Pohledávky dlužníka za třetími osobami
autor: JUDr. Marcela Marešová, MBA publikováno: 30.09.2012
Součást majetkové podstaty dlužníka tvoří mj. jeho pohledávky za třetími osobami. Platný insolvenční zákon toto výslovně deklaruje v ustanovení § 206 odst. 1, jenž obsahuje demonstrativní výčet majetku náležícího do majetkové podstaty. Konkrétně dle písm. h) citovaného ustanovení tvoří majetkovou podstatu také dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné.
Ještě před vydáním rozhodnutí o úpadku může insolvenční soud předběžným opatřením nařídit, aby osoby, jež mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale ustanovenému předběžnému správci. V případě, že osoba, jež má vůči dlužníkovi závazek, poruší výše uvedenou povinnost a plnění se v důsledku toho nedostane do majetkové podstaty dlužníka, není tím tato osoba svého závazku zproštěna, pokud zároveň neprokáže, že o předběžném opatření nemohla vědět.
V rozhodnutí o úpadku je již insolvenční soud povinen vyzvat osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby plnění napříště neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci. Porušení této povinnosti však zákon na rozdíl od případů porušení výše uvedeného předběžného opatření výslovně nesankcionuje. Pravděpodobně se jedná o opomenutí zákonodárce, které je třeba překlenout výkladem. Považuji za absurdní, aby porušení stejné povinnosti v okamžiku před vydáním rozhodnutí o úpadku bylo sankcionováno a v okamžiku po rozhodnutí o úpadku nikoliv. Následky porušení uvedené povinnosti by tudíž měly být shodné a v tomto smyslu je třeba dle mého názoru vykládat ustanovení § 136 odst. 2 písm. e) IZ.
Je-li způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs, přechází na insolvenčního správce okamžikem prohlášení konkursu dispoziční oprávnění k majetkové podstatě. V rámci provádění správy majetkové podstaty je pak insolvenční správce mj. povinen učinit opatření k tomu, aby byly pohledávky dlužníka vymoženy.
Výše uvedený postup se uplatní také v případě pohledávky, kterou dlužník dal před zahájením insolvenčního řízení do zástavy zástavnímu věřiteli. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3963/2011 „poté, co nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek osobního dlužníka, který dal zástavnímu věřiteli do zástavy svou pohledávku, již zástavní věřitel není oprávněn domáhat se žalobou podanou vůči poddlužníku zaplacení zastavené pohledávky bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas uspokojena a že zástavní právo k zastavené pohledávce je vůči poddlužníku účinné. Řízení o takové žalobě soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku bez zřetele k tomu, zda již byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka. …. Vzhledem k ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přechází právo domáhat se zaplacení zastavené pohledávky zpět na dlužníka a prohlášením konkursu na majetek dlužníka pak (ve shodě s ustanovením § 246 odst. 1 insolvenčního zákona) na insolvenčního správce dlužníka.“
Obecně platí, že jedná-li se o pohledávku, která slouží k zajištění pohledávky věřitele, je insolvenční správce za podmínek stanovených v § 230 odst. 2 IZ vázán pokyny zajištěného věřitele, směřujícími k řádné správě pohledávky. Obdobně je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení (postoupení) zajištěné pohledávky dle § 293 IZ.
Nejpozději okamžikem prohlášení konkursu ztrácí dlužník aktivní legitimaci k podání žaloby či jiného návrhu na vymožení pohledávky dlužníka včetně jejího zajištění, jež se týká majetkové podstaty. Osobou oprávněnou k vymáhání nároku dlužníka je výlučně insolvenční správce. Pokud již probíhá soudní či jiné řízení o nároku dlužníka (v procesním postavení žalobce či jiného navrhovatele) vůči třetí osobě, prohlášením konkursu dochází k jeho přerušení dle § 263 IZ s tím, že insolvenční správce má možnost v takovém řízení pokračovat namísto dlužníka. O návrhu insolvenčního správce nevydává soud žádné usnesení a v řízení nadále pokračuje se správcem jako novým účastníkem řízení. Nepodá-li insolvenční správce v soudem stanovené lhůtě návrh na pokračování v řízení, může takový návrh podat dlužník, případně další účastníci řízení. V takovém případě dlužník i nadále zůstává účastníkem řízení. Tato skutečnost nicméně sama o sobě nemá vliv na to, že pokud v rámci soudního či jiného řízení dojde k vymožení nároku dlužníka vůči třetí osobě, stává se toto plnění součástí majetkové podstaty, a to i v případě, že se jedná o pohledávku, jež byla z majetkové podstaty dlužníka vyňata za podmínek stanovených v § 227 IZ.
Pokud osoba, která má vůči dlužníkovi závazek, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku a plnění se nedostane do majetkové podstaty, zprostí se svého závazku, pouze pokud prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty. V opačném případě pro účely insolvenčního řízení platí, že dluh i nadále trvá, tj. dotčená osoba není zproštěna svého závazku vůči dlužníkovi.
Insolvenční správce je povinen v rámci konkursu uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky.
Ne vždy to však bude právně možné. Dle ustanovení § 250 IZ platí, že prohlášením konkursu se považují za splatné jen pohledávky věřitelů vůči dlužníkovi. Na rozdíl od předchozí právní úpravy již v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka naproti tomu nedochází pro účely insolvenčního řízení k automatickému zesplatnění pohledávek dlužníka za třetími subjekty. Není-li tudíž pohledávka dlužníka splatná, nepřichází v takovém případě v úvahu její uplatnění, ani soudní či jiné vymožení. Insolvenční správce má pak jedinou možnost, a to pokusit se pohledávku zpeněžit některým ze způsobů uvedených v § 286 IZ, tj. veřejnou či soudní dražbou nebo prodejem (postoupením) mimo dražbu. Takovýto postup pochopitelně není vyloučen ani v případě splatných pohledávek nebo dokonce pohledávek již přiznaných pravomocným soudním rozhodnutím či jiným exekučním titulem.
V případě vymáhání pohledávek dlužníka soudní cestou je třeba upozornit na to, že řízení o uplatněném nároku není incidenčním sporem ve smyslu ustanovení § 159 IZ, k jehož projednání by byl příslušný insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení. Příslušnost soudu se proto bude řídit obecnými pravidly upravenými v občanském soudním řádu s tím, že místně příslušným soudem bude zpravidla obecný soud dlužníka.
Insolvenční správce je v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty, v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od soudního poplatku. Zároveň je však třeba upozornit na to, že toto osvobození se nevztahuje na případnou povinnost insolvenčního správce hradit v případě neúspěchu ve věci úspěšnému účastníkovi náklady řízení, případně další náklady spojené se soudním vymáháním pohledávky. Na tuto eventualitu by měl insolvenční správce pamatovat ještě předtím, než se rozhodne pohledávku soudně vymáhat, a pokud majetková podstata nedisponuje dostatečnými prostředky ke krytí uvedených nákladů (zejména pak předpokládané odměny advokáta protistrany určené zpravidla dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), lze doporučit, aby podání příslušné žaloby či jiného návrhu insolvenční správce podmínil složením odpovídající zálohy na krytí případných nákladů ze strany jednotlivých věřitelů. Takovýto postup lze doporučit zejména v případě, že nelze zcela jednoznačně odhadnout úspěšnost insolvenčního správce v soudním či obdobném sporu a věřitelé i přesto trvají na uplatnění nároku. Jinak se insolvenční správce vystavuje případnému riziku odpovědnosti za škodu, nebude-li ve sporu úspěšný, a zároveň majetková podstata nebude disponovat prostředky pro krytí s tím vzniklých nákladů.
Jedná-li se o nedobytnou pohledávku nebo o pohledávku, u níž by náklady na její vymožení byly neúměrně vysoké, případně by nebylo možné je krýt z majetkové podstaty, nezbývá insolvenčnímu správci, než požádat věřitelský výbor a insolvenční soud o udělení souhlasu s vynětím příslušné pohledávky z majetkové podstaty. V takovém případě se zároveň obnovují veškerá dispoziční práva dlužníka k tomuto majetku.
Autorka je advokátkou v Praze a insolvenční správkyní. Je členkou odborné sekce ČAK pro insolvenční právo.