Barbora Bednaříková: Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku
autor: JUDr. PhDr. Stanislav Balík publikováno: 03.01.2013
Wolters Kluwer ČR, Praha 2012, 196 stran, 350 Kč.
Anotovaná monografie navazuje na rigorózní práci, kterou autorka úspěšně obhájila na Fakultě právnické ZČU dne 13. 6. 2011.
Již do oponentského posudku jsem tehdy napsal, že Barbora Bednaříková „pracovala na individuálně zvoleném tématu s vědomím, že musí prokázat znalost více oborů a v rámci právních dějin pracovat na poli římského práva, obecných právních dějin a českých právních dějin. V rigorosní práci se kandidátka vypořádala i se současnou českou judikaturou a návrhem nového občanského zákoníku. Nelze přehlédnout, že si zvolila téma obtížné, nezpracované navíc v české právnické či právněhistorické literatuře monograficky, po dlouhá léta komunistického režimu pro širší právnickou obec pozapomenuté. Ocenit je třeba i dnes bohužel již neobvyklou výbornou autorčinu znalost latiny.“
Kniha je rozdělena do pěti hlavních kapitol.
V prvé kapitole je pojednáno o vývoji institutu fideikomis v římském právu. Z porovnání klasického římského práva a práva justiniánského je zřejmé, že až v justiniánské kodifikaci se fideikomis „stal plnohodnotnou součástí civilního práva. Praktická možnost jeho vymahatelnosti a celková právní síla se tím podstatně zvětšila.“ Autorka pak poukazuje na to, že tato podoba fideikomisu přetrvala bez zásadních změn až do počátků novověku.
Druhá a třetí kapitola jsou věnovány vývoji svěřenství v českých zemích od středověkého rodinného nedílu až po úpravu ve Všeobecném občanském zákoníku z r. 1811, jakož i zrušení rodinných svěřenství zákonem č. 179/1924 Sb. z. a n., a svěřenského náhradnictví občanským zákoníkem z r. 1964. Na základě archivního materiálu jsou podávány příklady vývoje jednotlivých svěřenství po roce 1918. Není bez zajímavosti, že tak, jako tomu bylo zprvu ve starém Římě, i v českých zemích v dobách pro institut svěřenství nepříznivých tato forma správy rodinného majetku někde fungovala de facto.
Čtvrtá kapitola pojednává o vývoji anglosaského trustu, v další kapitole je popsáno jeho převzetí do jinak kontinentálního pojetí občanského zákoníku kanadského Québecu z r. 1994, který se posléze stal přímou předlohou pro právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb.
O svěřenském fondu v novém občanském zákoníku píše pak Barbora Bednaříková podrobně v páté kapitole. Text uzavírá mj. slovy, že „institut svěřenského fondu je velmi perspektivní součástí našeho moderního práva v oblasti správy cizího majetku.“
Anotovaná publikace opětovně prokazuje, jak je důležitá znalost právní historie a komparatistiky, včetně komparatistiky historické, pro pochopení smyslu institutů platného práva i k úvahám de lege ferenda. Práce je přitom přínosná nejen pro právníky, kteří se budou chtít věnovat této agendě, ale i pro historiky, archiváře či genealogy. Řečeno totiž opět slovy oponentského posudku, práce „v partiích o obsahu fideikomisních spisů šlechtických rodů přináší nejen celou řadu genealogických údajů, ale v konkrétních případech i pregnantní popis skutkového stavu a jeho dobového právního posouzení.“
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, soudce Ústavního soudu ČR
Můžete objednat ZDE.
Další recenze této knihy: