oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Sehnálek, David: Vnější činnost Evropské unie perspektivou práva unijního a mezinárodního

autor: Mgr. Lucie Zavadilová
publikováno: 17.02.2017

Masarykova univerzita, Brno 2016, 242 s.

Koncem roku 2016 vyšla v nakladatelství Právnické fakulty Masarykovy Univerzity publikace s názvem Vnější činnost Evropské unie perspektivou práva unijního a mezinárodního, jejímž autorem je David Sehnálek. 

V úvodu autor představuje vnější vztahy a zahraniční politiku jakožto „aktuální a stále se dynamicky rozvíjející oblasti činnosti Evropské unie s významným právním, ekonomickým a politickým rozměrem“ (s. 7). Z hlediska právního považuje za nejzajímavější především otázku střetu úpravy vnitrostátní, unijní a mezinárodní. Publikace si klade za cíl „identifikovat, do jaké míry ovlivňuje mezinárodní právo veřejné fungování Evropské unie navenek, vůči třetím státům a jaký vliv má na vztahy Evropské unie k jejím členským státům“ (s. 8). Autor upozorňuje, že byť má Evropská unie zajímavé a specifické postavení, nelze ji vnímat izolovaně, ale naopak jako součást mezinárodního prostředí dotčenou mezinárodním právem veřejným. Používá přitom paralelu se sluneční soustavou (s. 8). Pokládá si otázku, zda se má uplatnit „heliocentrický model", kde by Evropská unie byla středem vesmíru s kolem obíhajícími planetami – členskými státy. Či by byla vhodnější komplexnější představa vesmíru jako prostoru s nejrůznějšími planetárními soustavami, které se vzájemně ovlivňují.

Na celkem 242 stranách se autor věnuje dvěma základním tematickým okruhům. V první, převážně deskriptivní části publikace (tj. kapitoly I. – V.) se zaměřuje na věcné vymezení vnější činnosti Evropské unie, a to z hlediska práva unijního. Jednotlivé kapitoly respektují zavedenou systematiku, kdy autor konkrétní oblast vnější činnosti definuje z hlediska věcného, dále přibližuje charakter pravomoci a způsoby její realizace. Druhá část monografie (kapitoly VI. – X.) propojuje právní regulaci unijní s pohledem mezinárodního práva veřejného. Přibližuje především problematiku mezinárodních smluv, jejich účinků a postavení v právu Evropské unie i právu členských států. 

V duchu zásady od obecného ke konkrétnímu autor recenzované monografie v I. kapitole nejprve vymezuje pojem „zahraniční politika“ a pro přehlednost uvádí, jaké dílčí oblasti spolupráce vnější činnost Evropské unie zahrnuje. V úvodních dvou podkapitolách v obecné rovině charakterizuje pravomoc Evropské unie v oblasti vnějších vztahů a její zakotvení v primárním právu. Autor zde kriticky hodnotí nesystematičnost úpravy (s. 28) a upozorňuje, že regulace vnějších vztahů je v zakládacích smlouvách v mnoha ohledech duplikována, zejména pokud jde o vymezení hodnot, zásad a cílů (s. 29). Jednotlivé zásady a cíle vnější činnosti Evropské unie, jež jsou jednotícím prvkem jinak vysoce fragmentované právní úpravy, blíže rozebírá v samostatné podkapitole. Jejich výslovnou kodifikaci v zakládacích smlouvách přitom autor recenzované publikace hodnotí jako nadbytečnou a do jisté míry také problematickou (s. 32, 33). Ve čtvrté podkapitole odpovídá na otázku, jaké unijní orgány realizují vnější činnost Evropské unie. Požadavek jednomyslnosti při rozhodování Evropské rady, která má v této oblasti nejvýznamnější pravomoci, přitom autor považuje za „mechanismus těžkopádný, neefektivní, avšak zároveň též jediný, který umožňuje Unii být v této politice činnou“ (s. 34). 

Kapitoly II. až V. čtenáře postupně seznamují se stěžejními oblastmi činnosti Evropské unie navenek vůči třetím státům. V kapitole II. zabývající se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou autor upozorňuje na specifika přetrvávajícího mezivládního charakteru spolupráce v uvedené oblasti (s. 42) a také na dosavadní neschopnost Evropské unie nahradit v této funkci členské státy (s. 44, 45). Vyjadřuje nicméně přesvědčení, že i v zahraniční a bezpečnostní politice by se v budoucnu mohl projevit princip nadstátnosti (s. 47). 

V pořadí III. kapitola se týká společné bezpečnostní a obranné politiky. Podle autorova názoru není v současné době pravděpodobné vytvoření společné (tj. jednotné) obrany Evropské unie, a to z řady uvedených důvodů. I nadále je proto obrana zajišťována společně členskými státy v rámci Evropské unie (s. 55). Autor se domnívá, že ani do budoucna nelze v oblasti společné obranné politiky očekávat mnoho změn (s. 57), zasazuje se však o zapojení národních parlamentů do rozhodovacího procesu (s. 64). 

Tématem IV. kapitoly je společná obchodní politika. Vzhledem k jejímu širokému věcnému záběru analyzuje autor postupně jednotlivé oblasti. Samotné věcné vymezení společné obchodní politiky přitom považuje za problematické (s. 79). Slabinou je také absence úpravy některých otázek (s. 80). V dalším textu si autor všímá změn zavedených Lisabonskou smlouvou a upozorňuje, že adresátem společné obchodní politiky již nejsou členské státy, nýbrž Evropská unie. Podotýká však, že v praxi nemají tyto změny význam (s. 83). V podkapitole věnované charakteristice pravomoci zdůrazňuje, že společná obchodní politika je jedinou z oblastí vnější činnosti Evropské unie, kde došlo k úplnému přenosu pravomoci na Evropskou unii (s. 88). A připomíná, že princip nadstátnosti se uplatní pouze vůči členským státům, nikoli státům třetím (s. 89). Opětovně autor upozorňuje na fragmentaci a možnou duplicitu právní úpravy (s. 91), k čemuž do jisté míry přispívá i regulace vnitrostátní (s. 99). 

První část publikace završuje kapitola V., jež zpracovává problematiku spolupráce se třetími zeměmi a humanitární pomoc. Ta se podle názoru autora liší od ostatních politik vnější činnosti Evropské unie svým hodnotovým zaměřením (s. 103). Připomíná rovněž, že politika rozvojové spolupráce fakticky zasahuje do nejrůznějších oblastí unijní činnosti (s. 104). 

VI. kapitola recenzované publikace seznamuje čtenáře s právními nástroji realizace vnější činnosti. Autor vysvětluje rozdíl mezi právními akty přijímanými jednostranně Evropskou unií a mezinárodními smlouvami, resp. mezi právem unijním a mezinárodním právem veřejným (s. 115). V jednotlivých podkapitolách se proto postupně věnuje nástrojům autonomním a mezinárodním smlouvám – uzavřeným Evropskou unií, smlouvám smíšeným a paralelním i mezinárodním smlouvám uzavíraným členskými státy. V dalším textu autor vyslovuje zajímavou úvahu o možném budoucím využití subsidiárních smluv (s. 149). Následující VII. kapitola věnuje pozornost závaznosti mezinárodních smluv pro Evropskou unii i členské státy. 

V pořadí VIII. kapitola se zaobírá mezinárodněprávní a unijní odpovědností. Autor zde vychází z premisy, že Evropská unie jakožto mezinárodní organizace může být mezinárodněprávně odpovědná za případné porušení mezinárodního práva (s. 161). Vedle odpovědnosti Evropské unie podle mezinárodního práva veřejného řeší také otázku odpovědnosti členského státu za Evropskou unii. Neopomíjí ani odpovědnost Evropské unie za škodu způsobenou jednotlivci. 

Stěžejní IX. kapitola recenzované monografie analyzuje poměr práva Evropské unie a mezinárodního práva veřejného. Autor se obzvláště zaměřuje na problematiku působení mezinárodních smluv v právu Evropské unie, a to konkrétně na jejich přímý účinek a přednost. Vychází přitom z předpokladu, že přístup ke všem mezinárodním smlouvám by měl být stejný, a nečiní tedy rozdíl mezi právem WTO a smlouvami uzavřenými Evropskou unií (s. 187). Dospívá rovněž k závěru, že unijní právo uplatňuje monistický přístup k mezinárodnímu právu veřejnému a za určitých podmínek připouští přímý účinek mezinárodních smluv (s. 191, 192). Ve zvláštní podkapitole se autor zamýšlí nad přímým účinkem rozhodnutí mezinárodních organizací. Domnívá se také, že i Evropská unie může převést legislativní pravomoc na jinou mezinárodní organizaci (s. 198). Problémem však může být slučitelnost s ústavním právem členských států (s. 199). 

Výklad uzavírá kapitola X., jež poukazuje na obecné otázky, jako je interpretace mezinárodních smluv, které zavazují Evropskou unii. Výklad mezinárodních smluv Soudním dvorem Evropské unie má podle autora pro vnitrostátní soudy význam zejména v řízení o předběžné otázce (s. 214). 

V závěru publikace autor vyhodnocuje, že „v úvodu nastíněný „heliocentrický model“ přístupu k Evropské unii a členským státům je do značné míry zjednodušující, a proto nevyhovující pro plné pochopení a obsáhnutí skutečné podstaty fungování Evropské unie“ (s. 217). Vztahy mezi Evropskou unií a členskými státy považuje za složitější, ovlivněné nejenom právem unijním, ale ve značné míře rovněž mezinárodním právem veřejným. Nicméně, podle autorova názoru má Evropská unie „právní předpoklady pro to, aby v mezinárodním společenství fungovala jako významný a především samostatný aktér“ (s. 218). 

Recenzovaná publikace je svým obsahem i rozsahem vhodnou příručkou každého odborníka, jež se – ať v teorii či praxi – setkává s problematikou vnější činnosti Evropské unie. Monografie nabízí ucelený, srozumitelný a přehledně strukturovaný rozbor tématu, jež inovativním způsobem propojuje pohled práva Evropské unie i mezinárodního práva veřejného. Devizou monografie je, že se autor neomezuje pouze na popis dané problematiky, ale nebojí se uchýlit také ke kritice či doporučením de lege ferenda. To svědčí o jeho značných znalostech práva unijního i mezinárodního. Ambicí monografie je prohloubit v těchto oblastech obecné znalosti čtenářů a přispět k pochopení širšího právního rámce a praxe Evropské unie. 

Z hlediska formálního lze kladně hodnotit skutečnost, že řada otázek je vysvětlena či rozvedena v poznámkách pod čarou, aniž by tak byl zahlcen a přerušen tok hlavního textu. Publikace je doplněna bohatým seznamem literatury a dalších použitých zdrojů v češtině a angličtině. Zastoupena je i literatura německá a slovenská. Přílohu tvoří také přehled relevantních soudních rozhodnutí a stanovisek generálních advokátů. 

Lze shrnout, že tato monografie může posloužit všem odborníkům, kteří se zabývají vnějšími vztahy Evropské unie. Autor si neulehčuje práci konstatováním o specifické povaze Evropské unie, ale naopak se věnuje jejímu postavení v mezinárodním prostředí. A snaží se tak propojit v jiných publikacích zpravidla samostatně zpracovávané přístupy k vnější činnosti Evropské unie, tj. perspektivu práva unijního a mezinárodního. Kniha je čtivá a rozhodně si zaslouží pozornost čtenářů. 

Autorka působí na PF MU V Brně.