Zákon o státním podniku – Komentář

autor: Jan Dědič, Jana Guričová, Josef Kříž, Jan Lasák, Jakub Porod
publikováno: 18.09.2018

Přeměna podniku

(1) K fúzi nebo rozdělení podniku dochází na základě rozhodnutí zakladatele.

(2) V případech rozdělení podniku rozhodne zakladatel podniku, kteří zaměstnanci zanikajícího podniku se stanou zaměstnanci jednotlivých nástupnických podniků.

(3) Ve věcech neupravených tímto zákonem se při fúzi a rozdělení podniku postupuje obdobně podle ustanovení občanského zákoníku, která upravují přeměnu právnické osoby.

K § 7

V souladu s obecnou právní úpravou obsaženou v § 174 odst. 1 obč. zák. se podnik může účastnit přeměny ve formě fúze a rozdělení. Na přeměnu podniku se § 174 a násl. obč. zák. (o přeměnách právnických osob) aplikují subsidiárně. Komentovaný zákon tak pouze doplňuje obecnou úpravu. Pro přeměnu podniku se neuplatní úprava přeměn obsažená v zákonu o přeměnách, jelikož podnik není obchodní korporací (viz § 1 odst. 1 zák. o přeměnách ve spojení s § 1 odst. 1 z. o. k.). 

Jelikož zákon upravuje pouze fúzi a rozdělení podniku, nemůže podnik změnit svou právní formu (viz § 174 odst. 2 obč. zák.). Není ani možné provést fúzi podniku s jinou právnickou osobou, popř. rozdělení podniku sloučením s jinou právnickou osobou (§ 181 obč. zák.) či rozdělení podniku se vznikem nových právnických osob, které by měly jinou právní formu než státní podnik.

Zákon nebrání tomu, aby se téže přeměny účastnily podniky, v nichž vykonávají funkci zakladatele různá ministerstva. V takovém případě je nutné, aby všechna ministerstva vykonávající funkci zakladatele přijala rozhodnutí o přeměně (§ 7 odst. 1) se stejným obsahem, respektive aby byla mezi zúčastněnými ministerstvy uzavřena smlouva o přeměně. Při fúzi sloučením je nezbytné v takovém případě určit, které ministerstvo bude mít postavení zakladatele nástupnického podniku. Pokud by jiné ministerstvo mělo vykonávat funkci zakladatele v podniku, který v důsledku přeměny nově vznikne (např. při rozštěpení), bude nutné, aby se toto ministerstvo rovněž účastnilo přeměny a s rozštěpovaným podnikem uzavřelo smlouvu o přeměně.

V obecné úpravě přeměn právnických osob není mezi přeměny zařazeno přemístění sídla do zahraničí (§ 139 obč. zák.); mezi přeměny jej naopak zařazuje zákon o přeměnách (viz § 1 odst. 2 zák. o přeměnách). Ustanovení § 139 obč. zák. přemístění sídla do zahraniční připouští pro všechny právnické osoby za podmínek, že to neodporuje veřejnému pořádku a pokud to připouští právní řád státu, do něhož má být sídlo právnické osoby přemístěno. Máme za to, že v případě podniku není přemístění jeho sídla do zahraničí přípustné pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť se jedná o právnickou osobu, jejímž účelem je plnění zájmů státu (§ 1 odst. 1 věta druhá), která hospodaří s majetkem státu (§ 1 odst. 1 věta první), a podléhá tak vnitrostátním kontrolním a dalším regulacím (např. ze strany NKÚ). 

Úprava občanského zákoníku ani komentovaného zákona neobsahuje pravidla ochrany věřitelů při přeměně (podniku). Při přeměně však obecně dochází k přechodu dluhů na jinou osobu bez souhlasu věřitele. Nelze tedy dle našeho názoru vyloučit, že pokud nebude dán souhlas věřitelů s přeměnou podniku, budou se věřitelé moci domáhat ochrany svých práv dle obecných ustanovení občanského zákoníku na ochranu věřitelů, například namítnutím neúčinnosti právního jednání dle § 555 a násl. obč. zák. (srov. Guričová, Lasák, 2017, § 174, marg. č. 11). To však nebude mít vliv na platnost přeměny, bude-li již zapsána do obchodního rejstříku (§ 175 odst. 2 obč. zák.).

K odst. 1

Fúze státního podniku je přeměna, které se účastní alespoň dva podniky. Může mít dvě formy, a to fúzi sloučením nebo fúzi splynutím. Rozdíl mezi sloučením a splynutím je ten, že při sloučení nejméně jeden ze zúčastněných podniků zaniká, a jeho jmění přechází na nástupnický podnik jako právního nástupce. Při splynutí zanikají všechny zúčastněné podniky a vzniká nový nástupnický podnik, na nějž jako na právního nástupce přechází jmění všech zanikajících podniků (§ 178 obč. zák.). 

Rozdělení má dvě základní formy – rozdělení rozštěpením či rozdělení odštěpením. Při rozštěpení zúčastněný podnik zaniká a jeho jmění přechází na nástupnické podniky jako jeho právní nástupce. Při odštěpení rozdělovaný podnik v důsledku rozdělení nezaniká a na právního nástupce přechází pouze vymezená část jmění. Obě základní formy rozdělení mají ještě dvě obvyklé podkategorie – rozštěpené či odštěpené části jmění mohou buď přejít na nově vznikající podniky, nebo se mohou sloučit s již existujícím podnikem (§ 179 obč. zák.).

Při fúzi i rozdělení podniku musí být stanoven tzv. rozhodný den, od něhož se jednání zanikajícího podniku považuje z účetního hlediska za jednání uskutečněné na účet nástupnického podniku (§ 176 odst. 1 obč. zák.). To nic nemění na tom, že právní následky přeměny nastávají až ke dni jejího zápisu do obchodního rejstříku (§ 177 odst. 1 obč. zák.). Dle § 176 odst. 2 obč. zák. ke dni předcházejícímu rozhodný den sestaví zanikající podnik nebo podnik rozdělovaný odštěpením konečnou účetní závěrku. Nicméně z § 3 písm. a) ve spojení s § 17 odst. 2 písm. b) zák. o účetnictví vyplývá, že konečnou účetní závěrku musí sestavit rovněž nástupnický podnik (ledaže má přeměnou teprve vzniknout). Účetní závěrka podniku musí být dle § 17b odst. 5 ověřena auditorem. Účetní závěrku sestavenou pro účely přeměny musí dle našeho názoru schválit zakladatel dle § 15 odst. 1 písm. i).

K rozhodnému dni sestaví nástupnický podnik nebo podnik rozdělovaný odštěpením zahajovací rozvahu. Jelikož podnik je právnickou osobou zapisovanou do obchodního rejstříku, nesmí rozhodný den předcházet podání návrhu na zápis přeměny do obchodního rejstříku o více než 12 měsíců (§ 177 odst. 1 věta druhá obč. zák.).

Rozhodnutí o fúzi či rozdělení činí zakladatel [srov. také § 15 odst. 1 písm. a) a § 184 odst. 2 obč. zák.]. Pro rozhodnutí o přeměně není stanovena zvláštní forma. Máme však za to, že rozhodnutí o přeměně, stejně jako zakládací listina při založení, musí být učiněno v písemné formě s úředně ověřeným podpisem (srov. § 4 odst. 2). Je tomu tak proto, že rozhodnutí o přeměně zasahuje do právní osobnosti podniku, a na jeho základě může dojít ke změně zakládací listiny (viz § 7a odst. 4).

Dále zpravidla dochází ke vzniku nového podniku (při fúzi splynutím, rozštěpení a odštěpení se vznikem nového podniku) či k zániku podniku (při fúzi sloučením i splynutím, při rozštěpení), a právní jednání vedoucí ke vzniku i zániku podniku vyžaduje formu písemnou s úředně ověřenými podpisy (viz § 4 odst. 2 k formě zakládací listiny a komentář k § 6 k formě rozhodnutí o zrušení podniku).

Jediným typem přeměny, kde žádný podnik nezaniká ani nevzniká, je odštěpení podniku sloučením s existujícím podnikem. Pokud zároveň dochází ke změně zakládací listiny podniků, lze dovodit požadavek písemné formy s ověřeným podpisem i v tomto případě (srov. § 4 odst. 2 ve spojení s § 564 obč. zák.). Jestliže však při odštěpení se sloučením s existujícím podnikem ke změně zakládacích listin nedochází, lze při absenci výslovné zákonné úpravy dovodit pouze požadavek písemné formy, jelikož dle § 66 písm. e) zák. o veř. rejstřících se projekt přeměny, respektive smlouva o přeměně zakládá do sbírky listin veřejného rejstříku. Pokud rozhodnutí o přeměně není učiněno v předepsané formě, rejstříkový soud by přeměnu neměl zapsat. Pokud tak však již učiní, nelze přeměnu již zvrátit a zůstává platnou a účinnou (§ 175 odst. 2 obč. zák.).

Zákon výslovně nestanoví, že je k rozhodnutí zakladatele o přeměně nutný souhlas vlády. Máme však za to, že ve většině případů bude vyžadován. Předchozí souhlas vlády musí být udělen, pokud na základě rozhodnutí o přeměně vzniká nový podnik, jelikož dle § 3 odst. 4 se předchozí souhlas vlády vyžaduje při založení podniku. Rovněž pokud na základě rozhodnutí o přeměně zaniká podnik, bude nezbytné získat předchozí souhlas vlády, neboť zakladatel může rozhodnout o zrušení podniku s právním nástupcem (což je právě případ přeměny) pouze po předchozím souhlasu vlády (§ 6 odst. 1 a 2).

S ohledem na § 6 odst. 1 a 2 tak musí s fúzí sloučením i splynutím udělit předchozí souhlas vláda, neboť ve smyslu § 6 odst. 1 dochází při fúzi ke zrušení alespoň jednoho podniku s právním nástupcem. Z uvedeného důvodu musí vyslovit vláda předchozí souhlas i k rozštěpení podniku. U rozdělení odštěpením se vznikem nového podniku je třeba souhlasu vlády jako u založení podniku (§ 3 odst. 4). V případě odštěpení podniku sloučením musí vláda vyslovit souhlas s přeměnou, pokud má na základě rozhodnutí o odštěpení sloučením dojít ke změně parametrů rozdělovaného či nástupnického (existujícího) podniku, ke kterým vláda udělila souhlas při založení rozdělovaného či nástupnického podniku či při pozdějších změnách jejich zakládací listiny (k tomu blíže komentář k § 3 odst. 4).

Náležitosti rozhodnutí zakladatele o přeměně nejsou zákonem výslovně předepsány. Nicméně některé nezbytné údaje lze dovodit z obecné úpravy přeměn právnických osob obsažené v občanském zákoníku, ze zákona o veřejných rejstřících či z komentovaného zákona. Tyto údaje mohou tvořit tzv. projekt přeměny (je-li na přeměně zúčastněn pouze jeden podnik) či smlouvu o přeměně (účastní-li se přeměny více podniků). Obecná úprava přeměn dle občanského zákoníku ani komentovaný zákon nestanoví povinnost podniku vypracovat projekt o přeměně ani smlouvu o přeměně, tyto instituty však zná občanský zákoník v úpravě týkající se jednotlivých forem právnických osob (smlouva o přeměně je upravena např. u spolku v § 274 a § 288 či u nadace v § 383, projekt přeměny je upraven např. u spolku v § 289). Dle našeho názoru je zde vhodné analogicky vztáhnout instituty projektu přeměny a smlouvy o přeměně i na státní podnik.

Rozhodnutí o fúzi všech zakladatelů zúčastněných podniků musí obsahovat alespoň:

−   Rozhodný den fúze (§ 176 odst. 1 obč. zák.).

−   Určení formy fúze: zda se jedná o fúzi sloučením či splynutím.

−  Identifikační údaje (alespoň název, sídlo a identifikační číslo) zúčastněných podniků a označení, které z nich jsou nástupnické podniky a které zanikající (srov. § 55 a § 56 zák. o veř. rejstřících).

−  V případě fúze splynutím rovněž zakládací listinu nově vznikajícího podniku, v případě sloučení případné změny zakládací listiny nástupnického podniku. Zakládací listina nového podniku a změny zakládací listiny podniku, který v důsledku přeměny nezaniká, nemusí být podle našeho názoru přímo součástí rozhodnutí zakladatele o fúzi (u rozdělení to plyne přímo z § 7a odst. 4), nicméně vydání nové zakládací listiny (v případě splynutí) či změna zakládací listiny by mělo následovat bezprostředně po rozhodnutí o fúzi, avšak vždy před zápisem fúze do obchodního rejstříku, jelikož až přijetím nové zakládací listiny bude rozhodnutí o fúzi perfektní. Novou zakládací listinu (při fúzi splynutím) musí dle našeho názoru vydat to ministerstvo (a za něj opatřit úředně ověřeným podpisem dle § 4 odst. 2 oprávněná osoba dle § 7 zák. o majetku ČR), které má vykonávat v novém podniku funkci zakladatele.

−  V případě splynutí podniků, ve kterých vykonávají funkci zakladatele různá ministerstva, určení, které ministerstvo bude vykonávat funkci zakladatele v nově vzniklém podniku.

−  Údaj o tom, že má dojít ke změně ministerstva, které ve zúčastněném (nástupnickém) podniku vykonává funkci zakladatele.

Rozhodnutí zakladatele o rozdělení podniku či při rozdělení sloučením rozhodnutí všech zakladatelů zúčastněných podniků musí obsahovat alespoň:

−   Rozhodný den rozdělení (§ 176 odst. 1 obč. zák.).

−  Určení formy rozdělení: zda se jedná o rozštěpení či odštěpení, a zda sloučením či se vznikem nových podniků (či zda se jedná o kombinované rozdělení či odštěpení).

−  Identifikační údaje (alespoň název, sídlo a identifikační číslo) zúčastněných podniků a označení, které z nich jsou nástupnické podniky a které rozdělované či které zanikají (srov. § 55 a § 56 zák. o veř. rejstřících).

−   V případě rozdělení se vznikem nových podniků rovněž zakládací listinu každého nově vznikajícího podniku, v případě rozdělení sloučením případné změny zakládací listiny nástupnického či rozdělovaného podniku. Z § 7a odst. 4 lze dovodit, že zakládací listina nového podniku a změny zakládací listiny přetrvávajících podniků nemusí být přímo součástí rozhodnutí zakladatele o rozdělení, nicméně vydání nových či změněných zakládacích listin by mělo následovat bezprostředně po rozhodnutí o rozdělení, avšak vždy před zápisem rozdělení do obchodního rejstříku, jelikož až přijetím nové zakládací listiny bude rozhodnutí o rozdělení perfektní. Zakládací listinu musí vydat dle našeho názoru to ministerstvo (a za něj opatřit úředně ověřeným podpisem dle § 4 odst. 2 oprávněná osoba dle § 7 zák. o majetku ČR), které má dle rozhodnutí o rozdělení vykonávat v nově vznikajícím podniku funkci zakladatele, i pokud by se lišilo od ministerstva, které činí za zakladatele rozhodnutí o rozdělení.

−   V případě rozdělení se vznikem nových podniků určení, které ministerstvo bude vykonávat funkci zakladatele v nově vzniklém podniku.

−   Údaj o tom, že má dojít ke změně ministerstva, které ve zúčastněném (nástupnickém) podniku vykonává funkci zakladatele.

−   Určení, kteří zaměstnanci zanikajícího podniku mají přejít na jednotlivé nástupnické podniky (§ 7 odst. 2).

−   Vymezení určeného majetku nástupnických podniků (§ 7a odst. 1); co bude určeným majetkem nástupnických podniků, musí určit rozhodnutí o přeměně, přičemž jím může být část určeného majetku rozdělovaného podniku či i jiný majetek rozdělovaného podniku.

−   Vymezení jmění, které přechází na nástupnický podnik či jednotlivé nástupnické podniky (§ 8 odst. 1).

Rozhodnutí o přeměně může zakladatel změnit i zcela zrušit, a to až do okamžiku zápisu přeměny do obchodního rejstříku (§ 175 odst. 1 obč. zák.). Může tak učinit pouze formálním postupem shodným s rozhodnutím o přeměně, tj. ve stejné formě (písemně s úředně ověřeným podpisem), popř. se souhlasem vlády, pokud se vyžaduje (viz výše).

Fúze či rozdělení podniku nabývá účinnosti dnem zápisu do obchodního rejstříku (§ 177 obč. zák.). Jedná se o konstitutivní zápis. Tímto dnem zanikají zanikající podniky při fúzi a rozštěpení a vznikají nástupnické podniky při fúzi splynutím a při rozštěpení a odštěpení se vznikem nových podniků. Nástupnické podniky vstupují do práv a povinností zanikajících podniků, popř. vstupují do práv a povinností podniku ohledně odštěpené části jmění při rozdělení odštěpením, ledaže právní předpis stanoví ve vztahu k určitým právům či povinnostem jinak.

Návrh na zápis fúze nebo rozdělení podávají všechny zanikající nebo rozdělované a nástupnické podniky společně, popřípadě společně všichni ředitelé (nově vznikajících) nástupnických podniků v souladu s § 62 odst. 1 zák. o veř. rejstřících. Máme za to, že § 62 zák. o veř. rejstřících je speciálním k ustanovení § 5 komentovaného zákona, dle nějž návrh na zápis podává zakladatel. K návrhu na zápis přeměny se přiloží alespoň:

−  Rozhodnutí zakladatele či zakladatelů (účastní-li se přeměny více podniků) o přeměně [§ 66 písm. d) zák. o veř. rejstřících].

−  Konečné účetní závěrky zúčastněných podniků (§ 176 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 21a zák. o účetnictví).

−  V případě, že v důsledku přeměny vzniká nový podnik, přiloží se rovněž zakládací listina a další dokumenty vyžadované pro založení podniku, včetně usnesení vlády, kterým se uděluje souhlas se založením podniku, a dokladu o ocenění majetku, s nímž má podle zakládací listiny podnik právo hospodařit (§ 5 odst. 2).

−  Pokud při přeměně některý z podniků zaniká, doloží se také souhlas vlády (§ 6 odst. 2).

− Pokud při přeměně nezaniká ani nevzniká žádný podnik, je podle našeho přesvědčení nezbytné doložit souhlas vlády v případě, že v rámci přeměny dochází ke změně těch parametrů zúčastněného podniku, které vláda schválila při jeho založení či později při změnách zakládací listiny (§ 3 odst. 4).

−  Případně také souhlas Ministerstva obrany (§ 3 odst. 3).

Je-li fúze či rozdělení zapsáno do obchodního rejstříku, nelze zapsanou změnu zvrátit, byť by se v procesu přeměny vyskytly právní vady (§ 175 odst. 2 obč. zák.). Pokud byl při přeměně porušen zákon, zakladatel může podnik zrušit, popř. jej může zrušit soud na návrh osoby, která osvědčí právní zájem [viz § 6 odst. 4 písm. a) a odst. 5].

Fúze i rozdělení se považují za přechod činnosti zaměstnavatele ve smyslu § 338 a násl. zák. práce (§ 178 odst. 1 věta druhá a § 179 odst. 1 věta třetí obč. zák.), se kterým jsou spojeny informační a další povinnosti zaměstnavatele stanovené v § 338 a násl. zák. práce.

K odst. 2

V případě fúze přechází všichni zaměstnanci zanikajícího podniku (či zanikajících podniků) na nástupnický podnik (za podmínek § 338 a násl. zák. práce). V rozhodnutí o rozdělení musí zakladatel specifikovat zaměstnance, kteří mají přejít na nástupnický podnik. Tento požadavek je možné splnit uvedením jména, příjmení, případně i pracovním zařazením zaměstnance. Rozhodnutí zakladatele (či rozhodnutí zakladatelů, účastní-li se přeměny více podniků) může uvést jmenný seznam zaměstnanců, případně mohou být zaměstnanci, kteří se mají stát zaměstnanci nástupnických podniků, vymezeni podle pracovního zařazení. Seznam těchto zaměstnanců může být obsažen přímo v rozhodnutí o přeměně, avšak jeho zveřejněním ve sbírce listin nesmí být porušeny právní předpisy týkající se ochrany osobních údajů.

Komentované ustanovení do značné míry kopíruje § 180 obč. zák. Při výkladu § 180 obč. zák. přitom vznikají nejasnosti, zda se vztahuje pouze na zaměstnance zanikající právnické osoby či přes odkaz na § 179 odst. 3 obč. zák. také na zaměstnance rozdělované osoby při odštěpení, kdy žádná právnická osoba nezaniká. Máme za to, že i pokud dochází k rozdělení podniku odštěpením, a spolu s odštěpeným jměním mají na nástupnický podnik přejít také zaměstnanci, je nutné je v rozhodnutí o odštěpení identifikovat. Nicméně pokud se tak nestane, nebrání to uskutečnění odštěpení, a zaměstnanci buď zůstanou u rozdělovaného podniku, nebo, dochází-li zároveň k převodu činnosti zaměstnavatele, přejdou na nástupnický podnik ze zákona dle § 338 a násl. zák. práce.

K odst. 3

Ve věcech neupravených zákonem se § 174 až 184 obč. zák. použijí na přeměny podniku obdobně. Dle čl. 41 odst. 1 Legislativních pravidel vlády slovo „obdobně“ vyjadřuje, že se odkazovaná ustanovení vztahují na vymezené právní vztahy, tj. zde na přeměny podniku, v plném rozsahu. Z obecné úpravy občanského zákoníku se tak podle našeho názoru použijí § 175 až 179, § 181, § 182 a § 184.

Související ustanovení:

§ 4 – založení podniku, § 5 – vznik podniku, § 6 – zrušení podniku, § 10 – zánik podniku 

Ukázka z knihy Zákon o státním podniku – Komentář (Praha; 2018, 228 stran, ISBN 978-80-7598-7, kterou lze zakoupit v nakladatelství Wolters Kluwer ČR, a. s.