oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Tlumočení v rámci mediace

autor: Mgr. Štěpán Holub, Barbora Molnár
publikováno: 06.08.2013

Při řešení mezinárodních sporů je někdy nutné – nebo přinejmenším vhodné – využít služeb tlumočníka. Úkolem každého profesionálního tlumočníka je předat odpovídajícím způsobem obsah mluveného textu a napomoci tak přesnému pochopení obsahu sdělení, což může být důležité i pro osoby, které do určité míry cizí jazyk protistrany ovládají.

Obecně lze konstatovat, že čím je mediace účastno méně aktérů, tím bývá nalezení řešení při mediaci rychlejší. Z jednoduché logiky: méně lidí méně mluví – a pro mediaci je nejdůležitější především fyzická přítomnost osob, které rozhodují o meritu věci.

Vzhledem k tomu, že jediným úkolem profesionálního tlumočníka je věrně přenést informaci z jednoho jazyka do druhého, aniž by jakýmkoliv jiným způsobem do mediace zasahoval, či ji ovlivňoval, nemusí přítomnost profesionálního tlumočníka během mediace představovat zásadní problém. Dobře připravený profesionální tlumočník může naopak mediaci s mezinárodním prvkem zrychlit, pokud je dbáno na několik dodatečných pravidel, aby přítomnost nepřipraveného nebo neprofesionálního tlumočníka nezpůsobila zbytečné problémy.

Neutralita a honorář tlumočníka

Mediátor před zahájením mediace musí zvážit, zda nebude jedna ze stran znevýhodněna tím, že protistraně vůbec nerozumí, zatímco druhá strana, která rozumí i druhému jazyku, má možnost poslouchat projev první strany fakticky dvakrát, a má tím pádem dvojnásobek času na rozmyšlení své reakce.

Také tlumočník musí zachovávat neutralitu, a v mediaci to platí dvojnásob. Neutralita tlumočníka totiž musí dosahovat úrovně neutrality mediátora. Podstatnými otázkami při nastavování neutrálního prostředí je již zdůrazňovaná profesionalita tlumočníka, spolupráce s mediátorem a od začátku procesu jasně nastavené pracovní podmínky, včetně finančního ohodnocení. Nicméně je třeba si uvědomit, že i přes ideálně nastavené pracovní podmínky a profesionální neutralitu tlumočníka, samotný tlumočník se ne ve všech vyhraněných situacích může oprostit od určitého stupně loajality vůči tomu, kdo ho platí. Pro psychicky vypjaté situace, které se v mediacích vyskytují, lze proto pro vyloučení všech pochybností stran a úspěšnou mediaci doporučit, aby tlumočníka vybíral samotný mediátor a jeho odměna byla hrazena jako součást odměny mediátora, nikoli stranami. Mimo jiné to eliminuje i častou výmluvu jedné ze stran odkazující na špatné tlumočení či stranění protivníkovi.

Empatie

Zcela zásadní charakteristikou profesionálního tlumočníka je schopnost vžít se do situace a myšlení člověka, kterého tlumočí. Z tohoto důvodu musí každý profesionální tlumočník znát kulturu a kulturní zvyky svých pracovních jazyků, aby byl schopný adekvátním způsobem předávat mj. i emoce a uměl „číst mezi řádky“ v méně jasných nebo kontroverzních situacích, které mohou nastat z důvodů kulturních či jiných rozdílů.

Ve výjimečně vyhraněných a vypjatých situacích mohou být nenávist a další negativní emoce nasměrovány i proti tlumočníkovi samotnému, který je protistranami vnímán jako „prodloužení toho druhého“. V mediaci je proto role tlumočníka, který musí být empatický vůči oběma stranám a současně je vystavován negativním reakcím protistran předtím, než je zneutralizuje mediátor, velmi obtížná. Tuto pozici tlumočníka navíc strany zpravidla nechápou. Profesionální mediátor proto musí stranám protiklad neutrality a současného přenášení emocí jedné a druhé strany prostřednictvím úst tlumočníka oběma stranám v rámci úvodu do mediace dostatečně objasnit.

Příprava tlumočníka

Mediátor v rámci přípravy musí dbát na to, aby byla tlumočníkovi zajištěna adekvátní příprava a pracovní podmínky. Stejně jako při přípravě jakéhokoliv jiného tlumočení nebo tlumočení u soudu musí být tlumočník obeznámen se základními aspekty mediace s dostatečným předstihem, který se odvíjí od složitosti případu. Je třeba si uvědomit, že tlumočník není ani profesionálním mediátorem, ani psychologem, ani právníkem a na každý případ („zakázku“) se připravuje zvlášť. Je proto nutné, aby byla tlumočníkovi v rámci přípravy předána základní fakta, terminologie a popřípadě jiné, pro mediaci relevantní dokumenty. Samotný mediátor musí zároveň před začátkem mediace s tlumočníkem probrat klíčové prvky, které jsou pro mediaci zásadní nebo které mají vysoký potenciál pro vznik konfliktu během mediace. Samozřejmostí je, aby se tlumočník, a ostatně i mediátor, seznámili s přesnou výslovností jmen všech účastníků.

Závěr

Tlumočení mediace představuje zcela specifický tlumočnický úkon, který je velmi náročný zejména s ohledem na zachování neutrality a povahu mediace jako takové.

Pro úspěch mediace je proto velmi vhodné, aby tlumočník prošel alespoň základním kurzem mediace a aby všechny zúčastněné strany měly pocit, že jsou „na stejné úrovni“ a chápou roli všech zúčastněných stran.

Z dlouhodobé perspektivy a v zájmu úspěšného průběhu mediací by bylo jistě vhodné mít k dispozici pool speciálně pro mediaci vyškolených profesionálních tlumočníků.

 

Prvý autor je advokát v Praze, mediátor, rozhodce u Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR, druhá autorka je překladatelka a tlumočnice.