oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Škoda na zboží při přepravě

autor: JUDr. Pavel Sedláček, Mgr. Michal Florián
publikováno: 30.08.2017

Při přepravě dochází přirozeně k nejrůznějším druhům škod, příznačných právě pro tento obor lidské činnosti. Úsilí přepravit zboží nebo osoby z určitého místa do určitého jiného místa (dle dikce zákona) s sebou přináší značná rizika, a to ať již spojená s přípravou takové přepravy, nakládkou či vykládkou (nastupováním či vystupováním osob), či samotnou přepravou, ať už jde o škody druhově společné, tak speciální, závislé na rozdílu jednotlivých druhů přeprav. Přestože občanský zákoník zavádí do českého právního řádu namísto pojmu škoda pojem újma, který se vztahuje jak na újmu (škodu) majetkovou, tak nemajetkovou, budeme pro účely této kapitoly z důvodu lepší přehlednosti dále používat pojem škoda pro újmu majetkovou a pojem újma pro újmu nemajetkovou.

Některé škody mají obecný charakter a odpovídají i jiným druhům lidské činnosti (výrobě, prodeji), jiné jsou specifické pouze pro určité druhy přepravy (námořní, letecké).

Škody lze obecně dělit na škody způsobené na zboží (nákladu, zásilce) a na zdraví či tělesné integritě přepravovaných osob. Specifické druhy škod jsou pak příznačné oběma přepravovaným kategoriím, tedy zboží či osobám.

Ke specifickým škodám můžeme řadit škody na životním prostředí a na samotných dopravních prostředcích.

Jsou i druhy škod, které nejsou ve smyslu přepravního práva za škody považovány – např. u letecké přepravy psychická újma, stres, útrapy apod., právně řešené vždy odlišně v závislosti na konkrétním právním řádu v určité zemi.

Škody lze také dělit na škody zjevné a škody skryté. Dále na škody přímé, vzniklé bezprostředně poškozenému, a škody nepřímé, vzniklé např. třetímu subjektu v příčinné souvislosti se škodou přímou.

Škody na zboží

Pokud se týká škody na zboží, tuto upravují ať již vnitrostátní právní předpisy, tak mezinárodní úmluvy. Obecně lze dělit škody na zboží na škody způsobené:

Ztráta zásilky nastává tam, kde je přepravované zboží zničeno nebo tak značně poškozeno, že je nelze hospodářsky již nadále využít, není možná jeho oprava, popř. je taková oprava neekonomická, nebo zboží fakticky zmizí. Ztrátu však představuje také situace, kdy dopravce již není schopen fakticky a dlouhodobě zboží předat oprávněnému příjemci (popř. odesílateli), přičemž je nerozhodné, zda tak činí dobrovolně či nedobrovolně. Na roveň ztráty je postaveno dodání neoprávněné osobě, stejně jako zabavení zboží příslušnými úřady, krádež zboží nebo využití zástavního práva třetí osobou.

Zničení představuje situaci, kdy zásilka ztratí svoji původní fyzikální hodnotu, tedy přemění-li se např. v prach, šrot, popel nebo dým. Stejně jako v případě ztráty, i zničení představuje formu ztráty za situace, kdy již oprava či navrácení zásilky do původního stavu je ekonomicky či fakticky nemožné. Změní-li se např. zásilka zmrzliny v tekutou hmotu, lze již hovořit o totální ztrátě (zničení).

Na roveň ztrátě či zničení lze též postavit zmizení zásilky. Pokud např. dopravní prostředek zmizí v moři, spadne do rokle, je zasypán sesuvem půdy, nelze již takovou zásilku dohledat.

Poškození zásilky znamená snížení kvality přepravovaného zboží, a to ať už působením vnějších či vnitřních vlivů, vždy však představuje faktickou změnu kvality. Vnější poškození zahrnuje např. rozbití, rozlití, promočení, zrezivění, zlomení, smíšení s jinou látkou, ušpinění, odření. Vnitřní poškození zásilky pak představuje např. promrznutí, ztráta chuti, zakalení nebo změna skupenství. Stejně tak poškození zahrnuje existenci příměsí v krmivech nebo obilí, dále pak roztátí hluboko zmražených či chlazených potravin, hniloba aj.

Úmluva CMR například v čl. 17 odst. 4 písm. d) považuje za poškození zboží jeho změnu způsobenou buď přirozenou povahou zboží, lomem, rzí, vnitřním kažením, vysycháním, unikáním, běžným (normálním úbytkem) nebo působením hmyzu nebo hlodavců. To nic nemění na skutečnosti, že zpravidla jde o poškození, za které dopravce neodpovídá.

Zpoždění zásilky nastává, když dopravce nedoručí zásilku z místa odeslání do místa určení v předem dohodnutém čase nebo není-li dodací lhůta sjednána, pak v čase očekávatelném. Pod pojem prodlení ovšem řadíme i případ, kdy dopravce sice zásilku dodá do místa dodání, ale nedodá ji řádně. Důvody pro prodlení s doručením zásilky mohou být jednak faktické a jednak právní. K právním překážkám můžeme řadit zákaz dovozu a vývozu přepravovaného zboží, přerušení přepravy z důvodu nedostatečných přepravních dokumentů, zabavení zboží ze strany státních orgánů nebo z důvodu uplatnění zástavního práva dopravcem. Faktické důvody prodlení s doručením zásilky mohou spočívat v nemožnosti zásilku naložit či vyložit (např. z důvodu nedostačující nakládací či vykládací techniky), havárii, odcizení zásilky, poruše nákladního automobilu, nemoci řidiče aj.         

Úmluva CMR v čl. 19 předpokládá, že dodací lhůtou je v první řadě lhůta stranami sjednaná, a pokud taková sjednaná lhůta není, pak lhůta, kterou je možno očekávat od pečlivého dopravce. Nejzazší lhůty pro dodání zásilky pak uvádí čl. 20 odst. 1 Úmluvy CMR, a to 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty nebo 60 dnů po převzetí zásilky k přepravě, jinak nastává právní domněnka ztráty zásilky.

Úmluva COTIF Přípojek CIM v čl. 23 § 3, odst. d) uvádí ve výčtu druhů škod způsobených přirozenou povahou určitého zboží kromě lomu, zrezavění, vnitřní zkázy a vysychání také roztroušení.

Dle Montrealské úmluvy odpovídá dopravce za zničení, ztrátu nebo poškození nákladu za podmínky, že k takovému zničení, ztrátě nebo poškození došlo v průběhu letecké přepravy. Škodní událost musí tedy nastat v době od převzetí do vydání nákladu.

Zvlášť je potom v čl. 19 Montrealské úmluvy řešena odpovědnost dopravce za škody způsobené zpožděním letecké dopravy cestujících, zavazadel nebo nákladu. V případě této odpovědnosti není podstatné, zda cestujícímu vznikne újma, nebo na zásilce vznikne škoda. 

Příklad

K typickým případům okolností vyvolávajících zpoždění s přepravou patří např. špatné povětrnostní podmínky (sněžení, vítr, bouře, náledí), politická situace (sociální bouře, války, povstání), popř. stávky (letištního personálu nebo leteckého personálu), ale též zjištěná vada dodávky paliva, nečekané onemocnění cestujícího v průběhu přepravy vyvolávající nutnost mezipřistání apod.[1]

Zvláštní druhy škod potom představují např. celní pokuty, škody na životním prostředí, dále škody na okolí nebo dopravních prostředcích.

Dle jednotlivých druhů přeprav lze rovněž stanovit případy a kategorie škod, za které dopravce neodpovídá.

Úmluva CMR obsahuje v čl. 17 odst. 2 tzv. neupřednostněné případy zprošťující odpovědnosti. Dopravce je v těchto případech povinen sám prokázat existenci jednoho z níže uvedených důvodů, aby se zprostil své odpovědnosti.

Dopravce dle čl. 17 odst. 2 Úmluvy CMR neodpovídá za škodu způsobenou:

V čl. 17 odst. 4 Úmluvy CMR jsou upraveny tzv. upřednostněné případy zprošťující odpovědnosti. Na rozdíl od liberačních důvodů zakotvených v čl. 17 odst. 2 Úmluvy CMR postačí v těchto případech dopravci, když pouze osvědčí, že ztráta nebo poškození zásilky mohly vzniknout z některé z níže uvedených příčin. Osoba, která vůči dopravci uplatňuje nárok na náhradu škody, musí prokázat, že škoda vzniklá na zásilce způsobená její ztrátou nebo poškozením nemá příčinu v okolnostech uvedených pod písmeny a) až f) odst. 4 čl. 17 Úmluvy CMR.

Dle čl. 17 odst. 4 Úmluvy CMR je dopravce zproštěn své odpovědnosti, vznikne-li ztráta nebo poškození ze zvláštního nebezpečí souvisejícího s jednou nebo více z těchto skutečností:

Předmětný čl. 17 odst. 4 Úmluvy CMR stanoví případy zproštění odpovědnosti dopravce za škodu vzniklou pouze v důsledku ztráty nebo poškození přepravované zásilky (nikoli však za škodu vzniklou v důsledku překročení dodací lhůty).

V případě mezinárodní železniční přepravy dopravce dle čl. 23 § 2 Přípojku CIM neodpovídá za ztrátu, poškození nebo překročení dodací lhůty zaviněnou:

Dopravce dále dle čl. 23 § 3 Přípojku CIM neodpovídá za ztrátu nebo poškození zboží, ke kterým došlo v důsledku jedné nebo několika níže uvedených skutečností:

Montrealská úmluva obsahuje v čl. 20 pro případ mezinárodní letecké přepravy obecné případy zproštění odpovědnosti dopravce za škodu. Dopravce se zprostí odpovědnosti za škodu, jestliže prokáže, že škoda byla způsobena nebo k ní přispěla nedbalost nebo jiný protiprávní čin nebo opomenutí osoby požadující náhradu nebo osoby, resp. cestujícího, která místo ní uplatňuje svoje práva. Dopravce dále neodpovídá za škody způsobené v důsledku zpoždění, jestliže prokáže, že on sám a jeho zaměstnanci a agenti učinili veškerá možná opatření, která lze spravedlivě požadovat, aby škodu odvrátili, nebo že nebylo v jejich silách, aby tak učinili.

Za zničení, ztrátu nebo poškození nákladu dopravce dle čl. 18 odst. 2 Montrealské úmluvy neodpovídá, pokud byla škoda způsobena:

Ukázka z publikace Vybrané otázky z přepravy a zasílatelství, koupit lze ZDE 



[1] Velice zajímavým soudním rozhodnutím dotýkajícím se odpovědnosti leteckého dopravce za prodlení je rozsudek rakouského Nejvyššího soudního dvora (OGH) ze dne 16. 11. 2012, sp. zn. 6 Ob 131/12a, který se zabýval žalobou muže, jenž pro sebe a svoji manželku objednal okružní plavbu okolo Antarktidy. Do místa odplutí si muž zajistil vlastní letenky, přičemž první let měl být uskutečněn z Vídně do Frankfurtu. Pro silné sněžení došlo ke zpoždění letu, v důsledku čehož již nebylo možné stihnout další navazující letecký spoj. Žalobce požadoval po leteckém dopravci náhradu škody ve výši ceny zájezdu, který nemohl být uskutečněn pro zpoždění letu. Rakouský nejvyšší soud žalobu zamítl a k tomu uvedl, že dopravce neodpovídá za odklizení letové dráhy, neboť se jedná o činnost, kterou má za povinnost provozovatel letiště, a pochybení provozovatele letiště za odklizení vzletové dráhy se nedá považovat za pochybení osoby jednající za leteckého dopravce (a ani za pochybení samotného leteckého dopravce).