oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Břemeno tvrzení a důkazní břemeno v řízení o určení pravosti popřené směnečné pohledávky

autor: JUDr. Radim Chalupa, Ph.D.
publikováno: 17.12.2018

Uplatnění směnečného nároku v jakémkoli soudním řízení má svá významná specifika. Naznačené zvláštnosti řízení vedených o zaplacení směnečného nároku se projevují i v řádně vedených incidenčních sporech vyvolaných popřením směnečné pohledávky; tyto spory lze z určitého pohledu považovat za téměř pikantní, neboť není zdaleka výjimečným jevem, že soudci rozhodující incidenční spory vedené o určení pravosti směnečné pohledávky neberou v potaz esenciální povahu směnečných pohledávek a rozložení základních procesních břemen (břemena tvrzení a důkazního břemena) posuzují způsobem, který atakuje samotnou podstatu směnečného práva.

Je-li incidenční spor vyvolán popřením nevykonatelné směnečné pohledávky, není zdaleka výjimečné, že soudci od věřitele žalujícího na určení pravosti popřené pohledávky vyžadují vysvětlení kauzy směnky a okolností souvisejících s vyplněním směnky, v konstatovaných incidenčních řízeních se lze setkat i s takovým pohledem na rozložení důkazního břemena, že směnečný věřitel uplatňující sporný nárok na určení, že jeho popřená směnečná pohledávka je po právu, nese důkazní břemeno ohledně existence kauzy a kauzální pohledávky, existence vyplňovacího oprávnění a absence excesu při vyplnění blankosměnky.[1] Uvedený pohled na rozložení procesních břemen v incidenčních sporech vedených o určení pravosti směnečné pohledávky nepovažuji za věcně správný. Rozhodl jsem se tudíž předložit svůj pohled na uvedenou problematiku a předestřít argumentaci podporující názor, že směnečný věřitel domáhající se určení pravosti nevykonatelné přihlášené směnečné pohledávky nemůže být zatížen břemenem tvrzení a důkazním břemenem ohledně existence kauzální pohledávky a řádnosti vyplnění blankosměnky.

S ohledem na předmět článku se zaměřím na rozložení procesních břemen v incidenčních sporech vyvolaných popřením směnečné pohledávky co do její pravosti, když svoje úvahy koncentruji zejména na důkazní břemeno týkající se skutečností, jež objasňují kauzu směnky, existenci kauzální pohledávky a existenci či absenci excesu při vyplnění blankosměnky.

1. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno v incidenčním sporu vyvolaném popřením pravosti přihlášené pohledávky

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon (dále rovněž “ins. zák.”) neobsahuje zvláštní pravidlo pro rozložení břemena tvrzení a důkazního břemena mezi žalobce a žalovaného v incidenčních sporech vyvolaných popřením pohledávky. Jsem přesvědčen o faktu, že všeobecnou úpravu procesních břemen pro řízení, jež jsou vedena o pravost popřené pohledávky, neobsahuje ani ustanovení § 198 odst. 3 ins. zák.. Předmětné ustanovení nezakotvuje přesun důkazního břemena ohledně popěrných důvodů ze žalobce (přihlášeného věřitele, jehož pohledávka byla popřena) na insolvenčního správce;[2] vedle toho, že reguluje skrytou změnu předmětu řízení a dopadů výsledku sporu na status popřené pohledávky (v případě, že se v průběhu sporu vedeného původně o pravost popřené nevykonatelné pohledávky ukáže, že pohledávka, jejíž popření vyvolalo předmětný spor, byla v době konání přezkumného jednání pohledávkou vykonatelnou), skutečně upravuje i změnu v důkazním břemenu, tato změna však nespočívá v jeho přesunu ze žalobce na žalovaného, neboť předmětem „přesouvaného“ břemena je tatáž skutečnost. Ve sporu, na nějž pamatuje ustanovení § 198 odst. 3 ins. zák., změna nemíří jen na osobu nositele důkazního břemena, ale i na předmět důkazního břemena. Mění-li se i předmět důkazního břemena, nelze uvažovat v intencích přenesení tohoto procesního břemena. Uvedenou změnu je nezbytné považovat za komplexní transformaci důkazního břemena, v jejímž rámci nese v první fázi žalobce břemeno vedení důkazu ohledně pravosti popřené pohledávky; po dotčené změně předmětu řízení se nositelem důkazního břemena stává žalovaný insolvenční správce, dokazovat je však třeba existenci uplatněných popěrných důvodů.

Dodatečně se objevivší informace, že popřená pohledávka je vykonatelná, se v uvedeném řízení zohlednění tak, že se změní dopady incidenčního řízení na výsledek přezkumu v tom smyslu, že pohledávka bude účinně popřena jen v případě, že žalovaný insolvenční správce v řízení prokáže existenci a relevanci alespoň jedné skutečnosti odůvodňující popření. Ustanovení § 198 odst. 3 ins. zák. nelze vykládat tak, že věřitel, jehož nevykonatelnou pohledávku popřel insolvenční správce, nese důkazní břemeno ohledně neexistence popěrných důvodů. Je tomu tak proto, že procesní břemena nemohou být v řízení rozložena v kolizi s předmětem řízení a zejména pak s uplatněným nárokem. Předmětem incidenčního sporu vyvolaného popřením pravosti pohledávky je vždy určení skutečnosti, zda přihlášená pohledávka je či není po právu. Věřitel popřené pohledávky se v incidenčním sporu domáhá určení, že popřená přihlášená pohledávka je po právu. Insolvenční správce a jiný přihlášený věřitel naopak v incidenčním sporu uplatňují nárok na určení, že pohledávka, kterou popřeli, po právu není.[3]

Věřitel, jehož pohledávka byla popřena, nemůže být v incidenčním sporu zatížen důkazním břemenem ohledně skutečností, jejichž prokázání není předpokladem důvodnosti uplatnění nároku, tedy ohledně skutečností, které neodůvodňují pravost přihlášené pohledávky. Úvaha že by věřitel domáhající se určení, že jeho pohledávka je po právu, měl nést důkazní břemeno ohledně skutečností, které vylučují důvodnost popření pohledávky, zcela překračuje hranice logického a funkčního uspořádání předmětného incidenčního sporu, neboť neodpovídá věřitelem uplatňovanému nároku. Nárok na určení, že popřená pohledávka není po právu, by měl v incidenčních sporech o pravost pohledávky uplatňovat insolvenční správce, a ten by také měl nést důkazní břemeno ohledně existence uplatněných popěrných důvodů.

Ustanovení § 198 odst. 3 ins. zák. tak nemá za následek přesun důkazního břemena ohledně popěrných důvodů ze žalujícího popřeného věřitele na insolvenčního správce, ale změnu uspořádání důkazního břemena, v jejímž důsledku se nositelem důkazního břemena stává skutečně namísto žalujícího věřitele žalovaný insolvenční správce. Změna režimu důkazního břemena se však týká nejen účastníků řízení, ale i skutečností, které musí být v řízení prokázány, neboť na žalujícím věřiteli leží v okamžiku podání žaloby procesní břemena ohledně skutečností odůvodňujících pravost pohledávky, naopak žalovaný insolvenční správce musí poté, co se ukáže, že popřená pohledávka byla vykonatelná, tvrdit a prokazovat skutečnosti odůvodňující popření pohledávky. Ustanovení § 198 odst. 3 ins. zák. je tedy nezbytné aplikovat výlučně na situaci, pro kterou je do zákona včleněno, a nečinit z něj obecné pravidlo pro rozložení procesních břemen v incidenčních sporech.

Neobsahuje-li ins. zák. specifické pravidlo rozložení důkazního břemena mezi žalobce a žalovaného, je třeba vyjít z pravidla základního. Základní pravidlo rozložení důkazního břemena je namístě hledat v teorii analýzy norem[4] nebo v teorii skutečností právo zakládajících, právo ruších a právu zabraňujících (dále rovněž teorie analýzy skutečností).[5] Předkládám v procesualistice nejuznávanější Rosenbergovo vymezení pravidla rozložení důkazního břemena: „Účastník řízení, jehož procesní návrh nemůže být úspěšný bez použití konkrétní právní normy, nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně faktu, že skutkové předpoklady této právní normy jsou naplněny. Stejný význam lze přikládat i stručnější formulaci, že každá strana musí tvrdit a prokázat skutkové předpoklady jí příznivé normy (normy, jejíž právní následek je pro ni prospěšný).“[6] Jedná se o respektovanou a uznávanou podobu základního pravidla rozložení důkazního břemena, nikoli však o jedinou. Koneckonců i sám L. Rosenberg využil (v publikaci Zivilprozessrecht) k vymezení téhož pravidla odlišnou definici: „Každá ze stran nese důkazní břemeno ohledně existence všech (i negativních) předpokladů jí příznivé právní normy.“[7]Podle teorie analýzy skutečností lze pravidlo rozložení důkazního břemena vymezit tak, že „žalobce nese důkazní břemeno ohledně existence skutečností, které zakládají právo, a naopak žalovaný nese důkazní břemeno ohledně existence skutečností právo rušících, skutečností právu překážejících nebo skutečností právo oslabujících“.

Základní pravidlo pro rozložení důkazního břemena lze formulovat buď v relaci s právní normou, od které jsou nárok či námitka odvozovány, nebo ve vazbě na skutečnosti, které uplatněné právo zakládají nebo mu překáží. K vymezení základního pravidla důkazního břemena nabízím následující formulaci:

  1. Procesní břemena nemohou být v řízení rozložena v kolizi s předmětem řízení a zejména pak s povahou uplatněného nároku. V závislosti na uplatněném nároku musí být procesní břemena v incidenčním sporu, jenž byl vyvolán popřením pravosti jakékoli pohledávky, rozložena tak, že:
  1. Abstraktní povaha směnečné pohledávky určuje takový režim rozložení procesních břemen v jakémkoli řízení, tedy i v incidenčním sporu, v jehož rámci směnečný věřitel není povinen tvrdit a prokazovat kauzu směnky, existenci kauzální pohledávky; s abstraktností směnečné pohledávky pak úzce souvisí fakt, že směnka nebyla dotvořena vyplněním chybějících údajů nebo byla vyplněna v souladu s vyplňovacím oprávněním.

Uplatňování jiného režimu procesních břemen v incidenčním sporu, jenž byl vyvolán popřením nevykonatelné směnečné pohledávky, v jehož rámci je směnečný věřitel zatížen břemenem tvrzení a důkazním břemenem ohledně existence kauzy, kauzální pohledávky a absence excesu při vyplnění blankosměnky, představuje nepřijatelný zásah do postavení směnečného věřitele a neodůvodněnou eliminaci procesně výhodnějšího postavení majitele směnky, jenž vyplývá z abstraktnosti směnečné pohledávky. Uplatňování požadavku, aby žalující směneční věřitelé v incidenčních sporech tvrdili a prokazovali kauzální pozadí popřené nevykonatelné směnečné pohledávky a absenci excesu při vyplnění směnky, nelze přijmout nejen proto, že odporuje základnímu pravidlu rozložení důkazního břemena a popírá esenciální charakteristiku směnečných pohledávek, ale i z toho důvodu, že nabourává pravidlo jednotnosti právního řádu a nerespektuje funkční vazbu mezi hmotným a procesním právem. 

 

Autor působí jako advokát a akademický pracovník.

 


[1] Byla-li tato emitována v podobě blankosměnky.

[2] Jinak P. Taranda in: HÁSOVÁ, J. Insolvenční zákon. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2017. s. 784: „Pokud by v průběhu řízení o žalobě na určení existence pohledávky vyšlo najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to samo o sobě důvodem k zamítnutí této žaloby. (…) Jinými slovy, důkazní břemeno v incidenčním sporu se z žalujícího věřitele přesouvá na žalovaného insolvenčního správce a řízení proběhne tak, jako kdyby pohledávka již při popření byla vykonatelná.“ MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Evropského parlamentu a Rady 2015/848 a prováděcími předpisy. 3. vyd. Praha: Leges, 2018, s. 409-410: „Ukáže-li se v průběhu incidenčního řízení, že popřená „nevykonatelná“ pohledávka je ve skutečnosti pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby; dochází toliko k přesunu břemene tvrzení a důkazního břemene z věřitele na insolvenčního správce (nebo popírajícího dlužníka), jenž je poté naopak povinen prokázat důvod svého popření, jako by byl spor zahájen (v opačném postavení stran) dle §199.“ A. Stanislav in: KOZÁK, J. Insolvenční zákon. Komentář. 4. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR [cit. 24.4.2018]. In: ASPI: [právní informační systém]. ASPI ID: KO182_2006CZ: „Pochybení věřitele při označení vykonatelnosti přihlášené pohledávky není samo o sobě důvodem pro zamítnutí incidenční žaloby. Vyjde-li v rámci dokazování najevo, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, přechází důkazní břemeno na žalovaného insolvenčního správce nebo dlužníka. Navržené důkazy musejí respektovat podmínky dané v § 199.“

[3] Popření pohledávky dlužníkem s dispozičním oprávněním má stejné účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Dále v textu budu zmiňovat jen popření pohledávky insolvenčním správcem a postavení insolvenčního správce v incidenčním sporu vyvolaném popřením pohledávky (zejména v intencích rozložení procesních břemen), uvedený výklad však bude možné vždy vztáhnout i na dlužníka s dispozičním oprávněním, jenž popřel přihlášenou pohledávku.

[4] Zakladatelem teorie analýzy norem (normové analýzy) je L. Rosenberg,  za spolutvůrce této teorie je považován B. Betzinger. L. Rosenberg normovou teorii představil ve svém díle „Die Beweislast auf der Grundlage des Bürgerlichen Gesetzbuchs und der Zivilprozessordnung“, jež vyšlo v prvém vydání v r. 1900, v druhém podstatně doplněném vydání pak v r. 1922; B. Betzinger své myšlenky vyložil v díle „Die Beweislast im Zivilprozess mit besonderer Rücksicht auf das Bürgerliche Gesetzbuch“, jež vyšlo poprvé v r. 1893, pak opět v r. 1903 a v r. 1910.

[5] Shodně CHALUPA, R. Směnka v soudním řízení. Praha: Leges, 2017, s. 179; obdobně MACUR, J. Dokazování a procesní odpovědnost v občanském soudním řízení. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1984, s. 110. Obdobně WINTEROVÁ, A. Civilní právo procesní. 5. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2008, s, 277.

[6] ROSENBERG, L. Die Beweislast. 3. vydání. München – Berlin: C. H. Beck, 1953, s. 98-99: „Diejenige Partei, deren Prozeßbegehr ohne die Anwendung eines bestimmten Rechtssatzes keinen Erfolg haben kann, trägt die Behauptungs- und Beweislast dafür, daß die Merkmale des Rechtssatzes im tatsächlichen Geschehen verwirklicht sind. Es wird keinen Mißdeutungen ausgesetzt sein, wenn wir statt dieser Formulierung kurz sagen, jede Partei hat die Voraussetzungen der ihr günstigen Norm (= derjenigen Norm, deren Rechtswirkung ihr zugute kommt) zu behaupten und zu beweisen.“

[7] ROSENBERG, L., SCHWAB, K. H., GOTTWALD, P. Zivilprozessrecht. 17. vydání. München: C. H. Beck, 2010, § 115 Rn. 7: “Danach trägt jede Partei die Beweislast für das Vorhandensein aller (auch der negativen) Voraussetzungen der ihr günstigen Normen.”

[8] LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 77: „Rozdělení objektivního břemena tvrzení se zásadně kryje s rozdělením objektivního důkazního břemena.“.

[9] Předložený závěr je dán funkční vazbou mezi břemenem tvrzení a důkazním břemenem, která určuje, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno nese ve vztahu k určité skutečnosti vždy tatáž strana sporu. Obdobně P.Lavický viz předchozí odkaz č. 7.

[10] CHALUPA, R. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno v řízení o určení pravosti popřené pohledávky. Bulletin advokacie online odkaz. DOPL.

[11] Knapp V., a Knappová M. ke konstatované klasifikaci právních jednání uvádí: „Z hlediska vyjádření kauzy je právním úkonem kauzálním takový právní úkon (a tudíž i občanskoprávní vztah z něho vzniklý), z něhož je kauza patrna. Abstraktním je naproti tomu občanskoprávní vztah, který vznikne z abstraktního právního úkonu, v němž kauza výslovně vyjádřena není, a ani z něho nevyplývá.in: KNAPP, V. KNAPPOVÁ, M. Občanské právo hmotné. Svazek I. Praha: Codex, 1995, str. 92.

[12] Shodně Knapp V., a Knappová M.: „Typickými závazky z abstraktních právních úkonů jsou závazky z cenných papírů (tzv. skripturní závazky), jako jsou např. zejména závazky ze směnky a šeku.“ in: KNAPP, V. KNAPPOVÁ, M. Občanské právo hmotné. Svazek I. Praha: Codex, 1995, str. 92.

[13] Shodně J. Kotásek, jenž v rámci základní charakteristiky směnky, mimo jiné, uvádí: „Směnka je cenný papír abstraktní“; in: KOTÁSEK, J. PIHERA, V., POKORNÁ, J., VÍTEK, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 125. Obdobně Z. Kovařík: „Směnka je závazkem abstraktním.“; in KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice.6. vydání.Praha: C. H. Beck, 2011, s. 54 Shodně Chalupa R: „Jedním z typických rysů každé směnečné pohledávky je její abstraktnost.“;in: CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha: Linde Praha, 2009, s.40.

[14] K vymezení kauzy: - shodně CHALUPA, R. Kauzální námitky a kauzální povaha směnky. Právní rádce, 2015,č. 10, s. 38: „Kauzou směnky je hospodářský nebo jiný obdobný důvod emise směnky, akceptace, avalování nebo indosace směnky.“ - obdobně KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 141: “Námitky, kterých se týká ustanovení čl. I § 17, bývají obvykle označovány jako kauzální. Vyjadřuje se tím, že tato obrana směnečných dlužníků nalézá svůj základ v hospodářském podkladu směnky, resp. konkrétního dluhu.” - obdobně KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 99: “Kauza ovšem nemusí mít nutně podobu souběžného obecně právního závazkového vztahu. Způsobilé jsou i kauzy hospodářské nebo i jen společenské (např. výpomoc mezi přáteli nebo příbuznými);….. b) zánik kauzy. Dlužník namítá, že při vzniku směnky zde důvod pro její vystavení byl, ale později zanikl." Z citovaného lze dovodit, že Z. Kovařík za kauzu směnky považuje důvod jejího vystavení.

[15] Obdobně R. Chalupa: „Abstraktnost směnečné pohledávky se zcela jistě projevuje nezávislostí směnečné pohledávky na okolnostech, které neexistují v předmětném směnečném vztahu. Vnímáme-li však směnečnou pohledávku jako pohledávku abstraktní, považujeme ji za nezávislou na kauze.“ In: CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha: Linde Praha, 2009, s.40.

[16] Obdobně KNAPP, V. KNAPPOVÁ, M.  Občanské právo hmotné. Svazek I. Praha: Codex, 1995, s. 92., CHALUPA, R. Zajišťovací směnka. Praha: Linde Praha, akciová společnost, 2009, s. 41. a CHALUPA, R. Uplatnění směnky v insolvenčním řízení. Konkursní noviny. vydání 10/2015. s. 21.

[17] Závěr, že věřitel, jehož nevykonatelnou směnečnou pohledávku popřel insolvenční správce, není zatížen břemenem tvrzení a důkazním břemenem ohledně existence vyplňovacího oprávnění platí v obecné poloze (v rovině abstraktního důkazního břemena); jinak tomu může být v režimu konkrétního důkazního břemena v případě, kdy žalovaný insolvenční správce bude v řízení tvrdit a prokáže, že text směnky byl věřitelem doplňován.

[18] Viz právní věta usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. srpna 2007 sp. zn. 29 Odo 721/2006: „III. Účinky přeměny blankosměnky ve směnku řádně vyplněnou nastávají ex tunc.“

[19] Obdobně WINTEROVÁ, A. MACKOVÁ, A. Civilní právo procesní. Část první, Řízení nalézací: soudy, notářství, advokacie, exekutorské úřady, sporné řízení soudní, nesporná (zvláštní) řízení, rozhodčí řízení, mediace. 8. vydání. Praha: Leges, 2015, s. 36: „Mezi procesem a hmotným právem existuje určitá souvztažnost. Vždyť cílem každého procesu je zajistit realizaci práva, přičemž obsah toho, co má být realizováno, je určován právě právem hmotným.“

[20] Uvedený pohled na vztah mezi hmotným a procesním právem představuji jen zjednodušeně a bez ambicí na preciznost a úplnost.

[21] Shodně WINTEROVÁ, A. MACKOVÁ, A. Civilní právo procesní. Část první, Řízení nalézací: soudy, notářství, advokacie, exekutorské úřady, sporné řízení soudní, nesporná (zvláštní) řízení, rozhodčí řízení, mediace. 8. vydání. Praha: Leges, 2015, s. 39.

[22] Jedná se o ustanovení §§ 159 až 164 a §§ 198 až 202 IZ.

[23] Jedná se o výklad ustanovení § 198 odst.3 ins. zák. vyúsťující v závěr, že věřitel, jehož nevykonatelnou pohledávku popřel insolvenční správce, nese jako žalobce důkazní břemeno ohledně neexistence uplatněných popěrných důvodů.

[24] V případě popěrného úkonu insolvenčního správce vykonatelná pohledávka, v případě popření pohledávky jiným přihlášeným věřitelem pohledávka nevykonatelná.