oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Rozvody, rozchody a zánik partnerství - 4. vydání

autor: Marie Francová, Jana Dvořáková Závodská
publikováno: 10.01.2019

ČÁST PÁTÁ

MODIFIKACE SPOLEČNÉHO JMĚNÍ

Přehled kapitol

I.    Smluvený režim

II.   Režim založený rozhodnutím soudu

III. Ochrana třetích osob

IV. Seznam listin o manželském majetkovém režimu

I.     Smluvený režim

Smluvený režim (§ 716 až 721) si mohou podle občanského zákoníku ujednat snoubenci i manželé. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik SJM ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu SJM v zákonném režimu. 

V praxi se nejčastěji uzavírají smlouvy o režimu oddělených jmění (dříve zúžení) s výjimkou obvyklého vybavení rodinné domácnosti. 

Pokud je vyhrazen vznik společného jmění manželů ke dni zániku společného jmění manželů, znamená to, že věci nabývají manželé v době manželství odděleně a teprve v den smrti či právní moci rozsudku o rozvodu se vše, co v tento den vlastnili, stane jejich společným jměním. Toto řešení je však v praxi výjimečné. 

Častější je rozšíření společného jmění manželů, kdy např. jeden z manželů zdědí pozemek s domem, druhý do něj investuje zděděné peníze, a proto se dohodnou, že nemovitost bude patřit do jejich společného jmění manželů. 

Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli věci, ledaže to zákon zakazuje; může se týkat zejména rozsahu, obsahu, doby vzniku zákonného nebo jiného režimu společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících i upravit zařazení budoucích součástí jmění rozdílně od zákonného režimu. 

Jestliže dojde k uzavření smlouvy o režimu oddělených jmění ke stanoveným věcem, je třeba provést vypořádání, a to přímo v dohodě sepsané notářem nebo samostatnou dohodou do tří let od uzavření smlouvy. Jinak i ohledně věcí, o něž bylo společné jmění manželů zúženo, nastoupí nevyvratitelná právní domněnka, o které se zmiňuje část sedmá o vypořádání společného jmění manželů. 

Ústavní soud ve svém stanovisku Pl. ÚS-st. 2/96 ze dne 10. 9. 1996 vyjádřil názor, že povaha § 143a zák. č. 40/1964 Sb. umožňuje dohodu i ohledně věcí již nabytých do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, resp. společného jmění manželů, proto je možné přímo v dohodě uvést, jak se manželé vypořádali ohledně společně nabytých věcí. Došlo-li k zúžení společného jmění manželů na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, došlo současně k zániku společného jmění manželů k ostatním věcem, které netvoří vybavení společné domácnosti. Pokud však po zániku společného jmění manželů k uvedeným věcem nenásledovalo jejich vypořádání ve smyslu § 149 a § 150 zák. č. 40/1964 Sb., tj. dohodou účastníků, rozhodnutím soudu nebo nastoupením fikce vzniku podílového spoluvlastnictví, platí ohledně těchto věcí režim společného jmění manželů – viz rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 1476/2000 ze dne 27. 3. 2002. 

Podle rozsudku Nejvyššího soudu 22 Cdo 2406/2004 ze dne 30. 5. 2006, pokud manželé uzavřeli dohodu o zúžení bezpodílového spoluvlastnictví manželů (resp. společného jmění manželů) ohledně spoluvlastnických podílů k nemovitostem, které nebyly v době uzavření dohody předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví (resp. společného jmění) tak, že je nabude jeden z nich, a byla-li kupní cena zaplacená tímto manželem zčásti uhrazena ze společných prostředků, pak je třeba takto vynaložené prostředky vypořádat jako investice vynaložené ze společného majetku na oddělený majetek vlastníka těchto nemovitostí. 

Nejvyšší soud se v rozsudku 22 Cdo 1112/2006 ze dne 3. 12. 2009 vyjádřil k otázce vypořádání společných prostředků vynaložených na pořízení původně společné nemovitosti do doby jejího vyloučení ze společného jmění: Od okamžiku, kdy předmětná nemovitost (resp. další věci) byla dohodou o zúžení SJM vyňata ze společného jmění a stala se výlučným majetkem žalované, představovaly další splátky úvěru investici ze společného jmění, vynaloženou na výlučný majetek (za předpokladu, že v dohodě o zúžení nebylo sjednáno něco jiného). To, co výlučná vlastnice zaplatí na splátkách hypotečního úvěru po zániku SJM, představuje její náklad na její výlučný majetek, a nemůže tak být předmětem zápočtu při vypořádání. Bylo-li tedy SJM zúženo o nemovitost, kterou manželé nabyli též z prostředků získaných půjčkou (úvěrem), která byla součástí společného jmění, nelze v rámci vypořádání SJM započíst výši dluhu z půjčky (úvěru) ve prospěch vypořádacího podílu toho účastníka, který je výlučným vlastníkem nemovitosti a který také bude úvěr splácet (pokud se účastníci nedohodli jinak). Na tom nic nemění skutečnost, že ve vztahu k bance, která úvěr poskytla, vystupují jako dlužníci nadále všechny osoby, kterým byl úvěr poskytnut. Tyto úvahy lze vztáhnout i na příslušenství dluhu. 

Smlouvou lze rovněž uspořádat majetkové poměry pro případ zániku manželství, např. rozvodem; jde-li o uspořádání pro případ zániku manželství smrtí, považuje se v této části smlouva za smlouvu dědickou, má-li její náležitosti. 

Smlouvou nelze vyloučit ani změnit ustanovení o obvyklém vybavení rodinné domácnosti s novou výjimkou, že jeden z manželů opustil trvale domácnost a odmítá se vrátit (do 31. 12. 2013 toto možné nebylo). 

Obvyklé vybavení rodinné domácnosti“ tvoří dle § 698 obč. zák. soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů; přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich. 

Smlouva o manželském majetkovém režimu nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a nesmí se svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila; tato smlouva uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči ní právní účinky. 

I nadále se vyžaduje forma veřejné listiny (notářský zápis). 

V režimu oddělených jmění smí manžel nakládat se svým majetkem bez souhlasu druhého manžela. Podnikají-li v režimu oddělených jmění manželé společně nebo jeden z manželů podniká s pomocí druhého manžela, rozdělí si příjmy z podnikání, jak si v písemné formě ujednali; jinak se příjmy rozdělí rovným dílem. 

Oproti dosavadní úpravě se smlouva o manželském majetkovém režimu zapíše do veřejného seznamu, je-li to v ní ujednáno; jinak na žádost obou manželů. Do seznamu se zapíše vše, co mění zákonný majetkový režim manželů. Zápis provede bez zbytečného odkladu ten, kdo smlouvu sepsal (notář), a není-li to možné, ten, kdo seznam vede. Pokud bude smlouva zapsána do veřejného seznamu, budou se moci manželé dovolat jejího obsahu vůči třetí osobě. Jinak jen v případě, že tato osoba byla se smlouvou seznámena (viz kapitolu III a IV této části). V případě starších notářských zápisů musí oba manželé o zápis do Seznamu manželských listin požádat.

II.    Režim založený rozhodnutím soudu

Občanský zákoník zavádí v § 724 až 727 nový termín – režim založený rozhodnutím soudu: Soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah, je-li pro to závažný důvod. Závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželovi, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. 

Soud tedy nyní musí zkoumat, zda jde o závažný důvod i v případě podnikání jednoho či obou manželů. Do 31. 12. 2013 platilo, že v případě podnikání soud musel SJM zúžit na návrh jednoho z manželů – podnikatele jako fyzické osoby či neomezeně ručícího společníka. 

Režim založený rozhodnutím soudu lze změnit smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu.

 

Ukázka z knihy Rozvody, rozchody a zánik partnerství - 4. vydání, kterou lze zakoupit v nakladatelství Wolters Kluwer ČR, a. s.