oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Recenze publikace „Zákon o státní službě“ autorek Elišky Vlčkové, Ireny Kašparové a Pavly Bláhové

autor: Mgr. Michal Herudek, legislativní právník v Ministerstvu vnitra
publikováno: 10.09.2015

Publikace „Zákon o státní službě“ z produkce nakladatelství ANAG je přirozenou reakcí na revoluční změnu právního prostředí, která od listopadu minulého roku postupně vstupuje do profesních životů stávajících 65 000 státních zaměstnanců ve správních úřadech, jejich „neúřednických“ šéfů a konečně i všech uchazečů o práci ve státní správě. Onu změnu přináší stejnojmenný právní předpis publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 234/2014 Sb., změnový zákon publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 250/2014 Sb. a zatím půl druhé desítky nařízení vlády a vyhlášek zákon o státní službě provádějících. Jejich prostřednictvím se po padesáti či dokonce šedesáti pěti letech (konkrétní doba se odvíjí od toho, jak je vnímán charakter zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců) vrací regulace právních poměrů státních zaměstnanců ve správních úřadech k veřejnoprávní bázi.

Triu autorek publikace je text zákona o státní službě důvěrně znám, neboť, a lze jen spekulovat, zda v souladu s jejich představami, trávily polovinu léta loňského roku úpravami jeho návrhu, připravovaného původně pod taktovkou předsedy Legislativní rady vlády, v intencích toho, na čem se dohodla parlamentní reprezentace. Totéž lze říci i o jejich vztahu k ostatním zmíněným předpisům, které buď přímo připravovaly, nebo se „alespoň“ podílely na jejich interpretaci a přípravě aplikace. Právě znalost úmyslu normotvůrce ze strany autorek je první velkou devizou publikace, a to obzvláště za situace, kdy je normotvůrce současně i nejvyšším implementátorem právní úpravy a kdy je praktická aplikace úpravy přes množství práce, která již byla vykonána, fakticky stále na počátku. 

Pokud jde o pojetí publikace, nejedná se ani o zákon s poznámkami, ani o klasický komentář. Lze ji klasifikovat jako odborně-osvětové dílo, které má svého čtenáře seznámit s reglementací státní služby, aniž by se musel ještě před jeho přečtením prokousávat podstatně méně čtivým, pravidly legislativní techniky sešněrovaným textem příslušných právních předpisů.

Publikace je členěna do 29 kapitol následovaných praktickým slovníkem nejdůležitějších pojmů, s nimiž zákon o státní službě pracuje, účelným přehledem změn vyplývajících z transformace pracovního poměru na poměr služební a 5 přílohami obsahujícími pro adresáty zákona z jistého pohledu ty nejpodstatnější informace – seznam oborů státní služby, seznam zkoušek a odborností rovnocenných úřednické zkoušce, obsah a další náležitosti úřednické zkoušky, charakteristiku platových tříd a z hlediska uchazečů o vstup do státní služby jistě kruciální úpravu platových poměrů ve státní službě. První kapitola obsahuje stručný historický exkurs do vývoje právní úpravy státní služby, deskripci legislativního procesu u aktuálního zákona o státní službě, včetně nedávno ukončeného přezkumu konformity zákona s ústavním pořádkem České republiky, následovanou pro nezainteresovaného čtenáře do určité míry překvapivými informacemi o evropské dimenzi této svým charakterem ryze vnitrostátní právní úpravy. V druhé kapitole jsou shrnuty základní principy zákona o státní službě, v následující třetí kapitole je s ohledem na zásadní změnu v charakteru právních poměrů státních zaměstnanců ve správních úřadech rozebrán veřejnoprávní poměr. Čtvrtá kapitola dává čtenáři klíčové informace o rozsahu působnosti zákona. „Zbylé“ kapitoly se pak věnují jednotlivým institutům obsaženým v zákonu o státní službě, přičemž jejich uspořádání v zásadě sleduje strukturu zákona. V některých částech se nicméně struktura či obsah těchto kapitol od struktury zákona ku prospěchu věci odchyluje a některé instituty, které zákon o státní službě upravuje odděleně, jsou pro větší přehlednost rozebrány společně v rámci jedné kapitoly.  

Pokud jde o způsob zpracování, autorky zvolily deskriptivní metodu. V případech pravidel, která již byla interpretována soudy, jsou uváděna příslušná soudní rozhodnutí, což nepochybně představuje pro čtenáře přidanou hodnotu. Autorky též využily svých znalostí dosavadních výsledků výkladové a metodické činnosti Ministerstva vnitra a obohacují popis obsahu zákona o státní službě o pohled tohoto ústředního správního úřadu (jemuž náleží v oblasti státní služby klíčová koordinační úloha). Sympatické je, že k jejím výsledkům přistupují zdravě kriticky a neváhají s nimi, je-li to nutné, polemizovat.     

 Lze mít za to, že pojetí, struktura i způsob zpracování publikace, stejně jako samotná úroveň zpracování je optimální, umožňuje publikaci vyplnit prostor mezi již vydanými opoznámkovanými zněními zákona o státní službě a připravovanými komentáři tohoto zákona, a nalézt si tak adekvátní skupinu čtenářů, obzvlášť mezi samotnými státními zaměstnanci či uchazeči o zaměstnání ve správních úřadech. Publikace nepochybně disponuje prostorem i pro svůj další rozvoj, zejména pokud jde o reflexi judikatury správních soudů a výsledků rozhodování především druhostupňových služebních orgánů, jejichž bohatost lze presumovat.

Mgr. Michal Herudek, legislativní právník v Ministerstvu vnitra