oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Spolky „po novu“

autor: doc. JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D.
publikováno: 03.07.2014

Také v oblasti spolkového práva došlo s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) k několika důležitým změnám. První z nich se týká systematického zařazení právního rámce pro spolky (po vzoru švýcarském či německém) přímo do občanského zákoníku – do jeho části první, hlavy II., dílu 3, pododdílu 2, § 214 an. o. z. Zároveň je pro právní režim spolku subsidiárně použitelná i úprava korporací (§ 210 an o. z.), jakož i obecná úprava právnických osob (§ 118 an. o. z.) a „osob“ v právním smyslu (§ 15 an. o. z.) a v neposlední řadě i obecných ustanovení (§ 1–14 o. z.).

I. Systematické zařazení a koncepce nového spolkového práva 

To vše znamená mj. i potvrzení přístupu, že spolkové právo vždy patřilo a i nadále patří do sféry práva soukromého, a že spouštěcím mechanismem je vždy rozhodnutí alespoň tří osob vedených společným zájmem povolat k životu spolek, jako samostatný subjekt práva.

Občanský zákoník zachovává i nadále poměrně liberální koncept spolkového práva a široce respektuje vnitřní spolkovou autonomii. Stejně, jako dosud, se vychází z principu svobody členství ve spolku, tj., že nikdo nemůže být nucen ke spolčování (sdružování) ve spolku, jakož i z principu svobody ze spolku vystoupit. Výslovně je vyjádřeno mj. i pravidlo, že členové spolku neručí za jeho dluhy, což souvisí s odděleností majetkových sfér spolku a jeho členů.

I letmý pohled do nového kodexu prozradí, že oproti úpravě obsažené ve zrušeném zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, je právní režim pro spolky v občanském zákoníku podstatně obsáhlejší a podrobnější. Kogentně je však nastaven pouze základní rámec pro existenci a fungování spolku – tj. především ustanovení vymezující jeho status (s účinky vůči třetím osobám) a dále taková, od kterých se s ohledem na jejich smysl a účel nelze odchýlit. Jinak je naprostá většina ustanovení dispozitivních, zejména těch, která upravují vnitřní poměry spolku. To znamená, že jejich použitelnost přichází v úvahu pouze tehdy, není-li v zakladatelském právním jednání (stanovách) uvedeno jinak.

Zároveň právní úprava v zásadě zrcadlí, co zákonodárce považuje ve spolkové sféře za „normální“ – např., že typickým nejvyšším orgánem spolku je členská schůze, že členství ve spolku je vázáno na osobu člena a nepřechází na dědice apod. Tento „standard“ lze však ve stanovách modifikovat, či výslovně vyloučit.

Občanský zákoník požaduje pouze minimální obsahové náležitosti stanov: název, sídlo, účel, určení statutárního orgánu a vymezení členských práv a povinností, popř. určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat. V případě, že stanovy obsahují pouze tyto náležitosti, spolek může vzniknout s tím, že v ostatním přichází v úvahu zákonná (kogentní i dispozitivní) úprava, obsažená v kodexu.

Spolek lze založit za účelem soukromým, veřejným či smíšeným; limitem jsou tzv. zakázané účely (§ 145 o. z.) a taktéž nemožnost založit spolek za účelem podnikání. Podnikat však spolek může, pokud je taková činnost prostředkem k dosahování účelu spolku.

Novinkou je bezpochyby i výslovné zakotvení právního režimu pobočných spolků (§ 228 an. o. z.), jejichž právní osobnost se odvozuje od právní osobnosti spolku hlavního. Ač dosavadní zákon o sdružování občanů počítal i s možností zakládání organizačních jednotek sdružení, způsobilých jednat vlastním jménem, jejich právní poměry nijak neupravoval, což vedlo v praxi k častým problémům. Nový kodex ukotvuje tzv. odvozenou právní subjektivitu (osobnost) pobočného spolku, tj. že pobočný spolek je existenčně závislý na spolku hlavním a může mít práva a povinnosti a nabývat je pouze v rozsahu určeném stanovami. Zákon zároveň konstruuje vyvratitelnou právní domněnku, že vznikem členství v pobočném spolku vzniká členství i ve spolku hlavním; totéž platí i o zániku členství (§ 233 o. z.).

Další nezanedbatelnou změnou, kterou rekodifikace soukromého práva do spolkového práva přináší, je i zavedení veřejně přístupného spolkového rejstříku a svěření rejstříkové agendy soudům. Tento koncepční přístup je třeba uvítat, neboť bezpochyby přispěje ke zvýšení transparentnosti spolkové sféry, posílení ochrany práv třetích osob a právní jistoty vůbec.

II. Právní režim a povinnosti spolků (občanských sdružení) vzniklých do 31. 12. 2013

„Nové“ spolkové právo se dotýká nejen spolků, které již začaly a nadále budou vznikat v režimu občanského zákoníku, ale i spolků, sdružení, asociací, společností, unií atd. (označovaných dosavadní právní úpravou z. č. 83/1990 Sb. souhrnně legislativní zkratkou „občanská sdružení“).

Nový kodex obsahuje v přechodných ustanoveních obecné pravidlo, že se po nabytí jeho účinnosti použije právní úprava právnických osob (a tedy i spolků) v tomto zákoně obsažená i pro právnické osoby, vzniklé podle dosavadních právních předpisů, pokud v něm není stanoveno jinak. V duchu principu zachování právní jistoty a ochrany nabytých práv je třeba rozlišovat mezi pokračováním existence konkrétní právnické osoby, na jejíž samotné bytí nemá účinnost nové právní úpravy v zásadě žádný vliv, a aktuální právní úpravou, která je pro činnost spolku určující.

K 1. lednu 2014 tak došlo silou zákona k „překlopení“ všech občanských sdružení, vzniklých podle dosavadních předpisů, do právní formy spolku podle nového občanského zákoníku. Pro tuto změnu nebylo třeba nic aktivně činit; nastala automaticky. Zároveň jí nešlo ani nijak zabránit. K obdobné změně došlo i u organizačních jednotek občanských sdružení, způsobilých podle dosavadního zákona o sdružování občanů jednat svým jménem, které se od nového roku považují za pobočné spolky podle nového občanského zákoníku.

Pokud nová právní forma spolku bývalému občanskému sdružení vyhovuje (což lze očekávat v naprosté většině případů), je zapotřebí do tří let od nabytí účinnosti kodexu, tj. do 1. 1. 2017, přizpůsobit stanovy spolku požadavkům nové právní úpravy a zároveň je v této lhůtě doručit orgánu vedoucímu spolkový rejstřík (soudu). Ačkoli bude povinných změn zřejmě spíše méně než více, již dnes se ukazuje, že nabytí účinnosti občanského zákoníku je řadou spolků využíváno i jako příležitost pro rozsáhlejší revizi stanov. Takovému postupu by však vždy měla předcházet diskuse o dalším směřování spolku a o jeho vhodné organizační struktuře.

Zároveň je třeba upozornit, že ujednání ve stanovách spolků, která odporují donucujícím ustanovením nového občanského zákoníku, pozbyla automaticky k 1. 1. 2014 své závaznosti (viz § 3041 odst. 2 o. z.). Lze však mít za to, že takových ujednání je ve stanovách existujících spolků minimum, neboť občanský zákoník obsahuje pro spolky v zásadě liberální úpravu, vyznačující se minimem ustanovení, majících donucující (kogentní) povahu.

Pokud by však přece jen některým spolkům/občanským sdružením, vzniklým do 31. 12. 2013, právní režim spolku v občanském zákoníku nevyhovoval, mají možnost (nikoli povinnost), provést změnu právní formy (transformaci) na ústav (§ 402 an.) nebo sociální družstvo (§ 758 an. zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). Tato možnost (výslovně v § 3045 odst. 1 o. z.) není nijak časově omezena, ale týká se však pouze „bývalých“ občanských sdružení, tedy nikoli spolků vzniklých po 1. 1. 2014.

V souladu s § 3042 o. z. je třeba zároveň provést do dvou let změnu názvu právnické osoby (tj. změnu stanov v tomto ohledu), jestliže odporuje donucujícím ustanovením nového zákoníku. U spolků je nově požadováno, aby název obsahoval slovo „spolek“, sousloví „zapsaný spolek“ nebo zkratku „z. s.“. Lze mít nicméně za to, že pokud spolky, vzniklé do 31. 12. 2013, mají pro zachování svého původního názvu důležitý důvod, např. že svůj název užívají dlouhodobě, a je tak příznačný, že zaměnitelnost nebo klamavost nelze rozumně předpokládat, svůj název měnit nemusí.

III. Spolkový rejstřík – významný krok ke zvýšení důvěryhodnosti spolků ve společnosti

K 1. 1. 2014 byl mj. zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob, zřízen spolkový rejstřík, vedený místně příslušnými krajskými soudy, do kterého se zapisují i spolky a pobočné spolky. Jeho zavedení lze jen uvítat, neboť má značný význam pro právní jistotu a žádoucí míru transparentnosti právnických osob. Dosavadní občanská sdružení a jejich organizační jednotky s vlastní právní osobností byly do tohoto rejstříku v průběhu měsíce ledna 2014 zapsány automaticky, a to na základě podkladů, které předalo Ministerstvo vnitra Ministerstvu spravedlnosti.

K rejstříkovým souvislostem lze nalézt řadu relevantních informací i na stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky – www.justice.cz. Každý spolek a pobočný spolek, zapsaný do spolkového rejstříku, je v této souvislosti povinen provést kontrolu zapsaných údajů a nejpozději do tří let ode dne nabytí účinnosti rekodifikačních předpisů, tj. do 1. 1. 2017, doplnit údaje v rejstříku podle požadavků tohoto zákona. Jde v zásadě o to, aby byly doplněny chybějící údaje a opraveny chybně (či neaktuálně) zapsané údaje a doplněna sbírka listin.

IV. Možný následek nesplnění povinností plynoucích z občanského zákoníku a ze zákona o veřejných rejstřících

Nesplní-li spolek či pobočný spolek výše uvedené povinnosti (ohledně přizpůsobení stanov a názvu novému zákoníku a doplnění údajů zapsaných ve spolkovém rejstříku), soud jej vyzve k nápravě a stanoví pro její splnění přiměřenou lhůtu. V případě marného uplynutí této lhůty zahájí soud řízení o zrušení právnické osoby.

Takový postup však lze očekávat především u těch spolků a pobočných spolků, které již dávno zanikly, aniž by se o této skutečnosti dozvědělo v minulosti Ministerstvo vnitra, které jej stále evidovalo. Takových organizací mohou být až desetitisíce a jasněji v tomto ohledu bude někdy v průběhu roku 2017, kdy bude zřejmé, kdo požadované údaje do rejstříku doplnil, a kdo ne.

V. Závěr

Nové spolkové právo je třeba v českém právním řádu přivítat. Občanský zákoník odstranil řadu problémů, které spolkový sektor takříkajíc „rozkládaly zevnitř“, jako byla jejich netransparentnost (vzhledem k neexistenci spolkového rejstříku), chybějící podpůrně použitelná úprava pro vnitřní organizaci vedoucí často k neřešitelným patovým situacím, nedostatečná ochrana menšinových členů spolku, nejasné postavení organizačních jednotek způsobilých jednat svým jménem apod. Do jaké míry přispěje nová úprava k dalšímu rozvoji spolkové sféry v ČR však ukáže až aplikační praxe.

Dalším dílčím tématům bude věnována pozornost v některém z následujících čísel Bulletinu advokacie.

Ráda bych také upozornila čtenáře také na publikaci k této problematice – Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích (recenzi na knihu naleznete na http://www.bulletin-advokacie.cz).

 

Autorka působí na katedře občanského práva PF MU v Brně.