oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Právní úprava pracovní činnosti dětí

autor: JUDr. Ladislav Jouza
publikováno: 26.09.2017

Ve světovém měřítku se stále častěji objevují způsoby dětské práce, které se v mezinárodních dokumentech nazývají „nejhorší formy dětské práce“. Mezi nejdůležitější dokumenty, které můžeme pro tyto účely označit jako „právní akty“, patří Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 182 o zákazu a okamžitém odstranění nejhorších forem dětské práce (dále jen „Úmluva“), která dne 19. června 2002 vstoupila pro Českou republiku v platnost. Tato Úmluva byla přijata na 87. Mezinárodní konferenci práce v roce 1999 a je jí přikládána mimořádná důležitost a význam. Za čtyři roky od jejího přijetí byla ratifikována 132 státy, včetně všech zemí EU.

Směrnice EU  

Pro ČR je významný i další mezinárodní dokument, kterým je směrnice Rady ze dne 22. 6. 1994
č. 94/33/EC o ochraně mladých lidí při práci. Tato směrnice stanoví opatření pro právní úpravy členských států, např. by měly přijmout opatření k zákazu práce dětí a zajistit podmínky stanovené směrnicí pro práci mladistvých.

Směrnice EU uvádí, že členské státy mohou přijmout zákonné opatření nebo nařízení, podle kterých se zákaz práce dětí ve věku do 15 let nebude vztahovat na děti, které vykonávají kulturní, uměleckou, sportovní a reklamní činnost. Podmínkou je, že výkon těchto činností bude schválen kompetentním orgánem pro každý jednotlivý případ a že členské státy upraví právním předpisem podmínky pro děti a podrobnosti, týkající se schvalovací procedury pro vydání povolení. 

Protože při výkonu těchto činností nejde o pracovněprávní vztah, nemůže se jednat o „práci“. Proto také tento pojem není v zákonech ČR užíván.

Směrnice EU se staly „právním“ podkladem pro úpravu práce dětí v Listině základních práv EU, která je součástí Lisabonské smlouvy. V čl. 32 Listiny se uvádí: „Dětská práce se zakazuje. Minimální věk pro přijetí do zaměstnání nesmí být nižší než věk pro skončení povinné školní docházky, aniž jsou dotčena pravidla, která jsou příznivější pro mladé lidi, a omezené výjimky.“                                             

Ochrana při činnosti dětí 

Práce dětí ve věku do 15 let a do skončení povinné školní docházky je v ČR zakázána. Tento zákaz je upraven v zákoníku práce (dále jen „zák. práce“). Děti mohou vykonávat práci po získání pracovněprávní způsobilosti jen v pracovněprávním vztahu. Podmínky pro tuto práci jsou stanoveny v zák. práce a odpovídají požadavkům Listiny EU a směrnicím EU. Děti ve věku do 15 let mohou vykonávat pouze umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti po předchozím povolení správního úřadu (úřadu práce) a za ochranných podmínek uvedených v zákoně a v povolení. V zájmu rozlišení legislativně – technických pojmů se jedná o činnost dětí, nikoliv o práci O tomto povolení vydává úřad práce rozhodnutí, a to na základě písemné žádosti osoby odpovědné za výchovu dítěte. Povolení se nevyžaduje k činnosti zájmové v uvedených oblastech, pokud nepůjde o výkon činnosti za odměnu.

Právní úprava činnosti dětí ve věku do 15 let je provedena zejména zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. (dále jen „z. o. z.“) v § 121 a násl.                                           

Obsah žádosti 

Obsahem písemné žádosti, kterou podává zákonný zástupce dítěte nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu (návrh na povolení může podat např. ústav sociální péče), jsou všechny údaje potřebné pro rozhodnutí o vydání povolení, včetně posudku lékaře o vhodnosti činnosti pro dítě. Rozhodující je konkrétní a objektivní lékařský posudek o tom, zda dítě může ze zdravotnického hlediska vykonávat zvolené úkony při konkrétní činnosti.

Uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost může dítě vykonávat u právnické nebo fyzické osoby, která je v zákoně uváděna jako „provozovatel činnosti“. Ve většině případů jde o právnické nebo fyzické osoby, které tuto činnost provozují jako hlavní předmět své činnosti (např. reklamní agentura) nebo jako jeden z předmětů své činnosti (např. televize, rozhlas, tisk, film). Může se však jednat i o fyzické osoby, které tuto činnost vykonávají na základě živnostenského oprávnění. Povolení se nevyžaduje k činnosti zájmové v uvedených oblastech, pokud nepůjde o výkon činnosti za odměnu.                                         

Ochrana zdraví dítěte 

Vzhledem k tomu, že právní úprava se dotýká dětí nejnižšího věku, je třeba věnovat náležitou pozornost zajištění jejich bezpečnosti. Činnost dětí nesmí rovněž ohrozit jejich zdraví i psychický a fyzický vývoj. Tato činnost rovněž nesmí negativně ovlivnit docházku dětí do školy, jejich účast v teoretické i praktické přípravě na povolání a ve výcvikových programech. Všechny tyto okolnosti musí posoudit lékař, který ve svém vyjádření k možné činnosti dítěte musí uvést, zda budou v konkrétním případě splněny všechny podmínky týkající se bezpečnosti a zdraví dítěte a zda tato činnost bude přiměřená z hlediska zdravotního.                                   

Povinnosti „zaměstnavatele“ (provozovatele) 

Provozovatel, který zajišťuje činnost dítěte a pro něhož dítě tuto činnost vykonává, má řadu povinností k zajištění bezpečných podmínek při výkonu činnosti. Jde např. o zajištění bezpečnosti s ohledem na možná rizika, která mohou být zejména u malých dětí vysoká. Odpovědnost za dodržení těchto povinností mají všichni vedoucí zaměstnanci provozovatele činnosti v rozsahu svých funkcí, jako je tomu v pracovněprávním vztahu. Na výkon činnosti dítěte se dále přiměřeně použijí ustanovení zák. práce. Zejména jde o prevenci rizik, zajištění osobních ochranných pracovních prostředků, zajištění vhodného prostředí, v němž bude činnost probíhat, možnost kontroly odborových orgánů a inspektorátů práce apod.                                      

Bez činnosti v noci 

Mezi ochranné podmínky pro činnost patří i její vymezení v časovém období v denní a noční době. V zákoně je stanovena horní týdenní hranice pro výkon činnosti na 10 hodin. Maximálně jsou to 2 hodiny denně u dítěte, které ještě neplní povinnou školní docházku. Pro činnost vykonávanou během období školního vyučování mimo hodiny školní výuky jsou to rovněž maximálně 2 hodiny denně a 12 hodin týdně a pro činnost v období školních prázdnin je to 7 hodin denně, přičemž celková délka výkonu činnosti za týden nesmí přesáhnout 35 hodin týdně.  Tyto okolnosti hodnotí lékař ve svém posudku k rozsahu zamýšlené činnosti. Činnost dítěte je zakázána v noční době, tedy od 22 do 6 hodin. Pokud u dítěte, které plní povinnou školní docházku, není následující den po dnu, kdy končí tato doba, dnem školního vyučování, je výkon činnosti zakázán v době mezi 22.30 a 6.00 hodinou.

Přestávky v činnosti dětí se přibližují přestávkám na jídlo a oddech podle zák. práce (§ 88). 
Ustanovení § 123 odstavec 2 z. o. z. stanoví, že doba odpočinku musí být určena v rozsahu nejméně dvakrát 15 minut a jednou 45 minut, pokud má dítě vykonávat činnost v rozsahu 4 a půl hodiny denně a více. Tato doba odpočinku se do doby výkonu činnosti nezapočítává. 

Co nesmí dítě vykonávat? 

Předmětem výkonu činnosti dětí nemohou být práce, které jsou jim zakázány podle § 245 zák. práce nebo podle vyhlášky č. 288/2003 Sb., o zakázaných pracích pro mladistvé. Zákazy platí i pro činnost dětí v oblasti umělecké, kulturní, reklamní a sportovní. Většinou se týkají jen mladistvých staršího věku, zpravidla od 13 do 15 let. Mladší děti s těmito druhy prací nebudou zpravidla přicházet do styku.

Důležité jsou zákazy prací při přepravě, zvedání a přenášení břemen. Např. při hmotnosti břemene do 20 kg může mladistvý chlapec udělat jen čtyři zdvihy za 1 minutu a chlapci ve věku 17 a 18 let 5 zdvihů za minutu a celková váha přenášených břemen za směnu nesmí být vyšší než 7000 kg.  U břemene váhy do 15 kg je počet zdvihů od tří do šesti a celková váha 5500 kg, u břemene do 10 kg maximální celková hmotnost za směnu jsou 3 000 kg.

U mladistvých dívek jsou zákazy přísnější. „Pravidla“ jsou stanovena pro předměty 15 kg, 10 kg a 5 kg. Maximální celková hmotnost zvedaných nebo přenášených břemen nesmí být za jednu směnu vyšší než
6 000 kg, 4 500 kg a 2 500 kg.

Vyhláška rovněž stanoví největší přípustnou vzdálenost pro přenášení břemen: při váze břemene do 10 kg je to u mladistvých chlapců všech věkových skupin vzdálenost až 10 metrů, při 15 kg u mladistvých ve věku 16-18 let je vzdálenost 15 m a při váze 20 kg a ve věku 17 až 18 let vzdálenost 10 metrů.

U dívek jsou vzdálenosti rovněž nově rozlišeny podle věku a váhy břemen: pro dívky ve věku 17 až 18 let je největší vzdálenost 10 m u břemen do 15 kg, ve věku do 16 let je to 15 m a 10 kg. Pro všechny věkové skupiny je to 20 m a 5 kg.

Dále jsou všem mladistvým zakázány práce vykonávané po dobu delší než čtyři hodiny za pracovní dobu ve stoje, bez možnosti změny pracovní polohy, ve fyziologicky náročných podmínkách (např. předklon, poloha vkleče, vleže apod.), dále práce ve vnuceném pracovním tempu práce na pracovištích s teplotou nižší než 4 stupně Celsia, práce s jedy, s chemickými látkami, které mají špatný vliv na zdraví mladistvého, práce spojené se zvýšeným nebezpečím úrazů a akutních otrav apod.

Možný výkon těchto prací v rámci činnosti dítěte bude hodnotit lékař, který vyjádření uvede pro vydání individuálního povolení. 

Úraz dítěte a co dál? 

Činnost dětí ve vybraných oblastech se neobejde bez možných konfliktů. Ať již jsou jejich příčiny jakékoliv, pravdou zůstává, že tím může dojít i k ohrožení zdraví nebo bezpečnosti dítěte. I na tyto situace právní úprava pamatuje.

V případě úrazu dítěte při výkonu činnosti se hodnotí, zda ke škodě došlo porušením právní povinnosti (protiprávním úkonem) ze strany osob, které za provozovatele činnosti jednaly nebo činnost dítěte prováděly a za tuto činnost byly odpovědny. Dále musí být splněny další podmínky: vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Přitom platí, že odpovědnost provozovatele činnosti je i v případech, kdy dodržel všechny předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 

Za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná v penězích, která spočívá v důsledku škodní události ve zničení, ztrátě, zmenšení, snížení či jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, jeho věcí a jiných práv, jakož i hodnot ocenitelných penězi, jako jsou pohledávky, duševní vlastnictví apod. a jež představuje majetkové hodnoty nezbytné k uvedení věci v předešlý stav. Tato úprava vychází z občanského zákoníku, neboť ve vztahu k zák. práce je  takový pojem náhrady škody širší a pro potřeby uplatnění náhrady škody v případě činnosti dětí také plně použitelný. Jde např. o pojem „duševní vlastnictví“, nebo jiné majetkové hodnoty, které zák. práce nezná.

Kromě uvedeného může být podle o. z. dítěti hrazen i ušlý zisk (podle zák. práce jen náhrada za ztrátu na výdělku, která v případě úrazu dítěte neexistuje). Tuto úpravu je možno plně aplikovat i na náhradu škody způsobenou provozovateli činnosti např. malým dítětem, u něhož by se dalo předpokládat, že nebýt škodní události, došlo by v budoucnosti ke zvětšení jeho majetku.

Pro postup podle o. z. svědčí i další skutečnost. Lze-li část škody zjistit jen s nepoměrnými obtížemi či nelze-li ji zjistit vůbec (např. při úrazu dítěte ve velmi nízkém věku), určí ji v těchto výjimečných případech soud podle své volné (nikoli libovolné) úvahy (§ 136 o. s. ř.). V tomto případě by soud pro určení výše škody nebo pro ztrátu hodnoty ocenitelné penězi hodnotil objektivní i subjektivní okolnosti (např. věk dítěte, jeho vlohy, nadání, schopnosti apod.), což pracovněprávní úprava neumožňuje.

Provozovatel činnosti je povinen pro případ náhrady škody, ke které by mohlo dojít při výkonu činnosti, sjednat pojištění. To musí být uvedeno v povolení.

V praxi může nastat opačný případ, kdy dítě způsobí škodu provozovateli např. tím, že rozbije věc značné hodnoty. Vychází se ze situace, kdy dítě ještě nemá žádný výdělek a postup při uplatňování náhrady škody v plné výši by byl neodůvodnitelný. Existuje však omezení výše náhrady škody: škoda, kterou by dítě, případně jeho zákonný zástupce, byl povinen nahradit provozovateli, nesmí přesáhnout v jednotlivém případě 0,70násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. V současnosti jde o částku 27 000 korun, násobek 0,70 představuje částku 18 900 korun, do které je možné uplatňovat nárok na náhradu škody. 

Výpomoc v domácnosti 

Obsah, forma smluv i nároky plynoucí dítěti z jiných právních vztahů zůstávají právní úpravou dětské činnosti nedotčeny, pokud byly sjednány podle jiných předpisů k provádění uvedených činností. Jestliže např. dítě sjednalo smlouvu podle o. z. nebo podle autorského zákona k výkonu umělecké nebo kulturní činnosti, nároky z toho plynoucí jsou nedotčeny. Musí však být k této činnosti vydáno povolení, aby byly zajištěny ochranné podmínky při výkonu činnosti.

Právní úprava činnosti dětí rovněž nesměřuje k omezení drobných prací dětí v domácnosti rodičů. O. z. dokonce takovou výpomoc dětí předpokládá a v některých případech ji dětem ukládá jako povinnost.                            

Kontrola inspektorátu práce

Podle zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce, provádějí kontrolní činnost na úseku pracovní činnosti dětí inspektoráty práce. Mohou kontrolovat nejen dodržování podmínek ve vydaném povolení, ale i skutečnost, zda činnost dítěte je prováděna na základě povolení a zda vůbec bylo povolení vydáno. Mají oprávnění v případech porušování předpisu ukládat provozovateli činnosti nebo i tomu, kdo „nezákonnou“ činnost dítěte umožní, vysoké finanční sankce.

Fyzické osobě, která umožní dítěti výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti bez povolení nebo podmínky tohoto povolení poruší, může být uložena pokuta až do částky 2 milionů korun. Stejná výše pokuty může být uložena právnické osobě (provozovateli dětské činnosti). Jestliže by zákonný zástupce dítěte (např. rodič) umožnil výkon činnosti dítěte bez povolení nebo poruší-li toto povolení, může mu být uložena pokuta až do částky 100 tisíc korun (§ 21 a § 22 zákona č. 251/2005 Sb.)

 

Autor je advokátem a odborníkem na pracovní právo.