oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Regulace myslivosti

autor: JUDr. Bohuslav Petr
publikováno: 03.07.2015

§ 3
Zásady chovu
(1) K zachování všech druhů zvěře v přírodě činí orgány státní správy myslivosti potřebná opatření. Přitom se poskytuje podpora a ochrana geograficky původním druhům zvěře. Chovem zvěře se rozumějí odborné zásahy sledující určité vymezené biologické cíle, zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a úprava stavů zvěře na optimální stav.
(2) Držitel honitby a v případě jejího pronájmu nájemce honitby (dále jen „uživatel honitby“) je povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby. Minimálním stavem zvěře je stav, při kterém není druh ohrožen na existenci a jeho populační hustota zabezpečuje biologickou reprodukci druhu. Normovaným stavem je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře a úživnosti honitby; uvádí v rámci jakostní třídy honitby i požadovaný poměr pohlaví a věkovou skladbu zvěře a koeficient očekávané produkce.
(3) Normované stavy zvěře se uvádí i pro oblasti chovu zvěře, které vymezuje na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Oblastí chovu zvěře je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu určitého druhu zvěře spárkaté, s výjimkou zvěře srnčí, jelence a prasete divokého, nebo jeho místní populace nebo poddruhu či geografické rasy, případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře. U honitby určené pro chov uvedených druhů spárkaté zvěře musí celá její výměra být v oblasti tohoto chovu. Vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území.
(4) Vyhláška stanoví způsob stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře, zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd.

K odst. 1

O opatřeních rozhoduje orgán státní správy myslivosti podle § 66 vždy v dohodě s orgánem ochrany přírody. Příslušným orgánem je Ministerstvo zemědělství, rozhoduje se ve správním řízení. Nemůže však jít o taková opatření, která by nadměrným způsobem omezila nebo poškodila vlastníky, popřípadě nájemce honebních pozemků. Ochrana a podpora geograficky původních druhů neznamená, že musí být u všech druhů rovnocenná. Přitom cíl u jednotlivého druhu zvěře nesmí vést k významnému potlačení nebo dokonce vyhubení druhu jiného. Podstatou tedy je zachovat náležitou míru proporcionality a snažit se aplikovat taková řešení, která jsou přijatelná pro „všechny strany“.  

Druhá část ustanovení je definiční právní normou vypočítávající, co vše lze pod uvedený pojem podřadit. Optimální stav vyjadřuje toliko určité hledisko chovu zvěře ve volné přírodě a nekoresponduje s pojmy minimálního a normovaného stavu zvěře. Předpisy o plemenitbě zvířat (zákon č. 154/2000 Sb.) se na chov zvěře nevztahují; to však neznamená, že při chovu zvěře nelze některá opatření použít. Totéž lze říci o opatřeních činěných obecně k živočichům podle předpisů o ochraně přírody (kroužkování ptáků ke sledování populace či jedinců).

K odst. 2

Určení minimálních a normovaných stavů zvěře provádí orgán státní správy myslivosti podle § 66 vždy v dohodě s orgánem ochrany přírody. Příslušným k rozhodnutí ve správním řízení je obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Minimální stav je vlastně nejnižší přípustnou hranicí počtu určitého druhu zvěře v honitbě, pod nějž nelze s ohledem na existencireprodukční schopnost tohoto druhu zvěře klesnout. Normovaný stav naproti tomu vyjadřuje nejvyšší přípustnou hranici počtu určitého druhu zvěře vzhledem k úživnosti honitby a stavu životního prostředí. Jde svým způsobem o hledisko únosnosti pro danou honitbu. Přitom se jedná o jarní stav na počátku lovecké sezony, což je logické vzhledem ke kolísání stavů v jejím průběhu z důvodu odlovu zvěře, přírůstku zvěře atd.

V definici normovaného stavu (vzhledem k definici dosavadních metodických pokynů) není uvedeno, že odpovídá předpokládaným únosným škodám na zemědělské a lesní výrobě. Tato zmínka totiž naváděla k teorii, že únosné škody zvěře způsobené normovaným stavem se nehradí, že se mají odpočítávat z výpočtu celkových zjištěných škod apod. Únosná výše škod pro jeden skutečný případ je uvedena v § 54 odst. 2. 

Porušení tohoto ustanovení (nedodržení minimálních nebo normovaných stavů zvěře) je správním deliktem, kterého se může dopustit držitel či uživatel honitby. Pokutu lze uložit až do výše 200 000 Kč [§ 64 odst. 3 písm. c)].

Výše minimálních a normovaných stavů je v současnosti striktně definována vyhláškou č. 491/2002 Sb. Minimální stavy by měly být odvozeny od teorií o zachování genetické variability druhu a od možnosti trvale využitelného hospodaření se zvěří. Normovaný stav naopak vychází z toho, co je daná honitba schopna „unést“ s ohledem na svoji úživnost. Striktním stanovením normovaného stavu je však upřeno právo vlastníka rozhodovat o struktuře a stavu zvěře na jeho pozemcích.

Je třeba si každopádně uvědomit, že dobře vedená honitba s pravidelnou péčí o životní prostředí i o zvěř nabízí vhodné životní podmínky pro zcela jiné stavy zvěře, než ta, kde se o zvěř a její životní prostředí takřka nepečuje.

K odst. 3

Normovaný stav zvěře pro oblast jejího chovu je vlastně součtem normovaných stavů v honitbách, které tvoří tuto oblast. I když to zákon výslovně neuvádí, je možno z hlediska tohoto „součtového“ principu určit i minimální stav zvěře v oblasti jejího chovu. Bohužel možno do této oblasti chovu zařadit honitbu, v níž není určitý druh zvěře normován, což v praxi komplikuje prosazení hlavních principů oblasti chovu zvěře. O vymahatelnosti dodržování pravidel v rámci celé oblasti chovu zvěře již nemůžeme hovořit vůbec.

Rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o vymezení (vytvoření) oblasti chovu zvěře se vydává ve správním řízení, nevyžaduje dohody s orgánem ochrany přírody, je však nutné (zejména v chráněných krajinných oblastech) projednání návrhu s tímto orgánem. Ten by se měl vyjádřit ve smyslu poslední věty odstavce, zda vytvořením navrhované oblasti nedojde ke zvýšení ekologické zátěže. V tom směru je jeho vyjádření závazné a mělo by být orgánem státní správy myslivosti respektováno. Řízení je jen návrhové, nemůže tedy být vydáno krajským úřadem z vlastního podnětu. O vedení agendy oblastí chovu zvěře krajským úřadem viz zmínku v § 59 odst. 2 písm. a).

V definici oblasti chovu je nutno poukázat, že musí jít o soubor honiteb tvořící souvislé území, pročež v jejím rámci nemůže existovat enkláva (honitba), pro níž by nebyl stanoven minimální a normovaný stav. Při existenci takové enklávy by totiž nastoupilo pravidlo téměř volného odlovu podle § 36 odst. 5. V definici je obsaženo i vymezení vzácných druhů zvěře, přičemž výčet ohrožených druhů zvěře je uveden v příloze č. 3 vyhlášky č. 395/1992 Sb. (prováděcí vyhláška k zákonu o ochraně přírody a krajiny). Není vyloučeno, aby byla vytvořena oblast pro nově zaváděné druhy zvěře při zazvěřování, pokud půjde o geograficky původní druhy.

Judikatura:

Člen mysliveckého sdružení, které je uživatelem honitby, je chovatelem zvěře a má povinnost dohledat postřelenou zvěř a usmrcenou odstranit z honitby (§ 40 odst. 4 veterinárního zákona). Pokud tak neučinil a ani tuto skutečnost neohlásil mysliveckému hospodáři, hrubě porušil své povinnosti. (NS 28 Cdo 1077/2007)

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, dle kterého je uživatel honitby povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem, které byly určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, jakožto i návazná sankční ustanovení zákona, jsou v souladu s ústavním pořádkem České republiky. (NSS 2 As 95/2008-51)

Z publikace zákon o myslivosti – komentář. Lze koupit ZDE.