Advokát a náhradní mateřství
autor: JUDr. Daniela Kovářová publikováno: 01.07.2017
TEORETICKY ROZEBÍRAT PRÁVNÍ PROBLÉM JE VĚCÍ RELATIVNĚ JEDNODUCHOU, ZEJMÉNA POKUD JDE O INSTITUT V NAŠEM PRÁVNÍM ŘÁDU DOSUD NEŘEŠENÝ. V TAKOVÉM PŘÍPADĚ JE SPÍŠE ZÁBAVNÉ SHROMAŽĎOVAT ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI, POROVNÁVAT VÝHODY PRÁVNÍ ÚPRAVY, BA DOKONCE VYMÝŠLET SYSTEMATIKU A NOVÉ POJMOSLOVÍ. TO VŠE MŮŽE DOBŘE POSLOUŽIT NA CELOSTÁTNÍCH KONFERENCÍCH, V PRAKTICKÉ ADVOKACII VŠAK PODOBNÁ PRAXE PŘÍLIŠ NEPOMŮŽE.
Jakmile se na advokáta obrátí klient s prosbou o sepis smlouvy o náhradním mateřství, ocitne se hned v docela jiné situaci. Klient má totiž řadu přízemních dotazů a na všechny se sluší, aby mu dal jeho advokát jasné odpovědi. Marně se nešťastník snaží najít odpovídající právní normu, jelikož náhradní mateřství naše právo opomíjí (a jak si na dalších řádcích ukážeme – možná chválabohu!). Marně listuje či kliká přehledy judikaturou, neboť jde o problém, který soudní moc dosud neřešila a ani soudy nejvyšší zatím nejudikovaly.
S čím za advokátem přichází klient
Pro naše úvahy není podstatné, jak lékařský zákrok vlastně probíhá, i když následnou právní pomoc možná ovlivní, zda bude náhradní matka v sobě nosit genetický materiál rodičů – objednatelů či vajíčko cizí dárkyně oplodněné aspoň spermií otce – objednatele. Jisté je jen to, že klient či klienti (nejčastěji partneři bez schopnosti spolu otěhotnět) kladou advokátu následující baterii otázek:
– Jak řeší náhradní mateřství právo?
Nijak. Důležité je, že je – na rozdíl od jiných zemí – ani nezakazuje.
– Jaký typ smlouvy mezi sebou objednatelé a náhradní matka uzavírají?
Těžko říci – dovedu si jich představit několik, ale nejpraktičtější se mi jeví smlouva nepojmenovaná.
– Kolik se běžně za odnošení dítěte platí?
Z dob konferenčních, novinářských a politických si vybavuji, že obvyklá taxa činí 200 000 Kč.
– Nejde o trestný čin obchodování s dětmi?
Mohlo by jít – kupčení s miminy stát přirozeně v souladu s mezinárodními závazky zakazuje, ale snad by se mohlo jednat o sousedskou výpomoc, službu druhému, kamarádce, sestře, sestřenici nebo jinou pomoc.
– Co když si náhradní matka dítě zamiluje a nebude nám ho po porodu ochotna vydat?
Pak s tím nic nenaděláte, neboť podle § 775 občanského zákoníku se za matku považuje žena, jež dítě porodila.
– Máte nějaký mustr smlouvy, která se v takových případech uzavírá?
Nemám, ale co by advokát pro klienta neudělal, že?
– A konečně dotaz nejpodstatnější: Jak zajistit, aby obě strany všechny smluvní povinnosti splnily?
Fakticky nevím, ale v právu k tomu slouží obvyklé pojistky a nejběžnější nástroje zajištění – smluvní pokuty a jiné sankce.
Kdo první zkusí náhradní mateřství zažalovat…
… ten zvítězí v této právní soutěži a vybojuje si první judikát. Oficiální statistiky neexistují, ale odhaduje se, že ročně se u nás za pomoci náhradního mateřství narodí kolem dvou stovek dětí. Soudy zatím žádný bouřlivý spor o potomka neevidují, a tak si musíme počkat na případ, v němž se v náhradní matce pohnou hormony a ona odmítne dítě vydat, anebo se pár objednatelů rozejde, rozvede, rozhádá nebo se jim miminko nebude líbit, např. bude nemocné, postižené či invalidní, zkrátka a prostě si ho odmítnou převzít a potomek zůstane náhradní matce jako nechtěný přívěsek.
Osobně soudím, že vyžalovat si plnění z takto nejisté smlouvy nemá příliš velkou naději na úspěch. Podobně si troufám odhadnout úspěšnost žalob na vydobytí sjednaných sankcí. Ty by totiž mohly narazit na rozpor s dobrými mravy, vytýčený ust. § 2 odst. 3 občanského zákoníku.
Když klient i po poučení na smlouvě trvá
Advokát poskytne klientovi zevrubné vysvětlení a možná mu i lehce institut náhradního mateřství rozmlouvá. Existují přece jen věci, vztahy a oblasti, na které je celý právní řád krátký, jež se vzpírají právní regulaci, které lze jen těžko smlouvou ujednat a žalobami a soudními rozsudky vyžalovat.
Ale klient (či spíše a častěji klientka) si nedá říci, a je to koneckonců pochopitelné. A nejen to – advokát je zvyklý reagovat na klientovu poptávku a zpracovávat různé podklady, dokumenty, materiály a vkládat do nich rozličná ujednání o psech, dětech, právech i povinnostech. A tak advokát začne přemýšlet, jak by taková smlouva mohla vypadat.
Nařčení z obchodu s dětmi je třeba se hned zpočátku vyhnout, proto objednatelský pár bude lépe přejmenovat na „sociální rodiče“ a do úvodu smlouvy vložit následující formulaci: „Sociální rodiče a náhradní matka se rozhodli uzavřít smlouvu, která obsahuje rámcová ujednání budoucích kroků náhradního mateřství a následného osvojení nezletilého dítěte, jež v důsledku těchto kroků navazujících na smlouvu vznikne. Zavazují se vyvinout veškerou možnou iniciativu ke zdárnému završení celého procesu a vzájemně si poskytnout součinnost v případě komplikací, jež mohou v průběhu realizace této smlouvy nastat. Důvodem této smlouvy je skutečnost, že sociální rodiče nemohou ze zdravotních důvodů přivést na svět zdravé dítě, a náhradní matka se proto rozhodla jim v jejich snaze o potomka napomoci.“
Pak je patrně třeba podrobně popsat jednotlivé kroky. Tedy, že sociální rodiče (popř. nebo z našeho klientského páru alespoň muž) poskytnou genetický materiál k oplodnění náhradní matky, kteroužto proceduru podstoupí surogátní matka ve vybraném zdravotnickém zařízení. Jen tak lze zajistit, že minimálně sociální otec bude biologicky příbuzným dítěte.
Pak následují obecná ustanovení o kontrole budoucího potomka. Formulovat je lze např. takto: „Náhradní matka se zavazuje se vší odpovědností pečovat o počaté dítě po celou dobu těhotenství a zdržet se jakéhokoliv konání, jež by mohlo dítěti ublížit či uškodit. Pokud budou sociální rodiče požadovat speciální dodatečné vyšetření plodu či náhradní matky, zavazuje se náhradní matka toto vyšetření absolvovat. Sociální rodiče se zavazují zajišťovat a hradit po dobu těhotenství všechny náklady s těhotenstvím a slehnutím spojené, zejména dodatečná vyšetření, jejichž provedení budou sami iniciovat.“
Následuje porod ve vybrané porodnici a závazek náhradní matky předat dítě ihned po narození sociálním rodičům, ideálně spolu s čestným prohlášením, že dobrovolně předala dítě do předadopční péče a poskytuje sociálním rodičům souhlas k vycestování a ke všem dalším krokům, které rodiče s vlastním dítětem obvykle činí. Aby povinnosti byly vyvážené, přidá se i povinnost pro druhou stranu: „Sociální rodiče se zavazují novorozené dítě převzít do své péče bez ohledu na jeho zdravotní stav.“
A protože hned další fází řízení bude osvojení, sluší se, aby rodiče informovali o všech krocích orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD).
Jedna z mnoha výhod biologického rodičovství
V tuto chvíli se nacházíme v polovině náročného procesu a před sebou mají naši klienti fázi, jež může, ale nemusí nutně následovat: souhlasné prohlášení otcovství. To připadá v úvahu, pokud je otec – objednatel i biologickým otcem novorozeného dítěte. Legalizaci v takovém případě nic nebrání, neboť stará-li se dnes o dítě jeho biologický otec nebo matka, je právu lhostejné. Teoreticky zákon nevylučuje souhlasné prohlášení náhradní matky a muže, který žádným biologickým otcem není. Ovšem tento krok by advokát měl nejspíš klientovi zamlčet, protože jde o prohlášení lživé a nepravdivé. A jak jistě každý slušný advokát dobře ví, takové kroky výslovně zakazuje čl. 4 odst. 1 a odst. 3 etického kodexu (Advokát je všeobecně povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, projevy advokáta v souvislosti s výkonem advokacie jsou věcné, střízlivé, a nikoliv vědomě nepravdivé).
Zbývá nám dořešit právní postavení otcovy manželky – tedy zahájit řízení o osvojení, jehož náklady ponesou budoucí rodiče, zatímco „náhradní matka se zavazuje vyvinout veškerou myslitelnou součinnost ke zdárnému průběhu osvojení a poskytnout k němu svůj souhlas“.
Odměna pro náhradní matku
Nyní přichází na řadu nejkomplikovanější bod smlouvy – finanční záležitosti a odměna pro náhradní matku. Zcela zadarmo bude své tělo jako inkubátor ochotna poskytnout snad jen sestra, matka, dcera nebo nejlepší přítelkyně, každá jiná žena si za pronájem dělohy nechá zaplatit. A tak právník vymyslí jedinou schůdnou variantu: odměnu rozloží do měsíčních splátek a nazve ji „příspěvkem na náklady spojené s těhotenstvím, zdravou výživou, cvičením, nákupem oblečení a slehnutím“. Tato formulace skýtá řadu výhod – např. synallagmatičnost vztahu, kontrolu celého procesu ze strany plátce, svázanost matky se zdravým chováním a stravováním a spoustu dalších konotací. Větším problémem je smluvní pokuta za případné porušení smlouvy – patrně nevymahatelná, a tak působící spíš morálně. A samozřejmě pro obě strany ve stejné výši.
Odměna za právní pomoc
Sepis smlouvy o náhradním mateřství zabere přibližně dvě hodiny, úvodní konzultace s klienty hodinu třetí, a tak advokát vytiskne návrh smlouvy, vyúčtuje smluvní odměnu za tři hodiny, připočte DPH a za pár dní vše v deskách podá klientovi. S uspokojením vydechne a pošle sekretářku pro šesté kafe.
Pak se však klient otočí ve dveřích a pronese větu, která advokátovi (v tomto případě advokátce) způsobí neklidné spaní, a další hodinu stráví přemýšlením: „Jsme rádi, že jsme to všechno vyřešili. Na písemné smlouvě ovšem stejně nejvíc trval manžel té naší náhradní matky.“
A tak advokát zavolá klienty zpět do kanceláře a vysvětlí jim první domněnku otcovství, nahlas zkusí probrat šestiměsíční lhůtu k jeho popření ze strany matky, pak však pro jistotu otevře občanský zákoník a v něm k děsu vlastnímu i klientovu najde ust. § 787, podle něhož se popřít otcovství po umělém oplodnění nedá. I když – uvědomí si advokát okamžitě – třeba by se dalo v řízení o popření otcovství se o proběhlé fertilizaci vůbec nezmiňovat. Potom by náhradní matka i její manžel v klidu mohli popřít jeho otcovství. I těžce sestavená smlouva by se ještě dala použít, jen by se do celého procesu včlenila nová střední pasáž.
Našemu advokátovi se pořád něco nezdá. Pak mu opět bleskne hlavou etické omezení i základní ustanovení zákona o advokacii. Možná by si přesně nevybavil, že jde o § 16, ale i po letech v oboru si pamatuje, že „advokát je povinen chránit a prosazovat práva a zájmy klienta“. Zkusmo tu větu vysloví nahlas, a hned si uvědomí, že musí jít výlučně o zájmy oprávněné. A hlavně má jednat čestně a svědomitě, tedy asi by neměl klientovi radit, aby před soudem lhal.
Ach bože, chytá se advokát v duchu za hlavu, zatímco klientům znovu vysvětluje, do jaké šlamastyky se sami uvrtali. A když klienti opustí kancelář a náš advokát znaven dopíjí vychladlou kávu, s uspokojením si uvědomí, že robotická advokacie stejně nenahradí živého vykonavatele naší profese. Minimálně proto, že zjistit potřebné podrobnosti včetně těch, jež klient sám za důležité nepovažuje, sebelépe vymyšlený automat stejně nedokáže.
Autorka je advokátka a předsedkyně redakční rady časopisu Rodinné listy.