Uplatňování daňových pohledávek obcí v insolvenčním řízení

autor: JUDr. Ing. Michael Šefčík
publikováno: 29.06.2017

Tento příspěvek se zabývá vymáháním pohledávek obcí v insolvenčním řízení. Čtenář zde nalezne základní informace o tom, jakým způsobem spravovat místní poplatky vůči daňovým subjektům, které jsou v úpadku. Hlavní pozornost je směřována na odlišení toho, v jakých případech bude určitá daňová pohledávka obce pohledávkou za majetkovou podstatou a v jakých případech půjde o pohledávku, která se uplatňuje přihláškou pohledávky. Následují instrukce ke správnému vyplnění přihlášky pohledávky a správnému uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou.

Určení okamžiku vzniku poplatkové povinnosti 

Klíčové pro zvolení správné formy uplatnění daňové pohledávky obce v insolvenčním řízení je správně určit okamžik jejího vzniku. Vznikla-li totiž pohledávka obce po rozhodnutí o úpadku, půjde o pohledávku za majetkovou podstatou. V opačném případě půjde o pohledávku, kterou je nutné uplatnit přihláškou pohledávky.[1] Daňový řád má potom speciální ustanovení, které odlišuje pohledávky za majetkovou podstatou: „Daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou.“[2]

Okamžik vzniku poplatkové povinnosti (podle § 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu je daní pro účely daňového řádu i místní poplatek) je upraven v § 3 daňového řádu: „Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající.“

„Ačkoliv pojem „daňová povinnost“ není daňovým řádem vymezen, lze jeho obsah dovodit z kontextu právního řádu a z důvodové zprávy. Daňovou povinností je tak povinnost daňového subjektu uhradit v určené lhůtě číselně konkrétně vyjádřenou daň.“[3] Zákon o místních poplatcích spojuje vznik poplatkové povinnosti ve většině případů s určitou právní skutečností. To se týká následujících místních poplatků:

● poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt (platí se za každý započatý den pobytu, není-li tento dnem příchodu);[4]

● poplatek za užívání veřejného prostranství (platí se za každý i započatý m² užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den);[5]

● poplatek ze vstupného činí až 20 % ze vstupného na danou akci;[6]

● poplatek z ubytovací kapacity (platí se za využité lůžko a den);[7]

● poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst;[8]

● poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace, jehož základem poplatku je 1 m² zhodnoceného stavebního pozemku.[9]

U výše uvedených poplatků lze určit okamžik vzniku poplatkové povinnosti podle toho, kdy došlo k právní skutečnosti, s níž je tato poplatková povinnost spojena. Tak např. poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatek z ubytovací kapacity by se v případě, kdyby bylo rozhodnuto o úpadku plátce poplatku (plátcem poplatku je ubytovatel, který poplatek vybírá a odvádí),[10] uplatňovaly přihláškou pohledávky jen za ubytování poskytnuté poplatníkům do dne předcházejícího dni rozhodnutí o úpadku. Za pozdější dny již by případný nedoplatek na těchto dvou poplatcích byl vymáhán jako pohledávka za majetkovou podstatou.

Obdobně lze usoudit, že u poplatku ze vstupného bude rozhodné, zda ke zpoplatněné akci došlo před rozhodnutím o úpadku (pak jej bude nutné uplatnit přihláškou pohledávky), nebo v den rozhodnutí o úpadku a později (pak se bude jednat o pohledávku za majetkovou podstatou). Konečně u poplatku za užívání veřejného prostranství zase záleží na tom, zda k záboru veřejného prostranství došlo nejpozději v den předcházející dni rozhodnutí o úpadku (pak se bude uplatňovat přihláškou pohledávky), nebo v den rozhodnutí o úpadku a později (pak se bude uplatňovat jako pohledávka za majetkovou podstatou).

Poplatková povinnost k poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace vzniká právní mocí kolaudačního rozhodnutí pro stavbu vodovodu nebo kanalizace.[11] Pokud kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci před rozhodnutím o úpadku, půjde o pohledávku uplatňovanou přihláškou, v opačném případě půjde o pohledávku za majetkovou podstatou.

Ust. § 10 odst. 1 zákona o místních poplatcích stanoví: „Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (dále jen „vybraná místa“) platí fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst.“ Z dikce ustanovení lze dovodit, že poplatková povinnost vznikne právní mocí povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst. Pokud toto povolení tedy nabylo právní moci před rozhodnutím o úpadku, půjde o pohledávku, kterou je nutno uplatnit přihláškou, jinak půjde o pohledávku za majetkovou podstatou.

Problematičtější bude určení okamžiku vzniku pohledávky u těch místních poplatků vyměřovaných na zdaňovací období, tedy u místního poplatku ze psů a místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „poplatek za provoz systému nakládání s odpady“). Oba tyto poplatky se platí na rok.[12] Zákon o místních poplatcích totiž neupravuje, kdy vzniká poplatková povinnost k poplatkům vyměřovaným na zdaňovací období. Proto není postaveno najisto, kdy budou poplatek ze psů a poplatek za provoz systému nakládání s odpady pohledávkami za majetkovou podstatou a kdy se budou uplatňovat přihláškou pohledávky.

Vodítko v tomto směru mohou představovat obecně závazné vyhlášky obcí. Zákon totiž obcím umožňuje obecně závaznou vyhláškou upravit i vznik poplatkové povinnosti.[13] V prvé řadě je tudíž třeba zkoumat, zda obecně závazná vyhláška speciálně neupravuje, kdy vzniká poplatková povinnost k poplatkům vyměřovaným na zdaňovací období – pokud ano, potom se při určování, zda pohledávku uplatnit přihláškou, nebo jako pohledávku za majetkovou podstatou, postupuje podle § 242 odst. 1 daňového řádu, resp. § 168 odst. 2 a § 173 insolvenčního zákona.

Pokud obecně závazná vyhláška žádné speciální ustanovení o okamžiku vzniku poplatkové povinnosti neobsahuje, je nutné hledat jiná řešení. Pomoc nabízí § 244 odst. 1 daňového řádu, který zní takto: „Při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno; tuto lhůtu nelze prodloužit.“ Dopad tohoto ustanovení lze vysvětlit na následujícím příkladu. Pokud bylo o úpadku rozhodnuto např. 20. 9. 2016, je daňový subjekt (dlužník) povinen podat daňové přiznání např. k dani z příjmů právnických osob do 20. 10. 2016, a to za část zdaňovacího období od 1. 1. 2016 do 19. 9. 2016. Pro srovnání, obdobné speciální ustanovení má i zákon o dani z přidané hodnoty.[14]

Zmíněná ustanovení daňového řádu a zákona o dani z přidané hodnoty sice s místními poplatky nesouvisejí zejména z toho důvodu, že daňový subjekt nepodává daňové přiznání k místnímu poplatku. Při analogickém použití tohoto ustanovení lze však dospět k patrně k nejpraktičtějšímu řešení problému se zjišťováním okamžiku vzniku poplatkové povinnosti k místním poplatkům vyměřovaným na zdaňovací období, které lze nejlépe demonstrovat na následujícím příkladu. Bylo-li o úpadku rozhodnuto např. 20. 9. 2016, bude poměrná část místního poplatku za 1. 1. 2016 až 19. 9. 2016 uplatňována přihláškou pohledávky a poměrná část za období od 20. 9. 2016 do 31. 12. 2016 bude pohledávkou za majetkovou podstatou.

U poplatku ze psů bude jeho poměrná část připadající na leden až září 2016 přihlašovanou pohledávkou. Za říjen až prosinec 2016 půjde o pohledávku za majetkovou podstatou. K tomuto závěru lze dospět, protože zákon o místních poplatcích obsahuje zvláštní pravidla pro přepočet poměrné výše místního poplatku ze psů – Srov. § 2 odst. 3 zákona o místních poplatcích, který mj. stanoví: „V případě držení psa po dobu kratší, než jeden rok se platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců.“ Dále je třeba obdobně použít i § 2 odst. 4 zákona o místních poplatcích, který mj. stanoví: „Při změně místa trvalého pobytu nebo sídla platí držitel psa poplatek od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém změna nastala, nově příslušné obci. Při změně místa trvalého pobytu nebo sídla platí pro výpočet poměrné výše poplatku obdobně odstavec 3.“ Pokud se tedy při změně místa trvalého pobytu postupuje obdobně podle § 2 odst. 3 zákona o místních poplatcích, lze i při změně jiného charakteru, kterou je rozhodnutí o úpadku, postupovat při určení konkrétní výše části místního poplatku ze psů, která se ještě bude uplatňovat přihláškou, analogicky podle § 2 odst. 3. Ve shora popsaném případě by se tedy za předpokladu, že by dlužník držel jednoho psa a sazba poplatku za psa a rok by činila 1 200 Kč, přihláškou pohledávky uplatňoval místní poplatek ze psů ve výši 900 Kč.

U poplatku za provoz systému nakládání s odpady bude situace podobná, nikoliv však zcela stejná. Stejně jako se u poplatku ze psů analogicky použilo ustanovení § 2 odst. 3 zákona o místních poplatcích, použije se pro poplatek za provoz systému nakládání s odpady ustanovení § 10b odst. 6 zákona o místních poplatcích, které zní takto: „V případě změny místa pobytu fyzické osoby, změny vlastnictví stavby určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinného domu nebo změny umístění podle odstavce 3 v průběhu kalendářního roku, se poplatek platí v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu, vlastnictví nebo umístění v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav k poslednímu dni tohoto měsíce.“ Na výše uvedeném příkladu, kdy by o úpadku bylo rozhodnuto dne 20. 9. 2016, by část místního poplatku připadající na září až prosinec 2016 byla pohledávkou za majetkovou podstatou, protože z § 10b odst. 6 zákona o místních poplatcích vyplývá, že je rozhodný stav k poslednímu dni měsíce, ve kterém nastala změna. Přihláškou pohledávky se potom bude uplatňovat část poplatku za provoz systému nakládání s odpady připadající na leden až srpen 2016. Zde je tedy vidět rozdíl oproti poplatku ze psů, u něhož bude část poplatku připadající na měsíc, kdy bylo rozhodnuto o úpadku, ještě přihlašovanou pohledávkou, kdežto u poplatku za provoz systému nakládání s odpady půjde o pohledávku za majetkovou podstatou.

Je ovšem otázkou, zda se lze při zjišťování, jaká část poplatku vyměřovaného na zdaňovací období se bude uplatňovat přihláškou a jaká část již bude pohledávkou za majetkovou podstatou, uchýlit k použití analogie. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá: „Krajský soud přitom neopomene dbát některých základních principů daňového práva (a veřejného práva obecně), které jsou v daných souvislostech relevantní, zejména principu legální licence a enumerativnosti státních pretenzí, principu právní a předvídatelnosti právní regulace, z nichž plyne zákaz analogie v neprospěch daňového subjektu a zásada, že v případě, že daňový zákon z důvodu své nejasnosti, nesrozumitelnosti či nepřesnosti nebo „mezery v zákoně“ umožňujte vícero rovnocenně přesvědčivých výkladů, je nutno použít takový z nich, který je vůči daňovému subjektu mírnější (neboť je věcí státu, aby formuloval své daňové zákony natolik jednoznačně, srozumitelně, přesně a úplně, aby minimalizoval výkladové nejasnosti v opačném případě by se jednalo o nepřípustnou libovůli zákonodárce).“[15]

Domnívám se, že výše popsané analogické použití § 2 odst. 3, 4 a § 10b odst. 6 zákona o místních poplatcích, není v rozporu se zásadou zákazu analogie v neprospěch daňového subjektu. Tato analogie totiž není ani ve prospěch ani v neprospěch daňového subjektu. K tomu lze však namítnout, že ku prospěchu daňového subjektu by mohl být výklad, podle kterého by pohledávka vyměřovaná na zdaňovací období byla vždy pohledávkou, kterou je nutno uplatnit přihláškou, a to na celé zdaňovací období (kalendářní rok), ve kterém byl zjištěn úpadek daňového subjektu. Pro daňový subjekt je totiž nejpříznivější takový výklad, dle kterého bude co možná největší část daňové pohledávky obce pohledávkou, kterou je nutno uplatnit přihláškou pohledávky, protože v insolvenčním řízení je pro daňový subjekt obecně výhodnější, aby jakákoliv pohledávka byla uplatněna přihláškou, a to z toho důvodu, že pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují kdykoliv po rozhodnutí o úpadku v plné výši,[16] což však neplatí o pohledávkách, které se uplatňují přihláškou pohledávky. Takový výklad však logicky neobstojí, protože dovedený ad absurdum by znamenal, že obec si má uplatnit svoje daňové pohledávky z místních poplatků vyměřovaných na zdaňovací období teoreticky až za nekonečně dlouhou dobu.

Navíc v případě poplatku za provoz systému nakládání s odpady z § 10b odst. 6 zákona o místních poplatcích vyplývá, že místní poplatek v konkrétní výši náleží konkrétní obci až tehdy, má-li k poslednímu dni určitého měsíce fyzická osoba v dané obci trvalý pobyt. Pokud by totiž trvalý pobyt změnila v průběhu měsíce, náležel by místní poplatek za měsíc, ve kterém ke změně trvalého pobytu došlo, jiné obci. To lze demonstrovat na následujícím příkladu: Fyzická osoba má trvalý pobyt v obci A. Úpadek fyzické osoby je zjištěn dne 19. 9. 2016. Od 20. 9. 2016 však dojde ke změně trvalého pobytu a nově má daná fyzická osoba trvalý pobyt v obci B. Poměrná část místního poplatku za září 2016 až prosinec 2016 tak v souladu s § 10b odst. 6 zákona o místních poplatcích náleží obci B. Obec B tedy v tomto případě získá pohledávku za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, protože jde o pohledávku, která vznikla po rozhodnutí o úpadku (úpadek byl zjištěn 19. 9. 2016, trvalý pobyt byl změněn o den později) a jde o daň, poplatek nebo jiné obdobné peněžité plnění. I tento příklad je konzistentní s výše uvedeným výkladem, že poměrná část poplatku za provoz systému nakládání s odpady až do měsíce předcházejícího měsíci, ve kterém bylo rozhodnuto o úpadku, se bude v insolvenčním řízení uplatňovat přihláškou pohledávky. U poplatku ze psů bude situace obdobná s tím rozdílem, že přihláškou pohledávky se uplatňuje poměrná část poplatku ze psů připadající na měsíc, ve kterém bylo rozhodnuto o úpadku, protože § 2 odst. 3 zákona o místních poplatcích mj. stanoví: „V případě držení psa po dobu kratší, než jeden rok se platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců.“ Na rozdíl od poplatku za provoz systému nakládání s odpady, kde je rozhodný poslední den v měsíci, je však u poplatku ze psů rozhodný první den v měsíci.

Výše popsaný výklad je po mém soudu jediným smysluplným výkladem, kterým lze zaplnit určitou mezeru v zákoně, kdy z pravidel obsažených v insolvenčním zákoně, potažmo v daňovém řádu, nelze jednoznačně určit, jaká část místních poplatků vyměřovaných na zdaňovací období bude přihlašovanou pohledávkou a jaká část bude již pohledávkou za majetkovou podstatou.

V praxi se někdy lze setkat s tím, že např. pohledávka z titulu nezaplaceného poplatku za provoz systému nakládání s odpady je považována za pohledávku za majetkovou podstatou tehdy, je-li splatná po rozhodnutí o úpadku. Takový výklad však nemá oporu v žádném ustanovení zákona o místních poplatcích, daňového řádu ani insolvenčního zákona. Splatnost pohledávky nijak blíže nesouvisí s jejím vznikem (snad kromě toho, že pohledávka musí prvně vzniknout, aby se vůbec mohla stát splatnou), a proto pouze na základě splatnosti místního poplatku nelze určovat, zda jde o pohledávku za majetkovou podstatou, nebo o pohledávku, kterou je nutno přihlásit.

Jak je vidět, je otázka určení okamžiku vzniku poplatkové povinnosti za současného právního stavu poměrně složitou. De lege ferenda tak lze navrhnout úpravu, která by tyto nejasnosti vyřešila např. tím způsobem, že by stanovila, že poměrná část poplatku ze psů a poplatku za provoz systému nakládání s odpady od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo rozhodnuto o úpadku poplatníka, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

Pro úplnost se lze ještě zamyslet nad pohledávkami z titulu poplatku za komunální odpad.[17] Zákon o odpadech stanoví, že „poplatníkem je každá fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad. Plátcem poplatku je vlastník nemovitosti, kde vzniká komunální odpad.“[18] Zákon již nevymezuje, na jaké zdaňovací období se poplatek za komunální odpad platí. Lze tudíž usoudit, že toto může stanovit obec v obecně závazné vyhlášce.

Podstatnější však je to, že „neuhradí-li poplatník plátci poplatek včas nebo ve správné výši, oznámí plátce tuto skutečnost obci, která na základě toho vyměří poplatek platebním výměrem.“[19] Z tohoto ustanovení vyplývá, že pohledávka obce z poplatku za komunální odpad je vyčíslena teprve tehdy, je-li vydán platební výměr. Bez platebního výměru totiž prakticky nelze v přihlášce pohledávky prokázat konkrétní výši neuhrazeného poplatku za komunální odpad, protože jednak nelze listinami doložit počet a objem nádob určených k odkládání odpadů připadajících na nemovitost, ve které bydlí poplatník, a jednak nelze také jednoduše prokázat, kolik dalších poplatníků bydlí v nemovitosti. Zákon o odpadech totiž kalkuluje s tím, že výše poplatku za komunální odpad se odvíjí právě od počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů připadajících na určitou nemovitost[20] a plátce zároveň poplatek rozúčtuje na jednotlivé poplatníky.[21] Insolvenční zákon zároveň vyžaduje, aby v přihlášce pohledávky byla uvedena konkrétní výše pohledávky.[22] Jinak než z platebního výměru však nelze přesnou výši neuhrazeného poplatku za komunální odpad připadajícího na určitého poplatníka zjistit.

Protože je v případě vymáhání neuhrazeného poplatku za komunální odpad v insolvenčním řízení nutno doložit příslušný platební výměr, bude se okamžik vzniku takové pohledávky odvíjet od právní moci platebního výměru. Pokud platební výměr nabude právní moci nejpozději den před rozhodnutím o úpadku, půjde o pohledávku, která se uplatňuje přihláškou pohledávky, jinak půjde o pohledávku za majetkovou podstatou.

Uplatňování pohledávek přihláškou pohledávky

Nejprve se budu věnovat uplatňování pohledávek, které vznikly před rozhodnutím o úpadku – tedy pohledávek, které je nutno uplatnit přihláškou pohledávky. Přihláška pohledávky se podává výhradně na formuláři zveřejněném Ministerstvem spravedlnosti na internetu.[23] Přihlášku pohledávky je nutno podat ve lhůtě, jinak se k nim nepřihlíží. Obecně činí lhůta k podávání přihlášek pohledávky 2 měsíce,[24] je-li ovšem s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů.[25]

Uvedení soudu, kterému je přihláška pohledávky určena, spisové značky insolvenčního řízení a vyplnění generálií dlužníka a věřitele by nemělo činit potíže. Prvním krokem při vyplňování informací o samotné pohledávce je zvolení, zda jde o pohledávku nezajištěnou, nebo zajištěnou. Pokud se jedná o pohledávku nezajištěnou, je možné též přihlašovat hromadnou pohledávku. Hromadnou pohledávku je ovšem vhodné přihlašovat pouze tehdy, jedná-li se o pohledávku vzniklou ze stejného důvodu (např. pohledávka z titulu poplatku za provoz systému nakládání s odpady za jednotlivá zdaňovací období). Pokud obec přihlašuje pohledávky z titulu různých poplatků, lze doporučit, aby takové pohledávky byly přihlášeny jako samostatné dílčí pohledávky.

Jako důvod vzniku pohledávky se pak uvádí např. „poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů platí za rok 2015“ apod. Pokud obec platebním výměrem zvýšila poplatek až na trojnásobek postupem podle § 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích, uvede se toto zvýšení poplatku do kolonky pro příslušenství pohledávky.

Obecně platí, že pokud je k přihlášce pohledávky přikládán platební výměr, měl by být opatřen doložkou právní moci (a případně vykonatelnosti), jinak se obec vystavuje možnosti popření pohledávky co do pravosti a výše ze strany insolvenčního správce. Pokud již byl vydán platební výměr, ale tento ještě nenabyl právní moci, lze pohledávku přihlásit jako podmíněnou nabytím právní moci platebního výměru. To však platí pouze u příslušenství poplatku, jehož vznik je vázán právě na vydání platebního výměru.[26] Pokud jde o poplatkovou povinnost samotnou, tato vzniká v návaznosti na určitou právní skutečnost, jak bylo uvedeno výše. Pro přihlašování takové poplatkové pohledávky to potom znamená, že jistina poplatku bude vždy pohledávkou nepodmíněnou, kdežto příslušenství (sankční zvýšení poplatku podle § 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích) může být i pohledávkou podmíněnou nabytím právní moci platebního výměru. V takovém případě je ale nutné příslušenství přihlásit jako samostatnou dílčí pohledávku, protože formulář přihlášky pohledávky neumožňuje přihlásit jednu dílčí pohledávku jako zčásti podmíněnou a zčásti nepodmíněnou.

Dále se ve formuláři přihlášky pohledávky uvádí, zda jde o pohledávku podřízenou, nebo nepodřízenou, peněžitou, nebo nepeněžitou a zda je pohledávka v cizí, či české měně. Z povahy věci budou vždy daňové pohledávky obcí nepodřízené (podřízená pohledávka je např. ta, která se podle smlouvy uspokojuje až po uspokojení jiné pohledávky), peněžité a budou vyjádřeny v české měně. V přihlášce pohledávky je též třeba označit datum její splatnosti pohledávky a také výši, ve které je splatná k tomuto datu.

Konečně, pokud je příslušný platební výměr vykonatelný, označí se i vykonatelnost platebního výměru, v jaké části je pohledávka vykonatelná a do příslušné kolonky se uvede i přesné označení platebního výměru údaji o tom, kdo ho vydal, kdy byl vydán a jaké má číslo jednací.

Jestliže je pohledávka z místního poplatku pohledávkou zajištěnou – v úvahu přichází zajištění zástavním právem zřízeným z rozhodnutí správce daně podle daňového řádu.[27] V takovém případě je v přihlášce pohledávky v kolonce 16 (Důvod) uvést rozhodnutí, kterým bylo zástavní právo zřízeno, dále se v kolonce 17 přesně označí majetek, ke kterému se zástavní právo váže, a nakonec se uvede i datum vzniku zástavního práva (v kolonce 18). Pokud věřitel v insolvenčním řízení opomene přihlásit zajištění svojí pohledávky, považuje se jeho pohledávka za nezajištěnou, a ztrácí tak právo na oddělené uspokojení ze zpeněžení předmětu zajištění, které by jinak měl.[28] Zajištěný věřitel může významným způsobem ovlivňovat správu, a hlavně způsob zpeněžení zajištění věci, a to udělením pokynu insolvenčnímu správci.[29]

Pokud jde o přílohy, je třeba doložit všechny listiny, kterých se věřitel dovolává. V případě daňových pohledávek obcí půjde nejčastěji o platební výměry. I když není nutné přikládat obecně závazné vyhlášky obcí, ze kterých poplatková povinnost vyplývá, protože tyto jsou zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup,[30] lze doporučit, aby byly k přihlášce pohledávky přesto přiloženy, což insolvenčnímu správci usnadní přezkum pohledávek.

Přihlášku pohledávky za obec podepisuje starosta, který obec zastupuje navenek.[31] Přihlášku pohledávky lze poslat buď v listinné podobě, nebo datovou zprávou do datové schránky či na e-mail podatelny příslušného insolvenčního soudu (ePodatelna Ministerstva spravedlnosti se v praxi takřka nevyužívá). Pokud je přihláška pohledávky podávána elektronicky, připojí se k přihlášce pohledávky elektronický podpis starosty. Pokud starosta žádný elektronický podpis nemá, lze přihlášku pohledávky přesto poslat elektronicky (bez elektronického podpisu), avšak pouze datovou schránkou.[32]

Uplatňování pohledávek za majetkovou podstatou

Pokud je daňová pohledávky obce pohledávkou za majetkovou podstatou, nebude se v insolvenčním řízení uplatňovat přihláškou pohledávky. Uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou se nezasílá insolvenčnímu soudu, nýbrž tzv. osobě s dispozičním oprávněním, přičemž se o uplatnění takové pohledávky vždy vyrozumí insolvenční správce.[33] Vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nemá speciální formulář, avšak má náležitosti stanovené jednacím řádem pro insolvenční řízení. Mezi tyto náležitosti patří:

● označení „Vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň“,

● označení insolvenčního soudu a spisovou značku, pod níž je insolvenční řízení vedeno,

● označení dlužníka,

● označení věřitele včetně adresy pro doručování, pokud je odlišná od bydliště nebo sídla věřitele,

● bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky,

● údaje, zda pohledávka či její část je vykonatelná,

● údaj o povaze pohledávky, h) údaj o výši pohledávky,

● seznam příloh,

● údaje o osobě, která vyrozumění podepsala, jde-li o osobu odlišnou od osoby věřitele,

● datum a podpis.[34] 

 Osobou s dispozičním oprávněním, u níž se pohledávka za majetkovou podstatou uplatňuje, je:

● dlužník v době do rozhodnutí o úpadku,

● dlužník v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku,

● insolvenční správce v době od prohlášení konkursu,

● dlužník v době od povolení reorganizace a

● dlužník v době od povolení oddlužení.[35] 

Jak již bylo zmíněno výše, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku.[36] Není tudíž třeba čekat na rozvrh (v konkursu), nebo na pravidelné měsíční splátky, které jsou věřitelům insolvenčním správcem distribuovány v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře. 

Závěr

V tomto článku byla vysvětlena kritéria, podle kterých se určuje, jestli je daná daňová pohledávka pohledávkou za majetkovou podstatou, nebo pohledávkou, která se uplatňuje přihláškou. Z předchozího textu vyplynulo, že zejména u poplatku za provoz systému nakládání s odpady a poplatku ze psů není určení okamžiku vzniku poplatkové povinnosti za současného právního vztahu ničím, co by bylo možné bez pochybností dovodit přímo z textu zákona. Správné určení tohoto okamžiku je však klíčovým pro rozhodnutí, zda se pohledávka bude uplatňovat přihláškou pohledávky, nebo jako pohledávka za majetkovou podstatou. Dále byly shrnuty základní postupy, které by se obecně při uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení měly dodržovat. 

Autor je advokátním koncipientem a doktorandem na Katedře finančního práva a národního hospodářství Právnické fakulty Masarykovy univerzity.