oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Úvaha nad vzájemným vztahem institutu nutné obrany a oprávněného použití zbraně

autor: Mgr. Lucie Luxová
publikováno: 24.04.2015

V rámci vztahu nutné obrany a oprávněného použití zbraně může dojít ke dvěma základním situacím:
• Úřední osoba naplní jak podmínky nutné obrany, tak oprávněného použití zbraně
• Úřední osoba naplní podmínky pouze jednoho z těchto dvou institutů.

Prakticky nejjednodušší je hned první případ, tedy kdy budou naplněny předpoklady obou institutů. Vše bych demonstrovala na zákonu č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „ZOP“). Dle § 56 tohoto právního předpisu je policista oprávněn použít zbraň v situacích zde vymezených, kterými je vedle zadržení dopravního prostředku, zamezení útěku nebezpečného pachatele a několika dalších případů právě nutná obrana.[1] Z toho vyplývá, že souběh nutné obrany a oprávněného použití zbraně nemusí být příliš výjimečný. Protiprávnost v tomto případě bude vyloučena, za splnění zákonem stanovených předpokladů tak bude policista prost trestněprávní, případně i jiné odpovědnosti.   

O dost komplikovanějším se mi jeví stav druhý, tedy situace, kdy dojde k naplnění pouze jednoho z těchto institutů. Tento případ bych rozdělila do dvou situací – stav, kdy budou naplněny podmínky pro oprávněné použití zbraně, ovšem nikoliv pro nutnou obranu a stav, kdy policista naopak naplní předpoklady nutné obrany, ovšem již nikoliv oprávněného použití zbraně. Nejprve k prvnímu z těchto případů: jak jsem již výše naznačila, ustanovení § 56 ZOP vymezuje nejrůznější situace, kdy je policista oprávněn použít zbraň. Mimo nutnou obranu ustanovení § 56 uvádí například i okamžik, kdy se policistovi na jeho výzvu nevzdá nebezpečný pachatel, má-li být zmařen útěk nebezpečného pachatele a jiné. Bude-li se tedy například policista snažit zpacifikovat nebezpečného pachatele, který, ačkoliv k tomu byl vyzván, se nevzdal či odmítl opustit svůj úkryt, nikoho už ovšem přímo neohrožuje, není tedy dána podmínka přímo hrozícího či trvajícího útoku, vyžadovaná ustanovením § 29 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dojde, přirozeně za splnění jiných zákonem stanovených podmínek, k tomu, že policista bude prost protiprávnosti na základě okolnosti v podobě oprávněného použití zbraně, nikoliv ovšem nutné obrany.

Případ druhý, tedy situace, kdy policista naplní předpoklady pro nutnou obranu, ovšem nikoliv pro oprávněné použití zbraně, pak může nastat tehdy, pokud policista jedná v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. a) ZOP, použije tedy zbraň v nutné obraně, ovšem nesplní další předpoklady zákonodárcem pro oprávněné použití zbraně stanovené, které jsou vymezeny zejména v ustanovení § 56 odst. 2, 3 a 4 výše uvedeného zákona, například pokud policista užije zbraň v případech, kdy mohl stejně tak dobře užít donucovací prostředek kupříkladu v podobě úderu pěstí. Podmínky pro oprávněné použití zbraně jsou tedy v tomto směru nastaveny přísněji než u nutné obrany. I pokud ovšem toto nastane, policista nebude podle mého názoru odpovědný za trestněprávní následek, který svým počínáním způsobí, například v podobě ublížení na zdraví způsobeného pachateli, byť podmínky pro oprávněné použití zbraně nebyly dány, neboť jeho trestní odpovědnost bude vyloučena z titulu nutné obrany. Podmínky trestní odpovědnosti není totiž možné rozšiřovat nad rámec daný zákonem pouze s ohledem na to, že úřední osoba porušila meze určené pro použití zbraně dle zvláštních právních předpisů.

Otázkou ovšem zůstává, zda nemůže být policista odpovědný za kázeňský přestupek. Domnívám se, že odpověď je kladná. Tento závěr dle mého potvrzuje především samotná konstrukce ustanovení § 56 ZOP. Pokud by odpovědnost policisty nebyla v tomto případě oproti ostatním běžným občanům zvýšená a policista by zcela bez následků mohl jednat v nutné obraně, aniž by byly dány podmínky oprávněného použití zbraně, ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 56 odst. 2, 3, 4 ZOP, případně jinými ustanovení ZOP, například § 58, by bylo nelogické, neboť by zcela zbytečně oproti nutné obraně zakotvovalo další podmínky, jejichž naplnění by přitom policistou nemuselo být naplňováno a jejich nedodržení nikterak sankcionováno, přesto však zákonodárce vztah druhého a třetího odstavce § 56 výslovně na nutnou obranu vztahuje. Dle mého tedy trestní odpovědnost policisty bude sice vyloučena, budou-li meze nutné obrany zachovány, případná odpovědnost úřední osoby za kázeňský přestupek ovšem může být dána.

 

Autorka působí jako právnička v Litovli.



[1] Ustanovení § 56 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.