oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Skutkové podstaty bezdůvodného obohacení

autor: JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., Mgr. Luboš Brim, Mgr. Hana Adamová
publikováno: 23.03.2017

Občanský zákoník v rámci demonstrativního výčtu skutkových podstat bezdůvodného obohacení (zakotveného v § 2991 odst. 2) rozlišuje plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávní užití cizí hodnoty a plnění za obohaceného, co měl po právu plnit sám. Z výčtu obsaženého v § 451 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. zůstaly zachovány prvé dvě jmenované skutkové podstaty, posledně zmíněná skutková podstata odpovídá dikci § 454 zák. č. 40/1964 Sb. a zbývající případ – protiprávní užití cizí hodnoty – je formulací nově použitou.

Výslovně již nejsou uvedeny případy plnění z neplatného právního úkonu (nyní právního jednání) a majetkového prospěchu získaného z nepoctivých zdrojů, z čehož však (již s ohledem na zdůrazňovanou neuzavřenost výčtu skutkových podstat) nelze v zásadě usuzovat na zúžení ani rozšíření předpokladů vzniku závazků z bezdůvodného obohacení. 

Plnění bez právního důvodu

Plnění bez právního důvodu tvoří značně širokou kategorii případů bezdůvodného obohacení, kde již od samého počátku nebyl důvod k tomu, aby určitá osoba nabyla majetkového prospěchu, a již v okamžiku jeho získání lze tedy hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení. Příčinou přesunu majetkových hodnot, pro nějž neexistuje žádný právní důvod, může být v první řadě omyl (ačkoli plnění v omylu není jediným myslitelným případem naplnění této skutkové podstaty bezdůvodného obohacení – lze si představit např. též plnění nedluhu, k němuž byl ochuzený donucen).

Judikatura

O plnění právního důvodu jde (...) tehdy, jestliže právní důvod k plnění od počátku vůbec neexistoval; např. plnění poskytnuté omylem tomu, kdo nebyl věřitelem, plnění poskytnuté v domnění, že je jím plněn dluh, ačkoli žádný neexistoval (tzv. plnění nedluhu), apod. (NS 33 Cdo 3923/2008).

Klasickým příkladem omylu je dvojí úhrada jednoho dluhu, při níž dlužník poskytne věřiteli dlužné plnění, tuto transakci řádně nezaeviduje a následně věřiteli plní podruhé, tentokrát však již po zániku původně existujícího dluhu splněním, tedy bez právního důvodu. Otázka, komu lze přičíst zavinění vzniku daného omylu, není vzhledem k objektivní podstatě bezdůvodného obohacení určující, poněvadž i ochuzený, který se plnění nedluhu mohl při vyvinutí odpovídající péče vyvarovat, má v zásadě právo na vrácení nedůvodně pozbytých majetkových hodnot.

Judikatura

Jestliže dlužníkův věřitel obdrží poté, co dluh zanikl splněním (…), další plnění na tento dluh, jde – nazíráno ze strany takového věřitele – o majetkový prospěch, který získal plněním bez právního důvodu (…); toto bezdůvodné obohacení pak je povinen (…) vydat tomu, na jehož úkor se takto obohatil (tomu, kdo mu takové plnění poskytl). Ve vztahu založeném takovým plněním je věřitel, který obdržel přeplatek dluhu, v rozsahu tohoto přeplatku dlužníkem a osoba, která tento přeplatek poskytla, ve stejném rozsahu jeho věřitelem. (NS 29 Odo 289/2001)

Plnění bez právního důvodu může být důsledkem situace, kdy se strany domnívají, že mezi sebou uzavřely smlouvu, a přikročí k plnění, podle práva však taková smlouva nevznikla (nejde o to, že by byla smlouvou neplatnou, ale o to, že zde nenastalo účinné přijetí nabídky, jímž k uzavření smlouvy dochází). Občanský zákoník obsahuje určité nástroje pro to, aby bylo možné sjednání smlouvy dovodit i tam, kde by to doposud mohlo být problematické (srov. například § 1740 odst. 3 či § 1751 odst. 2 obč. zák.), přesto i nadále nelze vyloučit občasné situace, v nichž se až poté, co strany započnou s plněním, ukáže, že podmínky uzavření kontraktu mezi nimi nebyly naplněny.

Vzhledem k přípustnosti zcela neformálního uzavírání většiny smluv mohou navíc vyvstávat problémy s prokázáním uzavření smlouvy. I tam, kde smlouva fakticky vznikla, ale její sjednání není možné před soudem přesvědčivě doložit, budou k nastolení majetkové rovnováhy sloužit nároky z bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu.

Příklad

Dohodne-li se zprostředkovatel G se zájemcem H ústně na poskytování zprostředkovatelských služeb, při soudním uplatnění nároku na nezaplacenou provizi však zjistí, že nebude schopen existenci smlouvy dokázat, nemusí být v řízení neúspěšný, jelikož i v případě bezesmluvního plnění bude v rozsahu odpovídajícím prokazatelně realizovanému plnění potenciálně oprávněn požadovat odměnu obvyklou.

Plnění bez právního důvodu může být vyvoláno též omylem v osobě věřitele. Kromě jednoduchých příkladů v podobě zadání nesprávného čísla účtu při platebním příkazu či zaplacení nájemného původnímu pronajímateli bytu poté, co nemovitost změnila majitele (čímž došlo i ke změně v osobě pronajímatele, srov. § 2221 odst. 1 obč. zák.), si lze představit i právně poměrně sofistikované situace.

Lze například vyjít ze závěru judikatury, že má-li povinný M pohledávku za poddlužníkem N a tato pohledávka je v rámci exekuce přikázána oprávněnému O, nemůže poddlužník poté, co je mu exekuční příkaz doručen, již dosáhnout zániku svého dluhu tím, že poskytne dlužné plnění povinnému M (svému původnímu věřiteli), nýbrž jen plněním oprávněnému O.

Judikatura

Z dikce § 313 o. s. ř. (…) se podává, že doručením usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky ztrácí povinný právo na vyplacení pohledávky… Poddlužník zde nemůže přivodit zánik svého závazku jeho splněním původnímu věřiteli… Výplatou oprávněnému se pak dlužník povinného zprostí své povinnosti vůči povinnému… (NS 28 Cdo 3432/2013)

Pokud by poddlužník přesto splnil svou povinnost přímo povinnému, jeho dluh by nezanikl, takže by proti němu oprávněný O mohl přikázanou pohledávku s úspěchem uplatnit. Poddlužník by byl nucen plnit „podruhé“, přičemž vrácení toho, co nejprve plnil povinnému M, by se směl domáhat jakožto bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu.

Jiný příklad by mohla představovat situace, v níž by měla osoba A sjednáno škodové (např. havarijní) pojištění s pojistitelem B, pojištěná věc by byla poškozena v důsledku jednání osoby C a pojistitel by poškozenému A vyplatil pojistné plnění, kterým by byla způsobená škoda zcela pokryta. Pokud by za dané situace poškozenému další peněžité plnění poskytl škůdce C coby náhradu škody, jednalo by se o plnění bez právního důvodu, jelikož dle § 2820 obč. zák. pohledávka na náhradu škody již dříve přešla z poškozeného A na pojistitele B. Pojistitel by tak mohl proti škůdci uplatnit nárok na náhradu škody, zatímco poškozený by byl povinen škůdci vydat bezdůvodné obohacení představované přijatou peněžitou náhradou.

Z publikace Bezdůvodné obohacení. Koupit lze ZDE.