Trestněprávní aspekty virtuálních měn

autor: Mgr. Lenka Náhlovská
publikováno: 01.03.2018

Virtuální měna je fenoménem, který až donedávna nebyl legislativně uchopen, ovšem praxe, zejména ta internetová, ho znala výborně. Veřejnost si pod pojmem virtuální měny zpravidla představí Bitcoin, ti, kteří se pohybují ve finančním sektoru, možná navíc znají Litecoin, či CzechCrownCoin.

Ve světě je v současnosti dostupných více než 540 druhů virtuálních měn.^[1] Definice virtuální měny byla poprvé do českého právního řádu zavedena novelou provedenou zákonem č. 368/2016 Sb.  Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (dále jen „AML zákon“^[2]) tedy v současné době obsahuje v § 2 odst. 1 písm. l definici virtuální měny, kterou označuje za elektronicky uchovávanou jednotku bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta a která není peněžním prostředkem podle zákona o platebním styku, ale je přijímána jako platba za zboží nebo služby i jinou osobou odlišnou od jejího emitenta. Definice je velice široká, zahrnout se pod ní dá veliká řada způsobů placení. AML zákon reflektuje možnost používání virtuálních měn a zavádí v souvislosti s jejich užíváním celou řadu nástrojů, o kterých je rámcově pojednáváno dále v tomto článku.

Cílem článku je nastínění možných problémů spojených s prudkým nárůstem používání virtuálních měn, jejich anonymitou a neregulovaností. Virtuální měny jsou fenoménem moderní doby, nástrojem kyberkriminality, ale zároveň i prostředkem usnadnění internetového obchodu, jednoduchým nástrojem pro mezinárodní platby (levnější a rychlejší přeshraniční platby, jejich univerzalita). Pokud je cílem státu podporovat ekonomiku, ale zároveň co nejvíce zabraňovat trestné činnosti, bude v budoucnu nutné legislativně reagovat na růst popularity virtuálních měn, tedy ne jen pro účely AML zákona. Jak se zdá, vykročila česká legislativní praxe správným směrem.

Co je virtuální měna

Název virtuální měna může řadu lidí přivést na mylnou domněnku, že snad jde o mezinárodně uznávanou měnu existující pouze ve virtuálním prostředí. Takový název je ovšem zavádějící. Bitcoiny a obdobná internetová platidla nejsou měnou v pravém slova smyslu. Měna je státem stanovený druh platidla, který je na daném území užíván pro platební styk. Měna je poté chráněna tímto zákonem a dalšími předpisy, její ochrana je zajištěna i několika skutkovými podstatami zavedenými v šesté hlavě zvláštní části trestního zákoníku.^[3] Virtuální měna kvůli absenci této zákonné deklarace nesplňuje požadavek pro to, aby šlo o měnu de iure, i když může naplňovat některé základní funkce měny.^[4] Rozlišovat musíme také peníze elektronické, jakkoliv mohou tyto dva fenomény splývat. Definici elektronických peněz nalezneme v § 4 zákona č. 284/2009 Sb. o platebním styku (dále jen ZPS), který stanovuje, že elektronické peníze jsou v podstatě elektronicky uchovávaná pohledávka, která je vydána proti přijetí peněžních prostředků a je přijímána někým jiným, něž kdo ji vydal. Zákon dále stanovuje podrobnější podmínky pro to, aby byla tato definice naplněna. Virtuální měna nesplňuje hned dva požadavky ZPS, tedy § 4 odst. 1 písm. a) - virtuální měna nepředstavuje pohledávku vůči jejímu vydavateli a § 4 odst. 1 písm. c) - není vydávána oproti přijetí peněžních prostředků. Zaměstnanci České národní banky v odpovědi na otázku, zda je potřeba její povolení k obchodování či směně Bitcoinů, vymezili vztah virtuální měny k jednotlivým finančněprávním předpisům s tím, že nejen že virtuální měna není v žádných z těchto zákonů definována, ale nepodléhá tudíž ani žádnému dozoru ze strany České národní banky.^[5]  „Směnárenské“ služby v oblasti nákupu a prodeje virtuálních měn poskytuje celá řada provozovatelů, např. Bitstock či Simplecoin, kteří nejsou regulováni ani dozorováni žádným příslušným orgánem veřejné moci. 

Abychom ovšem nezůstávali jen u negativního vymezení, lze virtuální měnu laicky definovat jako elektronické platidlo vydané bez závislosti na státní moci či centrální bance, které je uznávané a směnitelné za legální měnu pouze na základě rozhodnutí soukromého subjektu. Virtuální měny tedy nejsou kontrolovány centrálně státem.

Virtuální měny nejsou všechny stejné a je tedy nutné si je alespoň v základním ohledu rozdělit do několik kategorií. Zaprvé je třeba zmínit, že existují virtuální měny, které jsou vyměnitelné za reálné peníze (jako např. Bitcoin), se kterými se běžně obchoduje, v některých případech vznikají i bankomaty na jejich směnění za reálnou měnu. Druhou kategorií jsou virtuální měny nevyměnitelné, uzavřené, jde o virtuální měny z prostředí počítačových her apod. Druhé a zásadní dělení je na základě toho, zda je daná virtuální měna vydávána jedinou autoritou (E-gold, Liberty Reserve atd.), která její vydání kontroluje, nebo je takzvaně decentralizovaná (Bitcoin, LiteCoin apod.).[6] Decentralizace virtuální měny spočívá v tom, že databáze (nazývaná blockchain), ve které jsou zaznamenávány transakce s virtuální měnou, je uložena na mnoha počítačích zároveň. Tyto počítače společně ověřují, uchovávají a mění obsah databáze, a nikdo tak nad ním nemá monopol. [7]

Virtuální měny fungují jako platidlo na celé řadě platforem, zejména v internetových obchodech. Praktický způsob těžení virtuální měny, jejího uchovávání a nákupu podrobně popsal v literatuře dostupné v českém prostředí například František Broza.^[8] Základní princip fungování virtuální měny souvisí s několika základními pojmy, především pak v definicích subjektů, které s virtuální měnou zacházejí. Pro účely zkoumání trestněprávních aspektů virtuálních měn jsou základními subjekty při jejich obchodování zejména uživatel (reálně nakupuje výměnou za virtuální měnu, popřípadě s virtuální měnou na vlastní účet spekuluje), „směnárník“ (osoba, zpravidla instituce, která poskytuje služby spojené s výměnou virtuální měny za měnu reálnou, popřípadě za jiné virtuální měny apod.), a konečně správce peněženky (uživatel může, místo toho, aby si svou peněženku virtuálních měn uchovával na vlastním úložišti, může využít služeb poskytovatele digitální peněženky, dostupné skrze webové stránky či mobilní aplikaci. Takový poskytovatel pak externě ukládá někdy i velice značné sumy peněz.). Může se jednat o korporaci, skupinu lidí či jednotlivce, často je jejich identita neznámá (příkladem může být Bitcoin).^[9]

Legislativní úprava virtuální měny

Finanční analytický úřad

Finanční analytický útvar Ministerstva financí poprvé reagoval na možnost zneužívání virtuální měny jako nástroje trestné činnosti, když v září roku 2013 vydal metodický pokyn o přístupu povinných osob k digitálním měnám. Finanční analytický útvar v tomto metodickém pokynu požaduje, aby byla každá transakce s virtuální měnou přesahující 15 000 Kč oznámena jako podezřelý obchod s odůvodněním, že: „s ohledem na anonymitu uživatelů a další podmínky těchto „služeb“ je používání měny tohoto typu z hlediska opatření proti praní peněz a financování terorismu třeba považovat za velmi rizikové.“^[10] Ke dni 25. 9. 2017 byl však rozhodnutím ředitele Finančního analytického úřadu^[11] metodický pokyn zrušen. K tomu sdělila Michaela Katolická,^[12] že „virtuální měny, resp. transakce s nimi uskutečňované, dosáhly od té doby úplně jiných rozměrů a hrozilo, že FAÚ bude zahlcen oznámeními, která ve většině případů byla podezřelá pouze z toho důvodu, že šlo o virtuální měnu, ale ve skutečnosti šlo o standardní legální operace s virtuální měnou.“ Jako náhrada za metodický pokyn, který zakotvoval rizikovost transakcí s virtuální měnou, má sloužit nová definice virtuální měny v AML zákoně.

AML zákon

Popularita virtuálních měn již donutila státní orgány reagovat, a to i legislativně, na vývoj těchto prostředků v praxi. Zavedení definice do AML zákona je pouze jednou z mnoha změn, ať již připravovaných, nebo již zavedených. Česká legislativa v tomto ohledu značně reflektuje úpravu unijní. Na půdě Evropské unie vznikla tzv. IV. AML směrnice, která členským státům mimo jiné stanovuje povinnost zakotvit povinnost obchodníků s virtuálními měnami nahlašovat podezřelé obchody apod. Připravovaná je v současnosti její revize, která počítá s přísnější regulací virtuálních měn, tedy nejen pro účely AML.

Dle § 2 odst. 1 písm. l AML zákona je každá osoba poskytující služby spojené s virtuální měnou označena za tzv. povinnou osobu. Označení za povinnou osobu v AML zákoně s sebou nese celou řadu povinností, které musí daná osoba dodržovat, například povinnost identifikace, povinnost vedení evidence, informační povinnost, povinnost hodnocení rizik, zavedení systému vnitřních zásad sestávajícího ze strategií a postupů vnitřní kontroly a komunikace, oznámit podezřelý obchod a další povinnosti. Při nesplnění povinností stanovených v AML zákoně hrozí povinné osobě pokuta uložená v přestupkovém řízení, a to v některých případech až do výše
10 000 000 Kč.

Reflexe virtuálních měn v zahraničí

Vzhledem k harmonizaci daného tématu na půdě Evropské unie lze očekávat přinejmenším podobný postup v rámci dalších členských států. Celosvětovým trendem jsou spíše úvahy o nutnosti regulace virtuálních měn, i když bylo vypuštěno i několik zpráv o jejich údajných zákazech. Například médii proběhla zpráva o zákazu Bitcoinů v Číně, která měla za následek prudký pokles jeho ceny. V Číně však zákaz obchodování s Bitcoiny původně platil pouze pro banky. Čína v současnosti opravdu obchodování s kryptoměnami zakázala, efektivita takového postupu je ovšem nejasná.^[13] K podobnému způsobu regulace virtuálních měn, jako je tomu v EU, přistoupilo například Japonsko.^[14]

Právní povaha virtuální měny

Již v úvodu článku je upozornění na fakt, že jediná definice virtuální měny, kterou lze nelézt v českých právních předpisech, je negativní, tedy definuje virtuální měnu jako něco, co je přijímáno jako protihodnota za zboží nebo služby, ovšem není to platební prostředek, navíc je tato definice zavedena pouze pro účely AML zákona. Z toho důvodu je třeba znát skutečnou právní povahu virtuální měny.  Pokud nejde o institut finančního práva, ovšem jde o prostředek směny, připadá nejlogičtější obrátit se v tomto ohledu na právo občanské. K tomu poslouží široká definice věci obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku. Virtuální měna je odlišná od osoby a potřebě lidí slouží zcela jistě. Nespadá ani pod negativní výčet objektů, které občanské právo za věc nepovažuje. Vzhledem k virtuální povaze jde o nehmotnou věc, která existuje pouze jako právo vyjádřené digitálně.

Tento aspekt virtuální měny je rozebrán dále v tomto článku. Jak jeho název napovídá, bude se zaměřovat pouze na trestněprávně významné aspekty a odhlédne od dalších velice zajímavých témat, jako je možnost zdanění virtuálních měn, závazkové vztahy vznikající při obchodu s nimi, či dokonce téma občanskoprávní odpovědnosti jejich používání. 

Trestněprávní aspekty virtuálních měn

Vzhledem k virtuální povaze budou virtuální měny, označované také jako kryptoměny, zkoumány zejména v rámci odvětví kriminologie zabývajícím se kybernetickou kriminalitou. Jde o poměrně specifickou a zaměřenou část kriminologie se svébytnými prvky a trendy, a to jak v odhalování, tak v dynamice. Vypůjčím si na tomto místě poměrně stručnou a jasnou definici kybernetické kriminality autora Jana Koloucha. Dle jeho závěrů lze nejpřiléhavěji definovat tento typ kriminality jako jednání, namířené proti počítači, případně počítačové síti, nebo jako jednání, při němž je počítač použit jako nástroj pro spáchání trestného činu.^[15]

Již v roce 2014 EUROPOL vyzýval k tomu, aby členské státy EU poskytly vyšetřovacím orgánům větší pravomoci, které jim umožní snáze odhalovat pachatele, kteří využívají kryptoměny k páchání trestné činnosti na internetu. Speciálně je upozorňováno právě na praní špinavých peněz.^[16]  V opačném smyslu se vyjádřil Michal Vodrážka, pracovník České národní banky, podle kterého nebudou větším organizacím objemy transakcí s virtuálními měnami, konkrétně Bitcoiny, stačit pro legalizaci výnosů z jejich trestné činnosti.^[17] Skutečně velké mezinárodní organizace budou k legalizaci svých výnosů využívat pravděpodobně mnohem více prostředků, například pro ten účel založené korporace apod. Virtuální měny však již figurovaly v některých velikých kauzách praní špinavých peněz, přičemž jednu z nich autorka rozebírá níže v tomto článku. Přesto není správné z toho důvodu virtuální měny legislativně ignorovat, už kvůli jejich kriminálnímu potenciálu. Dále je v článku rozebráno několik aspektů virtuálních měn využívaných při páchání různých typů trestné činnosti.

Drogová a mravnostní kriminalita

Anonymita plateb spojená s virtuálními měnami umožňuje pachatelům nakoupit přes internet řadu ilegálního zboží. Vedle celé řady drog lze získat anonymní přístup k nelegální pornografii či zbraním. K uskutečňování takového obchodu využívají pachatelé trestné činnosti tzv. Darknet. Jde o internetovou síť, která šifruje všechna spojení a tím v podstatě zajišťuje anonymitu jejích uživatelů.^[18]

Nákup drog prostřednictvím sítě Darknet, zaplacených Bitcoiny, ostatně není pro českou právní praxi jen nějakým konstruktem. Nejvyšší soud dokonce již rozhodoval případ, kdy si obviněný objednal amfetamin prostřednictvím internetového „tržiště“ Silk Road, zaplatil za něj Bitcoiny a odhalen byl jen díky tomu, že balíček zastavila celní služba. Množství drog v balíčku nebylo nijak veliké, proto Obvodní soud pro Prahu 6 i Městský soud v Praze obžalobu neprojednaly, nýbrž jí pouze postoupily Úřadu městské části Praha 6 k projednání věci jako přestupek s odůvodněním, že množství látky v balíčku bylo menší než malé. Nejvyšší soud s touto argumentací nesouhlasil, naopak zdůraznil, že jednání obviněného rozhodně nelze bagatelizovat, neboť zapadá do širšího rámce nových trendů v rozvoji nelegálního obchodu s drogami, který se projevuje i v mezinárodním měřítku.^[19]

Nákup zboží přes internet, speciálně v oblasti Darknetu, je téměř nezjistitelný. Trestný čin se v tomto případě podaří odhalit pouze náhodou, pokud zásilku zadrží celníci, nebo soused uvidí, co se v ní nachází a vylíčí dané skutečnosti policii. I proto takové jednání zhodnotil Nejvyšší soud jako společensky škodlivé.^[20]

Tržiště Silk Road nezprostředkovávalo jen obchod s drogami, ale také se zbraněmi, kradeným softwarem, nelegálně získanými údaji, falešnými průkazy totožnosti apod.^[21] Anonymitu nákupů přes tento specifický obchod zajišťoval také způsob plateb, hlavně pomocí Bitcoinů. Silk Road byl již uzavřen, ale můžeme se jen dohadovat, kolik dalších obchodů operuje podobným způsobem v prostředí Darknetu.^[22]

Nemusíme ovšem chodit za hranice, abychom objevili provozovatele internetového drogového obchodu, který si za své zboží nechává platit Bitcoiny. Ústavní soud rozhodoval vazební věc v případě, kdy obviněný „v období od 26. ledna 2013 do 30. listopadu 2013 provozoval internetový obchod, který vytvořil za účelem zprostředkování prodeje různého zboží či služeb, především návykových látek uvedených v přílohách č. 1 až 7 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek, aniž by disponoval povolením k zacházení s takovými látkami, přičemž za zprostředkování jednotlivých plateb v tomto internetovém obchodě získával provize v podobě digitální měny bitcoin (dále jen "BTC"), které byly zasílány na transportní bitcoinovou adresu obviněného, čímž do 29. listopadu 2013 za zprostředkování jednotlivých obchodů s návykovými látkami obviněný získal nejméně 1 173 BTC, odpovídající dle měnového kurzu, v době jednotlivých obchodů, částce nejméně 5 233 718 Kč.“^[23]

Legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu

Pro vytvoření představy, jakým způsobem lze ve velkém množství prát špinavé peníze pomocí kryptoměny lze poukázat na dobře známou americkou kauzu Liberty Reserve. Tato kauza byla nazývána jako největší případ praní špinavých peněz v americké historii. Liberty Reserve, jako provozovatel služeb spojených s virtuálními měnami, umožňoval jeho uživatelům převádět peněžní prostředky bez jakéhokoliv ověřování jejich původu. K vytvoření účtu na jejich webových stránkách postačovalo jméno, email a datum narození, přičemž tyto údaje nebyly nikdy dostatečně prověřeny. Peníze vložené na účty u Liberty Reserve byly převedeny do virtuální měny, a to za jednoprocentní poplatek pro zmíněného poskytovatele. Možnost využití těchto služeb k praní špinavých peněz nebo financování terorismu spočívá zejména v umožňování obchodních vztahů bez osobního styku (anonymita), krytí pro skutečného iniciátora a příjemce transakce, rychlosti transferu (v rámci celého světa, protože de facto postačí přístup k internetu), nebo nemožnosti sledovat uskutečněnou transakci.^[24]

Otázkou tedy zůstává, zda se na české kriminální scéně objeví také takto veliký byznys postavený na poskytování služeb spojených s převody virtuálních měn a zda bude také v takovém rozsahu zneužíván k praní špinavých peněz. V Českém právním prostředí se již našel případ legalizace výnosů z trestné činnosti za využití nákupu virtuální měny Bitcoin, šlo ovšem v porovnání s kauzou Liberty Reserve o nepatrné částky.^[25]

Pokud jde o druhou, poměrně citlivou otázku, a to využití virtuálních měn k financování teroristických skupin, není v České republice prozatím o takové situaci veden žádný známý případ. FATF ovšem upozorňuje na to, že se virtuální měny ocitly na hledáčku mezinárodních zločineckých organizací. Jako příklad uvádí odsouzeného Ali Shukri Amina, který přes svůj Twitterový účet snažil vytvořit bezpečný systém financování Islámského státu, za použití právě virtuálních měn. Odhaleny byly již i případy nákupu zbraní za pomoci virtuálních měn.^[26]

Trestný čin ohrožování oběhu tuzemských peněz

Odmítání tuzemských peněz je v rozporu s požadavkem § 5 odst. 1 zákona č. 136/2011 Sb.
o oběhu bankovek a mincí. Sankci za takové jednání je stanovena trestním zákoníkem, jde
o trestný čin ohrožování oběhu tuzemských peněz, přičemž konkrétní skutkovou podstatu nalezneme v §239 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Za neoprávněné odmítání tuzemských peněz hrozí trest odnětí svobody ve výměře až šesti měsíců, či trest zákazu činnosti nebo propadnutí věci. K takovému odmítnutí může dojít v jakémkoliv případě platby v penězích na našem území, pokud k odmítnutí neexistuje zákonná výjimka.

S virtuální měnou tato skutková podstata souvisí zejména v případech, kdy vzniknou podnikatelské projekty, které jako platbu přijímají pouze virtuální měnu jako platidlo. Není tedy možné u nich zaplatit za požadované zboží či služby českými penězi (hotovostně ani bezhotovostně). Přitom na území České republiky platí povinnost každého přijímat platby v českých korunách (§ 5 odst. 1 zákona č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí). Podle autorce dostupných informací doposud nedošlo k odsouzení žádného subjektu, a to ani osoby fyzické, ani osoby právnické za přijímání plateb v podobě kryptoměn (za současného vyloučení přijetí platby v tuzemské měně).

Jedním z vysvětlení by mohla být skutečnost, že za naplnění této skutkové podstaty nebyly ještě v nedávné minulosti postihovány právnické osoby. Ty nemohly být za trestný čin ohrožování oběhu tuzemských peněz odpovědné, a to až do novely provedené zákonem č. 183/2016 Sb., která zásadním způsobem změnila výčet trestných činů, za jejichž spáchání lze trestní odpovědnost právnické osoby vyvozovat. Dalším důvodem by mohla být jedna ze základních zásad trestního práva, která říká, že trestní odpovědnost lze vyvozovat až jako poslední prostředek státní represe, pokud nepostačí postih podle jiného právního předpisu a čin není pro společnost škodlivý natolik, aby byl trestní postih v konkrétním případě nutný.[27] Petr Kotáb^[28] v této souvislosti zmiňuje, že je to výsledek současné liberální praxe v oblasti úpravy náhražek peněz a těchto alternativních způsobů plateb obecně.

Subjekty přijímající kryptoměny jako výlučné platidlo v některých případech dávají možnost si krymtoměnu za tuzemské peníze pořídit a zaplatit s ní. K obchodování s kryptoměnami však dochází v čím dál větším měřítku a při neexistenci přiměřené regulace ze strany státu je v budoucnu možné předpokládat i postih za trestný čin ohrožování oběhu tuzemských peněz.

Ochrana virtuálních měn trestním právem

Pokud odhlédneme od virtuální měny jako nástroje sloužícího k páchání trestné činnosti, vzhledem k jeho právní povaze jako nehmotné věci, je třeba uvažovat nad možností, že se virtuální měna stane předmětem trestné činnosti.

V případě jejího užívání je nutné také dbát o její ochranu, neboť prostředí internetu nabízí mnoho způsobů útoku na úložiště virtuální měny (tzv. peněženku), kterými může pachatel odcizit poměrně velkou sumu peněz. Peněženka je prostředek (softwarová aplikace nebo jiný mechanismus, peněženka může být v podobě jedinečného klíče vytištěna i na kousku papíru) pro uchovávání, ukládání a přenos virtuální měny.[29] Virtuální měna se tak může stát předmětem trestného činu krádeže (vniknutím do peněženky může být odcizen soukromý klíč, k virtuálním měnám v peněžence uložených), podvodu či zpronevěry (při využívání služeb poskytovatelů peněženek může dojít ke zpronevěře prostředků v peněženkách uchovávaných), a to ve spojení s trestnými činy počítačové kriminality obsažené v § 230 až 232 trestního zákoníku.

Význam pro trestní řízení

Tento článek si neklade za cíl rozbor všech aspektů trestního řízení, které se mohou v případě trestné činnosti spojené s virtuálními měnami naskytnout. Upozorňuje však na několik aspektů, které by neměly být v souvislosti s tímto tématem přehlíženy. Zejména jde o otázku příslušnosti soudu k projednání věci, ve které byla využita či napadena virtuální měna, která je de facto uložena na internetovém úložišti a nemusí být fyzicky přítomna v jednom počítači.

Nejvyšší soud tak prozatím judikoval ve věci objednání drog z internetového obchodu SilkRoad, že místně příslušným soudem bude ten, do jehož obvodu byla zásilka drog adresována. A to také kvůli tomu, že objednána byla z přenosného notebooku.^[30] Místo spáchání trestné činnosti bude tedy v řadě případů těžko zjistitelné. Nebude proto divu, pokud se mnohdy nepodaří zjistit vůbec a místně příslušným soudem bude ten, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, nebo v poslední řadě soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo, a to podle § 18 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen trestní řád).

Zajímavé, možná dokonce kontroverzní, se jeví usnesení Ústavního soudu, které bylo zmíněno již v souvislosti s drogovou kriminalitou. Ústavní soud v této věci neřešil otázky kvalifikace skutku, ani se detailně nezaobíral způsobem, jakým pachatel provozoval svůj internetový drogový obchod. Ústavní stížnost podal obviněný z důvodu, že byl, dle jeho názoru, vzat do vazby bez zákonného důvodu. Ústavní soud judikoval, že pachateli „s ohledem na jeho schopnosti a znalosti z oblasti počítačové techniky - a s ohledem na poznatek, že stěžovatel nadále má disponovat významnou částkou BTC - postačuje počítač a připojení k síti internet, je možné zabránit pouze prostřednictvím institutu vazby, neboť jiné v úvahu přicházející náhradní instituty nejsou s to dostatečně zajistit, že stěžovatel nebude v trestné činnosti případně pokračovat.“^[31] I tento výklad je ovšem nutné chápat úzce, v konkrétním vztahu k projednávané věci. To, že bude k trestné činnosti využívána tímto nebo obdobným způsobem virtuální měna, by nemělo znamenat automatickou možnost vzetí obviněného do vazby.

Na posledním místě nastíním další procesněprávní aspekty virtuálních měn, a to možnost jejich zajištění jednak pro důkazní účely, nebo jako výnos z trestné činnosti. Jak již vyplynulo z předchozí analýzy virtuální měny, jedná se o věc nehmotnou, která tedy bude dle této své povahy zajištěna dle §79a trestního řádu. Bude se k nim vztahovat povinnost k předložení nebo vydání věci, popřípadě bude virtuální měna odňata postupem stanoveným v trestním řádu.^[32] Jak je ovšem technicky možné zajistit účet obsahující virtuální měny? Vzhledem k zatím nízké míře gramotnosti o tomto problému mezi orgány činnými v trestním řízení zatím neexistuje sjednocený postup zajištění kryptoměn. V rámci interního postupu Policie ČR existuje metodické doporučení č. PPR-22511/ČJ-2014-990340[33], které je ovšem dle Adama Omasty, vrchního komisaře Národní protidrogové centrály a specialisty právě v oblasti kybernetické kriminality, velice zastaralé a neobsahuje aktuální informace, spojené s reálnými problémy vznikajícími při potřebě zajištění virtuální měny pro účely trestního řízení.

Závěr

Výše nastíněné problémy spojené s virtuální měnou slouží zejména k reflexi toho, jak málo vlastně o tomto moderním fenoménu víme. Kriminální potenciál má přitom poměrně veliký, a proto je důležité reflektovat specifika virtuální měny do právní praxe. Po vzoru AML zákona bude třeba upravit některé problémy související s virtuální měnou tak, aby orgány činné v trestním řízení mohly účinněji zasahovat v případech výše nastíněných. Rozhodně nelze ale přistupovat k transakcím s virtuálními měnami tak, že budou automaticky označeny za rizikové, popřípadě uvažovat nad jejich zákazem obecně. Důležité je pouze přesně definovat, jaká jednání s virtuálními měnami budou podléhat centralizovanému dozoru a jakým způsobem bude vynucována transparentnost jejich uživatelů. K určitému legislativnímu uchopení virtuálních měn by mělo dojít zejména z důvodu právní jistoty subjektů, které s virtuálními měnami nakládají.

Česká národní banka bude možná v budoucnu měnit svou liberální politiku, díky které je virtuální měna v jakési šedé zóně a nedaří se činnosti s ní spojené řádně regulovat. Otázkou tedy zůstává, zda orgány veřejné moci budou schopné na tento fenomén zareagovat včas, nebo zda se naplní předpověď některých jejich představitelů a virtuální měny se nestanou hrozbou, ale pouze v podstatě neškodným platebním a investičním nástrojem.

Autorka je studentkou doktorského studia na katedře trestního práva PF UK

Tento text byl zpracován v rámci projektu studentského vědeckého výzkumu „Finance a informační technologie jako hybatelé právní regulace v zemích Evropské unie a jejich trestněprávní aspekty“ realizovaného v letech 2017 – 2019 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, SVV 260 360/2017.