Kybernetická kriminalita

autor: JUDr., MgA. Adéla Vlčková
publikováno: 12.11.2018

Pokud si advokát otevře monumentální dílo prof. Vladimíra Smejkala, kandidáta kybernetických a doktora právních věd, pak se mu může přihodit to, co jiným lidem při čtení Domácího lékaře. Podobně jako tento čtenář si přisoudí všechny popsané choroby, pak čtenář Kybernetické kriminality nazná, že prakticky neexistuje trestný čin, při jehož spáchání by nějakou roli nehrál počítač, program, data nebo cokoliv dalšího, co tvoří kybernetický prostor.

V publikaci jsou podrobně popsány všechny možné druhy kybernetické trestné činnosti, jakož i trestné činnosti, která sice není primárně kybernetická, ale v níž hraje nějakou roli počítač, případně která se odehrává nebo s vysokou pravděpodobností může odehrát v blízké budoucnosti v kyberprostoru.

To vše najdeme v kapitole druhé, nazvané Kriminalita v prostředí informačních systémů a na internetu. Jsou zde podrobně zpracovány jednotlivé skutkové podstaty související s počítači a počítačovými sítěmi, resp. kyberprostorem. Každá je popsána z hlediska forem a způsobů jejího páchání včetně příkladů z praxe. Součástí je obsáhlá judikatura, jíž je ještě více než v předchozím vydání, opatřená nejen právními větami, mnohdy ne snadno aplikovatelnými na konkrétní případy, ale autor zařadil i části zdůvodnění, které osvětlují podstatu případů, a jak případ posuzovaly soudy všech stupňů. V mnoha případech jsou připojeny vlastní komentáře autora, které někdy judikaturu zobecňují či doplňují, ale někdy oprávněně poukazují na její rozpornost či nepřesnost.

Najdeme zde např. sabotáže, teroristické útoky a obecné ohrožení, poškození obecně prospěšného zařízení či cizí věci, neoprávněné užívání ICT zařízení, podvody, provozování nepoctivých her a sázek, poškození cizích práv, vydírání, trestnou činnost spojenou se získáváním a šířením informací (mj. neoprávněné nakládání s osobními údaji, pornografii, porušování tajemství dopravovaných zpráv a dokumentů uchovávaných v soukromí, ohrožení utajované informace a vyzvědačství, šíření poplašné zprávy, pomluvu, nebezpečné vyhrožování a pronásledování – stalking, nekalou soutěž) a další trestné činy včetně porušování práv k duševnímu vlastnictví.

Velmi podrobně jsou rozebrány počítačové tr. činy, a to ust. § 230 – Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, § 231 – Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat a § 232 – Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti. Závěr kapitoly obsahuje ostatní trestné činy související s počítači, jako jsou neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, padělání a pozměnění veřejné listiny, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, vývoz zboží a technologií dvojího užití, jakož i neoprávněné provozování hazardní hry.

Uvedený obsah je doplněn dalšími kapitolami, které činí z díla doslova a do písmene kompendium. První kapitola „Počítače a počítačová kriminalita“ – základní pojmy definuje, vysvětluje a terminologicky sjednocuje technické pojmy, s nimiž se nadále pracuje v celém díle. Jsou zde vysvětleny „klasické“ pojmy jako hardware, software, data, databáze, informace a informační systémy, počítačové sítě, Internet a dálkový přístup, přičemž ve 2. vydání zde nalezneme dnes tak diskutovanou problematiku robotiky, a to v podkapitole „Od robotů po Společnost 4.0“. Zde jsou popsány aktuální pojmy z oblasti robotiky, včetně nyní tak populárních autonomních vozidel, ale i pojmy jako Průmysl 4.0, Společnost 4.0 atd.

Třetí kapitola navazuje na „hmotnou“ kapitolu druhou částí „procesní“, neboť se zabývá tématem „Odhalování a vyšetřování kybernetické kriminality“. Největší pozornost je věnována důkazům, dokazování a digitálním stopám. Pro advokáty působící v trestních kauzách by měla být naprostou samozřejmostí znalost subkapitol 3.2.3 Digitální stopy a digitální důkazy a 3.2.4.5 Problém dokazování. V dnešní době, kdy orgány činné v trestním řízení stavějísvá obvinění velmi často pouze na elektronických dokumentech (mailech, SMS a souborech uložených na nosičích dat), které ale nemají vlastnosti nutné pro to, aby se z nich staly opravdové důkazy, a obhájci mnohdy nejsou schopni být kvalifikovanými oponenty těchto nesprávných postupů, je velmi významné si uvědomovat, že ne vše, co je stopa, je důkazem. Jak říká prof. Smejkal, „Fyzické a datové objekty se stávají důkazy teprve tehdy, jsou-li akceptovatelné orgány činnými v trestním řízení.“ Autor zde podrobně rozebírá současné problémy při odhalování a dokazování kybernetické kriminality, za něž považuje: problém jurisdikce, problém odhalování trestné činnosti a problém dokazování, zejména z hlediska pravosti a průkaznosti subtilních důkazů vyskytujících se v digitálním světě. Věnuje se rovněž i pachatelům kybernetické kriminality a jejich motivům. Zdůrazňuje, že hlavním nástrojem obrany proti útokům v kyberprostoru není represe, ale prevence, tj. budování zabezpečených informačních systémů.

Čtvrtá kapitola je nazvána Prognóza dalšího vývoje kybernetické kriminality. Autor se zde zabývá nejnovějšími fenomény kyberprostoru, jako jsou virtuální světy a virtuální kriminalita, virtuální sex, virtuální a kybernetické peníze (bitcoiny a další měny), útoky prostřednictvím sociálních sítí a zločiny odehrávající se ve virtuálním prostoru.

Oproti prvnímu vydání obsahuje tato kapitola zcela novou část, kterou jsou Trestněprávní aspekty robotiky. Na jejím zpracování se podílel místopředseda České advokátní komory a prezident Unie obhájců ČR JUDr. Tomáš Sokol. Zde autoři vykročili na pole naprosto neorané, neboť dosavadní úvahy (nejen v ČR, ale i v zahraničí) se doposud soustředily takřka výlučně na lidskoprávní otázky (robot jako další druh „osoby“ a ochrana osobnosti robotů), případně na otázky související s občanskoprávní odpovědností za škodu způsobenou v souvislosti s robotem. Prof. Smejkal a JUDr. Sokol vyšli z věcného popisu robotů (viz kapitola první) a analyzovali různé aspekty trestní odpovědnosti za jednání robotů: deliktní odpovědnost a zavinění z nedbalosti v robotice, příčinnou souvislost mezi určitým jednáním v souvislosti s roboty a jeho následkem, deliktní odpovědnost za software robotů a vady v něm, jakož i další faktory ovlivňující jednání robotů. Nechybí ani speciální problematika, kterou je odpovědnost za autonomní vozidla. V závěru této části nalezneme rovněž témata jako fyzické a právnické osoby coby pachatelé „robotické“ kriminality a úvahy o robotech jako obětech trestné činnosti. Nelze než souhlasit s prof. Smejkalem, který uvádí, že „…se můžeme dočkat hackování automobilů, sabotáží 3D výrobků nebo uzurpování moci vysoce inteligentními autonomními roboty. Nemusí se to stát dnes ani zítra, ale je třeba s těmito možnostmi počítat a připravovat se na ně.“

V této kapitole diskutuje autor rovněž jednu z „nočních můr“ států, podniků, ale i „poučenějších“ občanů: útoky na technologické řídicí systémy, které jsou součástí všech složek společnosti, a to zejména pak tzv. kritické infrastruktury. Do oblasti vysokých rizik zařadil i fenomény, které jsou dnes tak populární, jako „Internet věcí“ nebo používání vlastních zařízení v organizacích (BYOD neboli Bring Your Own Device). Nalezneme zde rovněž problematiku odpovědnosti za škodu způsobenou provozem nezabezpečeného informačního systému, včetně pojištění kybernetických rizik, jakož i - dnes rovněž velmi aktuální - donucování k poskytnutí důkazů proti sobě samému, a to formou povinnosti vydat klíč k zašifrovaným datům nebo heslo do zařízení (např. dnes údajně vyžadované při vstupu do některých zemí). Tato část by si zasloužila ještě větší podrobnost, možná i samostatné zpracování, neboť od všech států světa, a to i tzv. demokratických, dnes stále více musíme snášet nátlak na prolamování různých druhů tajemství (a to včetně advokátního), jakož i sbírání informací o všech a o všem.

Je třeba říci, že značný rozsah knihy (takřka 1000 stran) a především její „hutnost“, s níž autor prezentuje výsledky svého prakticky celoživotního vědeckého a odborného působení jako univerzitní profesor a soudní znalec, může být pro „slabší povahy“ poněkud odstrašujícího charakteru. Je ovšem třeba říci, že poměr „cena/výkon“ je u toho díla jeden z nejvyšších, s jakým bylo možno se v posledních letech setkat. Proto by se kniha prof. Smejkala měla stát „povinnou“ součástí knihovny každého advokáta nebo podnikového právníka. O tom, že by ji měli znát a využívat i státní zástupci, soudci a policisté, nelze pochybovat.

Autorka pracuje v advokátní kanceláři doc. JUDr. Martina Vlčka, CSc.