oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Rozsudek, že mezi účastníky nebyl kupní smlouvou založen závazkový právní vztah

autor: JUDr. Marta Škárová a kolektiv
publikováno: 26.06.2015

Vzor k § 152 odst. 1 o.s.ř.

26 C 45/2014

Rozsudek

Jménem republiky

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Matouškovou v právní věci žalobkyně Aleny Vránové, bytem v Dobromilicích 145, proti žalované Janě Bílé, bytem v Prostějově, Potoční 40, zastoupené JUDr. Janou Kovandovou, advokátkou se sídlem v Ivanovicích na Hané, Vyškovská 154, o určení neplatnosti kupní smlouvy,

takto:

I.         Žaloba, aby bylo určeno, že na základě návrhu žalobkyně ze dne 18. 9. 2013 nebyla mezi účastnicemi uzavřena kupní smlouva zakládající závazkový právní vztah, podle kterého žalobkyně prodává žalované pozemek p. č. 186 v katastrálním území Dobromilice za kupní cenu 300 000 Kč, a žalovaná tento pozemek přijímá do svého vlastnictví a zavazuje se za něj zaplatit žalobkyni uvedenou kupní cenu, se zamítá.

II.       Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou proti žalované domáhala vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že mezi účastnicemi nebyla uzavřena kupní smlouva zakládající shora (ve výroku I. popsaný) závazkový právní vztah. V žalobě uvedla, že dne 18. 9. 2013 podepsala návrh kupní smlouvy (shora uvedeného obsahu), který posléze zaslala poštou žalované. Žalovaná k návrhu připojila svůj podpis dne 26. 9. 2013 a týž den tuto kupní smlouvu s návrhem na vklad vlastnického práva předložila přísl. katastrálnímu úřadu, aniž by předtím akceptovaný návrh zaslala žalobkyni. Žalobkyně tuto okolnost namítla v řízení o povolení vkladu vlastnického práva, které bylo katastrálním úřadem přerušeno do pravomocného skončení této věci. Žalobkyně přitom má naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, neboť vyhoví-li soud podané žalobě, bude muset být návrh na vklad (pro neexistenci uzavřené kupní smlouvy – právního titulu) zamítnut, čehož chce žalobkyně dosáhnout.

Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Tím, že i druhá strana kupní smlouvu podepsala, došlo k založení uvedeného právního vztahu mezi účastnicemi, přičemž právní argumentace žalobkyně je zjevně účelová.

Z listiny označené jako „kupní smlouva“, a dále z výslechu účastnic soud zjistil, že dne 18. 9. 2013 žalobkyně podepsala návrh kupní smlouvy (podle konceptu, který jí
e-mailem zaslala žalovaná), podle kterého žalobkyně prodává žalované pozemek p. č. 186 v katastrálním území Dobromilice za kupní cenu 300 000 Kč, a žalovaná tento pozemek přijímá do svého vlastnictví a zavazuje se za něj zaplatit žalobkyni uvedenou kupní cenu, se zamítá. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně tento návrh zaslal poštou žalované, která jej dne 26. 9. 2013 podepsala a ještě týž den připojila k návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, jejž podala u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov.

Z rozhodnutí uvedeného katastrálního úřadu ze dne 5. 10. 2013, č. j. V115/2013-45, soud zjistil, že uvedený správní orgán přerušil řízení o povolení vkladu dle kupní smlouvy ze dne 26. 9. 2013, do pravomocného skončení řízení v této věci, a to z důvodu tvrzení žalobkyně, že kupní smlouva mezi účastnicemi uzavřena nebyla.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyni na podané určovací žalobě svědčí naléhavý právní zájem; dospěl přitom ke kladnému závěru, a to z následujících důvodů.

Podle § 80 písm. c) o. s. ř. určení, zda tu právní poměr je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Podle ustálené judikatury soudů (která se sice upíná k předchozímu znění § 80 písm. c)o. s. ř., ale z hlediska svého obsahu je využitelná i po novelizaci cit. paragrafu prostřednictvím zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Určovací žaloba není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, event. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003). Nejvyšší soud rovněž judikoval, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Jestliže však právní postavení žalobce je zpochybněno převodní smlouvou, na základě které má (teprve) dojít ke vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, resp. jestliže vyslovení neplatnosti takové smlouvy, podle které dosud nebyl povolen vklad do katastru, by mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze přípustnost žaloby ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) dovodit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn.
30 Cdo 2027/2008, který je veřejnosti, stejně jako další zde označená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz)

Protože naléhavý právní zájem na podání (předmětné) určovací žaloby podle § 80 o. s. ř.
je třeba zásadně posuzovat z pohledu (právního postavení) žalobce, lze dospět k závěru, že v situaci, kdy smlouva o převodu nemovitostí, kterou uzavřel žalobce s druhým účastníkem, je druhou stranou co do její platnosti nebo účinnosti zpochybňována, jeví se určení předmětného právního vztahu podle této smlouvy zcela zjevným a právem přípustným prostředkem k tomu, aby žalobce v takto zahájeném soudním řízení (byla-li by jeho tvrzení v řízení prokázána) dosáhl právně relevantního podkladu pro zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva (v její prospěch) do katastru nemovitostí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 977/2009). Pokud ve stadiu řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem vznikne spor o to, zda pro účely povolení vkladu přísl. katastrálnímu úřadu předložená převodní smlouva, byla (vůbec) uzavřena, má žalobce rovněž na takto podané žalobě naléhavý právní zájem, neboť vyřešení, zda mezi účastníky předmětnou kupní smlouvu byl či nikoliv založen příslušný závazkový právní vztah, bude představovat zásadně významnou okolnost pro rozhodnutí katastrálního úřadu, zda již podanému návrhu na vklad vlastnického práva podle takto označené kupní smlouvy vyhoví, resp. navrhovaný vklad povolí či nikoliv. Tak tomu je i v daném případě, kdy žalobkyně popírá, že mezi účastnicemi byla uzavřena kupní smlouva a tedy došlo k založení tomu odpovídajícímu závazkovému právnímu vztahu, v důsledku čehož se domáhá toho, aby katastrální úřad žalovanou podaný návrh na vklad vlastnického práva do katastru zamítl. Okresní soud tudíž dospěl k závěru, že žalobkyně má dle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na takto podané žalobě.

Okresní soud shledal žalobu důvodnou i z věcné stránky.

Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud posuzoval otázku uzavření předmětné kupní smlouvy podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále již „obč. zák.“).

Podle § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

Právní úkon lze definovat jako projev vůle fyzické či právnické osoby směřující ke vzniku, změně nebo zániku právní normou upraveného právního vztahu, jehož obsahem jsou subjektivní práva a povinnosti účastníků tohoto vztahu. Je pochopitelně třeba odlišovat jednostranné právní úkony, které již samy o sobě mohou aktivovat vznik, změnu či zánik příslušnou právní normou předpokládaného právního vztahu, od dvoustranných či vícestranných právních úkonů, které mají zase právní relevanci především při uzavírání, změně obsahu či zániku smluv. Ve smyslu § 43a odst. 1 obč. zák. projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Podle § 44 odst. 1 obč. zák. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu. Z vyloženého je zřejmé, že návrh na uzavření smlouvy ještě neaktivuje příslušný právní vztah, nýbrž představuje počáteční stadium procesu uzavírání smlouvy. Proto je třeba tento institut důsledně odlišovat od institutu smlouvy, jejímž uzavřením se zakládá příslušný právní vztah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 977/2009).

Podle § 44 obč. zák. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti.

Podle § 43c odst. 1 obč. zák. včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Podle odst. 2, věty první, téhož par. včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli.

Podle § 46 odst. 2 obč. zák. pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.

Smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který vzniká dosažením konsenzu, tj. úplným bezpodmínečným přijetím (akceptací) návrhu na uzavření smlouvy (nabídky, oferty). Vznik smlouvy předpokládá existenci tří postupně za sebou jdoucích aktů: 1) návrh – nabídku, ofertu, 2) přijetí návrhu – akceptaci a 3) vzájemnou shodu vůle subjektů – konsenzus. Nabídka – oferta a akceptace jsou jednostranné právní úkony. Oferta je vymezena v 43a odst. 1 obč. zák. tak, že projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Akceptací je podle § 43c odst. l obč. zák. včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit souhlas, je přijetím návrhu. Podle § 43c odst. 2 obč. zák. včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1875/2005).

Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2722/2009, mj. vyložil, že učinil-li oblát akceptační projev s návrhem smlouvy vůle vůči navrhovateli (oferentovi), pak je třeba se zabývat též otázkou včasnosti jeho prohlášení, a to z hlediska posouzení přijetí (akceptace) návrhu smlouvy. Pokud oblát takový projev vůle vůči navrhovateli (vůbec) neučinil, a jednalo se o smlouvu o převodu nemovitosti, u které občanský zákoník obligatorně stanoví písemnou formu, pak je třeba uzavřít, že k jejímu uzavření nedošlo (§ 46 odst. 1, 2 obč. zák.). Jinými slovy vyjádřeno, k tomu, aby byl splněn jeden z obligatorních předpokladů pro povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí katastrálním úřadem, je nezbytné, aby kupní smlouva byla uzavřena dříve, než byl podán návrh na vklad podle této smlouvy. Kupní smlouva ovšem nemůže být uzavřena, pokud není účinná, a účinná zase být nemůže, jestliže nedošlo k včasnému přijetí jejího návrhu, přičemž včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti (až) okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli (viz § 43c a násl. obč. zák.). Přitom pochopitelně platí také závěry obsažené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 368/99, a to, že k tomu, aby mezi účastníky došlo k uzavření písemné kupní smlouvy, je zapotřebí nejen písemného prohlášení prodávajícího, jemuž byl návrh určen, nebo jiného jeho včasného jednání (písemného), z něhož by bylo možno dovodit jeho přijetí návrhu, ale ještě je třeba, aby toto přijetí návrhu jako vyjádření souhlasu s jeho obsahem došlo kupujícímu a aby (což již bylo zdůrazněno shora) akceptace návrhu, nebyla-li v něm lhůta pro jeho přijetí, byla učiněna včas.

V posuzované věci bylo zjištěno, že žalobkyně návrh kupní smlouvy podepsala dne 18. 9. 2013 a zaslala jej poštou žalované, která takto žalobkyní učiněný návrh smlouvy podepsala dne 26. 9. 2013, avšak toto přijetí návrhu coby vyjádření souhlasu žalované s obsahem návrhu nebylo doručeno (nedošlo do dispoziční sféry) žalobkyni; tudíž k akceptaci návrhu kupní smlouvy, který učinila žalobkyně žalované ve smyslu shora označené právní úpravy, nedošlo. V důsledku toho se proto uplatní právní závěr, že mezi účastnicemi nebyl označenou kupní smlouvou (která z vyložených důvodů uzavřena nebyla) založen předmětný závazkový právní vztah, jak je vyjádřeno v meritorním výroku tohoto rozsudku. Proto okresní soud podané žalobě zcela vyhověl.

Výrok II., že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, odpovídá procesní situaci, kdy sice žalobkyně měla ve sporu plný úspěch, avšak žádné náklady jí nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

V Prostějově dne 23. dubna 2014

JUDr. Renata Matoušková v. r.

samosoudkyně

kulaté razítko:

Za správnost vyhotovení:

Eva Vážanová

Poznámky

1. Referát zní: „Kanc. doruč 1. žalobkyni – DS nebo vz. obálky I, 2. pr. zástupci žalované – DS.“

2. Podle § 80 o. s. ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, což – řečeno jinými slovy – znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí), nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95).

3. Žalobce je povinen v žalobě tvrdit právně rozhodné skutečnosti, z nichž lze dovodit naléhavý právní zájem. Soud relevanci určovací žaloby poměřuje z objektivního hlediska, tedy s ohledem na posouzení otázky, zda by rozsudek, jenž by převzal žalobní návrh, měl a v jakém rozsahu právní význam pro postavení žalobce.

4. V případě žalob týkajících se nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí je nezbytné relevanci takové určovací žaloby posuzovat ve vztahu k výsledku, jenž by vydáním takového rozsudku, byla-li by žalobní tvrzení osvědčena, nastal. Tak např. pokud by se žalobce domáhal určení neplatnosti převodní smlouvy v situaci, kdy vklad věcných práv podle této smlouvy do katastru nemovitostí byl již povolen, nebude žalobci na této určovací žalobě svědčit naléhavý právní zájem. Je tomu tak proto, že vydané rozhodnutí o neplatnosti právního úkonu by nebylo listinou, která by byla způsobilá pro přísl. zápis věcného práva do katastru nemovitostí. O jinou situaci půjde tehdy, pokud by řízení o povolení vkladu před přísl. katastrálním úřadem ještě neskočilo, neboť podání takové žaloby je zpravidla důvodem pro přerušení vkladového řízení; příp. rozsudek o určení neplatnosti převodní smlouvy totiž bude mít právní význam pro probíhající vkladové řízení.

5. Soud otázku naléhavého právního zájmu žalobce na určení, zda tu právní vztah či právo je či není, posuzuje po celou dobu řízení. Protože v průběhu řízení může dojít k situaci, kdy naléhavý právní zájem na určovací žalobě již pominul, soud zmíněnou otázku (naposledy) posuzuje podle stavu v době vyhlášení rozsudku.

 

Z publikace Vzory rozhodnutí a úkonů soudů všech stupňů v obč. soudním řízení a v soudním řízení správním včetně zvl. řízení soudních. Koupit lze ZDE.