oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Sportovní právo se zaměřením na trestněprávní odpovědnost sportovců za úrazy vzniklé při sportovní činnosti

autor: Mgr. Lucie Luxová
publikováno: 10.11.2014

Pro svůj charakter je sport zcela specifickou činností, zaujímající v naší společnosti zvláštní postavení. Toto postavení sportu nicméně judikoval i Evropský soudní dvůr ve svém rozhodnutí Bosman či rozhodnutí anglického soudu v případu Hall v. Brooklands Auto Racing Club. I přes zvláštní charakter této činnosti se názory na sportovní právo jakožto samostatné právní odvětví různí.


Definici sportu přináší zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, jenž sport charakterizuje jako: „všechny formy tělesné činnosti, které prostřednictvím organizované i neorganizované účasti si kladou za cíl harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů v soutěžích všech úrovní.“[1]  

Sportovní právo pro účely tohoto článku je možné charakterizovat jako soubor právních norem, které upravují práva a povinnosti osob na sportu se podílejících a dále samotný výkon sportovní činnosti. [2] 

Z právních předpisů, jež sportovní právo upravují, lze zmínit již výše uvedený zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů. V obecnější rovině je pak možné aplikovat na oblast sportovního práva zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 

Při posuzování trestněprávní odpovědnosti sportovců za úrazy vzniklé při sportovní činnosti se vyskytují dva koncepční přístupy:

Domnívám se, že při posuzování této problematiky by měla být zvažována určitá dobrovolnost osoby, která se sportovní činnosti účastní. Jistě nelze opomenout, že celá řada sportovních činností je poměrně riziková a vznik úrazů lze u nich víceméně předpokládat. I přesto by přirozeně tato okolnost neměla vést ke zcela automatickému zbavení trestněprávní odpovědnosti sportovce, který úraz zapříčinil. Při všech sportovních činnostech totiž ve větší či menší míře hrozí určitý stupeň rizika úrazu, což by ovšem nemělo osobu, která úraz způsobila, bez dalšího její trestněprávní odpovědnosti zbavovat. V úvahu totiž musí přicházet i zavinění jednajícího, resp. vyhodnocení, zda se jednalo o úmysl jednajícího, a to třeba i v nepřímé formě dle ustanovení § 15 odst. 1 písm. b zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, nebo zda ke vzniku úrazu došlo z „pouhé nedbalosti“. Ačkoliv přímý či nepřímý úmysl jednajícího v sobě již sám o sobě evokuje nutnost pohlížet na počínání sportovce jako na kterékoliv jiné jednání v nesportovních oblastech, domnívám se, že ovšem i v případě nedbalosti by meze benevolentnosti soudů neměly být zcela bezbřehé. Případná liberálnost by totiž měla být odvislá od druhu nedbalosti, resp. zda dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku jednající „věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí“ [4] nebo zda sportovec dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. b výše uvedeného zákona „nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.“ [5] 

Kromě výše uvedeného by při posuzování trestněprávní odpovědnosti sportovce měla hrát roli i skutečnost, do jaké míry se jednající řídil sportovními pravidly, pokyny vedoucího sportovního oddílu či zda jeho sportovní jednání bylo v souladu se zásadami fair play. Není možné ale opomíjet i příčinnou souvislost mezi porušením výše uvedeného a vznikem úrazu. Je nezpochybnitelné, že například ne každé porušení sportovních pravidel bude v příčinné souvislosti se vznikem úrazu. Pro trestněprávní odpovědnost sportovce za úraz vzniklý při sportu bude právně relevantní porušení takových pravidel či pokynů, které bude směřovat k ochraně zdraví sportovců, například porušení pokynů nenosit na trénink bojového umění prsteny bude zajisté v příčinné souvislosti se vznikem úrazu v podobě tržné rány v obličeji soupeře způsobené tímto prstenem nebo naopak nebude mít žádnou souvislost s příliš silným hodem míčem, který v míčových hrách zasáhl protivníka do obličeje, ten následně upadl a způsobil si lehký otřes mozku. 

Posuzování trestněprávní odpovědnosti sportovce za úrazy může být v praxi značně problematické. Domnívám se, že v této oblasti není možné nastolit jednotné předpoklady pro trestněprávní odpovědnost či naopak pro její zproštění, a to vzhledem ke značné rozmanitosti možných situací i odlišnosti jednotlivých sportovních disciplín a rizik z nich plynoucích. Případná trestní odpovědnost sportovců by tak měla být posuzována v každém jednotlivém případě zvlášť a měly by být zohledňovány zvláštnosti jednotlivých případů.

 

Autorka působí jako právnička v Litovli.



[1] Zákon č. 115/2011 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů.

[2] KRÁLÍK, Michal. Právo ve sportu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 149 – 152. ISBN 8071795321.

[3] KUKLÍK, Jan. Sportovní právo. Praha: Auditorium, 2012, s. 77 - 79. ISBN 978-80-87284-28-5.

[4] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

[5] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.