Tradice v novém. K pětiletému výročí edice Klasická právnická díla
autor: Ondřej Horák publikováno: 13.01.2014
Mezi nejvýznamnější vydavatelské počiny posledních let se řadí především rozsáhlá edice Klasická právnická díla nakladatelství Wolters Kluwer ČR (pod redakcí Jiřího Spáčila a Václava Fialy), zaměřená (také s ohledem na rekodifikaci občanského práva) na civilistickou literaturu.
Ediční řada má přiblížit všechny naše přední civilisty, kteří se spolupodíleli na formování česko-rakouské právní tradice, k níž se nový občanský zákoník programově vrací, takže řada letitých publikací získává na nečekané aktuálnosti.
Vydávání bylo symbolicky zahájeno zřejmě vůbec nejproslulejším českým právníkem prof. Antonínem RANDOU (1834–1914), vůdčí osobností zakladatelské generace působící na české právnické fakultě po rozdělení pražské univerzity (1882). Do jednoho svazku byly zahrnuty dvě jeho stěžejní publikace – o držbě a dále o vlastnickém právu: první mladému Randovi otevřela cestu do vědeckého světa (dobová kritika ho uznale nazývala „rakouským Savignym“), druhá se zase stala jeho neznámější a nejrozšířenější prací (reprint byl připraven podle 7. vydání, doplněného po Randově smrti dr. V. Kasandou). Naopak dosud poslední 10. svazek ediční řady přináší okouzlující učebnici obecné části občanského práva Randova žáka prof. Emanuela TILSCHE (1866–1912), která se také dočkala opakovaných vydání (reprint podle 3. vyd. z roku 1925 připraveného prof. E. Svobodou).
Vydavatelé se však zaměřili především na osobnosti meziválečné éry, která je oprávněně hodnocena jako vrcholné období naší právní vědy, což bylo podmíněno zejména vznikem nových právnických fakult v Brně a v Bratislavě. Tato éra je nerozlučně spojena s rozvojem brněnské normativní školy, která si jako jedna z mála dokázala vydobýt evropskou proslulost. Jejím předním představitelem v oblasti soukromého práva byl prof. Jaromír SEDLÁČEK (1885–1945), známý především svým redakčním a autorským podílem na velkém šestidílném komentáři k občanskému zákoníku (1935–1937). Tento komentář se dočkal reprintu již v roce 1998 a předznamenal vznik celé ediční řady. V roce 2010 bylo vydáno Sedláčkovo trojdílné Obligační právo, v loňském roce pak v dvousvazku obecná část občanského práva Všeobecné nauky (1931) a pod názvem Vlastnické právo tři práce zaměřené na problematiku vlastnictví (monografie z roku 1919, komentář z roku 1935 a dosud nevydaná úvaha psaná formou dialogu z válečných let). V letošním roce se připravuje k vydání čtyřdílná soustava občanského práva prof. Jana KRČMÁŘE (1877–1950), který měl vůdčí roli jak při meziválečné rekodifikaci občanského práva, tak i celé meziválečné civilistice, a jedná se proto v jistém smyslu i o jednoho z „autorů“ nového občanského zákoníku.
Nejvýznamnější inspirační zdroj kodifikací soukromého práva představuje římskoprávní dědictví. Ediční řada nám zprostředkovává také tuto starší, ale neméně inspirativní tradici. Nejprve byla v roce 2010 vydána trojdílná Učební kniha pandekt (podle vydání z roku 1886) prof. Carla Ludwiga ARNDTSE (1803–1878), o rok později následovala dvoudílná Učebnice soukromého práva římského prof. Otakara SOMMERA (1885–1940). Zatímco první je reprintem českého překladu jedné z nejrozšířenější publikací zachycujících „živé“ římské právo (v některých částech německých zemí platilo až do sklonku 19. století), druhá je již klasickou římskoprávní učebnicí, která však byla také chápána jako úvod do platného práva. Oběma je společná přehlednost a jednoduchost hlavního textu, současně však doplněného o odkazy na prameny či literární polemiky v rámci poznámek.
Ediční řada se vyznačuje zevrubnými předmluvami, přibližujícími život a dílo autorů i význam jejich práce pro současnost. Redakce oslovila jak mladší právníky (Jiřího Handlara či Bohumila Dvořáka) či právní historiky (Petra Dostalíka či autora těchto řádků), tak také nestory naší disciplíny (Valentina Urfuse). Asi až po letech doceníme, jak důležitým impulzem pro rozvoj biografických studií i právní vědy se vlastně stala.
V podstatě všem reprintovaným pracím je společné, že byly populární nejen za života autora, ale dočkaly se opětovných vydání i po jejich smrti, často za redakce jim blízkých žáků a nástupců. Ve většině případů se jedná svým původním určením o „učebnice“, které však byly současně chápány jako reprezentativní syntézy, odrážející dlouholeté vědecké aktivity jejich tvůrců. Můžeme bez váhání prohlásit, že edice Klasická právnická díla nám zprostředkovává naše rodinné stříbro. Je v ní uloženo mnoho úsilí, přemýšlení, inspirace a v neposlední řadě také naše právní tradice, o kterou bychom měli společně pečovat.
Soukromoprávní svazky řady:
RANDA, Antonín. I. Držba dle rakouského práva v pořádku systematickém. II. Právo vlastnické dle rakouského práva v pořádku systematickém. Praha: Aspi, 2008. /Reprint: ed. H. Šikl, nákladem J. Otty, 1890; ed. V. Kasanda, 7. vyd., Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění, 1922./
SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo. I.–III. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. /Reprint: [I.] Obecné nauky o právních jednáních obligačních a o splnění závazků. 2. přeprac. vyd., Čsl. akad. spolek „Právník“ v Brně, 1933; II. Speciální ustanovení o jednotlivých typech smluvních. 2. vyd., 1946; III. Mimosmluvní závazky, jednatelství a versio in rem – Náhrada škody – Nekalá soutěž. 2. vyd., 1947./
ARNDTS, Carl Ludwig. Učební kniha pandekt. I-III. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. /Reprint: Právnická Jednota, 1886, překlad podle: edd. L. Pfaff, F. Hofmann, 10. vyd., J. G. Cotta, 1879./
SOMMER, Otakar. Učebnice soukromého práva římského.I. a II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. /Reprint: 2. vyd., Spolek čsl. právníků „Všehrd“, 1946./
SEDLÁČEK, Jaromír. Občanské právo československé. Všeobecné nauky. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. /Reprint: Čsl. akad. spolek „Právník“ v Brně, 1931./
SEDLÁČEK, Jaromír. Vlastnictví. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. /Reprint: Vlastnictví a vlastnické právo, Barvič & Novotný, 1919, a Vlastnické právo, V. Linhart, 1935; O vlastnictví, původní vydání./
TILSCH, Emanuel. Občanské právo. Část všeobecná. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. /Reprint: ed. E. Svoboda, 3. dopl. vyd., Spolek čsl. právníků „Všehrd“, 1925./