oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Zvýšení ceny díla. Smlouva uzavřená jen jedním z manželů

publikováno: 13.03.2013

Na rozdíl od zvýšení ceny prací a nákladů nezahrnutých do rozpočtu se pro souhlas se změnou ceny prací a nákladů do rozpočtu zahrnutých nevyžaduje jednostranný písemný úkon objednavatele. Souhlas jako jednostranný projev vůle objednavatele může být učiněn jednáním nebo opomenutím, výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Manžel, který nebyl smluvní stranou smlouvy o dílo uzavřené druhým manželem, se nemůže stát přímým nositelem práv a povinností vyplývajících z této smlouvy ani v případě, že jejím předmětem byla nemovitost náležející do SJM.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4276/2010

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení 837 148,50 Kč z titulu nedoplatku ceny díla.

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 17. dubna 2008, č. j. 21 C 252/2003-272, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 829 498,40 Kč s tříprocentním úrokem z prodlení od 17. 4. 2003 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení dalších 7650,10 Kč se specifikovanými úroky z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a státu (výroky IV. a V. ve spojení s usnesením ze dne 23. listopadu 2009, č. j. 21 C 252/2003-296).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. září 2009, č. j. 54 Co 26/2009-293, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. až V. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně na základě požadavků žalovaných vypracovala dne 26. 8. 2002 písemnou nabídku na přestavbu a přístavbu domu žalovaných č. p. 2234 v P. 6, podle projektu Ing. B. S. za cenu 1 990 005,20 Kč, stanovenou podle připojeného položkového rozpočtu s uvedením cen za jednotky nebo množství materiálu a prací. V poznámce k rozpočtu byly uvedeny podrobnosti ohledně interiérového schodiště, kotle, vstupních a garážových dveří a rozvodu plynu. Následně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 30. 8. 2002 písemnou smlouvu o díle vycházející z nabídky ze dne 26. 8. 2002 a obsahující smluvní podmínky. Žalobkyně se zavázala dokončit dílo do 30. 11. 2002. Smluvní strany si sjednaly úhradu ceny za dílo na základě vystavovaných faktur podle postupu prací až do výše 90 % s tím, že k doplacení ceny mělo dojít po předání díla. Smlouvu o dílo, v níž jsou jako objednatelé uvedeni oba žalovaní, podepsala pouze žalovaná. Žalovaný postupu prací nebránil, občas na výstavbu dohlížel a k úhradě ceny díla si vzal společně se žalovanou úvěr. V průběhu provádění díla došlo na základě ústní dohody z iniciativy žalované k rozšíření přístavby, ke změně dodavatele oken a ke změně druhu podlah. Tyto změny a vícepráce navýšily cenu díla. Dopisem ze dne 13. 1. 2003 zaslala žalobkyně žalovaným doklady k dokončené přístavbě a dne 20. 1. 2003 vydal Úřad městské části Praha 6, odbor výstavby, kolaudační rozhodnutí o povolení užívání přístavby, které nabylo právní moci dne 20. 2. 2003. Žalobkyně žalované předala dílo dne 23. 1. 2003 (po prohlídce díla byl téhož dne sepsán zápis o předání díla). Na cenu díla bylo žalobkyni zaplaceno celkem 1 525 241,50 Kč. Následně mezi účastnicemi probíhala jednání za účelem vypracování závěrečné faktury. V dopise ze dne 20. 3. 2003 žalovaní sdělili žalobkyni, že odstupují od smlouvy o dílo podle § 642 odst. 1, 2  obč. zák. a vyzvali ji k předání a řádnému vyúčtování ceny díla. S odkazem na výměr vypracovaný Spojprojektem Praha, a. s. žalobkyni sdělili, že za provedené dílo zaplatili více, než jaká byla jeho cena. Žalobkyně následně vystavila fakturu, v níž vyúčtovala doplatek ceny díla ve výši 837 148,50 Kč splatný do 15. 4. 2003. Žalovaní jej neuhradili. Soudem ustanovený znalec z oboru stavebnictví a ekonomika Ing. Milan Babický určil cenu provedeného díla částkou 2 354 739,90 Kč.

Z takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně (zhotovitelka) uzavřela se žalovanou (objednavatelkou) v souladu s § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) smlouvu o dílo (dále jen „smlouva“), v níž byl dostatečně určitě vymezen předmět díla, který se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést za sjednanou cenu. Námitku relativní neplatnosti smlouvy uplatněnou žalovaným posoudil jako neúčinnou, neboť jeho chování vyhodnotil jako souhlas s uzavřením smlouvy vyjádřený konkludentním způsobem; nemůže se proto úspěšně dovolávat relativní neplatnosti takového právního úkonu (§ 40a a § 145 odst. 2 obč. zák.). Ze zjištění, že dílo bylo dokončeno a žalované žalobkyní předáno dne 23. 1. 2003, dovodil, že žalovaní nemohli účinně odstoupit od díla, neboť tak učinili až dopisem ze dne 20. 3. 2003, tedy po zhotovení a předání díla (§ 642 odst. 1, 2 obč. zák.). Žalobkyni vzniklo právo na úhradu ceny díla včetně víceprací spojených s rozšířením přístavby, sjednaných v průběhu provádění díla na základě ústní dohody. Protože žalovaní žalobkyni zaplatili jen 1 525 241,50 Kč, ačkoli cena díla (včetně víceprací) činí 2 354 739,90 Kč, dosud jí dluží 829 498,40 Kč. V tomto rozsahu (spolu s příslušenstvím) proto soud prvního stupně žalobě vyhověl, ve zbývající části ji zamítl.

Odvolací soud se s právním posouzením věci soudem prvního stupně zcela ztotožnil. Mimo jiné zdůraznil, že předmět díla byl vymezen projektovou dokumentací, cenovou nabídkou žalobkyně včetně rozpočtu a popisem prací, jakož i následně ústními dohodami smluvních stran. Jestliže žalovaná v tomto kontextu nabídku žalobkyně včetně smluvených podmínek akceptovala, byla smlouva uzavřena. Přisvědčil soudu prvního stupně i v posouzení otázky relativní neplatnosti smlouvy s důrazem na chování žalovaného, který – kromě toho, co konstatoval již soud prvního stupně – se účastnil kolaudačního řízení a žalobkyni zaslal dopis, v němž jí sdělil, že odstupuje od smlouvy. K námitce žalovaných, že nikdy neodsouhlasili cenu za dílo, pouze nad rámec závěrů soudu prvního stupně doplnil, že dohoda o ceně není nezbytnou náležitostí smlouvy o dílo (§ 634 odst. 1 obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a jeho zásadní právní význam spojují s řešením otázek, zda je žalovaný ve sporu pasivně legitimován, převzala-li závazek ze smlouvy pouze žalovaná, zda byla smlouva dne 30. 8. 2002 platně uzavřena, jsou-li v ní jako objednatelé označeni oba žalovaní (manželé), a smlouvu podepsala pouze žalovaná, zda lze dovodit souhlas žalovaného se smlouvou, odmítl-li ji podepsat pro výhrady k ceně díla a způsobu jejího určení, a zda má žalobkyně právo na zaplacení vyšší částky, než je cena uvedená ve smlouvě, nebyly-li splněny podmínky uvedené v§ 635 odst. 1 obč. zák. Konkrétně namítají, že z písemné nabídky žalobkyně ze dne 26. 8. 2002 je zřejmé, že byla určena jim oběma; k platnému přijetí nabídky tak mohlo dojít pouze tehdy, jestliže by ji akceptovali oba adresáti. V této souvislosti odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1723/2007, a dovozují, že smlouva o dílo není platným právním úkonem. Pro případ, že se tato námitka neprosadí, uplatňují námitku relativní neplatnosti smlouvy o dílo. S odkazem na výpověď žalovaného mají za to, že s návrhem smlouvy (cenovou nabídkou z 26. 8. 2002) nesouhlasil, a proto smlouvu neuzavřel. Jestliže námitka relativní neplatnosti právního úkonu nebude shledána úspěšnou, pak zpochybňují závěr, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení vyšší než ve smlouvě o dílo uvedené ceny za dílo, tedy dalších 364 734,70 Kč (rozdíl mezi cenou 2 354 739,90 Kč zjištěnou znalcem a cenou 1 990 005,20 Kč sjednanou ve smlouvě). I kdyby byly vícepráce sjednány ústně (což popírají), byla by taková dohoda právně bezvýznamná, neboť cena díla byla ve smlouvě stanovena podle rozpočtu. Protože nebylo prokázáno, že byla uzavřena jakákoli písemná dohoda o vícepracích, nebyly splněny podmínky uvedené v § 635 odst. 1  obč. zák. a žalobkyně nemá právo na zaplacení vyšší částky než ceny sjednané ve smlouvě o dílo. Konečně namítají, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť smlouvu o dílo uzavřela pouze žalovaná. Navíc cena díla dosahující 2 000 000 Kč přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům žalovaných a žalovaná závazek převzala bez souhlasu žalovaného [§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.]. Z uvedených důvodů navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Žalovaný udělil souhlas s uzavřením smlouvy konkludentně, odkaz žalovaných na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1723/2007 považuje za nepřípadný. Ustanovení § 635 odst. 1 obč. zák. na daný případ nedopadá, neboť předmět díla byl oproti původně sjednané smlouvě změněn dodatečnou objednávkou žalované (za souhlasu žalovaného). S tím souvisela i změna výše smluvní ceny. Žalovaný je pasivně věcně legitimován, jelikož uzavřená smlouva se týkala společného jmění manželů a jedná se o právní úkon, z něhož jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“).

Dovolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými při splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.); Nejvyšší soud České republiky (§ 10a o. s. ř.) se proto zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen ve věci samé v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, se řídí § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že dovolací přezkum se v posuzovaném případě otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Bez významu je proto námitka žalovaných, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku relativní neplatnosti smlouvy, neboť nesprávným právním posouzením argumentují jen v tom směru, kdyby odvolací soud (stejně jako před ním i soud prvního stupně) nepochybil ve skutkovém závěru, že žalovaný svým chováním nepochybně projevil souhlas se smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou (tj. souhlas vyjádřil konkludentním způsobem), a vyšel z jejich verze skutku, že žalovaná uzavřela smlouvu bez souhlasu žalovaného, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a to k závěru, že smlouva je relativně neplatným právním úkonem pro absenci souhlasu žalovaného, který se úspěšně relativní neplatnosti smlouvy dovolal (§ 40a a § 145 odst. 2 obč. zák.). Žalovaní tím ve skutečnosti uplatnili dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, jelikož skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti (a důvodnosti) dovolání zpochybnit; pro dovolací soud je závazný (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalovaní odvolacímu soudu vytkli nesprávnost právního závěru, že smlouva o dílo je platným právním úkonem, i když nabídka k uzavření smlouvy o dílo byla určena oběma žalovaným, a smlouvu podepsala pouze žalovaná. Takto vymezená otázka nečiní rozsudek odvolacího soudu zásadně právně významným. Především je třeba připomenout, že absence akceptace nabídky smluvní stranou, jíž je nabídka určena, má za následek nikoliv neplatnost smlouvy, nýbrž to, že smlouva nevznikne (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 400 a násl.). Otázkou, zda dojde k uzavření smlouvy, jestliže oferent předloží návrh smlouvy, v níž jsou na straně oblátů uvedeni oba manželé, pouze jednomu z nich a pouze ten návrh akceptuje, se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 533/2005, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod č. C 5405, a v časopisu Soudní rozhledy, 2007, č. 12, str. 469. V něm vyjádřil názor, podle něhož předloží-li oferent návrh smlouvy, v níž na straně oblátů jsou uvedeni oba manželé, jen jednomu z nich a ten návrh akceptuje, dojde k uzavření smlouvy, jestliže z následného chování oferenta je zřejmé, že již nemá v úmyslu předkládat návrh druhému v něm uvedenému manželu. S uvedeným závěrem je rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu.

Nejvyšší soud však shledal dovolání přípustným ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení vytyčených otázek, zda žalovaný je ve věci pasivně legitimován za situace, kdy nebyl smluvní stranou smlouvy o dílo, a zda žalobkyni vzniklo právo na zaplacení 364 734,70 Kč za provedené vícepráce, které nebyly písemně sjednány; odvolací soud posoudil tyto otázky jinak, než jsou řešeny v judikatuře dovolacího soudu.

Podle § 631 obč. zák. se smlouvou o dílo zavazuje objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.

Podle § 145 obč. zák. závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně (odst. 3). Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně (odst. 4).

Judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, podle něhož vznikne-li závazkový právní vztah, může se dotýkat právní sféry jen těch, kdo jsou jeho účastníky, a v podobě vyplývající ze smlouvy (nebo jiné právní skutečnosti), kterou byl založen, a na tomto závěru nic nemůže změnit ani právní úprava obsažená v § 145 odst. 4 obč. zák. Představa, že by ze smlouvy mohl být oprávněn někdo, kdo nebyl jejím účastníkem (jen proto, že je manželem věřitele), nebo že by smlouva měla dostat (zčásti) jiný obsah (jen proto, že věřitel je ženatý či věřitelka vdaná), by vnášela nejistotu do závazkových právních vztahů vzniklých na základě smluv, a to nejen na straně věřitele, ale i dlužníka, a představovala by nepřípustné popření zásady, že ze závazkového právního vztahu vzniklého ze smlouvy jsou oprávněny a povinny jen strany smlouvy (a jejich právní nástupci), že obsah závazkového právního vztahu je určován zásadně smluvními stranami a že plnění ze závazkového právního vztahu může požadovat jen účastník smlouvy (na straně věřitele). Právní úprava uvedená v § 145 odst. 4 obč. zák. nemůže „modifikovat“ okruh účastníků, obsah závazkových právních vztahů nebo jejich plnění a nutně dopadá jen na vzájemné vztahy manželů, zejména při jejich vypořádání majetku a závazků, které tvoří jejich společné jmění. K vymáhání pohledávky ze smlouvy, kterou za trvání manželství uzavřel s třetí osobou pouze jeden z manželů, je oprávněn pouze tento manžel, a to bez zřetele k tomu, zda tato pohledávka tvoří součást společného jmění manželů (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5138/2007, uveřejněné v Souboru pod č. C 7745 a C 8238, popř. ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 218/2010). K otázce pasivní legitimace jednoho z manželů ve vztahu k závazkům vzniklým ze smluvních vztahů uzavřených (jen) druhým z manželů se vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2008; v něm formuloval a odůvodnil právní závěr, podle něhož splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno.

Protože žalovaný nebyl smluvní stranou smlouvy o dílo uzavřené pouze žalovanou (jeho manželkou), nemohl se stát přímým nositelem práv ani povinností z této smlouvy vyplývajících, byť předmětem smlouvy byla přístavba nemovitosti v jejich společném jmění. Jestliže odvolací soud přesto žalovaného zavázal splněním závazku z této smlouvy, posoudil otázku věcné pasivní legitimace žalovaného nesprávně.

Dovolací soud se neztotožňuje ani s řešením otázky, zda žalobkyně má právo na zaplacení ceny 364 734,70 Kč za vícepráce, jejichž provedení nebylo sjednáno písemně.

V daném případě jsou součástí skutkového stavu věci zjištění [v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpochybnitelná], že předmětem písemně uzavřené smlouvy o dílo byla přístavba domu žalovaných podle vypracovaného projektu. Ve smlouvě sjednaná cena za dílo ve výši 1 990 005,20 Kč byla stanovena podle připojeného položkového rozpočtu s uvedením cen za jednotky nebo množství materiálu a prací. V průběhu výstavby se žalovaná s žalobkyní ústně dohodly na rozšíření přístavby, tedy na změně předmětu díla, a žalobkyně s tím spojené vícepráce provedla. Jejich cenu ve výši 364 734,70 Kč žalovaná žalobkyni nezaplatila. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud dovodil, že žalobkyni vzniklo právo na úhradu ceny za vícepráce provedené na základě ústní dohody smluvních stran.

Podle § 635 odst. 1 obč. zák. byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu objednatele zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat pouze tehdy, schválil-li je objednatel písemně nebo jestliže práce dodatečně písemně objednal.

Zhotovitel nemůže cenu díla sjednanou podle rozpočtu zvýšit jednostranně bez ohledu na objednatele (účelem určení ceny podle rozpočtu je poskytnout objednateli záruku, že cena nepřekročí určitou částku, popř. že nebudou vykonány jiné práce nebo vynaloženy jiné náklady než dohodnuté ve smlouvě). Zákon však odlišuje mezi zvýšením ceny u prací a nákladů do rozpočtu zahrnutých (srovnej první větu citovaného ustanovení) a u prací a nákladů do rozpočtu nezahrnutých (srovnej druhou větu citovaného ustanovení). Zatímco pro změnu ceny prací a nákladů do rozpočtu nezahrnutých (jde současně o změnu předmětu dohodnuté smlouvy) se vyžaduje jednostranný právní úkon objednatele v písemné formě (schválení, či dodatečné objednání), pro zvýšení ceny prací a nákladů do rozpočtu zahrnutých zákon písemnou formu tohoto úkonu nežádá; ke zvýšení ceny díla postačuje souhlas objednatele. Souhlas jako jednostranný projev vůle pak může být učiněn jednáním nebo opomenutím, může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 513/2002, uveřejněný v Souboru pod č. C 2712).

V dané věci ze skutkových zjištění, které učinil soud prvního stupně, a odvolací soud je převzal, lze usoudit, že ve smlouvě o dílo byla sjednána cena podle položkového rozpočtu s uvedením cen za jednotky nebo množství materiálu a prací, který byl vyhotoven žalobkyní a byl součástí smlouvy o dílo. Jestliže se žalobkyně zavázala provést dílo podle stanoveného rozpočtu, neumožňuje jí ustanovení § 635 odst. 1 obč. zák., aby takto stanovenou rozpočtovanou cenu jednostranně navyšovala. Provedla-li mimo rámec písemně uzavřené smlouvy o dílo (se stanovenou rozpočtovou cenou díla) další vícepráce (tj. práce do rozpočtu nezahrnuté), které byly dohodnuty ústně, nemá právo na zaplacení těchto dodatečných prací a nákladů a může požadovat pouze původně rozpočtovanou cenu. Právo na zaplacení ceny víceprací by jí vzniklo, jen pokud by je žalovaná písemně schválila (i dodatečně) nebo objednala (tj. učinila ve vztahu k žalobkyni jednostranný právní úkon v písemné formě). Protože nebylo prokázáno, že žalovaná vůči žalobkyni takový písemný právní úkon učinila, nelze přisvědčit odvolacímu soudu, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 364 734,70 Kč, kterou žádá nad rámec sjednané ceny za dílo ve výši 1 990 005,20 Kč, za vícepráce provedené na základě ústní dohody smluvních stran.

Protože se žalovaným podařilo prostřednictvím námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnit správnost napadeného rozsudku, dovolací soud jej zrušil ve vztahu k žalovanému v celém rozsahu a ve vztahu k žalované v rozsahu uložené platební povinnosti 364 734,70 Kč s příslušenstvím včetně akcesorických výroků (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v uvedeném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je (při nezměněném skutkovém stavu věci) závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

 

Rozhodnutí zaslal JUDr. PhDr. Oldřich Choděra, advokát v Praze.

 

Právní věta redakce.