oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Předmět soudních poplatků

autor: JUDr. Jiří Večeřa
publikováno: 19.11.2015

§ 1
Předmět soudních poplatků
Soudní poplatky (dále jen „poplatky“) se vybírají za
a) řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků (dále jen „poplatky za řízení“), b) jednotlivé úkony prováděné soudy a úkony prováděné správou soudů, uvedené v sazebníku poplatků (dále jen „poplatky za úkony“),
c) zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem na žádost osoby oprávněné k jejímu podání. Sazebník poplatků (dále jen „sazebník“) je uveden v příloze k tomuto zákonu.

K písm. a)

Úvodní ustanovení vymezuje dva základní druhy plus jeden nově zařazený typ soudních poplatků, přičemž výchozím typem je poplatek za řízení podle písm. a). Komentované ustanovení nijak nespecifikuje okruh řízení, za která jsou poplatky vybírány, a vystačí s prostým odkazem na sazebník, konkrétně položky 1 až 23, kde jsou jednotlivé poplatky za řízení upraveny. Pojmově se jedná toliko o řízení zahajovaná na návrh, kdy se sám navrhovatel obrací na soud s požadavkem na zahájení určitého řízení, projednání věci a vydání rozhodnutí. V původním znění zákona o soudních poplatcích, před novelou provedenou zák. č. 255/2000 Sb., s účinností od 1. 1. 2001, bylo v tomto ohledu výslovně uvedeno, že se soudní poplatky vybírají (toliko) za řízení prováděná na návrh.

Stejná formulace byla uvedena i v důvodové zprávě k návrhu zákona v původním znění: Předmětem soudních poplatků jsou řízení a jednotlivé úkony, které jsou uvedeny v sazebníku, jsou-li prováděny na návrh u soudů, a dále úkony prováděné správou soudů (ST 467, 6. VO ČNR 1990–1992, zvláštní část, k § 1, systém ASPI).

Poplatky za řízení zahájená bez návrhu představují výjimku z pravidla, která je často navázána na porušení zákona spočívající v opomenutí návrh podat [srov. § 2 písm. d) ve spojení s § 9 odst. 1 věta druhá, § 78 odst. 1 věta druhá, § 105 zák. o veř. rejstřících] či v jiném protiprávním jednání [srov. § 2 písm. e) ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 písm. a) z. ř. s. a ve spojení např. s § 93 z. o. k., § 172 odst. 1 obč. zák.].

Jednotlivé položky sazebníku jsou formulovány tak, že příslušný poplatek je navázán na vlastní podání návrhu (např. žaloby, odvolání, dovolání, kasační stížnosti), tedy nikoli na provedení řízení, které zákon s takovým návrhem spojuje. Fakticky je nicméně poplatková povinnost spojena s věcným (meritorním) posouzením návrhu, resp. zahájením projednání věci při prvním jednání. Dojde-li k odmítnutí návrhu na zahájení řízení před prvním jednáním, resp. před vydáním rozhodnutí o věci samé při rozhodování bez jednání, má poplatník nárok na vrácení zaplaceného poplatku z účtu soudu (§ 10 odst. 3 a 5). Obdobně, dojde-li k zastavení řízení před prvním jednáním či před vydáním meritorního rozhodnutí v řízení, v němž je rozhodováno bez jednání, typicky v důsledku zpětvzetí návrhu navrhovatelem či v důsledku absence podmínek řízení před civilními soudy, má poplatník právo na vrácení poplatku, v tomto případě ovšem sníženého o jednu pětinu, nejméně o 1 000 Kč (§ 10 odst. 3).

Poplatky za řízení se tak pojmově uplatňují v občanském soudním řízení zahájeném na návrh a vedeném v intencích občanského soudního řádu a v řízení před soudy ve správním soudnictví podle soudního řádu správního. Poplatky se naopak zásadně neuplatňují v řízeních zahajovaných bez návrhu, resp. z úřední povinnosti, typicky za řízení prováděná podle zákona o zvláštních řízeních soudních nebo za řízení před trestními soudy. Zákon o soudních poplatcích mimoto zavádí osobní (skupinové) osvobození navrhovatelů v občanském soudním řízení jako poškozených, kteří byli se svým nárokem na náhradu škody či nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. v řízeních souvisejících [§ 11 odst. 2 písm. q) až s)]. K pojmovému vyloučení trestního procesu z poplatků za řízení srov. výklad K soudním poplatkům obecně.

Určitý odraz institutu soudních poplatků ve vztahu k řízení před trestními soudy, a to navíc pouze v rovině fiskální funkce poplatků jako příspěvku na činnost soudů, lze hledat v úpravě vyhlášky č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení; tuto je v intencích zmocnění v § 152 odst. 3 a § 153 odst. 1 tr. řádu povinen nahradit státu obžalovaný, který byl pravomocně uznán vinným, resp. ten, kdo podal zcela bezvýsledně dovolání nebo návrh na obnovu řízení. Tato částka aktuálně činí 2 000 Kč ve věcech, v nichž došlo k vydání trestního příkazu, 4 000 Kč v ostatních věcech, v nichž řízení v prvním stupni bylo vedeno před okresním soudem, a 6 000 Kč ve věcech, v nichž řízení v prvním stupni bylo vedeno před krajským soudem. Za řízení o zcela bezvýsledném dovolání je třeba státu uhradit částku 10 000 Kč. Lze dodat, že § 1 vyhlášky č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení, nesprávně odkazuje na původní § 152 odst. 1 písm. d) tr. řádu [po novele trestního řádu zákonem č. 330/2011 Sb., s účinností od 1. 12. 2011, má správně odkazovat na písm. e) téhož ustanovení].

Poplatky za řízení není třeba platit v řízeních před Ústavním soudem, neboť tato řízení soudním poplatkům nepodléhají (§ 62 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vynětí řízení před Ústavním soudem z poplatkové povinnosti odpovídá specifické povaze Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů, jak je vymezena v čl. 91 odst. 1 Ústavy a § 8 a § 9 zák. o soudech a soudcích a tvořena Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem, vrchními soudy, krajskými soudy (v obvodu hlavního města Prahy Městským soudem v Praze) a okresními soudy (v obvodu hlavního města Prahy obvodními soudy a v obvodu města Brna Městským soudem v Brně).

K věcnému osvobození řízení před Ústavním soudem a dalších řízení podle zvláštních zákonů dále viz výklad k § 11 odst. 1.

Poplatková povinnost jako taková je navázána na naplnění zákonných podmínek pro výběr poplatku. Pokud soud při uložení poplatku překročí meze zákona a uloží poplatek, který není předepsán v zákoně o soudních poplatcích, bude takový postup zpravidla představovat zásah do ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces (IV. ÚS 162/99).

Pokud dojde ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, typicky na základě opravného prostředku, popř. k opakovanému podání odvolání či dovolání v téže věci, poplatek se platí pouze jednou a soud není oprávněn jej za úkon téhož druhu v tomtéž řízení vybrat opakovaně (zákaz multiplikace poplatků v téže věci, viz výklad k § 6a odst. 5).

K písm. b)

Druhou kategorií poplatků jsou poplatky za úkony prováděné v řízení před soudem. Obdobně jako písm. a) neupravuje komentované ustanovení žádným obecnějším způsobem okruh úkonů, za které jsou poplatky vybírány, a toliko odkazuje na sazebník, v tomto případě na položky 24 až 38, kde jsou zakotveny poplatky za jednotlivé úkony.

V případě poplatků za úkony zákon povinnost k jejich úhradě nijak ne­omezuje; tyto je tedy podle povahy věci třeba platit nejen v řízeních zahajovaných na návrh, ale i v řízeních zahájených bez návrhu, resp. z úřední povinnosti, tedy zejména i v řízeních prováděných podle zákona o zvláštních řízeních soudních a případně i v řízeních před trestními soudy. Na obecnou poplatkovou povinnost v tomto směru odkazuje např. § 27 jednacího řádu, pro řízení před civilními soudy, a dále § 25 odst. 1 jednacího řádu. Navazující právní úprava společná pro všechny větve justice je obsažena v instrukci Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy.

Tato povinnost se dále odráží v § 65 odst. 1 tr. řádu, který v rámci úpravy nahlížení do spisů výslovně počítá s právem obviněného, poškozeného a zúčastněné osoby, jejich obhájců, zmocněnců a zákonných zástupců, popř. jiných osob, je-li to třeba k uplatnění jejich práv, pořizovat si kopie spisů a jejich částí, a to na své náklady. Podle § 41 odst. 6 tr. řádu má obhájce právo vyžádat si kopii (průpis) protokolu o každém úkonu trestního řízení, přičemž je povinen státu uhradit náklady s tím spojené.

Není ovšem jednoznačné, zda tato ustanovení vůbec směřují na položku 30 sazebníku. Výslovně totiž neodkazují na zákon o soudních poplatcích a ani nehovoří o “poplatcích za kopie“, nýbrž hovoří o “nákladech spojených s jejich pořízením“, a lze tak dovozovat a v praxi se setkat s postupem, který je pro účastníky příznivější a kdy jsou účtovány skutečné náklady na pořízené kopie, tedy náklady řádově nižší než ve výši poplatků podle sazebníku. K této otázce srov. Mandák (1998, s. 53), který ve vztahu k přípravnému řízení odkazuje na Instrukci pro vyšetřovatele a policejní orgány Policie ČR, podle níž byly v cenách roku 1998 stanoveny náklady za jednostrannou kopii formátu A4 ve výši 1,20 Kč, za oboustrannou 2,10 Kč, nad formát A4 za jednostrannou 2,30 Kč, za oboustrannou 4,20 Kč. Co se týče řízení před soudem, velký komentář k trestnímu řádu tento problém nerozeznává a setrvává u prostého odkazu na zákon o soudních poplatcích, resp. položku 30 sazebníku (Šámal, P., Gřivna, T. in Šámal a kol., 2013, s. 708).

Poplatky za úkony je zásadně třeba platit rovněž v řízeních, která se těší věcnému osvobození (viz výklad k § 11 odst. 1, výjimka v § 11 odst. 5).

Na rozdíl od poplatků za řízení před Ústavním soudem, která soudním poplatkům nepodléhají (§ 62 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), tak zákon nijak neomezuje povinnost platit poplatky za jednotlivé úkony v řízení před Ústavním soudem. Podle výslovného ustanovení § 57 odst. 7 Kancelářského a spisového řádu ÚS za vyhotovení výpisů a opisů ze spisů pracovník soudní kanceláře vyměří soudní poplatek dle sazebníku, který je třeba uhradit kolkovými známkami.

K písm. c)

Ustanovení bylo doplněno novelou provedenou zák. č. 87/2015 Sb., s účinností od 1. 5. 2015; jeho účelem je přizpůsobit právní úpravu vývoji v oblasti aplikace rekodifikovaného soukromého práva, zejména nově upravit mechanismus výběru poplatků za zápis do veřejných rejstříků prováděný notářem ve smyslu § 108 a násl. zák. o veř. rejstřících. Současně byla zavedena nová položka 39 sazebníku.

Důvodová zpráva k této koncepční změně uvádí: „Jedna z významných změn nastává v zákoně o soudních poplatcích v souvislosti s možností notářů provádět přímé zápisy do veřejných rejstříků, aniž by byla nutná spoluúčast soudu. Navrhovaná úprava mění osobu poplatníka soudního poplatku za zápis tak, aby lépe vyhovovala dosavadním zvyklostem. Nově by tak měl být poplatníkem ten, kdo žádá notáře o provedení zápisu. Sám notář pak bude plátcem takového soudního poplatku. Soud pak bude soudní poplatky vybrané notáři pouze spravovat. Lze tedy předpokládat, že v případě bezchybného umožnění notářům provádět přímé zápisy do veřejných rejstříků bude na rejstříkové soudy napadat významně méně návrhů na zápis než doposud. Dochází tak k vytvoření zvláštního soudního poplatku, který je uveden v nové položce. Tento soudní poplatek je nižší než v případě podání návrhu na zahájení řízení ve věcech veřejného rejstříku na soud. Zavedením této zvláštní položky pak dochází k přiblížení se cílům, které stanovila Evropská komise svými tzv. předběžnými podmínkami, které kromě jiného požadují snížení nákladů na založení podniku. Současně bude umožněno, aby notáři prováděli zápisy do veřejných rejstříků rychleji než v případě podání návrhu na zápis k soudu.“ [ST 306, 7. VO od 2013, Obecná část, ad a), web PSP]

K pododst. 2

Druhý pododstavec ustanovení výslovně odkazuje na sazebník, čímž potvrzuje vtažení této přílohy do vlastního zákona a jeho aplikaci společně s jeho ustanoveními.

Z judikatury:

Úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní, provedená citovaným zákonem, představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Stanovil-li totiž zákon i v tomto směru pevná pravidla umožňující přístup k soudu také splněním v něm obsažených podmínek, potom tyto podmínky musí respektovat nejen ten, kdo se dovolává práva na soudní ochranu, ale také stát prostřednictvím orgánu soudní moci.

Jinými slovy, je-li účastníku v rozporu s citovaným zákonem ukládána poplatková povinnost tam, kde ji nemá, představuje takový zásah ze strany státu zpravidla současně i odepření práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i porušení čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích, a čl. 95 odst. 1 Ústavy, podle kterého je soudce při rozhodování vázán zákonem. (nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 162/99, N 104/15 Sb. n. u. ÚS 53, web ÚS)

Z publikace Zákon o soudních poplatcích a předpisy související. Komentář. Více ZDE.