oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Brexit a výkon Evropského zatýkacího rozkazu

publikováno: 08.08.2018

Generální advokát M. Szpunar: Rozhodnutí Spojeného království vystoupit z EU by nemělo mít vliv na výkon Evropského zatýkacího rozkazu vydaného tímto státem Unijní právo se použije, dokud bude Spojené království členským státem

V roce 2016 vydalo Spojené království dva Evropské zatýkací rozkazy (EZR) na RO (první v lednu 2016 a druhý v květnu 2016) za účelem jeho trestního stíhání za trestný čin vraždy, žhářství a znásilnění. RO byl na základě těchto zatýkacích rozkazů zatčen v Irsku, kde se nachází ve vazbě od 3. února 2016. RO vznesl námitky proti svému vydání do Spojeného království mimo jiné na základě otázek spojených s vystoupením Spojeného království z EU. High Court (Vrchní soud, Irsko) zamítl námitky RO ve všech bodech kromě otázek týkajících se důsledků Brexitu.

Táže se Soudního dvora, zda s ohledem na to, že Spojené království oznámilo dne 29. března 2017 svůj úmysl vystoupit z EU, a s ohledem na nejistotu, která panuje ohledně režimu, jenž bude platit po vystoupení Spojeného království, musí odmítnout vydat do Spojeného království osobu, na kterou byly vydány EZR a jejíž vydání by bylo jinak povinné.

Ve stanovisku generální advokát Maciej Szpunar navrhuje, aby Soudní dvůr konstatoval, že systém EZR bude platit, dokud je Spojené království členským státem. Uvádí, že z informací poskytnutých High Court (Vrchní soud) nevyplývá, že by byl dán důvod k odmítnutí výkonu předmětných EZR. Generální advokát nejprve poukazuje na to, že zásada vzájemného uznávání, která je založena na vzájemné důvěře mezi členskými státy, znamená, že výkon EZR je pravidlem a odmítnutí jej vykonat je výjimkou, která musí být vykládána restriktivně.

Generální advokát podotýká, že žádný z důvodů pro povinné či fakultativní odmítnutí výkonu EZR není v této věci dán. Irský soud konkrétně konstatoval, že kromě důsledků Brexitu zde nevyvstává otázka případného nelidského či ponižujícího zacházení v případě vydání RO do Spojeného království. Generální advokát dále zkoumá, zda to, že Spojené království oznámilo svůj úmysl vystoupit z EU, má vliv na právní posouzení týkající se výkonu EZR. Odmítá argument RO, podle něhož je oznámení Spojeného království o vystoupení zvláštní okolností, na jejímž základě by EZR neměly být vykonány. Podle jeho názoru se unijní právo včetně ustanovení Rámcového rozhodnutí o Evropském zatýkacím rozkazu a předávací povinnosti použije do té doby, dokud je stát stále členem Evropské unie.

Podle generálního advokáta zde dále nejsou žádné hmatatelné důkazy o tom, že politické okolnosti předcházející oznámení o vystoupení z EU, vedoucí k tomuto oznámení či následující po tomto oznámení jsou takového rázu, že nebude respektován věcný obsah Rámcového rozhodnutí a základní práva zakotvená v Listině základních práv Evropské unie. Souhlasí s argumentem, že Spojené království se rozhodlo vystoupit z EU, a nikoli opustit zásadu právního státu či zásadu ochrany základních práv. Podle názoru generálního advokáta proto není dán základ ke zpochybňování toho, že je Spojené království nadále odhodláno respektovat lidská práva.

Spojené království navíc bude nadále vázáno ustanoveními vnitrostátního a mezinárodního práva, která mu ukládají povinnosti v souvislosti s vydáváním osob. Na tomto základě generální advokát navrhuje, že vykonávající justiční orgány mohou v okamžiku výkonu EZR očekávat, že vystavující členský stát bude respektovat věcný obsah Rámcového rozhodnutí i v situaci po předání osoby, kdy vystavující členský stát vystoupil z EU. Tato domněnka platí, pokud se po vystoupení členského státu z EU nadále uplatní jiné mezinárodní právní předpisy. Pouze v případě, že by existovaly hmatatelné důkazy o tom, že tomu tak není, mohou justiční orgány členského státu rozhodnout, že evropský zatýkací rozkaz nevykonají.

Generální advokát konečně konstatuje, že to, že Soudní dvůr již nebude mít po 29. březnu 2019 pravomoc, nebrání tomu, aby byl RO vydán do Spojeného království. Generální advokát konkrétně poznamenává, že Rámcové rozhodnutí bylo přijato v roce 2002, avšak Soudní dvůr získal plnou pravomoc k výkladu rámcového rozhodnutí až dne 1. prosince 2014, tj. pět let po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost v roce 2009. Taková věc se tedy předtím nemohla dostat k Soudnímu dvoru a soudy Spojeného království rovněž nemohly předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, ačkoli byla EU i tehdy pevně postavena na zásadě právního státu včetně zásady přístupu k soudu.

Zdroj: Soudní dvůr EU.