oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Trestání advokátů podle věcného záměru civilního řádu soudního

autor: JUDr. Lukáš Duffek
publikováno: 04.03.2019

Věcný záměr nového civilního řádu soudního je na světě. Většina odborných debat se zaměřuje na témata, která na první pohled zavádějí největší změny oproti stávajícímu právnímu stavu. Diskusi rozpoutalo zejména nové pojetí dovolání jako řádného opravného prostředku a také značné rozšíření advokátního přímusu. Ke škodě věci jsou přitom opomíjeny další důležité instituty, mezi něž patří i změněná koncepce stávajících pořádkových opatření do podoby pořádkového trestu a trestu pro svévoli, které jsou už v návrhu výslovně vztahovány i na advokáty.

Dosavadní právní úprava umožňuje v § 53 o. s. ř. uložení pořádkového opatření v podobě pořádkové pokuty až do výše 50 000 Kč. Zákon předpokládá uložení pokuty zejména v případech, kdy se účastník řízení, obecný zmocněnec nebo právní zástupce dopustí deliktního jednání v podobě narušování a ztěžování průběhu řízení, např. pokud se osoba nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne jeho příkazu, jakož i tomu, kdo ruší pořádek nebo učinil hrubé a urážlivé podání. Na advokáty a jejich vystupování před soudem jsou pak kladeny ještě mnohem vyšší požadavky, jelikož z povahy jejich činnosti je zřejmá vyšší míra erudice a je předpokládána vysoká míra profesionality. Z tohoto důvodu nelze advokátům promíjet chování, které by bylo možné akceptovat u účastníka řízení. Soud však musí v konkrétních případech zkoumat, zda nastalou skutečnost zapříčinil skutečně advokát, anebo je vina na straně jeho klienta (účastníka řízení), a zároveň musí být advokátovi dán prostor se ke vzniklé situaci vyjádřit. Uvedené principy přitom vyplývají i z judikatury Ústavního soudu.[1]

Zamýšlená úprava vyjádřená ve věcném záměru jde však poněkud odlišnou cestou a namísto pořádkové pokuty bude nově možné uložit advokátovi hned dva typy trestů, a to trest pořádkový a trest pro svévoli. Tresty spočívají ve finanční sankci a možnost jejich uložení se vždy pojí s konkrétním proviněním advokáta, přičemž pořádkový trest bude možné uložit ve standardní výši až 50 000 Kč a trest pro svévoli dokonce ve výši až 100 000 Kč.

Dalším rozdílem, mimo zvýšení horní hranice sankce, je rozšíření skutkových podstat, kdy bude možné finan­ční postih uložit. Podle věcného záměru lze postihnout advokáta i za to, že učiní tzv. „rozvláčné“ podání. Zamýšlená úprava zdůrazňuje nutnost předkládání exaktních podání k meritu věci, nicméně vyhodnocení situace bude záviset výlučně na subjektivním úsudku soudu. Obdobnou povahu má také uložení pořádkového trestu, dopustí-li se advokát opožděného přednesu nebo důkazního návrhu z hrubé nedbalosti.

Advokát se bude muset mít značně na pozoru a sledovat, jaké informace mu klient sděluje a kdy. Advokát je v praxi často konfrontován s tím, že mu klient předává informace po částech, ačkoliv ho advokát vybízí k jejich úplnému a včasnému sdělení. To je logicky dáno i tím, že klient mnohdy nedokáže rozlišit, co je pro řízení podstatnou informací a co nikoliv. K tomu pak přistupuje skutečnost, že hodnocení soudu ve vztahu k tomu, co bude mít v řízení za podstatné, se účastník i advokát často dozvědí až při jednání soudu a nezřídka bývají překvapeni oba. Posouzení rozumné míry toho, co je včasným a co už je pozdním přednesem, je tak vyloženě v rukou soudu.

Ještě markantnější je situace při hodnocení již zmiňované „rozvláčnosti“, což je zjevně kategorie mimořádně subjektivní; zejména pak z pohledu osob, které do samotného procesu intervenují, což je v první řadě klient, poté advokát a nakonec soud. O významu určitých tvrzení, jejich popisu, míře detailu sdělení a uvedení informací v souvislostech budou mít uvedené subjekty zajisté rozdílné představy. Trestat účastníka řízení či jeho advokáta dle neuchopitelných kritérií není podle mého názoru namístě, a to už z toho důvodu, že faktickým trestem a následkem nekoncepčního vystupování, rozvláčných a nedostatečných podání bez vylíčení věcí v souvislostech je zpravidla neúspěch ve věci.

Konečně, institutem vyděleným z pořádkových opatření je trest pro svévoli. Trestem pro svévoli může být postižen advokát dovolacím soudem při svévolně podaném dovolání, které dle názoru dovolacího soudu zbytečně prodlužuje řízení. Možnost postihnout svévolné jednání je spojena s pojetím dovolání jako řádného opravného prostředku a cílem je zabránit nedůvodnému prodlužování řízení. I hodnocení toho, co je svévolné a co zbytečně protahuje řízení, je zřejmě přespříliš subjektivní, zejména pokud věcný záměr konstruuje institut dovolání jako řádný opravný prostředek, aplikuje povinné zastoupení advokátem a stavovské předpisy ukládají advokátovi využít všech prostředků k tomu, aby hájil oprávněné zájmy klienta. Lze se tak domnívat, že počet dovolání z uvedených důvodů logicky naroste a posuzování svévolnosti podání se stane rutinní záležitostí. Jsme si skutečně jisti, že pokud v dovolání advokát přednese názor, že určitá věc má být posouzena a rozhodnuta odlišně (což je jeden z možných atributů přípustnosti dovolání za splnění dalších podmínek), než dosavadní praxe dovolacího soudu formuluje, nemůže být jeho názor považován za svévolný (a troufalý), neboť dovolací soud bude přesvědčen o správnosti svého názoru dosud zastávaného v judikatuře?

Ve věcném záměru civilního řádu soudního lze sledovat posílení možnosti ingerence soudu do sporného řízení, posílení materiálního vedení řízení a rozšíření pravomocí při vedení řízení ve vztahu k účastníkům i k jejich zástupcům. V souladu s tím zamýšlený systém ukládání trestů pokrývá širší spektrum případů, které se mohou v průběhu řízení vyskytnout. Posílení pozice soudu vyplývá i ze zvýšení částky, jejíž úhradu bude nově možné uložit za soudem neakceptovatelné chování advokátů. Nemělo by se však zapomínat na to, že již samotná Česká advokátní komora má dobře propracovaná pravidla kárné odpovědnosti advokátů a na advokáty jsou ze strany Komory kladeny nemalé nároky. Advokáti jsou povinni vystupovat v souladu se stavovskými předpisy a etický kodex pak ukládá advokátům povinnost vystupovat čestně, poctivě a slušně a projevy advokáta v souvislosti s výkonem advokacie musí být věcné, střízlivé a nikoliv vědomě nepravdivé (etický kodex, čl. 4). Nenáležité chování i přes uložení pořádkového trestu může založit kárnou odpovědnost advokáta. Advokátům navíc vzniká riziko množení žalob na náhradu škody ze strany neúspěšných klientů, kteří budou v uložení pořádkového trestu advokátovi spatřovat soudem potvrzené pochybení advokáta.

Nelze předjímat, nakolik budou v praxi prostředky k trestání advokátů využívány, nicméně advokáti by měli zbystřit, pokud jde o novou úpravu ukládání trestů, a být si vědomi zvýšeného rizika vystavení těmto sankcím.

 

Autor JUDr. Lukáš Duffek je advokátem spolupracujícím s advokátní kanceláří ROWAN LEGAL v Praze.



[1] Nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. IV. ÚS 910/15.