oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Zakázková autorská díla z pohledu práva závazkového a autorského

publikováno: 21.07.2014

Linde Praha, a.s., Praha 2013, 152 stran, 235 Kč.

 

 

V poslední době se můžeme v české autorskoprávní literatuře setkávat se jmé­nem Petra Prchala. Naplňuje se tak žá­doucí a vítaný stav „omlazování“ tuzem­ské právní vědy. Stejně tak i její rozšíření o témata dosud plně neuchopená. Ve star­ší literatuře, zejména ze 60. a 70. let mi­nulého století, můžeme nalézt několik titulů, které se zabývají otázkami práva pracovního a autorského. Jedná se ale o díla, která reagovala na dobové právo a celkové právní poměry. Proto již dnes mají povýtce historický význam. Z toho důvodu je mimořádně vhodné a vskut­ku aktuální, jestliže se na knižním trhu potkáme s Prchalovou prací o zakázko­vých autorských dílech. Publikace je ústrojně členěna na vzá­jemně se doplňující části. První pohled je věnován stavu českého právního řádu. Další část pojednává o zahraničním pří­stupu work made for hire, aby autor nako­nec kriticky dospěl ke shrnující syntéze. Ke cti autora slouží, že jeho odborný záběr směřuje rovnou k podstatě věci (bez někdy zbytečných obecných popi­sů). Autor podrobně rozebírá smlouvu o dílo v režimu starého občanského záko­níku  a zákoníku obchodního. Dodávám jen, že zabývající se architekturou. Musíme rovněž pozna­menat, že autor správně nový občanský zákoník, kromě odstranění nežádoucí duplicity soukro­mých závazků, nic podstatného nemění na zakázkové tvorbě. Za zmínku stojí ze­jména legislativně technické řešení, kte­ré (shodně před i po roce 2014) pracu­je s vyvratitelnou zákonnou domněnkou získání licence na straně nabyvatele (ob­jednatele) zakázkového díla k patřičné­mu účelu, jenž vyplývá ze smlouvy o dí­lo.    V podstatě se tak jedná o smlouvu o dílo smíšenou se smlouvou licenční. Na stejné konstrukci je ostatně vybudo­ván i autorský zákon z roku 2000. Třeba říci, že to byl zrovna obchodní zákoník, který svou tehdejší úpravou byl vzorem pro autorský zákon. Zvolená řešení se v praxi osvědčila, a proto i nový občan­ský zákoník na nich nic nemění. Musíme ovšem použít všechna obecně známá in­terpretační pravidla, protože účel smlou­vy o dílo, resp. již účel objednávky musí­me nejprve metodicky vyjevit. Obvykle s tím ale v praxi nebývají žádné potíže, protože účel smlouvy zpravidla vystihu­je oběma stranám známý úmysl, co se má dít s vytvořeným a odevzdaným dí­lem. Neboli, jaká je finalita zakázky. Ku­příkladu v architektonické tvorbě bývá hned zkraje patrno, zda má být sjedna­né dílo zbudováno stavbou, anebo niko­li.   Nemalá část recenzované knížky je vě­nována autorskoprávní doktríně works made for hire. Jedná se o zmezinárodnělý anglický výraz pro zakázková či sjednaná díla. Autor poměrně podrobně odkrývá tuto doktrínu právě na právu USA. Pro běžného českého čtenáře, který do hloub­ky nestuduje zahraniční právo, ani jeho intelektuální a soudní kontext, se jedná o podnětné a srozumitelně podané po­jednání včetně přiblížení cizí judikatury. Dodejme jen, že české zákonodárství je v tomto ohledu rozštěpeno, když na jed­né straně upravuje díla zaměstnanecká, a to skutečná nebo jen fiktivně zaměst­nanecká (za ně jen zákonem považova­ná), zatímco pro jiná sjednaná díla sta­noví odlišný závazkový režim. Problematika zakázkových autorských děl je v praxi velmi živá. Vždyť mnohá au­torská díla, typicky umělecká díla archi­tektonická nebo počítačové programy, vesměs vznikají právě na zakázku. V do­savadní české odborné literatuře chybělo ucelené pojednání o otázkách zakázkových odlišuje pohled závazkový (relativní) a autorský, rozumě­no absolutně právní. Ostatně, na tomto nutném dělení je valnou měrou vybudo­ván i nový občanský zákoník. Jedná se si­ce o právní (a vědeckou) notorietu, nic­méně v praxi docházívá právě v našem ohledu k řadám nedorozumění. Příkladem správného postupu je sa­motná úprava zaměstnaneckých děl v au­torském zákonu, kdy stát ctí absolutní práva autorská, která samozřejmě svěd­čí i zaměstnanému autorovi. Na druhé straně ale stát řeší výkon těchto zacho­vaných práv, a to zásadně (dispozitivně) ve prospěch zaměstnavatele. Stát se zde musel právně politicky (a nakonec i hos­podářsky) rozhodnout, komu nebo če­mu dát za dané kolizní situace přednost. Jednoznačně zvítězila ochrana zaměst­navatelovy investice, neboť je nutno si přiznat, že zaměstnaný autor jen vyko­nává závislou práci tím, že druhé stra­ně přenechává svou pracovní sílu včet­ně výsledků. (Srov. též povahově správné systematické zařazení pracovního závaz­ku v novém občanském zákoníku.) Nic na tom nemění, že se jedná zrovna (ne­bo i) o tvůrčí práci. Někdejší československý autorský zá­kon z roku 1965, zrušený u nás až v roce 2000, byl původně plně vystavěn na od­lišném pojetí. Obě strany, zaměstnavatel i zaměstnanec, měli vůči sobě vzájemné nároky, čímž se ale nakonec mohli blo­kovat. Soudní řešení sice bylo systema­ticky na místě, ale vesměs se nedařilo dosáhnout soudního vyřešení v přimě­řené době. Tato stará závazková úprava má ovšem dodnes u nás právní odezvu, a to u školních děl, kde je poněkud od­lišná situace na straně tvůrce. Student ani žák totiž není námezdní silou, kte­rá by pobírala za svou práci mzdu. Jeho právní postavení je proto v tomto smy­slu odlišné. Do budoucna by bylo vhodné pojmout uvedenou právní problematiku šířeji. To znamená zahrnout do ní nejen autorská díla, resp. uměleckou a vědeckou tvorbu, ale též podnikové (zaměstnanecké) vý­tvory technické či průmyslově-estetické. I zde totiž platí zvláštní relativní režim, ovšem i včetně některých odlišností. Jed­notný pohled, který by měl převažovat, má totiž praktický význam například ve výzkumu, vývoji a inovacích.   Na závěr můžeme knihu Petra Prcha­la doporučit čtenářům včetně advokátů a jiných praktikujících právníků. Jedná se o odborné dílo, které si jistě nalezne své čtenáře. Látka, jíž se zaobírá, je totiž velmi živá a pro některé právníky může být součástí každodenní praxe.   Ještě jednu poznámku můžeme učinit na závěr. Stejné nakladatelství, Linde Pra­ha, vydalo koncem roku 2013 další au­torskoprávní knihu Petra Prchala. Ten­tokrát na téma Osiřelá díla, jak zní její název. I v tomto případě se jedná o nepřehlédnutelný tvůrčí příspěvek k některým novým světovým i evropským otázkám, a to z pohledu české právní vědy.   

 

 

 

 

Můžete koupit Z D E 

Autor je vedoucí katedry občanského práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a a dvokát v Brně

 

 

 

 

V poslední době se můžeme v české autorskoprávní literatuře setkávat se jmé­nem Petra Prchala. Naplňuje se tak žá­doucí a vítaný stav „omlazování“ tuzem­ské právní vědy. Stejně tak i její rozšíření o témata dosud plně neuchopená. Ve star­ší literatuře, zejména ze 60. a 70. let mi­nulého století, můžeme nalézt několik titulů, které se zabývají otázkami práva pracovního a autorského. Jedná se ale o díla, která reagovala na dobové právo a celkové právní poměry. Proto již dnes mají povýtce historický význam. Z toho důvodu je mimořádně vhodné a vskut­ku aktuální, jestliže se na knižním trhu potkáme s Prchalovou prací o zakázko­vých autorských dílech.

Publikace je ústrojně členěna na vzá­jemně se doplňující části. První pohled je věnován stavu českého právního řádu. Další část pojednává o zahraničním pří­stupu work made for hire, aby autor nako­nec kriticky dospěl ke shrnující syntéze.

Ke cti autora slouží, že jeho odborný záběr směřuje rovnou k podstatě věci (bez někdy zbytečných obecných popi­sů). Autor podrobně rozebírá smlouvu o dílo v režimu starého občanského záko­níku  a zákoníku obchodního. Dodávám jen, že zabývající se architekturou. Musíme rovněž pozna­menat, že autor správně nový občanský zákoník, kromě odstranění nežádoucí duplicity soukro­mých závazků, nic podstatného nemění na zakázkové tvorbě. Za zmínku stojí ze­jména legislativně technické řešení, kte­ré (shodně před i po roce 2014) pracu­je s vyvratitelnou zákonnou domněnkou získání licence na straně nabyvatele (ob­jednatele) zakázkového díla k patřičné­mu účelu, jenž vyplývá ze smlouvy o dí­lo.    V podstatě se tak jedná o smlouvu o dílo smíšenou se smlouvou licenční. Na stejné konstrukci je ostatně vybudo­ván i autorský zákon z roku 2000. Třeba říci, že to byl zrovna obchodní zákoník, který svou tehdejší úpravou byl vzorem pro autorský zákon. Zvolená řešení se v praxi osvědčila, a proto i nový občan­ský zákoník na nich nic nemění. Musíme ovšem použít všechna obecně známá in­terpretační pravidla, protože účel smlou­vy o dílo, resp. již účel objednávky musí­me nejprve metodicky vyjevit. Obvykle s tím ale v praxi nebývají žádné potíže, protože účel smlouvy zpravidla vystihu­je oběma stranám známý úmysl, co se má dít s vytvořeným a odevzdaným dí­lem. Neboli, jaká je finalita zakázky. Ku­příkladu v architektonické tvorbě bývá hned zkraje patrno, zda má být sjedna­né dílo zbudováno stavbou, anebo niko­li. 

 Nemalá část recenzované knížky je vě­nována autorskoprávní doktríně works made for hire. Jedná se o zmezinárodnělý anglický výraz pro zakázková či sjednaná díla. Autor poměrně podrobně odkrývá tuto doktrínu právě na právu USA. Pro běžného českého čtenáře, který do hloub­ky nestuduje zahraniční právo, ani jeho intelektuální a soudní kontext, se jedná o podnětné a srozumitelně podané po­jednání včetně přiblížení cizí judikatury. Dodejme jen, že české zákonodárství je v tomto ohledu rozštěpeno, když na jed­né straně upravuje díla zaměstnanecká, a to skutečná nebo jen fiktivně zaměst­nanecká (za ně jen zákonem považova­ná), zatímco pro jiná sjednaná díla sta­noví odlišný závazkový režim.

Problematika zakázkových autorských děl je v praxi velmi živá. Vždyť mnohá au­torská díla, typicky umělecká díla archi­tektonická nebo počítačové programy, vesměs vznikají právě na zakázku. V do­savadní české odborné literatuře chybělo ucelené pojednání o otázkách zakázkových odlišuje pohled závazkový (relativní) a autorský, rozumě­no absolutně právní.

Ostatně, na tomto nutném dělení je valnou měrou vybudo­ván i nový občanský zákoník. Jedná se si­ce o právní (a vědeckou) notorietu, nic­méně v praxi docházívá právě v našem ohledu k řadám nedorozumění.

Příkladem správného postupu je sa­motná úprava zaměstnaneckých děl v au­torském zákonu, kdy stát ctí absolutní práva autorská, která samozřejmě svěd­čí i zaměstnanému autorovi. Na druhé straně ale stát řeší výkon těchto zacho­vaných práv, a to zásadně (dispozitivně) ve prospěch zaměstnavatele. Stát se zde musel právně politicky (a nakonec i hos­podářsky) rozhodnout, komu nebo če­mu dát za dané kolizní situace přednost. Jednoznačně zvítězila ochrana zaměst­navatelovy investice, neboť je nutno si přiznat, že zaměstnaný autor jen vyko­nává závislou práci tím, že druhé stra­ně přenechává svou pracovní sílu včet­ně výsledků. (Srov. též povahově správné systematické zařazení pracovního závaz­ku v novém občanském zákoníku.) Nic na tom nemění, že se jedná zrovna (ne­bo i) o tvůrčí práci.

Někdejší československý autorský zá­kon z roku 1965, zrušený u nás až v roce 2000, byl původně plně vystavěn na od­lišném pojetí. Obě strany, zaměstnavatel i zaměstnanec, měli vůči sobě vzájemné nároky, čímž se ale nakonec mohli blo­kovat. Soudní řešení sice bylo systema­ticky na místě, ale vesměs se nedařilo dosáhnout soudního vyřešení v přimě­řené době. Tato stará závazková úprava má ovšem dodnes u nás právní odezvu, a to u školních děl, kde je poněkud od­lišná situace na straně tvůrce. Student ani žák totiž není námezdní silou, kte­rá by pobírala za svou práci mzdu. Jeho právní postavení je proto v tomto smy­slu odlišné.

Do budoucna by bylo vhodné pojmout uvedenou právní problematiku šířeji. To znamená zahrnout do ní nejen autorská díla, resp. uměleckou a vědeckou tvorbu, ale též podnikové (zaměstnanecké) vý­tvory technické či průmyslově-estetické. I zde totiž platí zvláštní relativní režim, ovšem i včetně některých odlišností. Jed­notný pohled, který by měl převažovat, má totiž praktický význam například ve výzkumu, vývoji a inovacích.

 

Na závěr můžeme knihu Petra Prcha­la doporučit čtenářům včetně advokátů a jiných praktikujících právníků. Jedná se o odborné dílo, které si jistě nalezne své čtenáře. Látka, jíž se zaobírá, je totiž velmi živá a pro některé právníky může být součástí každodenní praxe.

 

Ještě jednu poznámku můžeme učinit na závěr. Stejné nakladatelství, Linde Pra­ha, vydalo koncem roku 2013 další au­torskoprávní knihu Petra Prchala. Ten­tokrát na téma Osiřelá díla, jak zní její název. I v tomto případě se jedná o nepřehlédnutelný tvůrčí příspěvek k některým novým světovým i evropským otázkám, a to z pohledu české právní vědy.