Služební doba a doba odpočinku

autor: Mgr. Irena Kašparová
publikováno: 30.06.2016

Úprava služební doby státních zaměstnanců a přestávky ve státní službě se řídí úpravou obsaženou v zákoníku práce, a to konkrétně v § 78, § 79 odst. 1 a 2, § 80 až § 84, § 88 a § 89. Pojem služební doba je tak ekvivalentem k pojmu pracovní do-ba, který se používá v pracovněprávních vztazích.

Služební doba

Služební doba je časový úsek, ve kterém je státní zaměstnanec povinen vykonávat státní službu, a doba, v níž je státní zaměstnanec připraven na místě výkonu státní služby k výkonu státní služby podle příkazů představeného.

Stanovená týdenní služební doba činí 40 hodin s některými dále uvedenými výjimkami. Délka stanovené týdenní služební doby tak u státních zaměstnanců:

 vykonávajících službu v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu činí 37,5 hodiny týdně,

  s třísměnným a nepřetržitým režimem výkonu služby činí 37,5 hodiny týdně,

  s dvousměnným režimem výkonu služby činí 38,75 hodiny týdně.

Služební dobu rozvrhuje služební orgán, který také určí začátek a konec směn. Služební doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního služebního týdne. Při rozvržení služební doby je služební orgán povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečného a zdraví neohrožujícího výkonu státní služby. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Povinností státního zaměstnance je být na začátku směny na svém místě výkonu státní služby a odcházet z něho až po skončení směny. Služební orgán je povinen vypracovat služebním předpisem ­písem­ný rozvrh týdenní služební doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou státního zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je služební doba rozvržena, pokud se nedohodne se státním zaměstnancem na jiné době seznámení.

Přestávka ve státní službě na jídlo a oddech se státnímu zaměstnanci poskytuje nejdéle po 6 hodinách nepřetržitého výkonu státní služby. Pro přestávku ve státní službě na jídlo a oddech platí následující pravidla:

  přestávka na jídlo a oddech se poskytuje v trvání nejméně 30 minut,

  jde-li o činnosti, které nemohou být přerušeny, musí být státnímu zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo činnosti zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo, která se započítává do služební doby,

  byla-li přestávka ve státní službě na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut,

  přestávky ve státní službě na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci služební doby,

  poskytnuté přestávky ve státní službě na jídlo a oddech se nezapočítávají do služební doby.

Pokud má státní zaměstnanec při výkonu státní služby právo na bezpečnostní přestávku podle jiných právních předpisů, započítává se tato přestávka na rozdíl od přestávky na jídlo a oddech do služební doby, a to i v případě, že připadne na dobu přestávky ve státní službě na jídlo a oddech.

Státní zaměstnankyni, která kojí své dítě, je služební orgán povinen poskytnout kromě přestávek ve státní službě zvláštní přestávky ke kojení, a to na každé dítě do konce prvního roku jeho věku dvě půlhodinové přestávky a v dalších 3 měsících jednu půlhodinovou přestávka za směnu. Pokud má státní zaměstnankyně sjednánu kratší služební dobu v rozsahu alespoň poloviny týdenní služební doby, přísluší jí pouze jedna půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce prvního roku jeho věku. Přestávky ke kojení se započítávají do doby výkonu státní služby, po jejich dobu se plat státní zaměstnankyně nekrátí.

Služební orgán je v souladu s § 90 odst. 1 zákoníku práce povinen rozvrhnout služební dobu tak, aby státní zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin. Tento odpočinek může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích za podmínky, že následující odpočinek bude státnímu zaměstnanci prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku, a to v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené služební době a při státní službě přesčas a při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.

Ve dnech pracovního klidu (tj. dnech, na které připadá nepřetržitý odpočinek státního zaměstnance v týdnu, a ve svátcích), může služební orgán nařídit výkon státní služby jen výjimečně. Konkrétně v den nepřetržitého odpočinku v týdnu tak může služební orgán nařídit státnímu zaměstnanci jen nutný výkon státní služby, která nemůže být provedena ve dnech výkonu státní služby, a to:

  inventurní a závěrkové činnosti,

  výkon státní služby konané v nepřetržitém provozu za státního zaměstnance, který se nedostavil na směnu,

  při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,

  výkon státní služby nutný se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva.

Ve svátek pak může služební orgán nařídit státnímu zaměstnanci výlučně následující výkon státní služby:

  výkon státní služby, kterou je možné státnímu zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu,

  výkon státní služby v nepřetržitém provozu.

Výše uvedený výkon státní služby ve dnech pracovního klidu může služební orgán nařídit nejvýše dvakrát v průběhu období 4 týdnů po sobě jdoucích.

Na základě nařízení vlády č. 161/2015 Sb., o výkonu státní služby na služebním působišti mimo území České republiky ve svátek, může služební orgán (tj. státní tajemník v Ministerstvu zahraničních věcí, respektive v případě, že státní tajemník přenese toto rozhodování na představeného, vedoucí příslušného zastupitelského úřadu) státnímu zaměstnanci, který vykonává státní službu na služebním působišti mimo území České republiky, nařídit výkon státní služby i na den, který je svátkem. V tomto případě se poskytne za jeden den, který je v České republice svátkem, jeden den pracovního klidu v den, který je v příslušném státu svátkem. Státnímu zaměstnanci vyslanému k výkonu zahraniční služby může být poskytnuto služební volno jen v celkovém rozsahu počtu státních svátků a ostatních svátků, které jsou uvedeny v § 1 a § 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Jestliže v příslušném státě je více svátků než v České republice, ­nebude už možné po vyčerpání 12 svátků tento postup uplatnit. Naproti tomu, bude-li v příslušném státě méně svátků, než v České republice, uplatní se u státního zaměstnance vyslaného k výkonu zahraniční služby zbývající počet českých svátků.

Služební orgán je povinen rozvrhnout služební dobu tak, aby státní zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. Pokud je to možné s ohledem na provoz služebního úřadu, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem státním zaměstnancům na stejný den tak, aby do něho spadala neděle. V nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené služební době a při státní službě přesčas, při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech a u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, může služební orgán rozvrhnout služební dobu pouze tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin, s tím, že státním zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.

Pro každého jednotlivého státního zaměstnance vede služební orgán evidenci služební doby. Eviduje se v ní začátek a konec odpracované směny, státní služba přesčas, státní služba v noční době, odpracovaná doba v době služební pohotovosti a služební pohotovost, kterou státní zaměstnanec držel. Na žádost státního zaměstnance je služební orgán povinen umožnit mu nahlédnout do jeho účtu služební doby nebo evidence služební doby a do jeho účtu platu a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady služebního úřadu.

Podrobnější pravidla pro rozvržení služební doby (včetně začátku a konce služební doby a pružného rozvržení služební doby) stanoví služební orgán služebním předpisem, přičemž má povinnost vzít ohled na vytvoření předpokladů sladění rodinného a osobního života s výkonem státní služby.

Pružné rozvržení služební doby a kratší služební doba

Pružné rozvržení služební doby je charakteristické tím, že státní zaměstnanci si sami volí začátek a konec směny v rámci časových úseků, které stanoví služební orgán. Pružné rozvržení služební doby podléhá povolení služebního orgánu. Pro pružné rozvržení služební doby se uplatní následující pravidla:

  pružné rozvržení služební doby zahrnuje časové úseky základní a volitelné služební doby, jejichž začátek a konec určuje služební orgán,

  v základní služební době je státní zaměstnanec povinen být na místě výkonu státní služby,

  v rámci volitelné služební doby si státní zaměstnanec sám volí za­čá­tek a konec služební doby, celková délka směny nesmí přesá­hnout 12 ­hodin,

  při pružném rozvržení služební doby musí být průměrná týdenní služební doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném služebním orgánem, nejdéle však v období 26 týdnů po sobě jdoucích, respektive 52 týdnů po sobě jdoucích, pokud tak bylo vymezeno v kolektivní dohodě.

Pružné rozvržení služební doby, přestože byla státnímu zaměstnanci povolena, se však neuplatní při služební cestě státního zaměstnance, ­vyvstane-li nutnost zabezpečit naléhavý služební úkol ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, a v době důležitých osobních překážek ve státní službě, po kterou státnímu zaměstnanci přísluší plat nebo dávky podle právních předpisů o nemocenském pojištění, a v dalších případech určených služebním orgánem.

Pro státní zaměstnance s pružným rozvržením služební doby platí speciální úprava překážek ve státní službě, a to jak na straně státního zaměstnance, tak na straně služebního úřadu. Překážky ve státní službě na straně státního zaměstnance se při pružném rozvržení služební doby posuzují jako výkon státní služby pouze tehdy, zasahují-li do základní služební doby. Zasáhnou-li překážky ve státní službě do služební doby volitelné, jako výkon státní služby se neposuzují a nenáleží za ně ani náhrada platu. Státní zaměstnanec proto musí tuto služební dobu napracovat. Toto pravidlo se neuplatní v případě dočasné neschopnosti k výkonu státní služby, kdy se státnímu zaměstnanci poskytuje náhrada platu, a při výkonu funkce člena orgánu odborové organizace, rady státních zaměstnanců, volební komise a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu státní služby, kdy státnímu zaměstnanci přísluší placené služební volno.

Překážky ve státní službě na straně služebního úřadu se při pružném rozvržení služební doby posuzují jako výkon státní služby, jestliže zasáhly do směny státního zaměstnance, a to za každý jednotlivý den v rozsahu průměrné délky směny.

S ohledem na specifika pružného rozvržení služební doby dochází k modifikaci státní služby přesčas. Obecně je státní služba přesčas vymezena jako státní služba vykonávaná mimo předem stanovené rozvržení služební do­by mimo rámec rozvrhu služebních směn. U pružného rozvržení služební doby se státní službou přesčas rozumí státní služba vykonávaná nad stanovenou týdenní služební dobu a nad základní služební dobu.

Kratší služební dobu může státnímu zaměstnanci povolit služební orgán. Je-li sjednána kratší služební doba, státnímu zaměstnanci přísluší plat, který této kratší služební době odpovídá.

Obě tyto možnosti úpravy služební doby (pružné rozvržení služební doby a kratší služební doba) přispívají k lepšímu skloubení osobního a rodinného života státních zaměstnanců s výkonem státní služby.

Služební pohotovost, státní služba přesčas a státní služba v noční době

Služební pohotovost nařizuje státnímu zaměstnanci služební orgán, a to písemně. Výkon státní služby při služební pohotovosti nad stanovenou týdenní služební dobu se posuzuje jako služba přesčas. Služební orgán tak při nařizování služební pohotovosti musí brát v úvahu limity služby přesčas příslušného státního zaměstnance. Pokud k výkonu státní služby při služební pohotovosti nedojde, nejedná se o služební dobu a výkon služební pohotovosti se do limitů služby přesčas nezapočítává. Za tuto dobu však státnímu zaměstnanci náleží odměna za služební pohotovost.

Rovněž státní službu přesčas musí státnímu zaměstnanci písemně nařídit služební orgán. Při nařízení státní služby přesčas platí následující pravidla:

  státní službu přesčas lze konat jen výjimečně,

  státní službu přesčas lze nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 zákoníku práce i na dny pracovního klidu,

  nařízená státní služba přesčas nesmí u státního zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce,

  nad tento rozsah může služební orgán požadovat státní službu přesčas pouze na základě dohody se státním zaměstnancem,

  celkový rozsah státní služby přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích; kolektivní dohoda může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (do počtu hodin nejvýše přípustné státní služby přesčas se nezahrnuje státní služba přesčas, za kterou bylo státnímu zaměstnanci poskytnuto náhradní volno),

  státní služba přesčas nemůže být nařízena těhotné státní zaměstnankyni a státní zaměstnankyni a státnímu zaměstnanci, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok.

Co se týče státní služby v noční době, platí, že délka směny státního zaměstnance vykonávajícího státní službu v noční době nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je služební orgán povinen rozvrhnout stanovenou týdenní služební dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny se vychází z pětidenního služebního týdne.

S ohledem na rizikovost dlouhodobého výkonu státní služby v noční době je služební orgán povinen zajistit, aby státní zaměstnanec, který vykonává státní službu v noční době, byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a to před zařazením k výkonu státní služby v noční době a dále pak pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně. Státní zaměstnanec musí být rovněž poskytovatelem pracovnělékařských služeb vyšetřen kdykoliv během zařazení k výkonu státní služby v noční době, pokud o to požádá. Náklady spojené s vyšetřením nese ve všech případech služební úřad. Služební orgán je povinen zajišťovat pro státní zaměstnance, kteří vykonávají státní službu v noční době, přiměřené sociální zajištění, zejména možnost občerstvení. Pracoviště služebního úřadu, na kterém se vykonává státní služba v noční době, musí být vybaveno prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.

Dovolená a dodatková dovolená

Dovolená státních zaměstnanců stejně jako dovolená ostatních zaměstnanců zařazených ve správních úřadech činí 5 týdnů. Státní zaměstnanci mají právo na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část nebo na dovolenou za odpracované dny.

Podmínkou pro vznik nároku státního zaměstnance na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část je 60 dnů nepřetržitého trvání služebního poměru v kalendářním roce. Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc trvání služebního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok.

Nárok na dovolenou za odpracované dny má státní zaměstnanec, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část. Dovolená za odpracované dny přísluší v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce.

Dodatková dovolená v délce 1 týdne náleží státním zaměstnancům, kteří po celý rok konají činnosti, které odpovídají zvlášť obtížným pracím podle zákoníku práce. Zaměstnanci, kteří konají práce zvlášť obtížné, jsou uvedeni v § 215 odst. 2 zákoníku práce. Pochopitelně ne všechny zde uvedené druhy zvlášť obtížných prací bude možné aplikovat na služební poměr státních zaměstnanců.

Délka dovolené je stanovena v týdnech, nikoliv dnech výkonu státní služby („pracovních“ dnech). U státních zaměstnanců s rovnoměrně rozvrženou služební dobou tak bude dovolená činit 25 dnů výkonu státní služby. U státních zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou služební dobou bude týden dovolené činit tolik dnů výkonu státní služby, kolik jich připadá na jednotlivý týden podle harmonogramu směn. Například pokud státní zaměstnanec má rozvrženou služební dobu tak, že státní službu vykonává jen 4 dny v týdnu, týden jeho dovolené činí 4 dny výkonu státní služby („pracovní“ dny). Takový státní zaměstnanec pak tedy bude mít nárok na 20 dní dovolené v kalendářním roce.

Za odpracovaný se považuje den, v němž státní zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny, části směn odpracované v různých dnech se nesčítají.

Rovněž na čerpání dovolené státních zaměstnanců se použijí pravidla obsažená v zákoníku práce. S výjimkou dvou případů uvedených níže je to vždy služební orgán, kdo určuje dobu čerpání dovolené. Doba čerpání dovolené se určí podle písemného rozvrhu čerpání dovolené, který služební orgán vydává s předchozím souhlasem odborové organizace a rady státních zaměstnanců (působí-li ve služebním úřadě). Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet jak k provozním důvodům služebního úřadu, tak i k oprávněným zájmům státních zaměstnanců. Rozvrh čerpání dovolené je třeba vypracovat tak, aby státní zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo. Státní zaměstnanec má nárok na to, aby v případě, že se mu dovolená poskytuje v několika částech, alespoň jedna část činila nejméně 2 týdny vcelku, pokud se státní zaměstnanec se služebním orgánem nedohodl na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je služební orgán povinen písemně oznámit státnímu zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, nedohodl-li se se státním zaměstnancem na kratší době oznámení.

Čerpání dovolené je služební orgán povinen státnímu zaměstnanci určit tak, aby si celou dovolenou vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém mu na ni vzniklo právo, ledaže v tom služebnímu orgánu brání překážky ve službě na straně státního zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody. Pokud tímto způsobem dovolená být vyčerpána nemůže, je služební orgán povinen určit ji státnímu zaměstnanci tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. To neplatí, pokud nemůže být dovolená vyčerpána z důvodu, že státní zaměstnanec byl uznán dočasně neschopným výkonu státní služby nebo z důvodu čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené. Služební orgán je v takovém případě povinen určit dobu čerpání dovolené po odpadnutí těchto překážek ve službě na straně státního zaměstnance.

Stanovení čerpání dovolené služebním orgánem má však své limity. Čerpání dovolené nelze předně určit na dobu, kdy státní zaměstnanec vykonává vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení v ozbrojených silách, dále na dobu, kdy je uznán dočasně neschopným výkonu státní služby, a konečně na dobu, po kterou je státní zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a státní zaměstnanec na rodičovské dovolené. Na dobu ostatních překážek ve státní službě na straně státního zaměstnance smí služební orgán určit čerpání dovolené jen na jeho žádost (například při ošetřování člena rodiny).

První výjimka z pravidla, že dobu čerpání dovolené určuje státnímu zaměstnanci služební orgán, se uplatní v případě, že služební orgán neurčí státnímu zaměstnanci čerpání dovolené do 30. června následujícího kalendářního roku. V takovém případě má právo určit čerpání dovolené státní zaměstnanec, přičemž postačí, aby služebnímu orgánu písemně oznámil čerpání dovolené alespoň 14 dnů předem (pokud nebyla dohodnuta jiná doba oznámení).

Druhá výjimka se pak uplatní u státních zaměstnankyň čerpajících mateřskou dovolenou a státních zaměstnanců čerpajících rodičovskou dovolenou. Služební orgán je totiž povinen vyhovět žádosti státní zaměstnankyně o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a žádosti státního zaměstnance o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je státní zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.

Dovolená se přerušuje v případě, že státní zaměstnanec nastoupil vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení v ozbrojených silách, byl uznán dočasně neschopným výkonu státní služby nebo ošetřuje nemocného člena rodiny. Dovolená státní zaměstnankyně se přerušuje také nástupem mateřské a rodičovské dovolené a dovolená státního zaměstnance nástupem rodičovské dovolené.

Státnímu zaměstnanci, který doposud nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, může služební orgán určit čerpání dovolené, jestliže je možné předpokládat, že státní zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního roku, popřípadě do skončení služebního poměru.

Služební orgán může rovněž využít hromadného čerpání dovolené, pokud je to z provozních důvodů nezbytné, hromadné čerpání dovolené však může činit nejvýše 2 týdny. K hromadnému čerpání dovolené je nutný souhlas odborové organizace a rady státních zaměstnanců. Nepůsobí-li tyto orgány ve služebním úřadu, může hromadné čerpání stanovit služební orgán sám.

Služební úřad má povinnost nahradit státnímu zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že služební orgán změnil jemu určenou dobu čerpání dovolené nebo že ho z dovolené odvolal.

Za dobu čerpání dovolené přísluší státnímu zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku. Státním zaměstnancům se služební dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku může být tato náhrada platu poskytnuta ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrné délce směny.

Nevyčerpanou dovolenou lze státnímu zaměstnanci proplatit (tedy poskytnout mu za ni náhradu platu ve výši průměrného výdělku) pouze v případě skončení služebního poměru. Náhrada platu se však ani v tomto případě neposkytuje za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou, kterou je třeba vždy vyčerpat přednostně. Státní zaměstnanec je pak pochopitelně povinen vrátit vyplacenou náhradu platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo (nejčastěji tomu bude při skončení služebního poměru).

SLUŽEBNÍ VOLNO

Překážky ve státní službě na straně státního zaměstnance

Překážkami ve státní službě se souhrnně označují skutečnosti, které státnímu zaměstnanci ze zákonem uznaných důvodů, které nastaly buď na straně státního zaměstnance, nebo na straně služebního úřadu, znemožňují vykonávat státní službu.

Zákon o státní službě odkazuje v případě úpravy překážek ve státní službě na straně státního zaměstnance opět na zákoník práce. Zákoník práce dělí tyto překážky na:

  důležité osobní překážky a

  překážky ve státní službě z důvodů obecného zájmu.

Služební orgán je povinen omluvit nepřítomnost státního zaměstnance ve státní službě po dobu důležitých osobních překážek, kterými jsou:

  dočasná neschopnost k výkonu státní služby podle jiných právních předpisů,

  karanténa nařízená podle jiného právního předpisu (karanténou se přitom podle zákona o státní službě rozumějí též izolace, karanténní opatření formou zvýšeného zdravotnického dozoru, byl-li uložen zákaz činnosti, který brání státnímu zaměstnanci ve výkonu služby, a mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jde-li o zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami a o zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku, brání-li tyto zákazy, omezení nebo nařízení státnímu zaměstnanci ve výkonu státní služby),

  mateřská nebo rodičovská dovolená,

  ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění,

  péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo služební dobu státního zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat.

Po dobu těchto překážek ve státní službě státnímu zaměstnanci nenáleží plat, má však nárok na dávky nemocenského pojištění a dávky státní sociální podpory. Státní zaměstnanec nemusí žádat o poskytnutí služebního volna předem, musí však existenci důležité osobní překážky prokázat.

Nemůže-li státní zaměstnanec vykonávat státní službu pro jiné důležité osobní překážky týkající se jeho osoby, než jsou výše uvedené překážky, je služební orgán povinen poskytnout mu nejméně ve stanoveném rozsahu služební volno a ve stanovených případech i plat. Úpravu jiných důležitých osobních překážek obsahuje příloha nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. U každé z překážek je stanoveno, za jakých podmínek je služební orgán povinen poskytnout státnímu zaměstnanci služební volno a v jakém rozsahu a zda za dobu služebního volna náleží plat.

Jiné důležité osobní překážky jsou:

  vyšetření nebo ošetření,

  pracovnělékařská prohlídka, vyšetření nebo očkování související s výkonem státní služby,

  přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných ­dopravních prostředků,

  znemožnění cesty do místa výkonu státní služby,

  svatba,

  narození dítěte,

  úmrtí,

  doprovod (například rodinného příslušníka do zdravotnického za­­­­­ří­­zení),

  pohřeb spoluzaměstnance,

  přestěhování,

  vyhledání nového zaměstnání.

Tabulka: Jiné důležité osobní překážky ve službě na straně státního zaměstnance

Mezi jiné důležité osobní překážky v práci pak zákoník práce řadí vyslání národního experta do instituce Evropské unie, do jiné mezinárodní vládní organizace, do mírové nebo záchranné operace anebo za účelem humanitární pomoci v zahraničí. Zákon o státní službě sice odkazuje na použití § 199 zákoníku práce, který tuto překážku v práci upravuje, nicméně s ohledem na to, že v § 109 odst. 2 pohlíží na vyslání národního experta jako na zvýšení vzdělání státního zaměstnance formou studijního pobytu, je třeba při vyslání národního experta do instituce Evropské unie, do jiné mezinárodní vládní organizace, do mírové nebo záchranné operace anebo za účelem humanitární pomoci v zahraničí postupovat podle ustanovení upravujících zvýšení vzdělání (§ 109 až § 111 zákona o státní službě).

Překážkami ve státní službě na straně státního zaměstnance z důvodu obecného zájmu jsou podle zákoníku práce:

  výkon veřejné funkce,

  výkon občanských povinností,

  výkon jiných úkonů v obecném zájmu,

  služební volno související s brannou povinností.

Výkon veřejné funkce spočívá v plnění povinností vyplývajících z funkce, která je vymezena funkčním nebo časovým obdobím a je obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle jiných právních předpisů. Jedná se například o výkon funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku, není-li dlouhodobě uvolněn, nebo přísedícího. V takovém případě může být poskytnuto služební volno v rozsahu nejvýše 20 dnů výkonu služby (směn) v kalendářním roce.

Další z překážek ve státní službě na straně státního zaměstnance z důvodu obecného zájmu je výkon občanských povinností. Výkon občanských povinností upravuje zákoník práce pouze demonstrativním výčtem. O výkon občanských povinností tak jde například u svědků, tlumočníků, soudních znalců a jiných osob předvolaných k jednání u soudu, správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku, při poskytnutí první pomoci, při opatřeních proti infekčnímu onemocnění, při poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, při živelních událostech nebo v obdobných mimořádných případech a dále v případech, kdy je fyzická osoba povinna podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout. Plat při této překážce státnímu zaměstnanci nenáleží, služební orgán poskytuje pouze služební volno v nezbytně nutném rozsahu.

Jinými úkony v obecném zájmu jsou úkony, které stanoví zákoník práce a zvláštní zákony. Zákoník práce uvádí následující jiné úkony v obecném zájmu a zároveň stanoví, zda se za ně poskytuje služební volno a v jakém rozsahu.

Služební volno pro jiný úkon v obecném zájmu státnímu zaměstnanci přísluší:

  s platem k výkonu funkce člena orgánu odborové organizace, rady státních zaměstnanců nebo volební komise, jakož i zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu státní služby,

  k výkonu jiné odborové činnosti, zejména k účasti na schůzích, konferencích nebo sjezdech,

  s platem k účasti na školení pořádaném odborovou organizací v rozsahu 5 dnů výkonu státní služby v kalendářním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody,

  k činnosti dárce při odběru krve a při aferéze; placené služební volno přísluší za dobu cesty k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud tyto skutečnosti zasahují do služební doby v rámci 24 hodin od nástupu cesty k odběru. Pokud na cestu k odběru, na odběr a cestu zpět nestačí 24 hodin, přísluší placené služební volno za prokázanou nezbytně nutnou další dobu, pokud zasahuje do služební doby. Nedojde-li k odběru, poskytuje se placené služební volno jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti ve službě,

  k činnosti dárce dalších biologických materiálů; placené služební volno přísluší za dobu cesty k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud uvedené skutečnosti zasahují do služební doby v rámci 48 hodin od nástupu cesty k odběru. Podle charakteru odběru a zdravotního stavu dárce může lékař určit, že placené služební volno se zkracuje nebo prodlužuje; při prodloužení však nejvýše po dobu zasahující do služební doby v rámci 96 hodin od nástupu cesty k odběru. Nedojde-li k odběru, přísluší placené služební volno jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti ve státní službě,

  k činnosti státního zaměstnance při přednášce nebo výuce včetně zkušební činnosti; služební volno přísluší v rozsahu nejvýše 12 směn (dnů výkonu státní služby) v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně služebního úřadu. Kratší části jednotlivých směn, ve kterých bylo poskytnuto služební volno, se sčítají,

  k činnosti člena Horské služby a fyzické osoby, která na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhá při záchranné akci v terénu; služební volno přísluší v nezbytně nutném rozsahu,

  k činnosti vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů, popřípadě středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež; služební volno přísluší v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše však 3 týdny v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně služebního úřadu, a za podmínky, že státní zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo s mládeží. Podmínka soustavné a bezplatné práce se nevyžaduje, jde-li o tábory pro zdravotně postižené děti a mládež,

  k činnosti zprostředkovatele a rozhodce při kolektivním vyjednávání; služební volno přísluší v nezbytně nutném rozsahu,

  k činnosti dobrovolného sčítacího orgánu při sčítání lidu, domů a bytů včetně doplňujících výběrových šetření obyvatelstva; služební volno přísluší v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše 10 směn (dnů výkonu státní služby) v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně služebního úřadu,

  k činnosti dobrovolného zdravotníka Červeného kříže při zajišťování zdravotního dozoru při sportovní nebo společenské akci; služební volno přísluší v nezbytně nutném rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně služebního úřadu,

  k činnosti při organizované zájmové tělovýchovné, sportovní nebo kulturní akci a nezbytné přípravě na ni; služební volno přísluší v nezbytně nutném rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně služebního úřadu.

Státní zaměstnanec má dále nárok na placené služební volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud je povinen dostavit se k příslušnému vojenskému správnímu úřadu v souvislosti s výkonem branné povinnosti. Státnímu zaměstnanci přísluší placené služební volno v nezbytně nutném rozsahu rovněž po dobu, kterou potřebuje na cestu do místa povolání a dobu výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení v ozbrojených silách.

Na základě § 104 odst. 3 zákona o státní službě je vládě umožněno stanovit další překážky ve státní službě, za které státnímu zaměstnanci přísluší plat. Této možnosti vláda využila a nařízením vlády č. 135/2015 Sb., o dalších překážkách ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat, rozšířila okruh překážek ve státní službě o služební volno k:

  péči o matku a dítě po porodu,

  účasti na svatbě,

  uzavření registrovaného partnerství,

  doprovodu dítěte do základní školy v první den jeho povinné školní docházky a zpět,

  účasti na vlastní promoci, promoci manžela, registrovaného partnera, dítěte, sourozence nebo vnoučete státního zaměstnance,

  zařízení osobních záležitostí (například zařízení důležitých osobních, rodinných nebo majetkových záležitostí, které ­nelze vyřídit mimo dobu výkonu státní služby).

Tabulka: Okruh a rozsah dalších překážek ve státní službě

Pokud se jedná o překážku ve státní službě, která je státnímu zaměstnanci předem známa, musí služební orgán včas požádat o poskytnutí služebního volna. Jinak je povinen uvědomit služební orgán o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu.

Překážku ve státní službě je státní zaměstnanec povinen prokázat. Ke ­splně­ní této povinnosti jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout státnímu zaměstnanci potřebnou součinnost. Předpokládá se, že služební předpis náměstka ministra vnitra pro státní službu stanoví, jak se budou prokazovat další překážky ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat.

Služební orgán může poskytnout státnímu zaměstnanci na jeho žádost neplacené služební volno. Doba, na kterou je služební volno možné poskytnout, není zákonem o státní službě nijak omezena. Povolení neplaceného služebního volna má písemnou formu a musí v něm být uvedena doba, na kterou bylo čerpání služebního volna povoleno.

Překážky ve státní službě na straně služebního úřadu

Pokud služební úřad neumožňuje státnímu zaměstnanci konat státní službu, jedná se o překážku ve státní službě na straně služebního úřadu. Úprava překážek ve státní službě na straně služebního úřadu je pro státní zaměstnance podle zákona o státní službě příznivější než úprava obsažená v zákoníku práce, protože při všech těchto překážkách státnímu zaměstnanci náleží plat v plné výši. Zákon o státní službě rozlišuje následující překážky ve službě na straně služebního úřadu:

prostoje (přechodná závada způsobená dodávkou energie, chybnými podklady nebo jinými provozními příčinami),

nepříznivé povětrnostní vlivy,

jiné překážky na straně služebního úřadu (například nelze-li převést těhotnou státní zaměstnankyni k výkonu státní služby, která je pro ni vhodná, neboť takové vhodné služební místo není volné).

Z publikace Zákon a státní službě. Koupit lze ZDE.

http://www.anag.cz/zakon-o-statni-sluzbe/d-97741/