oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Soudní dvůr EU: K výkladu pojmu „pracovník“

publikováno: 30.03.2015

Jessy Saint Prix proti Secretary of State for Work and Pensions
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
19. červen 2014
ve věci C 507/12

Předmětem rozsudku je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, která se týká výkladu pojmu „pracovník“ ve smyslu článku 45 SFEU a článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46). Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Jessy Saint Prix a Secretary of State for Work and Pensions (dále jen „Secretary of State“), jehož předmětem bylo odmítnutí přiznat Jessy Saint Prix podporu příjmu.   

Článek 7 směrnice 2004/38 v odstavcích 1 a 3 stanoví, že

„1. Všichni občané Unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu delší než tři měsíce, pokud:

a) jsou v hostitelském členském státě zaměstnanými osobami nebo osobami samostatně výdělečně činnými;

3. Pro účely odst. 1 písm. a) si občan Unie, který již není zaměstnanou osobou ani samostatně výdělečně činnou osobou, ponechává postavení zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné v těchto případech:

a) není dočasně schopen pracovat v důsledku nemoci nebo úrazu;

b) je řádně zapsán jako nedobrovolný nezaměstnaný poté, co byl zaměstnán více než jeden rok a je řádně zaregistrován u příslušného úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání;

c) je řádně zapsán jako nedobrovolný nezaměstnaný po skončení pracovní smlouvy na dobu určitou kratší jednoho roku nebo poté, co se během prvních dvanácti měsíců stal nedobrovolně nezaměstnaným, a zaregistrován u příslušného úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. V tom případě si postavení pracovníka ponechává na dobu alespoň šesti měsíců;

d) zahájí odbornou přípravu.

Pokud není nedobrovolně nezaměstnaný, může si postavení pracovníka ponechat, pouze vztahuje-li se odborná příprava k jeho předchozímu zaměstnání“. 

Jessy Saint Prix, francouzská státní příslušnice, přicestovala do Spojeného království a pracovala zde většinou jako asistentka pedagoga od 1. září 2006 do 1. srpna 2007. Poté se zapsala do kurzu umožňujícího získat osvědčení o způsobilosti vyučovat, přičemž plánovaná doba studia měla trvat od 17. září 2007 do 27. června 2008. Během této doby otěhotněla, přičemž očekávaný den porodu byl stanoven na 2. června 2008. Dne 22. ledna 2008 se J. Saint Prix v naději, že najde zaměstnání na střední škole, zapsala u pracovní agentury a dne 1. února 2008 se odhlásila z kurzu, který navštěvovala. Vzhledem k tomu, že na střední škole nebylo žádné místo k dispozici, pracovala prostřednictvím pracovní agentury v mateřských školách. Ke dni 12. března 2008, kdy byla na konci šestého měsíce těhotenství, však J. Saint Prix toto zaměstnání ukončila. Několik dnů neúspěšně hledala práci, která by více odpovídala jejímu stádiu těhotenství. Tři měsíce po porodu se J. Saint Prix vrátila do práce. Dne 18. března 2008, tedy jedenáct týdnů před očekávaným dnem porodu, podala J. Saint Prix žádost o podporu příjmu. Protože tato žádost byla rozhodnutím Secretary of State zamítnuta, podala J. Saint Prix žalobu k First-tier Tribunal, který jí vyhověl. Naopak odvolací soud vyhověl odvolání, které proti rozhodnutí First-tier Tribunal podal Secretary of State. 

Nejvyšší soud Spojeného království jako předkládající soud se zabýval otázkou, zda těhotná žena, která z důvodu těhotenství dočasně přestala pracovat, musí být pro účely volného pohybu pracovníků, upraveného v článku 45 SFEU, a pro účely práva pobytu přiznaného článkem 7 směrnice 2004/38 považována za „pracovníka“. V této souvislosti předkládající soud konstatoval, že ani článek 45 SFEU, ani článek 7 uvedené směrnice pojem „pracovník“ nedefinují. Nejvyšší soud proto položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: 

1) Musí být právo pobytu přiznané „zaměstnané osobě“ článkem 7 směrnice 2004/38 vykládáno tak, že se vztahuje pouze na osoby, i) u kterých trvá pracovní poměr, ii) které se přinejmenším za určitých okolností ucházejí o zaměstnání, nebo iii) na které se vztahují rozšíření uvedená v čl. 7 odst. 3 směrnice, anebo musí být článek 7 uvedené směrnice vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo postavení „zaměstnaných osob“ přiznáno pro tento účel i dalším osobám? 

2a) Platí-li posledně uvedený výklad, vztahuje se na ženu, která z opodstatněných důvodů spojených s tělesnými omezeními vyplývajícími z pokročilého stadia těhotenství a situace po narození dítěte přestala pracovat nebo se ucházet o zaměstnání?

2b) Pokud ano, má taková žena nárok na to, aby se na ni vztahovala definice vnitrostátního práva ohledně doby, kdy je opodstatněné, aby tak učinila? 

Soudní dvůr uvádí, že účelem uvedené směrnice je překonat odvětvový a rozdrobený přístup k základnímu a individuálnímu právu občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, aby byl výkon tohoto práva usnadněn, a to vypracováním jediného legislativního aktu, který bude kodifikovat a revidovat nástroje unijního práva předcházející této směrnici. Tato směrnice má za cíl upřesnit podmínky výkonu uvedeného práva, mezi které patří, pokud jde o pobyt po dobu delší než tři měsíce, zejména podmínka uvedená v čl. 7 odst. 1 písm. a) této směrnice, podle níž občané Unie musí mít v hostitelském členském státě postavení zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné. 

Soudní dvůr připomíná, že článek 7 odst. 3 směrnice upřesňuje, že pro účely čl. 7 odst. 1 písm. a) směrnice si občan Unie, který již není zaměstnanou osobou ani samostatně výdělečnou osobou, přesto ve zvláštních případech ponechává postavení pracovníka, a to tehdy, není-li dočasně schopen pracovat v důsledku nemoci nebo úrazu, je-li za určitých okolností nedobrovolně nezaměstnaný nebo pokud za stanovených podmínek zahájí odbornou přípravu. Čl. 7 odst. 3 směrnice 2004/38 se však nevztahuje výslovně na situaci ženy, která se nachází ve zvláštní situaci z důvodu tělesných omezení vyplývajících z pokročilého stádia těhotenství a situace po narození dítěte. 

Soudní dvůr poznamenává, že podle jeho ustálené judikatury musí být těhotenství jasně odlišováno od nemoci v tom smyslu, že těhotenství nelze nijak stavět na roveň patologickému stavu. Soudní dvůr proto dovozuje, že žena nacházející se v situaci J. Saint Prix, která dočasně přestala pracovat z důvodu pokročilého stadia těhotenství a situace po narození dítěte, nemůže být kvalifikována jako osoba, která není dočasně schopna pracovat v důsledku nemoci, ve smyslu čl. 7 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/38. Z článku 7 uvedené směrnice jako celku ani z jiných ustanovení této směrnice nicméně nevyplývá, že za takovýchto okolností je občan Unie, který nesplňuje podmínky stanovené v uvedeném článku, na základě této skutečnosti systematicky zbaven postavení „pracovníka“ ve smyslu článku 45 SFEU. 

Soudní dvůr dále upozorňuje, že podle jeho ustálené judikatury musí být pojem „pracovník“ ve smyslu článku 45 SFEU, v rozsahu, ve kterém definuje rozsah působnosti základní svobody upravené ve SFEU, vykládán široce. V souladu s tím Soudní dvůr rozhodl, že každý státní příslušník členského státu, nezávisle na místě bydliště a státní příslušnosti, který využil práva volného pohybu pracovníků a vykonával výdělečnou činnost v jiném členském státě než státě svého bydliště, spadá do působnosti článku 45 SFEU (viz zejména rozsudky Ritter-Coulais, C‑152/03, bod 31, a Hartmann, C‑212/05, bod 17). 

Soudní dvůr rovněž upřesnil, že v rámci článku 45 SFEU musí být za pracovníka považována osoba, která po určitou dobu vykonává pro jinou osobu a pod jejím vedením práci, za niž dostává odměnu. Po skončení pracovního poměru dotčená osoba v zásadě ztrácí postavení pracovníka, avšak s tím, že toto postavení může po skončení pracovního poměru vyvolávat určité účinky, a že osoba, která skutečně hledá práci, musí být rovněž považována za pracovníka (viz rozsudek Caves Krier Frères, C‑379/11, bod 26). Volný pohyb pracovníků zakládá právo státních příslušníků členských států volně se pohybovat po území jiných členských států a pobývat v nich za účelem hledání zaměstnání (viz zejména rozsudek Antonissen, C‑292/89, EU:C:1991:80, bod 13). Postavení pracovníka ve smyslu článku 45 SFEU, jakož i práva, která z takovéhoto postavení vyplývají, tak nutně nezávisí na existenci či skutečném pokračování pracovního poměru (viz rozsudek Lair, 39/86, body 31 a 36). 

Dle mínění Soudního dvora skutečnost, že uvedená omezení přinutí ženu přestat vykonávat závislou činnost během doby nezbytné pro její zotavení, v zásadě nejsou způsobilá zbavit tuto osobu postavení „pracovníka“ ve smyslu článku 45 SFEU. Skutečnost, že nebyla po několik měsíců na pracovním trhu hostitelského členského státu skutečně přítomna, totiž neznamená, že přestala po tuto dobu k uvedenému trhu patřit, pokud začne v přiměřené lhůtě po porodu opět pracovat nebo si najde jiné zaměstnání (obdobně viz rozsudek Orfanopoulos a Oliveri, C‑482/01 a C‑493/01, bod 50). Za účelem určení, zda doba, která uplynula mezi porodem a opětovným nástupem do práce, může být považována za přiměřenou, musí příslušný vnitrostátní soud zohlednit všechny konkrétní okolnosti věci v původním řízení a vnitrostátní pravidla upravující dobu trvání mateřské dovolené v souladu s článkem 8 směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. 

Soudní dvůr (první senát) rozhodl následovně:

Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že žena, která z důvodů spojených s tělesnými omezeními vyplývajícími z pokročilého stadia těhotenství a situace po narození dítěte, přestala pracovat nebo se ucházet o zaměstnání, si zachovává postavení „pracovníka“ ve smyslu tohoto článku, pokud se v přiměřené době po narození dítěte vrátí do práce nebo si najde jiné zaměstnání.