oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Vetešník Pavel, Jemelka Luboš, Potěšil Lukáš, Vetešníková Eva, Adameová Zuzana, Bohuslav Lukáš: Dopravní právo

autor: Mgr. Nikola Jílková
publikováno: 29.09.2016

C. H. Beck, Praha 2016, 840 stran, 1490 Kč

V českém právním řádu trpí oblast správního trestání značnou roztříštěností a nedůsledností právní úpravy, což často vede k tomu, že některé skutkové podstaty správních deliktů vyvolávají výkladové problémy. V praxi je proto nutností neustále sledovat vývoj aktuální judikatury, která nyní zastává významnou úlohu, neboť sjednocuje výklad na úseku „malého trestního práva“ a někdy dokonce až subsumuje roli zákonodárce při stanovení výkladových pravidel.

Je proto velkým přínosem, že v dubnu 2016 nakladatelství C. H. Beck vydalo svoji novou publikaci týkající se především trestání v oblasti dopravního práva a s tím související vztahy užívání, ochrany a provozu na pozemních komunikacích, podmínek provozu vozidel, jakož i právní vztahy s tím související. Vedle toho se autoři dále věnují i otázkám týkajícím se odborné způsobilosti k řízení, pojištění odpovědnosti, silniční dopravě nebo pozemním komunikacím. Cílem této publikace je přiblížení obsahu tzv. dopravního práva, a to především z pohledu porušení povinností na tomto úseku, resp. prostřednictví správních deliktů a trestných činů v této oblasti. Autorům se v této práci daří optimálně skloubit rozsáhlé teoretické znalosti společně s poznatky z praxe, ale především soudní judikatury, čímž se podařilo vytvořit dílo, jež shrnuje dosavadní výkladová stanoviska.

Publikace velmi přehledně setřiďuje jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů obsažených v právních předpisech v oblasti dopravy, jako jsou zákon o pozemních komunikacích, o silničním provozu, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, o silniční dopravě, o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, o pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, dále rozebírá i podmínky trestní odpovědnosti a samotné trestné činy, jež se uplatňují v dopravním právu.

Publikace se sama řadí do tzv. „praktické knihovny“ a je tedy možné ji hodnotit nejen jako výborně zpracovanou publikaci po stránce teoreticko-právní, ale rovněž i jako průřezové dílo z oblasti dopravního práva doplněné o poznatky z praxe a z ustálené judikatury především správních soudů. Dílo vyšlo z pera takových osobností jako Pavel Vetešník, Luboš Jemelka, nebo Lukáš Potěšil, což samo o sobě zaručuje, že se jedná o důkladně a kvalitně zpracovanou publikaci. Autoři přitom využívají svých vlastních zkušeností z praxe z oblasti správního trestání (například z působení Evy Vetešníkové u městské policie hlavního města Prahy, Zuzany Adameové u Ministerstva dopravy, Lukáše Bohuslava věnujícího se v praxi trestní odpovědnosti právnických osob nebo Lukáše Potěšila u Nejvyššího správního soudu).

V předmluvě práce si autoři vymezili, že cílem této publikace není pouze vytvoření komentáře k jednotlivým právním předpisům. Dílo se naopak věnuje vymezení jednotlivých skutkových podstat v těchto předpisech obsažených a zejména se zaměřením na ty skutkové podstaty, které v praxi činí výkladové problémy a odpovídají především na ty otázky, které jsou předmětem dosavadních diskuzí. Podrobný výklad k jednotlivým deliktům je pak vždy doplněn o provázanost s dalšími předpisy a rozsáhlou související aktuální judikaturou.

V úvodní části práce autoři nejdříve zpracovávají hmotně-právní a procesně-právní úpravu tykající se obecně správních deliktů tak, aby vymezili rámcově teoreticko-právní kontext dané problematiky. Po té se věnují stěžejním otázkám z oblasti správního trestání na úseku dopravního práva, jež některá v praxi stále činí problémy. Takovou otázkou je beze sporu i povinnost řidiče k odevzdání řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů v kartě řidiče. Vzhledem k tomu, že autoři, doplňují výklad vždy aktuální judikaturou, tak je vhodné poukázat i na vývoj interpretace ve vztahu k tomuto institutu, jež se podle aktuální judikatury považuje za trest sui generis ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Odebrání řidičského oprávnění je pak sankcí za speciální recidivu při zápisu bodů do karty řidiče, kdy je nutné zajistit řidiči právo na spravedlivý proces rovněž ve vztahu k tomuto trestnímu obvinění. Aktuálně je v této souvislosti projednáváno, jakým způsobem informovat řidiče o zápisu bodů do karty řidiče tak, aby správní orgány nebyly přetížené oznamováním každého zápisu, ale zároveň byla řidiči umožněna procesní obrana.

Autoři dále poukazují na nemožnost odečítání bodů za „dobré chování“ ve smyslu § 123e odst. 1) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v případě, kdy už řidič dosáhl 12 bodů. Tato skutečnost je v judikatuře odůvodněna tak, že řidič přichází o řidičské oprávnění přímo ze zákona a na tomto stavu nemůže změnit nic ani skutečnost, že stále disponuje řidičským oprávněním v důsledku suspensivního důsledku podaných námitek proti výzvě k odevzdání řidičského oprávnění.

Písemné námitky pak tvoří procesní prostředek, kterým se dotřený řidič může bránit proti chybně provedenému záznamu bodů. Správní orgán ovšem zkoumá pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro zápis bodů a není tedy oprávněn přezkoumávat skutkový stav vedoucí k zápisu bodů do karty řidiče. Správní orgán přitom zpravidla vychází z oznámení policie o spáchání protiprávního činu, se kterým zákon spojuje záznam bodů do karty řidiče, nesmí z něj však bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o zaznamenaných údajích. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“ Srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 5 As 39/2010.

 Uvedenou publikaci můžeme hodnotit aktuálně jako stěžejní dílo v oblasti dopravního práva k právnímu stavu k 1. únoru 2016, kdy shrnuje uvedenou problematiku na úctyhodných 836 stranách. Tato kniha nabývá významu rovněž i ve vztahu k reformě správního trestání a návrhu nového přestupkového zákona, neboť bude zásadním významem napomáhat k vyjasnění poměrně četných nejasností.

Recenzi lze v tomto směru uzavřít, že tato kniha je svojí přehledností a svým výkladem problematických částí právní úpravy velkým přínosem nejen pro akademickou odbornou veřejnost, ale lze ji doporučit zejména i pro úředníky, soudce advokáty, kteří předmětná ustanovení aplikují. Doporučit ji lze také studujícím s právním zaměřením na dopravní právo. Pro svoji praktičnosti pak i pro laickou veřejnost, kdy by mohla posloužit jako další prvek tzv. povinné výbavy vozidla pro účastníky dopravy.

Publikaci lze koupit ZDE.

 

Autorka je interní doktorandkou na katedře správní vědy a správního práva, Právnická fakulta Masarykovy university.