oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Advokát, Rechtsanwalt, Advocaat?!

autor: Mgr. Petra Schinnenburgová, Mgr. Václav Cidlina
publikováno: 01.01.2013

Stává se poměrně často, že advokáti, advokátky a advokátní kanceláře se při výkonu své činnosti označují profesními označeními kolegů v cizích zemích. Domníváme se, že tato praxe je protizákonná a, především pro advokáty samotné, velice nebezpečná. Mnozí advokáti ovládají cizí jazyky a chtějí tyto znalosti zúročit a získat tak i zahraniční klientelu. Za tímto účelem vytvářejí internetové stránky hned ve více jazycích, nejčastěji to bývá v jazyce německém a anglickém.

Problém se pak vyskytuje, když překládají dodatek označení advokáta či firmy advokáta do cizích jazyků.

Je třeba mít na zřeteli, že „advokát“ je dodatek, který je zákonem regulovaný a nelze ho volně užívat bez splnění zákonných předpokladů (zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii). V České republice je při výkonu advokacie advokát povinen používat označení „advokát“ (§ 12 odst. 1 zákona o advokacii) a advokátem je přitom jen ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (§ 4 zákon o advokacii). V souladu s ustanovením § 5 a násl. zák. o advokacii zapíše Česká advokátní komora každého, kdo splňuje tímto zákonem taxativně vyjmenované podmínky. V ostatních zemích Evropské unie je tato úprava obdobná.

Výkonem advokacie na území EU se zabývají směrnice č. 89/48/EHS a 98/5/ES. Směrnice 98/5/ES se zabývá především úpravou výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace. Účelem této směrnice je umožnit advokátům vykonávat činnost v jiném členském státě pod profesním označením udělovaným v domovském státě a usnadnit jim získání profesního označení hostitelského státu. Advokát vykonává dle předmětné směrnice činnost v hostitelském členském státě pod profesním označením udělovaným v jeho domovském státě. Toto označení musí být vyjádřeno v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků domovského členského státu srozumitelným způsobem, a tak, aby se zabránilo záměně s profesním označením udělovaným v hostitelském členském státě (čl. 4 směrnice č. 98/5/ES).

Advokát působící v hostitelském členském státě může po zapsání u příslušného orgánu v tomto státě poskytovat právní rady v oblasti práva svého domovského členského státu, práva Společenství, mezinárodního práva a práva hostitelského členského státu (čl. 3, 5 směrnice č. 98/5/ES). V souladu s ustanovením čl. 10 směrnice č. 98/5/ES se advokátu vykonávajícímu činnost pod profesním označením udělovaným v jeho domovském státě, který fakticky a pravidelně vykonává činnost v hostitelském členském státě nejméně po dobu tří let v oblasti práva tohoto státu včetně práva Společenství, s ohledem na přijetí do povolání advokáta v hostitelském členském státě, udělí výjimka z podmínek uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 89/48/EHS.

V České republice tak podle § 5b odst. 1 zák. o advokacii zapíše Česká advokátní komora na základě písemné žádosti po složení slibu do seznamu advokátů evropského advokáta, který splňuje podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) a d) až g) a i) zák. o advokacii a který prokáže, že poskytoval v České republice bez podstatnějších přerušení právní služby jako usazený evropský advokát (§ 35l odst. 1 zák. o advokacii) po dobu alespoň tří let a právní služby poskytoval podle písm. a) v oblasti práva České republiky.

Až po tomto přijetí do advokátního stavu hostitelského státu je advokát oprávněn používat označení advokáta platného na území hostitelského státu bez omezení.

Jak z výše řečeného vyplývá, každý stát si přísně střeží označení pro svůj advokátský stav. Autoři článku jsou toho mínění, že zákaz používání profesního označení v jiném úředním jazyce, než je ten domovský, se nevztahuje pouze na advokáty, kteří se usadí v hostitelském státě, nýbrž z hlediska účelnosti i na advokáty, kteří vykonávají advokátní činnost pouze ve svém domovském státě. Toto tvrzení vychází z právních řádů zemí EU, ale i z výkladu směrnice č. 98/5/ES, kterou je v tomto případě nutno vykládat extenzivně, a to především z toho důvodu, aby byla zajištěna ochrana spotřebitelů, i když vyjedou za hranice své domovské země, a především ani nemusí svoji domovskou zemi opustit, jelikož díky internetu hranice v nabízení advokátních služeb zmizely.

A především v internetové prezentaci autoři tohoto článku shledávají velké nebezpečí, a to nejen z pohledu na případné procesy o náhradu škody způsobenou při výkonu advokacie, ale i porušováním pravidel stavovských předpisů jiných členských států (čl. 5.9.1. Etického kodexu advokátů Evropské unie).

Modelová situace vypadá asi takto: Český advokát ovládá kromě českého jazyka i jazyk německý a chce tedy poskytovat právní služby i německy mluvící klientele. Své internetové stránky přeloží do němčiny, přičemž přeloží své stavovské označení „advokát“ jako „Rechtsanwalt“ nebo advokátní kancelář jako „Rechtsanwaltskanzlei“.

V tu chvíli ale porušuje předpisy českého a německého právního řádu, stejně tak jako právního řádu Evropské unie. Podle § 12 odst. 3 Spolkového advokátního řádu je německý advokát oprávněn používat profesní označení „Rechtsanwalt“ teprve po získání připuštění k výkonu advokacie v SRN. K výkonu advokacie smí být připuštěna pouze osoba, která získala oprávnění k výkonu soudcovského úřadu podle německého zákona o soudcích nebo splňuje předpoklady pro začlenění podle zákona o činnosti evropských advokátů v Německu z 9. března 2000 (Sb. I s. 182) nebo složila zkoušku způsobilosti dle tohoto zákona (§ 4, Spolkový advokátní řád). Pokud tyto podmínky český advokát nesplňuje, nemůže se označovat jako „Rechtsanwalt“ a na území SRN nabízet advokátní služby.

Podle čl. 19 odst. 1 Etického kodexu postupuje advokát v zájmu klientů i soutěžitelů v soutěži s ostatními advokáty poctivě. K soutěžním účelům zejména nepoužívá údaje vědomě nepravdivé, klamavé nebo snižující jiného advokáta. Pro účely tohoto ustanovení je klamavým údajem každý údaj, který může vzbudit neoprávněné očekávání o výsledcích, jichž je advokát schopen dosáhnout, nebo pochybnost o tom, že výsledku bude dosaženo prostředky v souladu se zákony a stavovskými předpisy.

Podle čl. 24b Etického kodexu musí být označení advokáta nebo firma advokáta, společné jméno sdružení nebo firma společnosti uvedeny v českém jazyce. Advokát nebo usazený evropský advokát používá při poskytování právních služeb nebo v souvislosti s ním na všech svých písemnostech výlučně jen označení nebo firmu podle toho usnesení, tj. pro označení jeho jméno, příjmení a dodatek vyjadřující, že předmětem jeho podnikání je výkon advokacie, např. „advokát“, „advokátka“, „advokátní kancelář“ či pro firmu název, pod kterým je zapsán v obchodním rejstříku (čl. 21 až 24c, Etický kodex) a usazený evropský advokát je povinen používat profesní označení v souladu se sdělením Ministerstva spravedlnosti č. 121/2007 Sb. Advokátovi, který se na internetu prezentuje jako „Rechtsanwalt“, aniž by pro takové označení splňoval podmínky platné pro oprávněné užívání tohoto chráněného označení na území SRN a Rakouska hrozí dle názoru autorů článku kárný postih, který by mohl dokonce vést až k vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

Každý advokát je povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 odst. 2 zák. o advokacii). Neznalost zákona neomlouvá. Český advokát je odborníkem především na české právo a musí umět aplikovat právo evropské a mezinárodní. U případů s přeshraničním prvkem tak musí sledovat, kterým právním řádem které země se právní vztah bude řídit, i s ohledem na to, který právní řád bude pro jeho klienta nejvýhodnější. V těchto souvislostech ukládá pravidlo čl. 8 odst. 3 v zájmu ochrany spotřebitele advokátovi odmítnout poskytnutí právní služby, pokud takové znalosti a zkušenosti nemá.[1]Profesní odpovědností se zabýval i ESD v rozsudku ze dne 7. listopadu 2000, C-168/98. V hostitelském státě usazený advokát může vykonávat činnost v oblasti práva hostitelského státu i z toho důvodu, že musí brát v úvahu výstražný efekt disciplinárních pravidel a pravidel profesní odpovědnosti. Jak vyplývá i např. z článku 3.1.3 Etického kodexu advokátů Evropské unie, má právník povinnost nezabývat se případy, o kterých ví nebo by měl vědět, že k nim není kompetentní.[2]

Advokát, který se označuje jako „Rechtsanwalt“, vzbuzuje v klientovi, a to především u spotřebitelů důvěru, že je stejně jako jeho němečtí kolegové odborníkem na německé právo. Hlavně tento fakt může hrát roli, proč si klient takového advokáta vyhledá. Advokát, který odborníkem na německé právo není, tak ohrožuje nejen svého mandanta, ale především sebe.

Jen pro úplnost autoři článku okrajem zmiňují problematiku pojištění při nabízení advokátních služeb na internetu bez omezení země působení a při zavádějícím označení advokáta jako Rechtsanwalt, Barrister, Avocat atd. V  případě soudních sporů o náhradu škody jsou dle čl. 15 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 u spotřebitelů příslušné k rozhodování soudy v místě pobytu spotřebitele. Dle rámcové pojistné smlouvy nekryje pojistitel Generali Pojišťovna, a. s., případy, kdy nároky na náhradu škody jsou uplatněny v zahraničí. Existuje však možnost připojištění.

Při překladu označení „advokát“, „advokátka“ či „advokátní kancelář“ do cizích jazyků je dle našeho názoru třeba vždy sledovat, že nedošlo ke shodě s označením, které reguluje cizí právní řád. Pokud tedy český advokát bude chtít přeložit svou profesi např. do němčiny, měl by uvést před překlad svou domovskou zemi, ve které nabyl oprávnění označovat se jako advokát, tj. „tschechischer Rechtsanwalt“, „tschechische Rechtsanwältin“ či „tschechische Rechtsanwaltskanzlei“. Při takovém překladu pak nemůže dojít k mýlce, že český advokát je zároveň advokátem německým. Dále autoři článku doporučují na internetových prezentacích výslovně vymezit oblast působení.

Vše výše uvedené samozřejmě platí pro veškeré prezentace advokátů navenek – dopisní papíry, vizitky, dárky atd.

 

Prvá autorka je advokátkou v Praze a Rechtsanwältin v Hamburku, druhý autor je jejím koncipientem.

 


[1] Čermák, Karel: Česká advokátní komora: Pravidla profesní etiky advokátů a pravidla soutěže advokátů ČR – Komentář k čl. 7 – Převzetí prvních služeb, Bulletin advokacie, 1996.

[2] Rozsudek ESD ze dne 7. listopadu 2000, C-168/98.