oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Veřejné rejstříky

autor: JUDr. Petr Hampel, Mgr. Ivo Walder
publikováno: 12.01.2015

§ 1 Veřejné rejstříky (1) Veřejnými rejstříky právnických a fyzických osob podle tohoto zákona (dále jen „veřejný rejstřík“) se rozumí spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek, obchodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností. (2) Do veřejného rejstříku se zapisují zákonem stanovené údaje o právnických a fyzických osobách (dále jen „zapsaná osoba“). (3) Veřejný rejstřík je informačním systémem veřejné správy. (4) Veřejný rejstřík je veden v elektronické podobě. Veřejný rejstřík vede soud (dále jen „rejstříkový soud“).

1. Pojem veřejného rejstříku je zaveden nově do českého právního řádu občanským zákoníkem,  § 120 a 121.Sám občanský zákoník, coby jednotící norma soukromého práva, tento pojem neupravuje. Ponechává tuto problematiku právě na samostatný zákon, neboť jde o pojem veřejného práva, které je vystavěno na jiných principech než právo soukromé. Platí pro něj zejména princip nadřazenosti jedné ze stran veřejnoprávního vztahu, kdy postavení subjektů práva je nerovné. Jedním z těchto subjektů je vždy orgán veřejné moci, tedy v tomto případě soud, který rozhoduje o provedení zápisu. Specifikem této konstrukce je podřazení celého rozhodovacího procesu o provedení zápisu pod zásady soudního rozhodování (nikoli správního), zejména soudcovskou nezávislost, dvojinstančnost řízení a vázanost soudu pouze zákonem. Pojem „veřejný“ ve významovém slova smyslu znamená „obecně přístupný“, „obecně známý“, nikoli utajený. V tomto smyslu jde o veřejnou jednotící evidenci všech právnických osob soukromého práva včetně takových subjektů, jejichž údaje, resp. údaje o nich, v některých případech dosud nebyly vůbec veřejnosti přístupné. Jde např. o občanská sdružení evidovaná ministerstvem vnitra, u nichž nebyla vedena veřejně přístupná databáze tak, jak je tomu v případě subjektů zapsaných v obchodním či jiných rejstřících vedených soudy, i když původní návrh zákona počítal s tím, že občanská sdružení zůstanou i nadále v evidenci ministerstva vnitra. Nakonec se však výsledná verze zákona přiklonila k jednotné evidenci (zřejmě též ve snaze vyhovět občanským sdružením) tak, aby všechny subjekty soukromého práva v této evidenci byly). Povinnost zveřejňovat údaje – výhradně však ohledně právnických osob podnikatelů – mimoto ukládá První směrnice EU (byla nahrazena směrnicí EP a Rady č. 2009/101/ES). Ta hovoří o tom, že každá obchodní korporace má povinnost zveřejňovat v ní uvedené údaje včetně jejich aktualizace, jakož i v ní uvedené listiny tak, aby byly veřejně přístupné. Děje se tak zejména v zájmu ochrany práv třetích osob, které vstupují do právních vztahů s těmito podnikatelskými subjekty. První směrnice vytváří základní právní rámec pro povinné zveřejňování informací o podnikatelích. Česká právní úprava daleko překračuje povinný rámec publikační povinnosti a zájmu zřejmého zajištění přístupu veřejnosti nejen podnikatelské, protože vztahuje povinnou publikační povinnost na všechny subjekty soukromého práva. Je možno říci, že v obecné rovině také na jejich další entity bez právní subjektivity, resp. bez právní osobnosti, jako jsou např. odštěpné závody nebo pobočné spolky či závody zahraniční osoby. 

2. Právní úprava veřejného rejstříku navazuje na úpravu obchodního rejstříku provedenou v § 27 a násl. obch. zák., který byl s účinností od 1. ledna 2014 derogován. Ostatně na něj odkazují, resp. odkazovaly další speciální právní normy upravující režim zapisovaných subjektů do obchodního rejstříku (např. zák. č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, zák. č. 248/195 Sb., o obecně prospěšných společnostech, zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů a řada dalších zákonů). Právě proto, že šlo o úpravu velmi roztříštěnou do řady dalších právních předpisů upravujících zpravidla určitou část procesu založení a vzniku dotčeného subjektu (např. nadace, společenství vlastníků jednotek apod.) a zbylá část byla řešena odkazem na obchodní zákoník, byla orientace v této oblasti regulace právních vztahů velmi komplikovaná. Právě proto došlo k vytvoření jednotné databáze nazvané veřejný rejstřík právnických a fyzických osob s jednotnou právní úpravou. Pojmově nejde o nový institut, nýbrž o formální naplnění celoevropských tendencí publikace informací o všech právnických osobách soukromého práva včetně jejich změn, byť První směrnice nehovoří výslovně až o takovém rozsahu (uvádí akciovou společnost a společnost s ručením omezeným), který zvolila česká právní úprava. 

3. Na druhou stranu česká právní úprava přistoupila k restrikci již v rámci novely obchodního zákoníku provedené zák. č. 396/2012 Sb. Šlo zejména o novelizaci provedenou ve vztahu k § 28 odst. 2 obch. zák., který upravoval publikaci rodného čísla fyzické osoby. To se stále do obchodního rejstříku zapisuje, nicméně se neobjevuje ve výpisu z něj a ani se nezveřejňuje v Obchodním věstníku. Stejný princip je pak uplatňován též ve vztahu ke sbírce listin, v níž se tento údaj též veřejně neuvádí. Pokud jde o rozsah publikovaných skutečností týkajících se fyzických osob, zapisují se tak (u všech subjektů, tedy jak samostatně zapisovaných fyzických osob, tak jejich zápisu v rámci zápisu osoby právnické), aby byly šetřeny jejich osobní údaje. Vnitřní databáze dřívějšího obchodního rejstříku, resp. nově veřejného rejstříku, se tak rozdělila na dvě části s tím, že jedna je veřejně přístupná (lze z ní zjišťovat data na internetu) a druhou může používat stát pouze pro vnitřní potřebu rejstříkového soudu a na žádost také jiné státní orgány. 

4. Pojem obchodního rejstříku zůstal zachován i v nové právní úpravě. Jde však pouze o jeden z více rejstříků (nadační, obecně prospěšných společností, spolků, ústavů a jiné), které rejstříkové soudy vedou. Tato úprava prakticky zachovává princip užívaný již v obchodním zákoníku, resp. též dalších zákonech upravujících vnitřní poměry dotčených subjektů, které právě v otázce evidence v určité veřejné databázi referovaly na tento zákon. Důvodová zpráva k zákonu o veř. rejstřících v této souvislosti uvádí, že zmíněné vnitřní členění, jde-li o zachování jednoho z více vedených rejstříků v podobě rejstříku obchodního, bylo vyvoláno specifickou úpravou pojmů podnikatel a firma v občanském zákoníku. Za podnikatele se nově nepovažuje osoba, která má podnikatelské oprávnění, nýbrž ta osoba, která fakticky vyvíjí podnikatelskou činnost (to platí hlavně pro osoby fyzické). U právnických osob podnikatelů zůstalo zachováno pravidlo zápisu v obchodním rejstříku (ten je součást rejstříku veřejného), coby rozhodujícího znaku pro získání statutu podnikatele. Nicméně za podnikatele se dále v obou případech považuje nově i ten, kdo poskytuje veřejnou službu (např. provozuje nemocnici či jiné obdobné zařízení). Stalo se tak v důsledku ochrany spotřebitele, kterou ČR v rámci sjednocení s legislativou EU zavedla. Kritérium dosažení zisku tak přestalo být tím rozhodujícím, které by podnikatele charakterizovalo, jde-li o spotřebitele, resp. jejich ochranu. 

5. Ve vztahu k obchodní firmě právnické osoby (tou se rozumí její jméno) má zápis do obchodního rejstříku význam v tom smyslu, že právě až jeho provedením nabývá taková firma statutu jedinečnosti a dostává se tak pod soukromoprávní ochranu ve smyslu nekalosoutěžního jednání, pokud by někdo do práva k obchodní firmě po právu užívané jiným podnikatelem zasáhl. Ochrana práv k obchodní firmě totiž náleží tomu, kdo ji po právu použil poprvé. První užití „po právu“ má proto zásadní význam. Vedle obchodní firmy ovšem zapisované subjekty mimo podnikatele užívají „názvu“, který samozřejmě požívá stejné právní ochrany. Rejstříkový soud však ve vztahu k němu bude přezkoumávat zaměnitelnost, nikoli však klamavost, jak je tomu u podnikatelů. 

6. Samotné rejstříkové řízení, jehož výsledkem je zápis do veřejného rejstříku, je nově upraveno právě zákonu o veř. rejstřících, který ovšem ve značně míře převzal dosavadní úpravu jednotlivých procesních ustanovení obsažených v obchodním zákoníku, jakož i v § 200a až 200dc o. s. ř. (k tomu blíže srov. komentář k § 11 až 24 a dále pak k § 75 až 107, tvořící část druhou, samotná zmíněná pasáž o. s. ř. byla ovšem k 1. lednu 2014 derogována a pravidla v ní uvedená byla vtělena právě do zákona o veř. rejstřících). Rejstříkové řízení je samozřejmě v obecné rovině zpoplatněno, i když některé subjekty zapisované do veřejného rejstříku byly, resp. jsou ze zákona od hrazení soudních poplatků osvobozeny (viz níže). Podle položky 11 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zák. č. 549/1991 Sb., činí soudní poplatek za první zápis podnikatele do obchodního rejstříku 6 000 Kč (za a. s. je to 12 000 Kč), za změnu či doplnění zápisu 2 000 Kč a stejně tak i za odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu. Samostatnou položku pak mají spolky, u nichž se za zápis změny vyžaduje úhrada soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Výmaz z veřejného rejstříku již zpoplatněn není. Šlo totiž o položku, která byla mnohdy jen fiktivní a zatěžovala soudy jednak vymáháním její úhrady u dávno nečinných subjektů a jednak také prakticky bránila faktickému výmazu, což zaplavovalo databázi veřejného rejstříku zbytečnými údaji o těchto subjektech. U podnikatelů jde o osvobození za řízení podle § 11 odst. 1 písm. k) zák. č. 549/1991 Sb. Osvobozen je také zápis týkající se zapsaného podnikatele, u něhož již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku v rámci insolvenčního řízení [§ 11 odst. 1 písm. g) zák. č. 549/1991 Sb.]. Uvedené sazby soudních poplatků se platí i v případě, že soud rozhodl o provedení zápisu bez návrhu. V takovém případě ukládá zapsanému subjektu povinnost hradit soudní poplatek v rozhodnutí o provedení zápisu. Pro úplnost je třeba dodat, že od placení soudního poplatku v příslušných rejstříkových řízeních jsou osvobozeny nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti (ty již však nově nemohou být s účinností od 1. ledna zakládány), společenství vlastníků jednotek a příspěvkové organizace zřizované územním samosprávným celkem (u nich stanoví osvobození položka 11, bod 3 sazebníku). U těchto subjektů se však vedou samostatné rejstříky (nadační rejstřík, rejstřík obecně prospěšných společností a rejstřík společenství vlastníků jednotek). Vzhledem k tomu, že soudní poplatky se logicky vybírají za soudní řízení či za úkony soudu (tedy ty, které provádí soud), je zřejmé, že musel být v této souvislosti novelizován zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a notáři za jimi prováděné zápisy budou podle tohoto zákona soudní poplatky vybírat [§ 2 písm. f)]. Budou tedy poplatníky tohoto poplatku. Nepovedou sice v souvislosti se zápisem do veřejného rejstříku žádné soudní řízení, nicméně poplatníky budou ze zákona. Vyhláška č. 196/2001 Sb. (ve znění novely provedené vyhl. č. 432/2013 Sb.) určuje jednak tarifní hodnoty odměn notářů za osvědčení průběhu valné hromady (členské schůze), rozhodnutí orgánu právnické osoby, resp. jediného společníka, právní jednání o založení nebo zrušení právnické osoby s likvidací a samostatně pak úkony související s přeměnami právnických osob (§ 5 vyhl. č. 196/2001 Sb.). Výše odměny je pak stanovena z této tarifní hodnoty podle pravidel obsažených v položce A sazebníku odměn, který je přílohou vyhlášky. Jestliže ovšem bude oprávněná osoba žádat též o provedení zápisu do veřejného rejstříku, stanoví sazebník zmíněné vyhlášky další poplatek podle položky R ve výši 1 000 Kč a dále pak v položce S stanoví odměnu notáře za zápis do veřejného rejstříku a úhrn úkonů spojených se zápisem ve výši 300 Kč. Celkově tak bude zápis prováděný notáři o 1 300 Kč dražší. 

7. Vnitřní členění veřejného rejstříku podrobně upravuje instrukce ministerstva spravedlnosti č. 501/2001 Sb., o vnitřním a kancelářském řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále též jen „Instrukce“). Podle ní se veřejný rejstřík skládá z oddílů, každý z nich pak z rejstříkových vložek. Součástí veřejného rejstříku je sbírka listin, která musí být vedena odděleně pro každý zapsaný subjekt. Její povinný obsah je zahrnut v § 66 (k tomu blíže komentář k § 66). Veřejný rejstřík je nadále tvořen hlavní rejstříkovou knihou, která se vnitřně člení na oddíly a vložky. Do oddílu A obchodního rejstříku se zapisují fyzické osoby podnikatelé, veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, státní podniky, odštěpné závody se sídlem odlišným od sídla podnikatele, jiné právnické osoby, pokud se nezapisují do jiného oddílu. Do oddílu B se zapisují akciové společnosti, do oddílu C společnosti s ručením omezeným, do oddílu Dr družstva (všechny dříve vedené oddíly Dz, Db, Do) a do oddílu Pr příspěvkové organizace. Do oddílu H se zapisuje evropská družstevní společnost a oddílu Zs evropské hospodářské zájmové sdružení. Dalšími rejstříky nikoli však v rámci obchodního rejstříku, nýbrž samostatných rejstříků jsou rejstřík N, do kterého se zapisují nadace a nadační fondy, rejstřík O, v němž se vedou údaje o obecně prospěšných společnostech, rejstřík S, obsahující údaje o společenství vlastníků jednotek, rejstřík U obsahující údaje o ústavech a oddíl L zahrnující spolky (v jeho rámci pak upravuje např. spolky, odborové organizace, mezinárodní odborové organizace, organizace zaměstnavatelů). Z hlediska označení je samozřejmě zachováváno vnitřní členění na „oddíly“, nikoli rejstříky. Posledně jmenovaný rejstřík L je ostatně „oddílem“ všeobecným, neboť v jeho rámci zákon normuje, že do spolkového rejstříku se zapisují také další osoby, o nichž to stanoví zákon (k tomu blíže komentář k § 26). Právní úprava samozřejmě zohlednila začlenění ČR do EU. 

8. Z dosud uvedeného plyne, že veřejný rejstřík se vnitřně člení na jednotlivé rejstříky podle zapisovaných subjektů, resp. údajů o nich, včetně jejich případných organizačních složek. Vzájemný vztah veřejného rejstříku a obchodního rejstříku je tedy takový, že obchodní rejstřík je jednou z více evidencí vedených v rámci veřejného rejstříku. Tam, kde jiné právní předpisy hovoří o obchodním rejstříku, má se na mysli právě tato část veřejného rejstříku, nikoli veřejný rejstřík jako celek. Do této evidence se zapisují jednak subjekty, jejichž zápis vyžaduje zákon (ať už spolu se zápisem dochází ke vzniku jejich právní subjektivity, nebo nikoli) a jednak údaje, které výslovně zákon stanoví. Stále zůstal zachován princip dobrovolnosti pro zápis fyzické osoby podnikatele. Ta se může nechat zapsat do obchodního rejstříku, pokud takový zápis považuje za potřebný pro rozvoj své podnikatelské činnosti. To v plném rozsahu platí také pro cizince, kteří chtějí vyvíjet podnikatelskou činnost na území ČR. Rovněž zůstal zachován princip provádění zápisů tak, že na vydané rozhodnutí v příslušném řízení navazuje faktické provedení zápisu, a to v závislosti na tom, jaké rozhodnutí zápisu předcházelo. Tedy bylo-li rozhodnuto usnesením, pak bezprostředně po nabytí jeho právní moci, bylo-li rozhodnuto přímým zápisem, pak bezprostředně po jeho vydání. Specifická úprava se pak vztahuje k výmazu údaje o vedeném insolvenčním řízení, které již bylo pravomocně skončeno. Rejstříkový soud musí takový údaj odstranit (vymazat) nejpozději do tří dnů od právní moci takového rozhodnutí. Samozřejmě je v tomto případě upřednostněn zájem příslušného subjektu na tom, aby údaj o vedeném insolvenčním řízení byl co nejdříve odstraněn a neovlivňoval tak negativně případné další právní vztahy zapsaného subjektu. 

9. Veřejný rejstřík je součástí jednoho ze základních registrů tvořících informační systém veřejné správy ve smyslu § 2 zák. č. 111/2009 Sb., o základních registrech. V tomto smyslu již nejde jako dříve o “pouhý“ veřejný seznam, nýbrž základní registr. Tento informační systém tedy tvoří základní registr obyvatel (označován též jako ROB), základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (označován též jako ROS), základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí (označován též jako RUIAN) a základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností. Tyto systémy jsou navzájem prostupné, což v praxi znamená, že údaje v nich evidované jimi prostupují v tom smyslu, že změna provedená v jedné evidenci se promítne též do dalších evidencí za předpokladu, že se takový údaj v těchto evidencích vede. Navíc musí jít ve všech případech o evidenci jednotnou, tedy takovou, která bude právě ve všech případech dodržovat stejná pravidla pro jejich vedení. Jinak řečeno, ve veřejném rejstříku nebude možné vést jinou adresu, než bude uvedena v katastru nemovitostí u příslušné budovy (nemovitosti), v níž má zapsaný subjekt umístěno své sídlo. Taky nebude možné zapsat sídlo na adrese, která v katastru nemovitostí není vedena vůbec. Ostatně vyhl. č. 323/2013 Sb. přistoupila k definici pojmu „adresa“ (§ 14 odst. 4). Jednotícím orgánem správy všech těchto registrů je Správa registrů jako samostatný úřad podřízený ministerstvu vnitra. Každý z těchto registrů má samostatného editora (je to vždy příslušný úřad, který evidenci fakticky vede) a též správce. Funkci editora zapisovaných osob do veřejného rejstříku plní rejstříkové soudy, správcem tohoto registru je pak Český statistický úřad. 

10. Zákonná povinnost vést veřejný rejstřík v elektronické podobě neznamená, že rejstříkové soudy nadále nepovedou žádné písemné dokumenty. Stále zůstala zachována písemné forma řízení ve věcech zápisů do veřejného rejstříku (formuláře již ovšem nebude možné vyplňovat písemně vlastní rukou, nýbrž pouze v elektronické formě). Využití elektronické formy je povinné. Existují již také tzv. inteligentní formuláře, které u zapsaných subjektů významně urychlují proces zápisu, neboť nové údaje v nich uvedené se zapsáním na soud a jejich překontrolováním systémem automaticky uloží a soud je převezme do svého rozhodnutí – sám nemusí nic tvořit. Je zřejmé, že vedení veřejného rejstříku v elektronické podobě má svůj původ v nutnosti zajistit dálkový přístup k informacím, které se v této evidenci nacházejí, a to v co možná nejširší podobě. Proto jsou údaje o zapsaných subjektech vedeny elektronicky a jsou přístupné na internetu. Stejně je tomu i v případě sbírky listin. 

11. Zájem státu na plnění zákonných povinností všech zapisovaných osob ve vztahu k veřejnému rejstříku a také ve vztahu ke sbírce listin dokumentuje též zakotvení trestněprávní odpovědnosti v § 254 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb. Toto ustanovení totiž určuje (stejně jako tak činil i zák. č. 140/1961 Sb.) trest odnětí svobody až na dva roky nebo zákaz činnosti v případě, že zapsaná fyzická osoba, nebo fyzická osoba jednající za právnickou osobu uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do veřejného rejstříku anebo v takových podkladech zamlčí podstatné skutečnosti. Ve vztahu ke sbírce listin zakládá trestní odpovědnost tomu, kdo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu povinen ze zákona nebo podle smlouvy, a jiného tak ohrozí nebo omezí na jeho právech. V těchto případech se dopouští přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Pro vznik trestní odpovědnosti je ovšem nutná úmyslná forma zavinění, to znamená, že příslušná fyzická osoba chtěla svým jednáním naplnit tuto skutkovou podstatu trestného činu (s tímto vědomím nepravdivé údaje do podkladů uváděla, případně listinu do sbírky listin nezaložila) nebo věděla, že ji svým jednáním naplní a byla s tím srozuměna. Ovšem právě prokázání úmyslné formy zavinění je dosti složité. Vedle této možnosti může být také dovozena trestní odpovědnost právnické osoby podle zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, neboť i tento zákon odkazem na § 254 zák. č. 40/2009 Sb. výše popsané jednání považuje za trestné ve vztahu k fyzickým osobám, které za právnickou osobu jednají ve smyslu § 8 zák. č. 418/2011 Sb., vykonávají funkci statutárního orgánu, resp. kontrolní či řídící činnost, či mají postavení zaměstnance v obdobném postavení. Trestem může být až zrušení právnické osoby, příp. peněžitý trest v sazbě až do dvou milionů korun denní sazby, nebo zákaz činnosti až na 20 let, příp. pouze uveřejnění rozsudku (mimo další tresty vztahující se k dotacím či subvencím, resp. veřejným zakázkám). O v pravdě účinné tresty však půjde výhradně ve vztahu k subjektům zavedeným, s dlouhodobou tradicí a historií, nikoli však k subjektům, které jsou pouze účelově zakládány, či subjektům založeným pouze na jedno použití. 

12. Evropská komise zrealizovala projekt evropského obchodního rejstříku (european business register). Jde o elektronickou databázi podnikatelů v jednotlivých členských státech EU postavenou ovšem na principu dobrovolnosti. V jeho rámci byla vytvořena telepatická síť navzájem spojující obchodní rejstříky již dvaceti pěti evropských států (členy jsou téměř všechny členské státy EU mimo Polsko, Portugalsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, členskými státy jsou Ukrajina a Makedonie, vedle nich také nezávislé ostrovy Guernsey a Jersey) s cílem zpřístupnit celému Společenství údaje získané z procesu tzv. obchodní registrace. Česká republika je též již jeho součástí. Členy tohoto rejstříku jsou veřejné správy, které vedou národní obchodní rejstříky (zpravidla ministerstva spravedlnosti, ne všude, např. ve Francii Národní institut průmyslového vlastnictví, ve Finsku Patentní a registrační úřad, v Itálii je to od roku 1993 obchodní komora, v níž je evidováno 1 200 000 společností s ručením omezeným, stejný počet akciových společností a 3 700 000 dalších podnikatelů, ve Velké Británii je to tzv. Companies House, který je výkonným orgánem ministerstva obchodu, v něm je evidováno přes 2 600 000 společností, přičemž každý rok v průměru přibývá dalších 300 000). Přístup do tohoto registru je zajištěn prostřednictvím internetu (www.ebr.org) a je zpoplatněn, přičemž náklady se řídí jednotlivými národními legislativami. 

13. Jedinou zemí tzv. eurozóny, která stále nemá obchodní rejstřík v klasické podobě, tedy jednotnou národní evidenci podnikatelů, je Řecko. Podniky jako takové jsou v Řecku registrovány u soudu prvního stupně a u spádových obchodních a průmyslových komor podle sídla. Největší z nich je aténská obchodní komora, u které je aktuálně vedeno 214 000 subjektů. Vytvoření jednotného obchodního rejstříku předpokládal již zákon č. 3416/2005 přijatý 6. prosince 2005, kterým byl formálně zřízen registr a archiv obchodních společností. Zákon zatím stále předpokládá, že rejstřík bude veden Ústředním svazem řeckých komor. Dosavadní rejstříky podniků vedené soudy prvních stupňů měly být zrušeny, k tomu však dosud nedošlo. V některých zemích EU není přístup do databáze obchodního rejstříku zdarma, nýbrž se zpoplatňuje, a to buď zcela, nebo zčásti, např. v Maďarsku, kde obchodní rejstřík vede ministerstvo spravedlnosti je zpoplatněn zcela, v Belgii či v Norsku pak zčásti. 

Judikatura:

Ustanovení § 29 odst. 2 obch. zák., poskytující ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, vyjadřuje princip „materiální publicity“, resp. veřejné důvěry (víry), jenž společně s principem „formální publicity“ vyplývajícím z § 200c o. s. ř. se vztahuje nejen na účastníky řízení, ale i na rozhodující soudní orgán. Jestliže tedy stěžovatelka v projednávané věci ve svém návrhu uvedla jméno povinného tak, jak bylo uvedeno ve výpisu z obchodního rejstříku, a toto jméno již není v souladu s § 9 odst. 1 obch. zák., měly obecné soudy dostát své povinnosti zakot­vené v § 32 obch. zák., tedy upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku a teprve poté vyzvat stěžovatelku k odstranění vad návrhu ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. (ÚS IV. 285/96) Poznámka autora: Povinnost uvedená dříve v § 32 obch. zák. byla následně vtělena do § 200b odst. 3 o. s. ř. a nyní ji normuje § 80 zák. o veř. rejstřících. 

Občanské sdružení nemůže být zapsáno do obchodního rejstříku. (29 Odo 825/2002, Sb. NS 70/03) 

Do obchodního rejstříku nelze zapsat jakýkoli údaj, o jehož zápis navrhovatel požádá, ale jen takový údaj, ohledně kterého ukládá povinnost (a možnost) zápisu obchodní zákoník či jiný právní předpis. (NS 29 Odo 824/2006, SoJ 1/07) 

V řízení ve věcech obchodního rejstříku a od 1. 12. 2001 i ve věcech rejstříku společenství vlastníků jednotek není vedlejší účastenství přípustné. (NS 29 Odo 43/2002, 29 Odo 44/2002, 29 Odo 124/2002, SoJ 10/02) 

Z negativní stránky principu materiální publicity vyplývá, že důkazní břemeno o nedostatku dobré víry nese osoba, která se nedostatku dobré víry dovolává, tj. osoba, jejíž zápis v obchodním rejstříku je (případně) ohledně určitého údaje nesprávný či chybný. (NS Odo 625/2005, SoJ 2/07) 

I. Zápisy do obchodního rejstříku spočívají na principu publicity, který působí ve formálním a materiálním smyslu. Formálním principem publicity se vyjadřuje, že obchodní rejstřík je přístupný každému a že každý má právo do něho nahlížet a pořizovat si kopie a výpisy. Princip materiální publicity znamená, že údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou právně účinné navenek i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity.

II. Skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden; ode dne provedení zápisu se nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy. Zároveň platí obráceně, že dokud skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zápis v obchodním rejstříku již neodpovídá skutečnosti, ledaže by jednající nejednal v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám.

III. Třetí osoba je chráněna § 29 odst. 2 (obch. zák.) [zák. o veř. rejstřících toto pravidlo normuje v § 8, poznámka autora], podle něhož proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti. Zavazuje proto obchodní společnost nebo družstvo právní úkon toho, kdo je v obchodním rejstříku zapsán jako statutární orgán (jeho člen), i když už statutárním orgánem (jeho členem) není. Podmínkou však je, že třetí osoba, vůči níž byl právní úkon učiněn, byla v dobré víře, že jedná se statutárním orgánem (jeho členem) oprávněným jednat.

IV. Negativní stránka principu materiální publicity obchodního rejstříku působí objektivně, bez ohledu na zavinění. Z principu dobré víry v zápis do obchodního rejstříku přitom vyplývá, že důkazní břemeno o tom, že třetí osoba není v dobré víře, nese osoba, jejíž statutární orgán jednatelské oprávnění založil.

V. Údaje a obsah listin, jejichž zveřejnění zákon ukládá, může osoba, které se zápis týká, namítat vůči třetím osobám až od okamžiku jejich zveřejnění, ledaže by prokázala, že třetí osobě byly známy. Tyto údaje a obsah listin však není možno namítat vůči třetím osobám do šestnáctého dne po zveřejnění, jestliže třetí osoby prokážou, že o nich nemohly vědět. Skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění; vůči tomu, komu bylo známo provedení zápisu v obchodním rejstříku, jsou však účinné ode dne tohoto zápisu.

VI. Důkazní břemeno o známosti údaje třetí osobou leží na osobě, jíž se zápis týká, a s ohledem na podmínky zápisu z logiky věci plyne, že zapsaná osoba musí prokázat, že třetí osobě byly známy (předloženy) příslušné doklady splňující zákonem stanovené náležitosti, na základě nichž by bylo možno u příslušného rejstříkového soudu s úspěchem podat návrh na zápis tohoto údaje do obchodního rejstříku; důkaz o tom, že třetí osoba dostala pouhou (nedoloženou) informaci o této skutečnosti, nestačí. Jestliže zapsaná osoba důkazní břemeno v tomto směru neunese, nemůže proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, namítat, že tento zápis neodpovídá. (NS 30 Cdo 3172/2007) 

Negativní stránka principu materiální publicity obchodního rejstříku působí objektivně, bez ohledu na zavinění. Osoba zapsaná v obchodním rejstříku se nemůže dovolávat vůči tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nesprávnosti zápisu, ani když nesprávnost zápisu způsobila jiná osoba nebo rejstříkový soud. (NS 32 Cdo 2644/1999) 

Skutečnost, že soud zkoumá podmínky pro provedení zápisu do obchodního rejstříku podle § 200da odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 216/2005 Sb., nyní § 200da odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, pouze z formálního hlediska, neznamená porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a není v rozporu ani se zásadou nezávislosti soudů (čl. 81 a 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Listina základních práv a svobod poskytuje soudní (procesní) ochranu pouze tomu právu, které účastníkům právní řád (hmotné právo) garantuje. (Pl. ÚS 43/05, Sb. ÚS 51/08, s. 601) 

Z publikace Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. Koupit lze ZDE http://obchod.wolterskluwer.cz/cz/zakon-o-verejnych-rejstricich-pravnickych-a-fyzickych-osob-komentar.p1506.html