní důsledky svého jednání, pokud jednaly s určitými dovednostmi, racionálně a s dostatkem informací. Profesorka Pokorná vyložila tři stěžejní příklady zahraniční judikatury, přesněji judikatury amerických soudů. Při tomto výkladu zdůraznila kritéria, jejichž splnění americké soudy v rámci business judgement rule posuzují. Soudy se zaměřují na to, zda je rozhodnutí založeno na osobním zájmu člena výkonného orgánu, dochází-li k prosazování individuálního zájmu, či na rozporu se zásadami řádného podnikatelského rozhodování. Soud bude primárně zjišťovat, případně projednávat, možné podvodné jednání proti zájmům společnosti. „Povinnost loajality, tak jak ji zná business judgment rule, není v ZOK uvedena,“ tvrdí Pokorná. Avšak vždy je nutné zkoumat loajalitu při jednání členů orgánu a vždy je nutné vycházet z toho, zda takové jednání bylo, či nebylo loajální. Profesorka Pokorná se však obává, že nejspíše nebude možné zcela mechanicky přenášet tyto zahraniční zkušenosti do českých legislativních a judikaturních poměrů.

Příspěvek na téma Povinnost poslušnosti jako složka fiduciární obligace (Sloužím, tedy jsem) přednesl hlavní autor ZOK, docent JUDr. Bohumil Havel, Ph.D., z Ústavu státu a práva akademie věd ČR. Havel svou řeč zahájil tvrzením, že „náš právní řád je plný právních transplantátů.“ V návaznosti na profesorku Pokornou zmínil, že bude nově nezbytné zvažovat, do jaké míry umíme použít pravidlo podnikatelského úsudku na současné právní skutečnosti. „Per se povinnost poslušnosti se do korporačního práva nepromítá, jelikož je zahrnuta v samotném zastoupení,“ zmínil Havel. Dále zazněl výklad týkající se pokynů uvnitř koncernu, který v závěru konferenčního bloku rozdmýchal bezvýchodnou diskuzi. V rámci existence koncernů je možné dávat pokyny, které by měly být závazné. Čí zájem má kdo sledovat? V poslední době zaznamenáváme tlak na corporate social responsibility model. „Neuposlechnutí nezákonného pokynu není tak jednoznačné,“ domnívá se Havel. Pokyn vede k jednání, které je neplatné, ale jen, pokud se někdo té neplatnosti dovolá. Nemusí nutně dojít k závěru, že všechny pokyny, které by měly směřovat k tomu, že budou v rozporu se zákonem, budou tudíž neplatné.

S Rozdělením působnosti a jeho dopady na odpovědnost nás ve svém stejnojmenném příspěvku seznámila JUDr. Lucie Josková, Ph.D., z PF UK. Doktorka Josková se domnívá, že rozdělení působnosti jednotlivých členů orgánu společnosti neznamená, že ostatní členové tohoto orgánu nemají povinnost dozírat na činnost druhých. V případě, kdy jsou jednatelé prohlášeni za kolektivní orgán, přičemž každý jednatel se zaobírá problematikou své specializace či vymíněné povinnosti, musí docházet ze strany ostatních jednatelů ke kontrole jeho činnosti, byť do ní přímo nemohou tito jednatelé zasahovat. V Německu je možnost dělit povinnosti mezi členy volitelného orgánu známá již dlouho. Tradičním způsobem je funkční rozdělení – marketing, personální otázky, prodej atd. Výhodou této dělby je velká specializace, avšak na druhou stranu je nutná vysoká komunikace mezi jednotlivými členy orgánu.

Svým neotřelým humorem uvedl problematiku Corporate governance ve společnostech s majetkovou účastí státu JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. z PF UK (a od 3. června 2014 první náměstek ministryně spravedlnosti), když prohlásil: „Mám-li jedním slovem zhodnotit, jak corporate governance ve společnostech s majetkovou účastí státu funguje, řekl bych, že to nefunguje.“ Jedná se o analogii myšlenky pro oblast správy soukromého majetku, kde existují tři mocenská centra se specifickými úkoly. „Stát je pochopitelně abstraktní pojem, mlhovina, a má-li to tak být, je nutno nalézt někoho, kdo personifikuje vůli státu. Hledal jsem takovou osobu, ale nenalezl.“ zmínil Pelikán. Ministerstvo financí nově zřídilo nominační výbor, který má bdít nad dostatečnou odborností nominantů do dozorčích rad obchodních společností s majetkovou účastí státu. Podle zákona o majetku státu musí stát zřizovat výhradně akciové společnosti (jinou formu obchodní korporace zřízenou státem zákon nepřipouští), tato forma je to však více než nevhodná, jelikož není tolik flexibilní.

Mgr. Daniel Borsík z téže fakulty se ve svém příspěvku Odborná péče zaměřil na institut péče řádného hospodáře. Odborná péče je dle Borsíka jakýsi nadstandard, který se vyžaduje v regulovaných oblastech podnikání, případně též u izolovaných podnikatelů. Od členů orgánů obchodních společností tohoto nelze obecně očekávat vysokou úroveň této takzvané odborné péče, a tudíž je zde prostor pro kritérium péče řádného hospodáře.

Závěrečnou část konference zahájila Aktuálními otázkami odpovědnosti poskytovatelů zdravotní péče JUDr. Olga Sovová, Ph.D., z PF UK. Sovová zdůraznila, že zde mluvíme o interdisciplinární problematice, kdy 90 procent příjmů v oblasti zdravotnictví tvoří příjmy za poskytování zdravotní péče. Jednatele a předsedy statutárních orgánů váže povinnost za hospodárné vydávání veřejných prostředků při své činnosti. Doktorka Sovová dále nastínila otázky technického a personálního vybavení ve smyslu standardu léčby a standardních operačních postupů. „Lékaři tvrdí, že s péčí řádného hospodáře se vytrácí cíl navrátit nebo upevnit zdraví,“ zdůraznila pochybnosti medicínské obce Sovová.

V závěru konference vystoupil Mgr. Michal Vrajík z advokátní kanceláře Randl Partners, který účastníky uvedl do problematiky Odpovědnosti vedoucích zaměstnanců společnosti.V žádné korporaci nemůže každý vykonávat všechno a je tedy nutno delegovat,“ zdůraznil Vrajík. Co ale znamená to, že ze ZOK vymizel institut delegace? Vypuštění příslušného ustanovení obchodního zákoníku (§ 66d obch. zák.) lze vykládat jako návrat k roku 2011, a lze tudíž vycházet z judikatury Nejvyššího soudu do roku 2011, která tuto problematiku upravuje téměř totožně. Nedochází k delegaci obchodního vedení jako takového, ale k delegaci j jednotlivých činností do něj spadajících. Ty mohou být delegovány na personální, finanční ředitele apod. Tím se však povinnosti obchodního vedení člen statutárního orgánu nezbavuje, pouze ji usměrňuje. Zaměřit se musí na kontrolu této činnosti a posouvá se do postavení jakéhosi kvazi kontrolního orgánu.

Konference Corporate governance ve střední Evropě přinesla mnoho různorodých názorů i podnětů k diskuzím, a to za účasti nejpovolanějších osob daného oboru a znalců problematiky. Děkujeme organizátorům konference, jmenovitě Mgr. Kláře Kulhánkové a Mgr. Danielu Borsíkovi v čele s prof. JUDr. Stanislavou Černou, CSc., vedoucí katedry obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, za odborně i strukturálně na vysoké úrovni zrealizovanou konferenci, jejíž závěry spolu s veškerými příspěvky budou dostupné v kolektivní monografii, jejíž vydání se plánuje na podzim. Vybrané příspěvky naleznete v Bulletinu advokacie.

 

Zdroj: http://www.pravniprostor.cz/