Členské státy nemohou přijmout mimořádná opatření u geneticky modifikovaných potravin a krmiv, pokud neexistuje vážné zdravotní riziko

publikováno: 15.09.2017

V roce 1998 povolila Komise uvádění geneticky modifikované kukuřice MON 810 na trh. Komise ve svém rozhodnutí poukázala na stanovisko vědeckého výboru, který měl za to, že není důvod se domnívat, že tento produkt bude mít nežádoucí vliv na lidské zdraví nebo životní prostředí.

V roce 2013 požádala italská vláda Komisi, aby přijala mimořádná opatření, kterými by bylo pěstování kukuřice MON 810 zakázáno, a to s ohledem na nové vědecké studie dvou italských výzkumných institutů. Na základě vědeckého stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) Komise dospěla k závěru, že žádný nový vědecký důkaz nemůže odůvodnit přijetí požadovaných mimořádných opatření a zpochybnit validitu jejích předchozích závěrů o neškodnosti kukuřice MON 810. I přesto přijala italská vláda v roce 2013 vyhlášku, kterou se zakazuje pěstování MON 810 na italském území.

Giorgio Fidenato a další osoby pěstovali v roce 2014 kukuřici MON 810 v rozporu s touto vyhláškou a byli za to stíháni. Soud v Udine se v rámci trestního řízení zahájeného proti těmto osobám tázal Soudního dvora zejména na to, zda lze mimořádná opatření v oblasti potravinářství přijmout na základě zásady předběžné opatrnosti. Členské státy mohou podle této zásady přijmout mimořádná opatření, aby zabránily rizikům pro lidské zdraví, která dosud nebyla plně identifikována nebo pochopena z důvodu vědecké nejistoty. 

Soudní dvůr v rozsudku připomněl, že cílem unijního potravinového práva i unijního práva týkajícího se geneticky modifikovaných potravin a krmiv je zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví osob a zájmů spotřebitelů a současně zajistit účinné fungování vnitřního trhu, jehož podstatným aspektem je volný pohyb bezpečných a zdravých potravin a krmiv.

Soudní dvůr v této souvislosti dále konstatoval, že pokud není prokázáno, že je zřejmé, že geneticky modifikovaný produkt může představovat vážné riziko pro lidské zdraví, zdraví zvířat nebo životní prostředí, Komise ani členské státy nemohou přijmout taková mimořádná opatření. Zásada předběžné opatrnosti, jejímž předpokladem je vědecká nejistota ohledně existence určitého rizika, k přijetí takových opatření nepostačuje.

Soudní dvůr kromě toho uvedl, že pokud členský stát úředně informuje Komisi o nutnosti přijmout mimořádná opatření a Komise žádné opatření nepřijme, může členský stát přijmout taková opatření na vnitrostátní úrovni. Nadto může tato opatření zachovat nebo prodloužit jejich platnost, dokud Komise nepřijme rozhodnutí o jejich prodloužení, změně nebo zrušení. Za těchto okolností mají vnitrostátní soudy pravomoc posoudit legalitu dotčených opatření.

Zdroj: Soudní dvůr EU