oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Žádost o licenci dle energetického zákona

autor: JUDr. Kateřina Eichlerová, Ph.D.
publikováno: 09.11.2016

I. Obecně

a) Obecně k žádosti a oprávnění ji podepsat

Žádost o udělení licence je návrhem na zahájení správního řízení. Energetický zákon neupravuje řízení o udělení licence, uplatní se tudíž správní řád. Řízení vede Energetický regulační úřad, do jehož působnosti spadá rozhodování o udělení, změně, prodlužování a zrušení licencí (§ 17 odst. 6). V řízení se postupuje podle správního řádu, nestanoví-li energetický zákon jinak (§ 1 odst. 2 spr. řádu).

Žádost musí splňovat obecné požadavky správního řádu na žádost a dále zvláštní požadavky předepsané energetickým zákonem. Mezi obecné požadavky podle § 37 odst. 2 spr. řádu náleží identifikace žadatele zákonem předepsanými údaji, identifikace správního orgánu, vůči němuž podání směřuje, vymezení věci, jíž se podání týká a co se navrhuje; podání musí být podepsáno.

Žadatelem je zásadně osoba, které má být licence udělena. Výjimkou z tohoto pravidla je případ, kdy se udělení licence týká založené, ale dosud nevzniklé právnické osoby, která vznikne až zápisem do obchodního rejstříku. Tehdy žádost o udělení licence podávají osoby, které jsou podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, oprávněny podat návrh na tzv. prvozápis právnické osoby do obchodního rejstříku. Jde-li o obchodní korporaci, pak podle § 46 zák. o veř. rejstřících ve spojení s § 8 odst. 6 komentovaného zákona žádost o udělení licence podávají u založené veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti všichni společníci, u založené společnosti s ručením omezeným všichni jednatelé, u založené akciové společnosti všichni členové představenstva nebo statutární ředitel a u založeného družstva všichni členové představenstva nebo předseda družstva. V ostatních případech tak stanoví zvláštní zákony (např. § 5 odst. 1 zákona č. 77/1995 Sb., o státním podniku). Jde-li ale o obchodní korporaci, která má vzniknout v důsledku přeměny, pak žádost podávají podle § 62 zák. o veř. rejstřících ve spojení s § 8 odst. 6 komentovaného zákona všechny zanikající, rozdělované a nástupnické obchodní korporace společně. To však bude spíše výjimečné, protože taková obchodní korporace může požádat v souladu s § 10 odst. 11 o udělení licence až po svém vzniku.

Žádost musí být žadatelem podepsána. Žádost má procesněprávní povahu, a proto se ohledně ní neuplatní pravidla jednání podnikatele podle hmotného práva, které umožňuje podnikateli nastavit společné zastupování více osobami (např. zastoupení dvěma členy statutárního orgánu, kolektivní prokura). Procesní pravidla stojí na principu jediné osoby oprávněné za účastníka, jde-li o právnickou osobu, činit v téže věci současně procesní úkony (§ 30 odst. 2 spr. řádu). Stejný princip je zachován i v případě zmocněnce účastníka (§ 33 odst. 1 spr. řádu). Správní řád výslovně nestanoví, kdo je oprávněn za právnickou osobu činit úkony ve správním řízení, ale odkazuje na zvláštní předpis (§ 30 odst. 1 spr. řádu). Tímto zvláštním předpisem je občanský soudní řád, který v § 21 taxativně vyjmenovává osoby oprávněné činit za právnickou osobu procesní úkony. Jsou to:

a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická    osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo

b) zaměstnanec (člen) právnické osoby, který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo

c) vedoucí odštěpného závodu právnické osoby, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo

d) prokurista právnické osoby, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.

Žádost o udělení licence tak může být podepsána kteroukoli z výše uvedených osob. Individuální statutární orgán, předseda kolektivního statutárního orgánu, vedoucí odštěpného závodu (to asi nebude příliš časté) a prokurista nemusí Energetickému regulačnímu úřadu dokládat oprávnění žádost za žadatele podat, neboť skutečnost, že se nacházejí v některém z těchto postavení, je zjistitelná z obchodního rejstříku, který patří mezi informační systémy, z nichž si Energetický regulační úřad obstarává informace samostatně. Oprávnění ostatních osob uvedených výše je vázáno na pověření statutárním orgánem. Takové pověření může mít různou podobu od individuálního rozhodnutí statutárního orgánu po vymezení kompetencí konkrétního zaměstnance v organizačním řádu schváleném statutárním orgánem. Pověření členů statutárního orgánu, nejde-li o jeho předsedu, kterému plyne oprávnění přímo ze zákona, může plynout i ze zakladatelského právního jednání (např. ze společenské smlouvy či stanov). Tak tomu může být tehdy, má-li statutární orgán povahu kolektivního orgánu, ale funkce předsedy nemá být podle zakladatelského právního jednání zřízena. Podává-li žádost osoba k tomu statutárním orgánem pověřená, musí být pověření k žádosti doloženo (§ 30 odst. 5 spr. řádu).

Mezi osoby, které jsou oprávněné za žadatele žádost podat, patří bez dalšího prokurista jako osoba oprávněná jednat za podnikatele ve všech věcech týkajících se provozu obchodního závodu (rozuměj ve všech věcech týkajících se podnikání, tj. i ve věci získání veřejnoprávního oprávnění, které je zákonem ke konkrétnímu podnikání vyžadováno), ať hmotněprávní, nebo procesněprávní povahy.

Žadatel může být v řízení o udělení licence zastoupen (srov. § 33 spr. řádu).

b) Průběh řízení

Prvostupňové správní řízení má v zásadě dvě fáze: nejprve správní orgán zkoumá, zda žádost splňuje předepsané náležitosti, ve druhé fázi správní orgán žádost věcně posoudí.

Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, má Energetický regulační úřad v souladu s § 45 odst. 2 spr. řádu pomoci žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej má vyzvat k jejich odstranění, přitom mu poskytne k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit. Není-li žádost doplněna, Energetický regulační úřad řízení zastaví.

Při hodnocení podkladů ve smyslu § 50 odst. 3 spr. řádu již není místo pro postup podle § 45 odst. 2 spr. řádu, tj. pro zkoumání, zda má žádost všechny náležitosti. Správní orgán již jen zkoumá, zda lze podané žádosti věcně vyhovět či nikoli. Pokud by podaná žádost neměla všechny náležitosti, nemohlo by správní řízení dospět do této druhé fáze řízení, tzn. že žádost by nemohla být věcně posuzována, protože již před tím by správní řízení o takové žádosti muselo být zastaveno. Žádosti obsahující všechny náležitosti a zákonem požadované přílohy, nemusí být vyhověno, jestliže jiné důkazy tuto žádost relevantním způsobem zpochybní (NSS 7 As 148/2014-70).

Má-li žádost předepsané náležitosti a je doložena požadovanými doklady, Energetický regulační úřad věc posoudí. Není vázán jen doklady předloženými žadatelem, ale může vycházet i z dokladů, které si obstaral sám (např. při ohledání). Má-li Energetický regulační úřad vycházet i z jiných podkladů než předložených žadatelem, je podle § 36 odst. 3 spr. řádu povinen umožnit žadateli jako účastníku řízení se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Energetický regulační úřad je oprávněn za účelem posouzení splnění podmínek pro udělení licence provést i ohledání energetického zařízení, k němuž se žádost o udělení licence vztahuje (srov. NS 1 As 20/2012-33).

c) Účastníci řízení

Týká-li se žádost o udělení licence energetického zařízení, které není ve vlastnictví žadatele, přichází do úvahy, aby účastníkem řízení o udělení licence byl i vlastník energetického zařízení podle § 27 odst. 2 spr. řádu. Tuto možnost Nejvyšší správní soud poprvé připustil v rozsudku ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 6 As 17/2013-28, na který navázal rozsudkem ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 2 As 20/2014-28. Všechny licence vztahující se k energetickým zařízením, které slouží k výkonu licencované činnosti jiné osoby než jejich vlastníka, jsou totiž efektivní překážkou pro vydání licence nezbytné pro jejich užívání vlastníkem, i když důvod pro užívání třetí osobou odpadl, resp. nikdy neexistoval. Jiná osoba než žadatel tak může být účastníkem řízení o udělení licence tehdy, je-li sporné, kdo je vlastníkem energetického zařízení, jehož se žádost o udělení licence týká, anebo i v případě, že je energetické řízení ve spoluvlastnictví a s udělením licence konkrétní osobě bez ohledu na to, zda jde o jednoho ze spoluvlastníků nebo třetí osobu, nesouhlasili všichni spoluvlastníci (srov. komentář k § 5 bod 30 a násl.).

d) Zahraniční osoby

Žadatelem o udělení licence může být jak tuzemská, tak zahraniční osoba.

Jde-li o zahraniční osoby, obecně se uplatňuje princip, že mohou podnikat v České republice za stejných podmínek jako tuzemské osoby, nestanoví-li výslovně zákon jinak.

Kdo je zahraniční osobou, energetický zákon nestanoví. Je tudíž třeba vyjít z § 3024 obč. zák., který vymezuje zahraniční osobu jako fyzickou osobu s bydlištěm nebo právnickou osobu se sídlem mimo území České republiky. A contrario tuzemskou osobou je taková fyzická osoba, která má na území České republiky bydliště, nebo taková právnická osoba, která má na území České republiky sídlo. U zahraničních osob je třeba odlišovat, zda jde o fyzické osoby – státní příslušníky členského státu Evropské unie nebo právnické osoby se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti v členském státu Evropské unie, státní příslušníky dalších smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občany Švýcarské konfederace a právnické osoby se sídlem v těchto státech a osoby z třetích zemí.

Občanský zákoník nově zastřešující i obecné otázky podnikání, jako je vymezení pojmu podnikání a podnikatele, nepřebral dosavadní právní úpravu zakotvenou v § 21 odst. 4 a 5 obch. zák., z níž plynulo, že všechny zahraniční právnické osoby, včetně právnických osob sídlících v Evropské unii, mohly dovoleně podnikat na území České republiky až po zápisu jejich odštěpného závodu do obchodního rejstříku. Nově se ukládá v § 44 zák. o veř. rejstřících povinnost být zapsán v obchodním rejstříku či mít zapsaný obchodní závod či odštěpný závod jen zahraničním právnickým a fyzickým osobám mimo Evropskou unii. Zahraniční právnické osoby se sídlem v Evropské unii si mohou nechat zapsat svůj odštěpný závod do obchodního rejstříku dobrovolně a v mnoha případech to může být velmi praktické (např. z daňových důvodů). Zápis odštěpného závodu do obchodního rejstříku již tak nadále není obecnou podmínkou vzniku podnikatelského oprávnění (k této otázce srov. komentář k § 8 odst. 5 až 7).

Státní příslušník členského státu EU má podle čl. 20 a násl. SFEU a čl. 9–11 SEU právo svobodně se pohybovat a pobývat na území kteréhokoli členského státu EU. Z tohoto důvodu není podmínkou pro získání licence jako podnikatelského oprávnění zápis do obchodního rejstříku. Stejné oprávnění mají i státní příslušníci členských zemí Evropského sdružení volného obchodu (Norska, Lichtenštejnska a Islandu) a Švýcarska. Ve stejném postavení se pak nacházejí i jejich rodinní příslušníci. Pojem rodinného příslušníka je vymezen v zákoně o pobytu cizinců.

Do obchodního rejstříku nemusí být zapsány ani zahraniční osoby z třetích zemí, byl-li jim podle zákona o pobytu cizinců udělen statut dlouhodobého rezidenta, a jejich rodinní příslušníci, mají-li povolen dlouhodobý pobyt.

Podmínkou podnikání zahraniční právnické osoby se sídlem v Evropské unii tedy není zápis do obchodního rejstříku. Pokud však taková zahraniční právnická osoba se sídlem v Evropské unii vytvoří na území České republiky pobočku, tj. se zde usadí, vzniká jí podle § 50 zák. o veř. rejstřících s ohledem na jedenáctou směrnici (jedenáctá směrnice 89/666/EHS o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu) povinnost takovou pobočku do obchodního rejstříku zapsat. U obchodních činností si lze představit, že budou vykonávány ze zahraničí bez usazení, a proto je i v energetickém zákoně institut uznání oprávnění podnikat zakotvený v § 7a, u něhož se zápis do obchodního rejstříku nevyžaduje. Ostatní energetické činnosti jsou vázány na výrobní, distribuční anebo jinou infrastrukturu, a tyto činnosti tudíž nelze vykonávat bez usazení na území České republiky. Z těchto důvodů dokládá zahraniční právnická osoba vždy doklad o provozování obchodního závodu v zahraničí [odst. 4 písm. a)].

Zahraniční fyzické osoby z třetích zemí mohou podnikat v energetických odvětvích osobně, pak musí splnit podmínky pro dlouhodobý pobyt na území České republiky podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky (udělení víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu) anebo tak mohou činit zprostředkovaně skrze odštěpný závod a pak musí doložit, že mají mimo území České republiky obchodní závod [odst. 4 písm. g)].

Osoby, kterým byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a jejich rodinní příslušníci mohou podnikat v energetických odvětvích za stejných podmínek jako občané České republiky.

II. Forma žádosti. Správní poplatky

V první odstavci je zakotven požadavek na písemnou formu žádosti. Žádost se podává na formuláři dle vyhlášky o udělování licencí v energetice (vyhláška č. 8/2016 Sb.). Vzhledem k tomu, že komentované ustanovení předepisuje písemnou formu žádosti, nelze o udělení licence požádat ústně do protokolu, což obecně jako možnou formu podání správní řád připouští (§ 37 spr. řádu). Žádost může být podána v listinné podobě, v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem či prostřednictvím datové schránky, protože podle § 18 zák. o elektr. úkonech a autoriz. konverzi úkon vůči orgánu veřejné správy učiněný prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný.

Řízení je zpoplatněno. Výše správního poplatku se odvíjí od toho, zda jde o menší nebo větší výrobní nebo infrastrukturní energetické zařízení nebo jde o obchodní činnost. Rozlišujícím kritériem mezi velkými a malými energetickými zařízeními je, zda jejich výkon je vyšší 1 MW nebo ne. Podle položky 23 písm. a) sazebníku, který je přílohou zákona o správních poplatcích, udělení licence podléhá zaplacení správního poplatku:

a) ve výši 1 000 Kč, jde-li o licenci na výrobu elektřiny, výrobu plynu a výrobu tepelné energie do instalovaného výkonu 1 MW včetně, na distribuci elektřiny, distribuci plynu a rozvod tepelné energie do přenosové kapacity 1 MW včetně,

b) ve výši 10 000 Kč, jde-li o licenci na přenos elektřiny, přepravu plynu a uskladňování plynu, nebo o licenci na výrobu elektřiny a distribuci elektřiny, na výrobu plynu a distribuci plynu, na výrobu tepelné energie a rozvod tepelné energie od 1 MW výše,

c) ve výši 100 000 Kč, jde-li o licenci na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem.

24. Licence na činnosti operátora trhu správnímu poplatku nepodléhá.

III. Obsah žádosti fyzické osoby

Ve druhém odstavci je vymezen obsah žádosti, je-li žadatelem fyzická osoba. Ze žádosti musí jasně vyplynout, kdo ji podává [písm. a), c) a e)] a čeho se žadatel domáhá – vydání jaké licence, na jakou dobu, odkdy a na ve vztahu k jakým energetickým zařízením [písm. b) a d)]. Energetická zařízení pro výrobu elektřiny, plynu a tepelné energie a uskladnění plynu jsou vymezena prostřednictvím provozoven; požadavky na jejich specifikaci stanoví § 5 vyhlášky o udělování licencí v energetice.

Energetický zákon hovoří o tom, že návrh má obsahovat seznam provozoven [písm. b)]. Sám už ale nedefinuje, co provozovnou rozumí. Živnostenský zákon pro své účely vymezuje provozovnu jako prostor, v kterém je podnikání podle živnostenského zákona provozováno, a to včetně mobilních provozoven a automatů (§ 17 živnostenského zákona). Ve stejném smyslu s tímto termínem pracuje i občanský zákoník (srov. např. § 430 odst. 2 obč. zák.). V tomto smyslu by bylo možné chápat i termín provozovna použitý v energetickém zákoně. Problematickým ale je, že předmětem licence je energetické zařízení, a bylo by tak vhodnější ve vztahu k žádosti o udělení licence mluvit přímo o něm, a nikoli o provozovně. Navíc vyhláška o udělování licencí v energetice (vyhláška č. 8/2016 Sb.) ve svém § 7 zužuje provozovnu jen k energetickému zařízení na výrobu elektřiny, plynu a tepla a uskladnění plynu. Provozovnou je tak nutno rozumět výrobní energetické zařízení. Nicméně tento přístup vede k tomu, že energetická zařízení tvořící distribuční soustavu a rozvodné tepelné zařízení jsou definována skrze vymezené území a na energetická zařízení tvořící přenosovou a přepravní soustavu nelze termín provozovna ani vymezené území použít. Nelze odhlédnout ani od toho, že ve vymezeném území se nemusí nacházet jen energetická zařízení jednoho držitele licence na distribuci elektřiny či plynu nebo na rozvod tepelné energie. Žádost o udělení licence i samotné rozhodnutí o udělení licence tak při nesprávném výkladu nemusí obsahovat výčet energetických zařízení, což může narušovat koncepci výlučnosti licence zakotvenou v § 8 odst. 3. To pak vede k tomu, že na požadavek na soupis energetických zařízení v žádosti o udělení licence nepamatuje přímo zákon, ale § 6 odst. 2 vyhlášky o udělování licencí v energetice. Z celého kontextu části energetického zákona týkajícího se licencí je tak nutné dovodit, že při žádosti o udělení licence i při změně rozhodnutí o udělení licence je třeba vždy Energetickému regulačnímu úřadu doložit specifikaci všech energetických zařízení, která mají být požadovanou licencí kryta. Je tomu z toho důvodu, že v rámci řízení o udělení licence či její změně je předmětem řízení i přezkum technických předpokladů energetických zařízení a užívací právo žadatele k nim. Je jak v zájmu žadatele, tak i ve veřejném zájmu, aby energetické zařízení bylo vymezeno dostatečně určitě a nezaměnitelným způsobem; podrobnosti stanoví § 7 vyhlášky o udělování licencí v energetice. V případě, že infrastrukturní zařízení tvoří jeden funkční celek a předmětná zařízení jsou ve vlastnictví jediné osoby, by bylo možno uvažovat o zjednodušení v tom smyslu, že by se na takový soubor infrastrukturních zařízení nahlíželo jako na hromadnou věc a její specifikace by tak pro potřeby licenčního řízení mohla být jednodušší.

Vymezené území je v § 2 odst. 1 písm. a) definováno jako území, na němž držitel licence na distribuci elektřiny, distribuci plynu nebo rozvod tepelné energie vykonává licencovanou činnost. V žádosti o udělení licence je vyžadováno, aby infrastrukturní energetická zařízení pro distribuci elektřiny a plynu a rozvod tepelné energie byla v žádosti specifikována i vymezením území, na kterém se nachází. K žádosti o udělení licence se přikládá zákres distribuční soustavy nebo rozvodného tepelného zařízení do katastrální mapy s vyznačením katastrálních území, v rámci kterých jsou tato energetická zařízení umístěna, případně s vyznačením pozemků, včetně jejich parcelních čísel, na kterých se nachází, včetně specifikace pozemků odběratelů (§ 6 vyhlášky o udělování licencí v energetice). Žadatelem zvolený způsob by měl vyhovět požadavku přehlednosti a jasnosti (vyhláška používá termín „zřejmosti“). U licence na přenos elektřiny či přepravu plynu se vymezené území v žádosti o udělení licence nestanoví, protože přímo ze zákona plyne, že se tyto dvě licence udělují pro území celého státu (§ 4 odst. 2). Zatímco ohledně energetických zařízení platí výlučnost licence, tj. ohledně jednoho energetického zařízení může být udělena jen jedna licence (§ 8 odst. 3), u vymezeného území to neplatí. Systém vymezených území je řešen kaskádovitě. Podíváme-li se například na elektroenergetiku, přenosová soustava se nachází na celém území České republiky, na ni jsou napojeny regionální distribuční soustavy, které se v souhrnu nacházejí také na celém území České republiky, a na ně pak jsou v dalších stupních napojeny i lokální distribuční soustavy, přičemž mohou existovat i ostrovní distribuční soustavy, tj. soustavy, které existují samostatně bez propojení s přenosovou soustavou či jinými distribučními soustavami. V jednom katastrálním území se tak mohou nacházet dvě či více energetická zařízení patřící k infrastrukturním soustavám sloužícím k výkonu stejné licencované činnosti (např. distribuce elektřiny nebo distribuce plynu) a provozované dvěma držiteli licence. Skutečnost, že držitel licence provozuje na vymezeném území distribuční soustavu či rozvodné tepelné zařízení, tudíž neznamená, že takový držitel licence má výlučné právo na výkon dané licencované činnosti na vymezeném území a žádné jiné osobě licence na stejnou činnost nemůže být udělena. Jak správně uvádí V. Szabo, „z rozhodnutí o udělení licence nelze dovozovat, že držitel licence je oprávněn působit a skutečně působí na území celého katastrálního území … Geografická specifikace vymezeného území plní zejména informační funkci o jeho zeměpisném umístění“(viz Szabo, 2015, s. 79–124).

Jde-li o určení požadované doby, na kterou má být licence udělena, vymezuje energetický zákon nepřekročitelné limity. Licence podle § 4 odst. 1 písm. a) a c) nemohou být uděleny na delší dobu než stanovenou zákonem. Podle § 4 odst. 3 při stanovení doby platnosti licence hraje roli i skutečnost, zda je energetické zařízení ve vlastnictví žadatele nebo ne a na jak dlouhou dobu má žadatel k energetickému zařízení užívací právo. Podrobněji k problematice doby trvání licence srov. komentář k § 4 bod 18 a bod 28 a násl.

Jde-li o navrhovaný termín zahájení výkonu licencované činnosti, v zásadě přicházejí v úvahu dvě možnosti. Nejdříve k zahájení výkonu licencované činnosti může dojít dnem právní moci rozhodnutí o udělení licence. Druhou možností je, že termín zahájení licencované činnosti bude odpovídat jakémukoli datu po nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence, dle uvážení žadatele (např. k 1. lednu, ke dni účinnosti smlouvy, na základě níž žadatel bude oprávněn užívat energetické zařízení, apod.).

IV. Obsah žádosti právnické osoby

Ve třetím odstavci je vymezen obsah žádosti, je-li žadatelem právnická osoba. Obsah žádosti právnické osoby a žádosti fyzické osoby je v podstatně stejný. Právnická osoba navíc musí v žádosti uvést, které osoby jsou členy jejího statutárního orgánu a jakým způsobem za ni jednají.

Rozdíly mohou nastat při určení termínu zahájení výkonu licencované činnosti. Vedle dvou možností, které se uplatní u žadatele fyzické osoby (ode dne právní moci rozhodnutí o udělení licence nebo od jakéhokoli následujícího dne podle určení žadatele – srov. komentář k odstavci 2), přichází do úvahy i třetí možnost, která je typická toliko pro žadatele právnickou osobu. Tou je případ, kdy je žádost o udělení licence podána za založenou, ale dosud neexistující právnickou osobu, pak výkon licencované činnosti může být zahájen nejprve zápisem právnické osoby do veřejného rejstříku (§ 8 odst. 6). V § 8 odst. 6 se sice hovoří o právnických osobách obecně, ale z veřejných rejstříků se uvádí jen obchodní rejstřík. Není však vyloučeno, aby žadatelem o licenci byla i právnická osoba, která se do obchodního rejstříku nezapisuje (např. nadace či nadační fond), a proto za argumentace rovného přístupu k právnickým osobám je třeba dovodit, že se dané pravidlo vztahuje na všechny právnické osoby vznikající zápisem do veřejného rejstříku podle § 126 odst. 1 obč. zák.

V. Doklady připojované k žádosti

Čtvrtý odstavec detailně stanoví v návaznosti na požadavky kladené na žadatele stanovené v § 5, jaké doklady mají být k žádosti připojeny, aby Energetický regulační úřad mohl vyhodnotit, zda žadatel zákonné podmínky splňuje a licence mu má být udělena, anebo je nesplňuje a žádost o udělení licence má být zamítnuta. Podrobnosti jsou rozvedeny ve vyhlášce o udělování licencí v energetice. V podrobnostech k požadavkům na žadatele viz komentář k § 5 upravující podmínky podnikání v energetických odvětvích a komentář k § 6 upravující institut odpovědného zástupce.

VI. Doklady obstarávané Energetickým regulačním úřadem

V těchto ustanoveních je zakotvena povinnost Energetického regulačního úřadu některé doklady nezbytné pro rozhodnutí si obstarat sám. Jde o výpisy z Rejstříku trestů, z veřejných rejstříků či listiny uložené ve sbírce listin, doklady o bezdlužnosti a výpisy z katastru nemovitostí. V sedmém odstavci je stanovena dotčeným orgánům lhůta pro poskytnutí dokladů. Není ale vyloučeno, aby uvedené dokumenty předložil sám žadatel, rozhodne-li se pro to.

Dikce § 5 písm. a) není příliš přesná, protože Energetický regulační úřad si má vyžádat nejen výpis z Rejstříku trestů žadatele, ale i členů jeho statutárního orgánu, jde-li o právnickou osobu, a rovněž i jeho odpovědného zástupce.

VII. Překážka opětovného udělení licence

V odstavci 8 je trochu nesystémově zařazena překážka opětovného udělení licence, byla-li žadateli Energetickým regulačním úřadem licence zrušena z kvalifikovaných důvodů uvedených v § 10 odst. 2 písm. b) nebo c). Překážka se týká všech podnikatelských činností v témže energetickém odvětví. Energetická odvětví jsou vymezena v § 1 jako odvětví elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství. Byla-li držiteli licence zrušena licence pro výrobu elektřiny, je vyloučeno, aby jeho žádosti o udělení licence pro distribuci elektřiny nebo licenci na obchod s elektřinou Energetický regulační úřad vyhověl, taková žádost by měla být zamítnuta. Má-li ale již udělenou licenci na distribuci elektřiny, není zrušení licence na výrobu elektřiny důvodem pro zrušení licence na distribuci elektřiny. Rozlišujícím kritériem je odvětví, nikoli příbuznost činností. Je-li zrušena Energetickým regulačním úřadem licence na obchod s elektřinou z kvalifikovaných důvodů uvedených v § 10 odst. 2 písm. b) nebo c), nevzniká tak překážka pro udělení licence na obchod s plynem. Otázka zní, zda je tato úprava věcně správná a funkční.

Paradoxně se tato překážka vztahuje toliko na žadatele o udělení licence, nikoli na odpovědné zástupce, na které by se měla vztahovat rovněž.

VIII. Povinnost oznamování změn údajů

Toto ustanovení není příliš jasné obsahově a pochybnosti lze mít i o jeho systematickém zařazení. Jde o duplicitní pravidlo s pravidlem obsaženým v § 9 odst. 1, podle kterého držitel licence je povinen neprodleně oznámit Energetickému regulačnímu úřadu změny podmínek pro udělení licence podle § 5 a všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence podle § 7, předložit o nich doklady a požádat o změnu licence. Problematickým se jeví uložení povinnosti ve vztahu k žádosti, byť pro držitele licence je rozhodující, co se stalo obsahem rozhodnutí o udělení licence, nikoli co bylo jeho podkladem.

Judikatura:

■  Zkoumání podkladů pro vydání správního rozhodnutí: Při hodnocení podkladů ve smyslu § 50 odst. 3 spr. řádu již není místo pro postup podle § 45 odst. 2 spr. řádu, tj. pro zkoumání, zda má žádost všechny náležitosti. Správní orgán již jen zkoumá, zda lze podané žádosti věcně vyhovět či nikoli. Pokud by podaná žádost neměla všechny náležitosti, nemohlo by správní řízení dospět do této druhé fáze řízení, tzn. že žádost by nemohla být věcně posuzována, protože již před tím by správní řízení o takové žádosti muselo být zastaveno. Žádosti obsahující všechny náležitosti a zákonem požadované přílohy nemusí být vyhověno, jestliže jiné důkazy tuto žádost relevantním způsobem zpochybní. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 7 As 148/2014-70)

■  Vlastnictví energetického zařízení a účastenství v řízení o zrušení licence: Vlastnictví (resp. spoluvlastnictví) energetického zařízení je nutno považovat za okolnost, která v určitých případech může v řízení o zrušení licence k provozu tohoto energetického zařízení způsobit přímé dotčení na právech ve smyslu § 27 odst. 2 spr. řádu. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. 2 As 20/2014-28)

■  Povinnosti žadatele o udělení licence předložit stanovené doklady: Povinnost fyzické nebo právnické osoby, která žádá o udělení licence k podnikání v energetických odvětvích, předložit Energetickému regulačnímu úřadu doklady prokazující, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti [stanovenou § 5 odst. 3 ve spojitosti s § 7 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích], je nutno považovat za povinnost předat povinnému subjektu informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků uloženou zákonem, ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Pokud tedy na informace obsažené v uvedených dokladech nedopadá některá z dalších výluk z práva na informace, je Energetický regulační úřad povinen tyto informace k žádosti podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 1 As 73/2013-36)

  Povinnost strpět ohledání věci: Ohledání se týká věci, ve vztahu k níž je dané licenční řízení vedeno, která je ve vlastnictví stěžovatele a nachází se na jeho pozemku. Stěžovatel sám tedy inicioval předmětné správní řízení, a tak musel být, jak příhodně poznamenává žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti, srozuměn s tím, že správní orgán může za účelem zjištění stavu věci a ověření, zda jsou splněny podmínky předepsané zákonem pro udělení licence, nařídit ohledání věci. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 1 As 20/2012-33).

Publikaci, zpracovávající podrobně toto téma, lze koupit ZDE.