oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

ZOK: Jednání zástupců

autor: Ivana Štenglová, Jan Dědič, Milan Tomsa a kolektiv
publikováno: 11.05.2015

Obecně stanoví občanský zákoník v § 435, že kdo je oprávněn jednat jménem jiného, je jeho zástupcem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Je ovšem nutno, aby bylo zřejmé, že ten kdo právně jedná, jedná jako zástupce za někoho jiného, není-li to zřejmé, platí, že jedná vlastním jménem. Zastoupení je buď ze zákona, z rozhodnutí soudu nebo je smluvní. Zástupcem podnikatele může být zásadně každá svéprávná osoba, ale zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájem je v rozporu se zájmy zastoupeného, tj. nastal-li střet (konflikt) zájmů.

Jednání ve střetu zájmů

Ze zákazu jednání ve střetu zájmů připouští zákon některé výjimky. Především jde-li o smluvní zastoupení je zastupování v konfliktu zájmů možné za podmínky, že zastoupený o tomto rozporu věděl a s tímto vědomím zastoupení ujednal (§ 437 o. z.).

Zákon o obchodních korporacích pak má pro zastupování obchodní korporace členem jejího orgánu zvláštní úpravu střetu zájmů. Tato úprava se vztahuje jak na zastupování členem statutárního orgánu, tak na (nepříliš časté) zastupování členem jiného orgánu. Úprava střetu zájmů v občanském zákoníku se proto pro takové zastupování použije jen na situace, uvedenou zvláštní úpravou nepokryté.

Podle zákona o obchodních korporacích pak platí, že dozví-li se člen orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, nebo hodlá-li s obchodní korporací uzavřít smlouvu nad rámec běžného obchodního styku, musí o tom o tom bez zbytečného odkladu informovat ostatní členy orgánu, jehož je členem, a kontrolní orgán nebo nejvyšší orgán. Hodlá-li uzavřít smlouvu, zároveň uvede, za jakých podmínek má být uzavřena. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných či na uzavření smlouvy těchto osob s obchodní korporací. Splnění informační povinnosti nezbavuje člena orgánu obchodní korporace povinnosti jednat v zájmu obchodní korporace.

Úprava informační povinnosti se uplatní i tehdy, má-li obchodní korporace zajistit nebo utvrdit dluhy členů svých orgánů, osob jim blízkých či osob jimi ovlivněných či ovládaných nebo se stát jejich spoludlužníkem.

Kontrolní nebo nejvyšší orgán může na vymezenou dobu pozastavit členu orgánu, který oznámí střet zájmů, výkon jeho funkce nebo zakázat uzavření oznámené smlouvy. Neučiní-li to, může člen orgánu nadále společnost zastupovat či uzavřít oznámenou smlouvu.

Nesplní-li člen orgánu informační povinnost nebo ji sice splnil, ale příslušný orgán obchodní korporace jednání v konfliktu zájmů zakázal, a osoba, se kterou jednal, o střetu zájmů věděla, nebo musela vědět, může se toho obchodní korporace dovolat (§ 437 odst. 2 o. z.).

Rozsah zástupčího oprávnění a jeho překročení

Zástupce jedná zásadně osobně, dalšího zástupce může zastoupením pověřit, jestliže to se zastoupeným ujedná, nebo jestliže to vyžaduje nutná potřeba (§ 438 o. z.), v tomto případě odpovídá za řádný výběr zástupce (culpa in eligendo). Ovšem, jak již bylo uvedeno, statutární orgán právnické osoby, i když je sám zástupcem, může vzhledem k rozsahu svého zákonného zmocnění jednat ve všech záležitostech právnické osoby, může za právnickou osobu jednat i tak, že za ni ujedná zastoupení s jiným zástupcem. Rovněž prokurista (který je rovněž zástupcem), vzhledem k tomu, že jde o generální zmocnění v obchodních věcech závodu, může také sjednat zastoupení jinou osobou v mezích svého zástupčího oprávnění. Má-li zastoupený pro tutéž věc více zástupců, má se za to, že jedná každý z nich samostatně. Pokud jde o smluvní zastoupení, je ovšem rozhodující, co bylo mezi zastoupeným a zástupci ujednáno, a pro třetí osoby, co zastoupený o tom, jak zástupci jednají, uvedl v plné moci.

Obecně platí jak pro zastoupení ze zákona tak pro zastoupení smluvní, že překročí-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud zastoupení bez zbytečného odkladu schválí. Nedojde-li ke schválení, platí, že osoba, která jednala, je zavázána sama. Jen pro smluvní zastoupení stanoví občanský zákoník, že překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, musí to oznámit osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

Podle § 431 o. z. je jednání zástupce pro podnikatele závazné, i když ten, kdo jednal, překročí zástupčí oprávnění, ledaže osoba, která se zástupcem podnikatele jednala, věděla nebo za daných okolností musela vědět o tom, že zástupce podnikatele překračuje své zástupčí oprávnění. Považuje se za sporné, zda se tato úprava vztahuje pouze na zástupce podle § 430 o. z., nebo i na další zástupce.

Zastoupení podnikatele při provozu závodu

Podle § 430 o. z. podnikatele, ať jde o podnikatele fyzickou osobu nebo o právnickou osobu, zastupuje osoba, kterou při provozu závodu pověřil určitou činností, ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Dále podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.

Pro rozsah zástupčího oprávnění zaměstnanců podnikatele či dalších pověřených osob je rozhodující obvyklost, je tedy dáno v rozsahu, v jakém obvykle k dané činnosti v daném oboru podnikání přísluší. Přitom obvyklost je třeba posuzovat z hlediska třetí osoby, osoby, se kterou zástupce podnikatele jedná, jak jí se to jeví; vnitřní předpisy podnikatele a jeho pokyny pro zastupování rozhodné nejsou, pokud nejsou druhé straně jednání známy. To lze v praxi posoudit s dostatečnou jistotou, i když názvy funkcí, ve kterých jednající zaměstnanci podnikatele jsou, jsou v současné době i značně rozdílné. Jde-li o opakující se vztahy dvou subjektů, je rozhodující ustálená praxe. Ve druhém případě jde o osobu, která v provozovně podnikatele vystupuje tak, že druhá strana oprávněně předpokládá, že jedná se zaměstnancem podnikatelem pověřeným činností, ze které vyplývá příslušné zástupčí oprávnění. Je plně věcí podnikatele zajistit, aby osoby, které se nacházejí v jeho provozovně, vystupovaly tak, aby nevyvolávaly u třetích osob klamnou představu o tom, zda, popřípadě v jakém rozsahu, jsou oprávněny podnikatele zastupovat. I když je úprava důsledků jednání v provozovně začleněna do úpravy zastoupení, jde spíše o úpravu tzv. nepřikázaného jednatelství, tj. jednání osoby, která zástupcem není (viz blíže bod 4.5.7).

Speciální zmocnění k zastupování podnikatele je obsaženo v § 503 o. z. pro vedoucího odštěpného závodu. Odštěpným závodem je taková pobočka závodu podnikatele, která je zapsána v obchodním rejstříku (do obchodního rejstříku nemusí být zapsána každá pobočka závodu podnikatele). Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech, týkajících se odštěpného závodu, tedy věcech vztahujících se k provozu daného odštěpného závodu, a to ode dne, kdy byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku. (V tom je rozdíl oproti prokuře, která je také může týkat jen určité pobočky, tedy i určitého odštěpného závodu – oprávnění k zastupování prokuristy, které je zastoupením smluvním, není na zápis prokuristy do obchodního rejstříku vázáno, oprávnění vedoucího odštěpného závodu, které je zastoupením ze zákona, na jeho zápis do obchodního rejstříku vázáno je.)

Na ochranu podnikatelů před konkurenčním jednáním osob, které vystupují jako jeho zástupci při provozu závodu, kteří by mohli zneužít svého postavení ve vztahu k podnikateli, upravuje občanský zákoník v §  432 zákaz konkurence. Podle uvedeného ustanovení nesmí osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu závodu, bez souhlasu podnikatele činit na vlastní nebo cizí účet nic, co spadá do oboru závodu.

Poruší-li podnikatelův zástupce zákaz konkurence, může se podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel. Jednal-li zástupce při porušení zákazu konkurence na vlastní účet, může se podnikatel domáhat, aby zástupcovo jednání bylo prohlášeno za učiněné na jeho účet. Jednal-li na cizí účet, může se domáhat, aby mu zástupce postoupil právo na odměnu nebo aby mu již poskytnutou odměnu vydal. Měl-li a mohl zástupce vědět, že svou činností podnikatele poškozuje, může podnikatel namísto uvedeného práva požadovat náhradu škody; stejné právo má vůči tomu, v jehož prospěch podnikatelův zástupce nedovoleně jednal, měla-li a mohla tato osoba vědět, že jde o činnost podnikatele poškozující. Uvedená práva zanikají, pokud nebyla uplatněna do tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl, nejpozději však rok ode dne, kdy k jednání došlo. Zákon o obchodních korporacích upravuje zákaz konkurence pro členy jejich orgánů odchylně.

Smluvní zastoupení

Smluvní zastoupení vzniká ujednáním zastoupeného a zástupce o zastoupení a o jeho rozsahu. Rozsah zmocnění k zastupování uvede zmocnitel v plné moci. Zmocnit lze někoho k zastoupení v jedné věci nebo ve více věcech, udělit lze i generální zmocnění. Plná moc musí být udělena v písemné formě, netýká-li se zastupování jen jedné věci. Vyžaduje-li se pro právní jednání, k němuž je zástupce zmocněn, zvláštní forma, musí i plná moc být vystavena v této formě (§ 441 o. z.). Zmocnit lze i právnickou osobu a v takovém případě náleží výkon zástupčího oprávnění do působnosti statutárního orgánu zastupující právnické osoby; jeho členové mohou jednat jako zástupci sami, nebo může statutární orgán určit k zastupování i jinou osobu.

Při smluvním zastoupení má zastoupený právo zastoupení odvolat, a to zásadně kdykoli. Ale ujednají-li si strany pro odvolání zastoupení určitý důvod nebo určité důvody, může být zastoupení odvoláno jen z těchto důvodů a z jiného důvodu je to možné, jen je-li pro odvolání zvláště závažný důvod (§ 442 o. z.).

Zástupce je oprávněn jednat v rozsahu zmocnění. Smluvní zmocnění zanikne především vykonáním právního jednání, pro které bylo uděleno. Dále zaniká tím, že je zmocnitel odvolá, nebo že je zmocněnec vypoví. Zmocnění zaniká rovněž smrtí zmocnitele nebo zánikem zastupované právnické osoby. Ale jak v případě, že zmocnitel zemřel, tak v případě že zmocněnec zmocnění vypoví, je zmocněnec povinen učinit ještě všechno, co je zapotřebí vykonat bezodkladně, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce nedošel újmy.

Prokura

Zvláštním druhem zastoupení podnikatele (charakteru smluvního zastoupení), je prokura. Prokuru nemůže udělit každý podnikatel, ale jen podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku. Prokura vzniká udělením a zaniká odvoláním, zápis v obchodním rejstříku je deklaratorní. Prokura je vázána na závod či pobočku. Prodejem nebo pachtem závodu, popř. pobočky, pro kterou byla zřízena, prokura zaniká. Smrtí podnikatele – fyzické osoby zapsané do obchodního rejstříku prokura zásadně nezaniká, ale může být ujednáno i něco jiného (§ 456 o. z.).

Prokura je, obecně řečeno, generální obchodní plná moc. Udělením prokury zmocňuje podnikatel (zapsaný v obchodním rejstříku) prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu závodu, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro které se jinak vyžaduje zvláštní plná moc (§ 450 o. z.). Prodat nebo zatížit nemovitost však občanský zákoník nezahrnuje do obchodních jednání, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, proto je prokurista oprávněn zcizit nebo zatížit nemovitou věc jen, je-li k tomu zvláště zmocněn (buď generálně v udělení prokury, nebo zvláštním zmocněním pro jednotlivý případ). Při udělení prokury musí být výslovně uvedeno, že jde o prokuru. Prokuru může podnikatel, který má více obchodních závodů, udělit jen pro některý závod, nebo pro některou pobočku svého závodu anebo závodů. Prokuru lze udělit jen fyzické osobě. Zvláštní plná moc se při udělení prokury nevydává, neboť udělení prokury se zapisuje do obchodního rejstříku a je tedy její udělení snadno ověřitelné.

Prokuru je prokurista povinen vykonávat s péčí řádného hospodáře. Protože jeho zmocnění se vztahuje na všechny obchodní záležitosti závodu, je oprávněn dále zmocnit k určitému jednání nebo k určitým jednáním další osobu. Nemůže ovšem udělit další prokuru nebo prokuru přenést na někoho jiného (§ 441 o. z.).

Opatrovnictví podnikatele

I podnikateli může být, je-li třeba, jmenován soudem opatrovník. Jde-li o podnikatele – fyzickou osobu, jmenuje soud opatrovníka, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem (§ 465 o. z.). Zejména k tomu dojde, jestliže soud někoho omezil ve svéprávnosti, jestliže není známo, kde někdo pobývá, jestliže někomu brání jeho zdravotní stav ve správě jeho jmění nebo hájení jeho práv. Podnikateli – fyzické osobě, jemuž působí zdravotní stav potíže při správě jeho jmění, jmenuje soud opatrovníka také na jeho návrh a určí mu rozsah působnosti. Tak zejména v případě zdravotních potíží může živnostník pověřit vedením živnosti zástupce a pak nebude zapotřebí, aby soud jmenoval opatrovníka, může si také opatřit správce svého jmění, a pak není potřeba jmenovat mu opatrovníka pro správu jeho jmění. Spravuje-li opatrovník jmění zastoupeného, přísluší mu běžná správa takového jmění (§ 451 o. z.), musí tedy učinit vždy všechno, co je zapotřebí k jeho zachování, se spravovaným majetkem je povinen řádně hospodařit, peněžní prostředky musí spravovat obezřetně, něco ze spravovaného majetku může zcizit, je-li to v zájmu hodnoty, podstaty a účelu spravovaného majetku nebo k zaplacení dluhů s tímto majetkem spojených. Měnit účel spravovaného majetku sám o sobě nesmí (§ 1405 a násl. o. z.). Dojde-li ke střetu zájmu opatrovníka se zájmem zastoupeného nebo takový střet hrozí, jmenuje soud kolizního opatrovníka (§ 460 o. z.).

Je-li jmenován opatrovník, může opatrovanec nebo osoba, která je mu blízká, žádat o ustavení opatrovnické rady. V takovém případě se volí opatrovnická rada na schůzi, které se může zúčastnit opatrovanec a každá osoba opatrovanci blízká a kdokoli z jeho přátel, přičemž každý má jeden hlas a opatrovnická rada je zvolena, zúčastní-li se volby alespoň pět osob; rozhoduje se většinou hlasů. Členem opatrovnické rady může být jen osoba, která o opatrovance osvědčí dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna a jejíž zájmy neodporují zájmům opatrovance (§ 472 a násl. o. z.). Opatrovnická rada zasedá nejméně jednou za rok, projednává zprávu opatrovníka o jeho činnosti, vyjadřuje se k soupisu jmění opatrovance a vyúčtování jeho správy i k vyúčtování případné odměny za tuto správu, může podat soudu návrh na změnu této odměny a návrh na zrušení opatrovnictví.

Rovněž podnikateli – právnické osobě může soud jmenovat opatrovníka, jestliže je to zapotřebí, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva. Taková situace nastane zejména tehdy, nemá-li její statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování (§ 165 odst. 2 o. z.). Opatrovníkem právnické osoby může být jen osoba, která splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu. Opatrovníku soud uloží, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení statutárního orgánu právnické osoby, a je-li to třeba, dále působnost opatrovníka vymezí. Jinak se opatrovník řídí úpravou v § 486 a násl. o. z. a přiměřeně ustanoveními o působnosti statutárního orgánu. Rovněž při střetu či hrozícím střetu zájmu opatrovníka právnické osoby se zájmem zastoupeného, jmenuje soud kolizního opatrovníka.

Nepřikázané jednatelství

Vedle případů, kdy jedná podnikatel nebo za něj jedná jeho zástupce (zástupce ze zákona nebo smluvní zástupce) dochází i k případům, nepřikázaného jednatelství (§ 3006 a násl. o. z.). K tomu dochází (podle obecného ustanovení § 3010 o. z.), jestliže se někdo ujme cizí záležitosti bez příkazu a bez zmocnění, dovede ji až do konce, podá o ní vyúčtování a převede vše, co přitom získal, osobě, jejíž záležitost obstaral. Nemá-li nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů, může si vzít, co pořídil na vlastní náklady, nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se tím její užívání (§ 3011 o. z.).

K nepřikázanému jednatelství dochází zejména v případě, že někdo jedná bez toho, že by tím byl pověřen, aby odvrátil škodu, hrozící někomu jinému (ať jde o splnění přímé prevenční povinnosti nebo nad tuto povinnost). Pak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, třebaže se výsledek nedostavil (§ 3007 o. z.). Osobě, která zachrání cizí věc od nevyhnutelné ztráty nebo zkázy náleží přiměřená odměna, nejvýše však desetina ceny zachráněné věci, a náhrada účelně vynaložených nákladů; povinnosti k náhradě se vlastník zprostí, nepožaduje-li zachráněnou věc nazpět (§ 3008 o. z.).

Dále dochází k nepřikázanému jednatelství při jednání k užitku jiné osoby. Podle ustanovení § 3009 o. z. je to v případě, že se někdo ujme záležitosti jiné osoby bez jejího souhlasu a zařídí záležitost k jejímu převážnému užitku (nemusí tedy dosáhnout úspěchu v plné míře). Zda byla cizí záležitost provedena k užitku této osoby, se posoudí se zřetelem k jejím pochopitelným zájmům a záměrům. Pak má nepřikázaný jednatel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Není-li však užitek převážný, nemá nepřikázaný jednatel na náhradu nákladů právo a osoba, o jejíž záležitost šlo, může žádat, aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, aby nahradil škodu.

Zásadně ovšem platí, jak stanoví § 3006 o. z., že pokud se někdo vmísí do záležitosti jiného, ač k tomu není oprávněn, jdou následky, které v důsledku tohoto jednání vzniknou, k jeho tíži.

Z publikace Základy obchodního práva. Koupit lze ZDE.