oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Předběžná šetření

autor: JUDr. Ladislav Muzikář
publikováno: 01.07.2016

§ 139
Účel předběžného šetření
V předběžném šetření soud provede všechny úkony potřebné pro zjištění stavu zůstavitelova jmění a pro zjištění dědiců, od-kazovníků, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a dalších osob, o jejichž práva a povinnosti v řízení jde.
§ 140
Zjištění skutečností významných pro řízení
(1) Soud zjistí ze seznamu nebo systému vedeného podle jiného právního předpisu, zda jsou evidována právní jednání nebo jiné právní skutečnosti, které mají význam pro řízení a pro rozhodnutí o pozůstalosti.
(2) Každý, kdo vede seznam nebo systém, v němž jsou obsaženy údaje o právních jednáních nebo jiných právních skutečnostech uvedených v odstavci 1, umožní soudu zjištění potřebných informací, a to, je-li provozován, i prostřednictvím dálkového přístupu.
§ 141
Povinnosti a práva třetích osob
(1) Každý, kdo zná skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, je na výzvu sdělí soudu; odmítnout je sdělit může jen ten, kdo by tak mohl podle občanského soudního řádu učinit jako svědek.
(2) Každý, kdo má u sebe pořízení zůstavitele pro případ smrti nebo jinou listinu, významnou pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, ji na výzvu vydá soudu; to neplatí, jde-li o listinu sepsanou do notářského zápisu nebo přijatou do notářské úschovy, jejíž stav a obsah zjišťuje notář, který ji má v úschově. Listina bude vrácena, jakmile nebude pro řízení potřebná.
(3) Ten, kdo sdělil soudu skutečnosti podle odstavce 1 nebo vydal soudu listinu podle odstavce 2 a kdo není dědicem, má právo na náhradu hotových výdajů. Toto právo zaniká, neby-lo-li uplatněno do 3 dnů ode dne, kdy sdělení nebo vydaná listina došly soudu; o tom je soud povinen poskytnout poučení.
(4) Úkony podle odstavců 1 a 2 soud neprovede, jde-li o nezletilého zůstavitele a je-li jinak nepochybné, že nezanechal žádnou pozůstalost a že proto bude řízení zastaveno podle § 153.

Účelem předběžného šetření je získání základních poznatků o skutečnostech, na nichž závisí další postup řízení o pozůstalosti. Provádí se v něm – samozřejmě vedle objasňování podmínek řízení – především úkony potřebné k objasnění stavu pozůstalostního jmění a pro zjištění dědického práva (osob, které mají právo na pozůstalost), odkazovníků, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a dalších osob, jejichž právní sféry se projednání pozůstalosti dotýká.

Zákon upravuje některé prostředky, pomocí kterých lze rozhodné skutečnosti zjistit. Jsou to v první řadě seznamy a systémy vedené podle jiných právních předpisů, v nichž jsou evidována právní jednání a další právní skutečnosti, které mají význam pro řízení a pro rozhodnutí o pozůstalosti, jako jsou například Centrální evidence závětí, Centrální evidence manželských smluv, vedené Notářskou komorou ČR, nebo informační systém katastru nemovitostí, z nichž lze potřebné údaje zjistit i prostřednictvím dálkového přístupu, jestliže to provoz těchto seznamů a systémů umožňuje.

Rozhodné skutečnosti je povinen sdělit soudu každý, kdo je zná, jestliže ho soud k tomu vyzve. Každý je rovněž povinen předložit soudu na jeho výzvu listiny obsahující pořízení zůstavitele pro případ smrti nebo jiné právní jednání, má-li význam pro řízení a rozhodnutí. Vzniknou-li těmto osobám náklady, budou jim nahrazeny, jestliže o to požádají. Uvedené úkony soud neprovede u nezletilých zůstavitelů, kteří nepochybně nezanechali žádnou pozůstalost, protože jde o úkony v tomto případě zcela zbytečné, a navíc to vyžadují náležité ohledy na pozůstalé.

Zjistí-li se, že zůstavitel zanechal listinu o pořízení pro případ smrti, o prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních jednání, popřípadě listinu o povolání vykonavatele závěti, o jmenování správce pozůstalosti, o smlouvě o manželském majetkovém režimu nebo o příkazech, podmínkách nebo jiných právních jednáních, které mohou mít význam pro nabytí pozůstalosti, musí být zajištěno jejich náležité zveřejnění. Má-li tyto listiny v úschově notář, zjistí jejich stav a obsah a vyhotoví o tom protokol, který postoupí – není-li sám ve věci soudním komisařem – příslušnému soudu. V ostatních případech zjistí stav a obsah listin soud; potřebné úkony provede při jednání.

Zanechal-li zůstavitel listinu o pořízení pro případ smrti, o prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních jednání, kterou má notář v úschově, liší se postup při zjištění jejího stavu a obsahu podle toho, zda jde o notářský zápis nebo zda jde o jinak vyhotovenou listinu, kterou notář jen přijal do úschovy. Povaha notářského zápisu jako veřejné listiny umožňuje, aby notář, který má notářský zápis v úschově, provedl zjištění jeho stavu a obsahu neveřejně. Jde-li ovšem o jinou listinu, kterou notář přijal do úschovy, vyžaduje význam této listiny pro osoby uplatňující právo na pozůstalost a skutečnost, že vyjadřuje vůli fyzické osoby, která již nežije, aby potřebné úkony byly provedeny veřejně. Zjištění stavu a obsahu takové listiny o pořízení pro případ smrti, o prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních jednání proto může být přítomen každý, kdo o to projeví zájem; potřebnou informovanost o tomto úkonu notáře, který má listinu v úschově, osob, kterým svědčí zákonná dědická posloupnost nebo které uplatnily nárok na pozůstalost, zajistí soud (tím, že jim sdělí, u kterého notáře, kdy a kde bude úkon proveden), samozřejmě s přihlédnutím ke stavu řízení, jaký tu je v době zjištění stavu a obsahu listiny, a seznámení ostatních osob o provedení tohoto procesního úkonu zajišťuje vyvěšení vyrozumění na úřední desce soudu, popřípadě zveřejnění vyrozumění prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.

V případě, že zůstavitel měl zanechat pořízení pro případ smrti jen ústně, je třeba – v zájmu zamezení případného nepoctivého záměru – postupovat zvláštním způsobem. Dokazování potřebné k objasnění, zda zůstavitel skutečně zanechal takové pořízení, soud provede vždy při jednání a vždy vyslechne všechny svědky, před nimiž zůstavitel projevil svoji poslední vůli, nebrání-li tomu závažné okolnosti (zejména smrt svědka nebo jeho nepříznivý zdravotní stav).

Svědky pořízení pro případ smrti soud v řízení o pozůstalosti vyslechne také v případě dalších právních jednání zůstavitele, které mají vliv na dědické právo, protože to vyžaduje náležité objasnění toho, zda listina opravdu vyjadřuje vůli zůstavitele. Upustit od takového dokazování lze jen tehdy, brání-li tomu závažné okolnosti nebo prohlásí-li všichni dědici, že na výslechu netrvají (zejména proto, že pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění nehodlají v řízení zpochybňovat).

Kromě svědků právních jednání zůstavitele soud může vyslechnout každého, kdo je informován o dědicích zůstavitele anebo o jiných osobách, které mohou mít právo na majetek z pozůstalosti (zejména o nepominutelném dědici nebo odkazovníku), neboť i takový důkaz je způsobilým prostředkem pro zjištění rozhodných skutečností.

Všechny svědky právních jednání zůstavitele a informované osoby soud vyslechne způsobem, který občanský soudní řád (v § 126) předepisuje pro výslech svědků, tedy včetně poučení o trestních následcích křivé výpovědi.

Závěru pozůstalosti soud nařídí za podmínek uvedených v § 1682 a 1683 nového občanského zákoníku. Rozhodne o tom usnesením a přijme opatření k zajištění majetku, kterého se závěra týká. Takovým opatřením je „přesměrování“ plateb zůstavitelových dlužníků na určený účet soudu. Zákaz nakládání s peněžními prostředky na účtu se nemůže týkat zmocněnce zůstavitele, jehož oprávnění nezaniklo smrtí zůstavitele (§ 2664 nového občanského zákoníku), neboť by tím bylo zasaženo do práv třetích osob způsobem, který by mohl pro něho být obzvláště nepříznivý (například při blokaci prostředků pro manžela zůstavitele, jsou-li na účtu uloženy i jeho peněžní prostředky).

Odloučení pozůstalosti je upraveno v § 1709 a 1710 nového občanského zákoníku. Zákon obsahuje procesní provedení tohoto institutu a úpravu právních účinků nařízení odloučení pozůstalosti, které umožňují uspokojení věřitele z majetku zůstavitele obdobným způsobem, jaký zákon přiznává zástavnímu věřiteli.

Komentář § 139

U veřejnosti je možné se někdy setkat s představou, že soudu (soudnímu komisaři) jsou od úmrtí zůstavitele známi jeho dědici i další osoby, kterých se řízení o pozůstalosti týká, a že soud (soudní komisař) má od počátku podrobné informace o majetku zůstavitele, resp. je jeho povinností a v jeho možnostech si všechny údaje zjistit. Účastníci pak vytýkají soudu či soudnímu komisaři, že k “úvodnímu jednání“ předvolal jen některého z nich, že v řízení nejednal s dalším dědicem (o kterém ani vlastní rodina nemá dlouhá léta žádné informace), že nezjistil řádně veškerý majetek zůstavitele (což bylo důvodem „zbytečného“ dodatečného řízení) apod.

Ve skutečnosti má soud v době zahájení řízení a soudní komisař v době svého pověření k dispozici zpravidla pouze údaje, které jsou uvedeny v oznámení, na jehož základě bylo řízení zahájeno (v úmrtním listu, v oznámení nemocnice, Policie ČR apod., popřípadě v návrhu, zahajuje-li se řízení na návrh). Jedná se většinou pouze o osobní data zůstavitele, případně o jméno a adresu osoby, které byl vydán úmrtní list, která vypravila pohřeb, docházela za zůstavitelem do nemocnice apod. Pokud takové oznámení vůbec obsahuje nějaké údaje o majetku, jde většinou o údaje zcela nepodstatné (o věcech zanechaných v nemocnici nebo o věcech, které byly u zůstavitele nalezeny policií).

Rozvoj informačních technologií dává sice soudu (soudnímu komisaři) možnost opatřit si některé důležité informace přímo (viz vysvětlivky k § 140), přesto však nadále zůstává hlavním a komplexním zdrojem potřebných informací sepsání tzv. protokolu o předběžném šetření.

Protokol o předběžném šetření se sepisuje s osobou, o které lze předpokládat, že může poskytnout soudu (soudnímu komisaři) alespoň základní údaje o zůstaviteli, jeho dědicích, majetku a dluzích, ze kterých bude možné v dalším řízení vycházet. Rozsah informací, které je možné takto získat, závisí samozřejmě na tom, zda je protokol sepisován s blízkým rodinným příslušníkem (např. s manželkou, se kterou žil zůstavitel ve společné domácnosti) nebo jen s cizí osobou (např. se sousedkou z domu, kde svobodný, rozvedený nebo ovdovělý zůstavitel žil osaměle). V praxi bývá protokol sepisován nejčastěji s osobou uvedenou v úmrtním listu nebo v jiném oznámení o úmrtí, popřípadě s manželkou, potomkem nebo předkem, zjištěnými z informačního systému evidence obyvatel.

Vzhledem k účelu protokolu o předběžném šetření nelze považovat sepisování tohoto protokolu za jednání, ke kterému by měli být předvoláváni všichni dědici. Jde pouze o úvodní informativní předběžné šetření. Soud (soudní komisař) v té době skutečné dědice ani nezná, jejich zjištění je jedním z cílů předběžného šetření.

K sepsání se zpravidla používá vzor protokolu o předběžném šetření d. ř. č. 12, který byl schválen 31. 1. 2014 (viz Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. 1. 2014, č. j. 1/2014-OD-ORG). Postup při používání se řídí Instrukcí MSp ze dne 1. 2. 2002, č. j. 514/2001-Org.

Při sepisování protokolu jsou zjišťovány, popřípadě ověřovány a doplňovány údaje: o osobě zůstavitele (jméno a příjmení, datum úmrtí, místo trvalého či jiného pobytu v době úmrtí, rodné číslo, popřípadě datum narození, státní občanství, rodinný stav); o osobách, které by přicházely v úvahu podle zákonné dědické posloupnosti (jméno a příjmení, datum narození a bydliště; u manžela také údaj o datu uzavření sňatku, o tom, jaký platil režim pro společné jmění manželů a o listině, kterou byl změněn zákonný majetkový režim); o pořízení pro případ smrti (druh pořízení, datum a forma, údaje o závětních dědicích, odkazovnících, vyděděných osobách, ustanoveném správci pozůstalosti, ustanoveném vykonavateli závěti); o majetku zůstavitele (nemovitosti, včetně jednotek podle zák. č. 72/1994 Sb.; vkladní knížky, vkladní listy a jiné podobné formy vkladů, běžné účty, vkladové účty a jiné podobné formy účtů a věci uložené v bezpečnostní schránce u banky; motorová vozidla, včetně přívěsů a návěsů; členství v bytovém družstvu; akcie; směnky, šeky a další cenné papíry; účast v korporacích, včetně obchodních; podnik a rodinný závod; pohledávky s údajem o dlužníkovi; hotovost; zbraně a střelivo; ostatní movité věci; další majetek); o nákladech pohřbu a vypraviteli pohřbu; o dluzích zůstavitele a jeho věřitelích. Při předběžném šetření se také zjišťuje, zda jsou důvody pro ustanovení opatrovníka některým účastníkům řízení a kdo by byl pro tuto funkci vhodný (viz vysvětlivky k § 118 až 120) a zda jsou důvody pro jmenování správce pozůstalosti a kdo by byl pro tuto funkci vhodný (viz vysvětlivky k § 157 an.). Je-li protokol sepisován s vypravitelem pohřbu, zjišťuje se, zda souhlasí s tím, aby mu byl případně vydán majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty podle § 154. Protokol může obsahovat i další údaje, např. stanovení lhůty, ve které vyslýchaná osoba některé informace doplní dodatečně; označení jiné osoby, která může chybějící informace doplnit; byl-li protokol sepisován s dědicem, je možné mu vyhlásit poučení o dědickém právu dle § 165 odst. 1 a § 164, případně poučení o právu výhrady soupisu aj.

Předběžné šetření se neomezuje jen na sepsání protokolu o předběžném šetření. Některé skutečnosti významné pro řízení zjišťuje soud nezávisle na tomto protokolu, zejména z již zmíněných informačních systémů (viz dále § 140). Na základě údajů uvedených v protokolu o předběžném šetření pak činí soud další úkony, kterými tyto údaje doplňuje, ověřuje nebo zpřesňuje.

Další součástí předběžného šetření bude zejména vyžadování písemných či ústních zpráv od různých orgánů, fyzických i právnických osob (§ 141), zjišťování stavu a obsahu pořízení pro případ smrti, smluv o manželském majetkovém režimu i jiných listin významných pro řízení o pozůstalosti (§ 142 an.), zjištění vykonavatele závěti nebo správce pozůstalosti a jejich vyrozumění (§ 148), závěra pozůstalosti (§ 149 až 151), popřípadě odloučení pozůstalosti (§ 152).

Komentář k § 140

Údaje, jejichž zjištění je účelem předběžného šetření a předpokladem dalšího řízení (viz § 139) jsou v některých případech předmětem evidence různých informačních systémů. Některé z nich jsou veřejně přístupné (např. obchodní rejstřík, omezené informace z katastru nemovitostí), jiné jsou neveřejné, ale k některým z těchto neveřejných seznamů mají soudy (soudní komisaři) přístup (např. údaje z evidence obyvatel).

Soudní komisař neprodleně po převzetí spisu provádí šetření v Evidenci právních jednání pro případ smrti, vedené Notářskou komorou České republiky (§ 75 odst. 1 ZŘS). Dále uvedená pořízení pro případ smrti se v této evidenci evidují jen, mají-li formu notářského zápisu nebo jsou v notářské úschově (§ 35b odst. 2 NŘ). Předmětem evidence jsou tato pořízení: a) závěť, dovětek, dědická smlouva, b) prohlášení o vydědění a prohlášení o tom, že dědic, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, pozůstalosti nenabude, c) přikázání započtení na dědický podíl, není-li takové přikázání obsaženo v závěti, d) povolání správce pozůstalosti, není-li povolán v závěti, e) smlouva o zřeknutí se dědického práva, f) zrušení právních jednání podle písmen a) až e).

Je-li taková listina evidována, zjišťuje se její stav a obsah (viz § 142 an.).

Na základě výsledku předběžného šetření provádí soudní komisař také zjišťování v Evidenci listin o manželském majetkovém režimu, kterou vede rovněž Notářská komora České republiky (§ 75 odst. 2 JŘS). Toto šetření provede vždy u zůstavitelů, u kterých v době úmrtí trvalo manželství, jinak jen když to odůvodňují výsledky řízení (např. u zůstavitele, který neměl vypořádáno společné jmění manželů s bývalým manželem, k posouzení práva na vypořádání podle § 163). Předmětem evidence listin o manželském majetkovém režimu jsou: a) smlouvy manželů nebo snoubenců o manželském majetkovém režimu odlišném od zákonného režimu, b) dohody manželů o změně smluveného režimu, c) smlouvy manželů o změně manželského majetkového režimu založeného rozhodnutím soudu, d) rozhodnutí soudu, kterými soud zrušil nebo obnovil společné jmění manželů nebo zúžil jeho stávající rozsah, a e) rozhodnutí soudu, kterými soud změnil manželský majetkový režim založený rozhodnutím soudu nebo smluvený manželský majetkový režim.

Také v těchto případech, je-li taková listina evidována, zjišťuje se její stav a obsah (viz § 142 an.).

Výtisk sdělení Notářské komory ČR se založí do spisu.

Je-li pro to v řízení důvod, soudní komisař provede dálkovým přístupem zjišťování údajů vedených ve formě počítačových souborů v katastru nemovitostí tak, aby bylo zjištěno vlastnictví zůstavitele k nemovitým věcem evidovaným v katastru nemovitostí. Zjišťování provádí zejména vyhotovením přehledů vlastnictví a výpisů z listů vlastnictví (§ 88 odst. 2 JŘS).

Podle potřeby a okolností případu může soudní komisař zjišťovat údaje i z některých dalších evidencí, např. z veřejných rejstříků podle zák. č. 304/2013 Sb. (zejména obchodního rejstříku, jde-li o zjištění, zda zůstavitel byl společníkem obchodní korporace), z evidence ekonomických subjektů (v rámci šetření, zda zůstavitel podnikal jako fyzická osoba), z evidence úpadců, z rejstříku zástav, z informačního systému evidence obyvatel (např. ke zjištění údajů o manželovi, potomcích a předcích) apod.

Soudní komisaři však nemají možnost zjišťovat přístupem do informačních systémů celkový majetek zůstavitele ani některé významné druhy tohoto majetku (mimo jiné ani vklady a účty u bank); o dalším majetku mohou pouze vyžadovat zprávy dle § 141, jsou-li jim známy potřebné údaje (např. označení banky, která vede účet na jméno zůstavitele; číslo účtu apod.).

Ani přístup do informačních systémů evidence obyvatel nemůže zabránit tomu, že někteří dědici nebudou zjištěni a nebude s nimi jednáno (v této evidenci nejsou vedeny osoby, které žijí trvale v zahraničí a ani údaje o pobytu osob, které evidovány jsou, nemusí být v souladu se skutečností, neboť v mnoha případech je jako adresa trvalého pobytu evidována např. adresa úřadu městské části, na které tato osoba nebydlí).

Subjekty, které takové seznamy nebo systémy vedou (např. Notářská komora České republiky, Český úřad zeměměřický a katastrální, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra) umožní soudu (soudnímu komisaři) zjištění potřebných informací, a to i prostřednictvím dálkového přístupu, je-li provozován.

Komentář k § 141:

K odst. 1

V ustanovení je zakotvena obecná povinnost sdělit soudu (soudnímu komisaři) na požádání informace, které mají význam pro řízení a rozhodnutí (např. údaje o dědicích, o pořízení pro případ smrti, o aktivech a pasivech pozůstalosti aj.; jde o obdobu ustanovení § 126 a 128 OSŘ). Odmítnout takové sdělení je možné jen z důvodů uvedených v § 126 odst. 1, třetí větě OSŘ, tj. kdyby ten, od koho je sdělení vyžadováno, tím způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Toho, komu je výzva adresována (není-li zároveň dědicem), je třeba poučit, že má právo na náhradu hotových výdajů, které mu přitom vzniknou a že musí toto právo uplatnit do tří dnů od dne, kdy sdělení dojde soudu, jinak právo zanikne.

K odst. 2

Toto ustanovení upravuje povinnost každého vydat soudu na výzvu zůstavitelovo pořízení pro případ smrti (závěť, listinu o vydědění, zrušení závěti apod.) nebo jinou listinu, která má význam pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti (např. kupní smlouvu, dlužní úpis, rodný list apod.). Také toho, komu je adresována výzva k vydání listiny (není-li zároveň dědicem), je třeba poučit, že má právo na náhradu hotových výdajů, které mu přitom vzniknou a musí toto právo uplatnit do tří dnů od dne, kdy sdělení dojde soudu, jinak právo zanikne.

Ustanovení nedopadá na pořízení pro případ smrti ani jiné listiny, které byly pořízeny notářským zápisem nebo byly přijaty do notářské úschovy. Stav a obsah těchto listin zjišťuje na dožádání notář, který sepsal notářský zápis nebo který je má v úschově. Jde-li o listiny sepsané ještě notářským zápisem dřívějšího státního notářství do r. 1992, zjišťuje stav a obsah soud, který tyto notářské zápisy převzal. Viz také § 142.

Vrátit lze pouze ty listiny, které nezůstávají trvale u soudu (viz § 142 odst. 4, podle kterého se pořízení pro případ smrti, nejde-li o notářský zápis, zakládají do Sbírky prohlášených pořízení pro případ smrti).

Ustanovení je obdobou § 129 odst. 2 OSŘ.

K odst. 3

Ten, kdo sdělil soudu na jeho výzvu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti nebo kdo vydal soudu na výzvu pořízení zůstavitele pro případ smrti nebo jinou listinu, má právo na náhradu hotových výdajů, které mu tím vznikly. Toto právo nemají dědici, neboť důležité skutečnosti sdělují nebo listiny předkládají pro účely řízení o pozůstalosti, tedy i ve svém vlastním zájmu.

Právo na náhradu musí uvedené osoby uplatnit nejpozději do tří dnů ode dne, kdy sdělení nebo listina došly soudu, jinak toto právo zanikne.

Jde o obdobu práv osob, kterým soud podobnou povinnost uložil v řízení podle občanského soudního řádu a obdobu práv svědků (viz § 139 odst. 1 a 3 OSŘ).

K odst. 4

Podobné ustanovení obsahoval zák. č. 95/1963 Sb. (dřívější notářský řád platný tehdy mimo jiné pro řízení o dědictví před státním notářstvím), a to v § 29 odst. 1 druhé větě. Podle této úpravy se nemuselo konat předběžné šetření, jestliže nezletilý zůstavitel byl v době úmrtí ve společné domácnosti s rodiči nebo s jedním z nich a nezanechal jmění.

Nová úprava váže výjimku jen k ustanovení § 141; předpokládá se zřejmě, že i v těchto případech soud (soudní komisař) přinejmenším provede šetření v seznamech nebo systémech informací podle § 140.

Ustanovení se týká nezletilých, tzn., že dopadá na osoby mladší 18 let, i když jim byla před dosažením tohoto věku přiznána svéprávnost nebo se souhlasem soudu uzavřeli manželství (§ 30 odst. 2, § 37, § 672 odst. 2 OZ). Lze však předpokládat, že nezletilí, kteří (po dovršení 16 let) nabyli svéprávnosti, nebudou již v některých případech žít ve společné domácnosti s rodiči, popřípadě budou mít nějaké jmění.

Autor je soudcem Městského soudu v Praze.

Z publikace zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. Koupit lze ZDE.