oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Opatrovník obchodní korporace jmenovaný pro případ konfliktu zájmů

autor: prof. JUDr. Jan Dědič, JUDr. Jan Lasák, Ph.D., LL.M.
publikováno: 11.12.2017

Rekodifikace soukromého práva změnila s účinností od 1. 1. 2014 fungování mnoha (do té doby prakticky neměnných) institutů českého korporačního práva. Jedním z nich je bezpochyby i nová právní úprava hmotněprávních opatrovníků právnických osob, jež byla výslovně začleněna do občanského zákoníku. Od účinnosti rekodifikace již uplynuly více než tři roky a opatrovníci (především) obchodních korporací se stali běžnou součástí tuzemské korporační praxe.

Praxe přitom dokládá, že opatrovník obchodní korporace může být dobrý sluha, ale zlý pán, stává-li se takový opat­rovník nástrojem silového řešení ve sporech mezi společníky obchodních korporací, a to především s ohledem na řadu výkladových nejasností, kterými je nová právní úprava opatrovnictví protkána. Uvedené platí i pro zvláštní typ hmotněprávního opatrovníka jmenovaného právnické osobě pro účely řešení konfliktu zájmů podle § 165 odst. 2 o. z., přičemž z naší zkušenosti má tuzemská soudní praxe prozatím značné problémy jeho postavení řádně uchopit. 

Obecně ke střetu zájmů člena (statutárního) orgánu a obchodní korporace 

Obecnou regulaci střetu zájmů zástupce (člena orgánu) a zastoupeného (obchodní korporace) v soukromém právu upravuje ust. § 437 o. z., podle něhož „zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného“. Na uvedenou občanskoprávní úpravu konfliktu zájmů následně navazuje zvláštní regulace obsažená v zákoně o obchodních korporacích (§ 54 a násl. z. o. k.), která postihuje tzv. obecný konflikt zájmů členů orgánů obchodní korporace (§ 54 z. o. k.),[1] resp. konflikt zájmů spočívající, zjednodušeně řečeno, v uzavírání smluv mezi obchodní korporací a členem orgánu (případně osobami jemu blízkými) mimo rámec běžného obchodního styku (§ 55 z. o. k.).[2] Na předestřenou úpravu konfliktu zájmů pak navazuje úprava opatrovnická, když v souladu s § 165 odst. 2 o. z. „soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.[3] Za uvedených podmínek může soud jmenovat hmotněprávního opatrovníka (z důvodu existujícího konfliktu zájmů) i obchodním korporacím.

Po přijetí nového občanského zákoníku, resp. zákona o obchodních korporacích, nebylo postaveno najisto, jaký je vztah obecné úpravy konfliktu zájmů obsažené v občanském zákoníku (§ 437 o. z.), speciální úpravy konfliktu zájmů obsažené v zákoně o obchodních korporacích (§ 54 a násl. z. o. k.), resp. oprávnění soudu jmenovat obchodní korporaci opatrovníka v případě konfliktu zájmů podle § 165 odst. 2 o. z., tj. zda speciální úprava obsažená v zákoně o obchodních korporacích vylučuje obecnou občanskoprávní úpravu obsaženou v § 437 o. z., resp. úpravu hmotněprávního opatrovnictví dle § 165 odst. o. z., či nikoliv (popř. za jakých podmínek).[4]

Uvedenou výkladovou otázku nicméně následně vyjasnil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, ve kterém dovolací soud uzavřel, že: „s účinností od 1. 1. 2014 jsou členové statutárního orgánu právnické osoby jejími zástupci. Jsou-li zájmy člena statutárního orgánu právnické osoby v rozporu se zájmy této právnické osoby, nemůže ji (při právních jednáních dotčených konfliktem zájmů) zastupovat (§ 437 odst. 1 o. z.).“ V témže rozhodnutí pak Nejvyšší soud dospěl rovněž k závěru, že splní-li člen (statutárního) orgánu svoji informační povinnost podle § 54 odst. 1 a 2 z. o. k. a nepozastaví-li mu kontrolní či nejvyšší orgán obchodní korporace výkon jeho funkce (§ 54 odst. 4 z. o. k.), může obchodní korporaci zastupovat bez ohledu na střet zájmů; ust. § 437 o. z. se v takovém případě neuplatní. Pak ani nelze obchodní korporaci jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z.Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy vyplývá pro podnikatelskou praxi několik důležitých dílčích závěrů:

1. § 437 o. z. zakazuje členovi (statutárního) orgánu jednat za obchodní korporaci, je-li ve vztahu k předmětné záležitosti v konfliktu zájmů;

2. zvláštní úprava konfliktu zájmů členů (volených) orgánů obchodní korporace nevylučuje možnost jmenování opatrovníka obchodní korporaci z důvodu existujícího konfliktu zájmů dle § 165 odst. 2 o. z.;

3. splní-li člen orgánu, který je v konfliktu zájmů, svou notifikační povinnost ve smyslu § 54 či 55 z. o. k. a příslušný orgán takovému členu orgánu nepozastaví výkon jeho funkce, případně mu nezakáže uskutečnění určitého právního jednání (např. uzavření smlouvy zatížené potenciálním konfliktem zájmů), je zákaz zastoupení obsažený v § 437 o. z. „prolomen“; a

4. je-li konflikt zájmů na straně člena (voleného) orgánu „odklizen“ notifikační procedurou obsaženou v § 54 či 55 z. o. k., nelze z důvodu takto oznámeného konfliktu zájmů jmenovat obchodní korporaci hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. 

Účastníci řízení o jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. 

Přestože dílčí výkladové otázky byly výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu objasněny, celá řada interpretačních nejasností zůstává i nadále otevřena. Zcela jednoduchá není např. ani odpověď na otázku, kdo všechno jsou účastníci řízení o jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z., neboť občanský zákoník ani zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), výslovné ustanovení o okruhu účastníků tohoto řízení neobsahují.

Řízení o jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. lze zahájit i bez návrhu, přestože v praxi jsou tato řízení z naší zkušenosti v podstatě bezvýjimečně zahajována na návrh. Podle § 6 odst. 1 z. ř. s. nicméně v řízení, které může být zahájeno soudem i bez návrhu, je účastníkem řízení navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. V řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka ve smyslu § 165 odst. 2 o. z. je nepochybně jednáno o právech a povinnostech obchodní korporace, v níž má být opat­rovník jmenován, a osoby, která má být jmenována opatrovníkem. Složitější otázkou však je, zdali jsou účastníky řízení též společníci obchodní korporace, jíž má být hmotněprávní opatrovník podle § 165 odst. 2 o. z. jmenován, neboť o jejich právech a povinnostech soud v takovém řízení rozhoduje v zásadě toliko nepřímo. Při posuzování této otázky nicméně Vrchní soud v Praze již dovodil, že účastníky řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka nejsou společníci (členové) obchodní korporace, pokud nepodali návrh na jmenování opatrovníka.[5]

Pokud je přitom dán na straně členů orgánů konflikt zájmů, pro který má být obchodní korporaci jmenován hmotněprávní opatrovník podle § 165 odst. 2 o. z., nemohou patrně tito členové orgánu za obchodní korporaci v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. jednat, neboť podle § 21 odst. 4 o. s. ř. nemůže za právnickou osobu jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby. V takovém případě může být nezbytné obchodní korporaci nejprve jmenovat procesního opatrovníka pro toto řízení podle § 29 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že tu není žádná osoba oprávněná za ni jednat. Pokud budou konfliktem zájmů dotčeni všichni členové statutárního orgánu, bude nutné postupovat podle § 29 odst. 2 o. s. ř. Naopak není vyloučeno, že členem statutárního orgánu bude osoba, která není postižena konfliktem zájmů, avšak nemůže samostatně za společnost hmotněprávně jednat, neboť ostatní členové statutárního orgánu jsou konfliktem zájmů postiženi, avšak může jednat za společnost samostatně v procesních věcech. V takovém případě sice může být dán důvod pro jmenování hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z., avšak nebude dán důvod pro jmenování procesního opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř.

Soudíme přitom, že dotčený konflikt zájmů, pro který má být hmotněprávní opatrovník jmenován, musí postihovat každého člena (statutárního) orgánu dotčené obchodní korporace. Jinými slovy, členem (statutárního) orgánu dot­čené obchodní korporace nesmí být žádná osoba, u které není dán příslušný konflikt zájmů a která je současně oprávněna samostatně ve vztahu k předmětné záležitosti jednat. Taková osoba nejenže může dotčenou obchodní korporaci v příslušném řízení zastupovat (tj. není dána překážka podle § 21 odst. 4 o. s. ř.), ale současně vylučuje jmenování hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z., neboť nebudou splněny v citovaném ustanovení vymezené podmínky (srov. dovětek „a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat“).

Z uvedeného důvodu lze uzavřít, že v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. může být jmenován obchodní korporaci procesní opatrovník podle § 29 odst. 2 o. s. ř. To by však ve svém důsledku mohlo vést k tomu, že by se členové statutárního orgánu vůbec ani nemuseli dozvědět, že soud vede řízení o jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. a že je tvrzeno, že jsou v konfliktu zájmů, pro který je nezbytné obchodní korporaci hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. jmenovat. Z uvedeného důvodu jsme přesvědčeni o tom, že členové statutárního orgánu, je-li vedeno řízení o jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z., musí být účastníky řízení, neboť o jejich právech se v řízení, byť nepřímo, rozhoduje. Soud totiž, i když to nekonstatuje přímo ve výroku o jmenování opatrovníka, musí zjistit, zda jsou skutečně všichni členové statutárního orgánu (oprávnění za obchodní korporaci jednat) v konfliktu zájmů, resp. zda tento konflikt byl či nebyl korporačně „odklizen“ (srov. závěry výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015). To lze podle našeho názoru spolehlivě zjistit, jen když členové statutárního orgánu, o nichž je tvrzeno, že jsou v konfliktu zájmů, budou účastníky příslušného řízení.

V opačném případě nebudou mít zajištěnu obranu proti „křivým nařčením“ z konfliktu zájmů, a tím bude i popřeno jejich ústavní právo na spravedlivý proces. Navíc soud bezpochyby zatíží řízení vadou, neboť soud nepřibral za účastníky řízení všechny osoby, jež se měly příslušného řízení účastnit. Nebude-li se členy statutárního orgánu zacházeno jako s účastníky řízení, bude se z našeho pohledu nepochybně jednat o zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. Bohužel lze nicméně konstatovat, že tuzemské soudy málokdy přibírají dotčené členy statutárního orgánu za účastníky řízení. V takovém případě pak může být jmenování hmotněprávního opatrovníka obchodní korporaci podle § 165 odst. 2 o. z. (jako nikým nevoleného „cara“) pro členy statutárního orgánu dotčené obchodní korporace v podstatě zásahem z modrého nebe. Takový postup považujeme (mírně řečeno) za zcela nežádoucí a ignorující bazální principy fungování moderní obchodní korporace, jakož i za naprosto nepřípustnou ingerenci veřejné moci do vnitřních poměrů obchodní korporace, která nemá v podmínkách demokratického a právního státu žádné místo. 

Zápis osoby opatrovníka do obchodního rejstříku 

Bude-li obchodní korporaci jmenován hmotněprávní opatrovník podle § 165 odst. 2 o. z., žádný právní předpis neukládá obchodní korporaci (zapsané osobě) nechat zapsat opatrovníka a rozsah jeho působnosti do veřejného rejstříku. To považujeme za dílčí nedostatek stávající právní úpravy, neboť třetí osoby nemusí mít reálnou šanci se dozvědět, že obchodní korporaci byl ustanoven hmotněprávní opatrovník. To však ještě neznamená, že by nebylo možné opatrovníka do veřejného rejstříku zapsat podle § 25 odst. 1 písm. k) zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „z. v. r.“), podle něhož se do veřejného rejstříku zapisuje i jiná důležitá skutečnost, o jejíž zápis požádá zapsaná osoba, má-li na takovém zápisu právní zájem. Právní zájem na zápisu opatrovníka právnické osoby bude mít podle našeho názoru zapsaná obchodní korporace vždy. Problémem je, že se tak může stát pouze na návrh zapsané osoby, nikoliv i přímo jen na základě rozhodnutí soudu o jmenování opatrovníka.

V uvedené souvislosti navíc ani není zřejmé, zda by za obchodní korporaci mohl takový návrh podat soudem ustanovený opatrovník. Podle našeho názoru by tak mohl učinit pouze tehdy, pokud by takové zástupčí oprávnění vyplývalo z rozhodnutí o jmenování opatrovníkem (např. že opatrovník je oprávněn jednat za obchodní korporaci ve všech věcech, případně že je oprávněn jednat za obchodní korporaci ve vztahu k obchodnímu rejstříku). Nicméně hmotněprávní opatrovník jmenovaný podle § 165 odst. 2 o. z. nemůže být soudem k podání takového návrhu k obchodnímu rejstříku pověřen, protože ten může být oprávněn zastupovat obchodní korporaci jen ve věcech, kde byl shledán konflikt zájmů. Jinými slovy, soudíme, že hmotněprávní opatrovník (jmenovaný podle § 165 odst. 2 o. z.) není oprávněn podat za obchodní korporaci návrh na zápis své osoby jako opatrovníka dotčené obchodní korporace do obchodního rejstříku. Takový návrh musí soud odmítnout jako návrh podaný neoprávněnou osobou [§ 86 písm. a) z. v. r.].

Pro úplnost pak uvádíme, že žádný opatrovník se nemůže domáhat svého zápisu do veřejného rejstříku vlastním jménem podle § 11 odst. 3 z. v. r., neboť citované ustanovení předpokládá porušení povinnosti zapsané osoby (obchodní korporace) podat návrh na zápis. V daném případě nemůže být tato podmínka splněna, neboť zápis osoby opatrovníka do veřejného rejstříku není povinný. Z toho, že jde pouze o dobrovolně zapisovanou skutečnost, rovněž jednoznačně vyplývá, že opatrovník může být z veřejného rejstříku kdykoliv vymazán na návrh zapsané osoby (obchodní korporace), a to i v případě, že by funkce opatrovníka nezanikla. Návrh na výmaz opatrovníka z obchodního rejstříku ani nemusí zapsaná osoba (obchodní korporace) ničím doložit. Postačí návrh podaný oprávněnou osobou v tom směru, že má být opatrovník z obchodního rejstříku vymazán.

Současně jsme přesvědčeni, že proti svému výmazu nemůže opatrovník uplatnit ani postup podle § 101 odst. 2 z. v. r. Podle § 101 odst. 2 z. v. r. se osoby zapisované podle jiného zákona do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby mohou v případě svého výmazu z veřejného rejstříku domáhat změny zápisu také tehdy, byl-li proveden jinak než podle § 98 z. v. r., tedy na základě fikce zápisu. V daném případě jde o to, že opatrovník je zapisován do veřejného rejstříku dobrovolně, nikoliv „na základě zákona“. 

Rozsah zástupčího oprávnění členů statutárního orgánu obchodní korporace, které byl soudem jmenován hmotněprávní opatrovník podle § 165 odst. 2 o. z. 

Další v praxi spornou otázkou je rozsah zástupčího oprávnění členů statutárního orgánu obchodní korporace, jíž byl soudem jmenován opatrovník z důvodu existujícího konfliktu zájmů podle § 165 odst. 2 o. z. V souladu s § 486 odst. 1 o. z. „soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva“. Konkrétní důvody, pro které může soud jmenovat právnické osobě hmotněprávního opatrovníka, pak upravuje především § 165 odst. 1 o. z.[6] (nedostatečný počet členů statutárního orgánu) a § 165 odst. 2 o. z.[7] (střet zájmů člena statutárního orgánu).[8]

V praxi tak může např. nastat situace, kdy soud jmenuje opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z., a to s ohledem na existenci konfliktu zájmů na straně členů statutárního orgánu ve vztahu k jiné obchodní korporaci, s níž dotčená obchodní korporace vstupuje do právních vztahů (např. uzavírá obchodní smlouvy). Soudíme, že opatrovníka lze jmenovat obchodní korporaci i ve vztahu k závazkům, které vznikly v minulosti, pokud z nich mohou existovat jakákoliv vzájemná práva a povinnosti (tj. je stále dán alespoň potenciální konflikt zájmů). Naopak v případě historických závazků, které zcela zanikly splněním či jinak zásadně nebude dán právní důvod pro jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z., ledaže z nich vznikla neuspokojená práva či povinnosti (např. právo na náhradu vzniklé újmy). Stejně tak nelze podle § 165 odst. 2 o. z. jmenovat obchodní korporaci opatrovníka za účelem „řešení sporů mezi společníky“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015).

Postavení opatrovníka právnické osoby upravuje § 487 odst. 1 o. z., podle něhož se na jeho práva a povinnosti obdobně uplatní ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu, jeho působnost se však řídí ustanoveními o působnosti statutárního orgánu toliko „přiměřeně“ (§ 487 odst. 1 o. z. in fine). Z uvedeného rozhodně nelze podle našeho přesvědčení dovozovat, že opatrovník musí mít vždy působnost zastupovat právnickou osobu ve všech věcech. Toto vymezení totiž rozhodně neodpovídá na otázku, jaký má jmenování opatrovníka vliv na existenci a rozsah zástupčího oprávnění stávajících členů statutárního orgánu právnické osoby (resp. obchodní korporace), ani jaký má být v konkrétním případě dán rozsah zástupčího oprávnění opatrovníka.

Neomezené zástupčí oprávnění má z našeho pohledu nepochybně opatrovník jmenovaný soudem podle ust. § 165 odst. 1 o. z., neboť jde o případ, kdy právnická osoba (obchodní korporace) nemůže být vůbec zastoupena členy statutárního orgánu. Rozsah zástupčího oprávnění opatrovníka jmenovaného pro konflikt zájmů podle § 165 odst. 2 o. z. je současně vymezen zákonem nepřímo (a to přes existující konflikt zájmů, pro který byl opatrovník ustanoven do funkce). Zmocní-li soud opatrovníka jmenovaného podle § 165 odst. 2 o. z. k právním jednáním, kde nebyl shledán konflikt zájmů, je podle našeho přesvědčení rozhodnutí soudu v tomto rozsahu zjevně nezákonné.

Výše uvedené však nic nemění na tom, že členům statutárního orgánu v důsledku jmenování hmotněprávního opat­rovníka podle § 165 odst. 2 o. z. funkce nezaniká. Zatímco u hmotněprávního opatrovníka jmenovaného soudem z důvodu nedostatečného počtu členů statutárního orgánu podle § 165 odst. 1 o. z. tato otázka zpravidla nebude relevantní, neboť zbývající členové statutárního orgánu nebudou mít, je-li naplněna podmínka uvedená v § 165 odst. 1 o. z., schopnost přijmout za obchodní korporaci jakékoliv rozhodnutí (statutární orgán není usnášeníschopný), které by se následně mohlo projevit navenek vůči třetím osobám, v případě opatrovníka jmenovaného z důvodu existence střetu zájmů členů statutárního orgánu obchodní korporace podle § 165 odst. 2 o. z. je situace navýsost opačná.

Obecnou regulaci střetu zájmů zástupce a zastoupeného v soukromém právu upravuje, jak již bylo výše uvedeno, ust. § 437 o. z., podle něhož „zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného“. Na uvedenou občanskoprávní úpravu konfliktu zájmů pak navazuje zvláštní regulace obsažená v zákoně o obchodních korporacích (§ 54 a násl. z. o. k.). Střet zájmů mezi zástupcem a zastoupeným (v podmínkách obchodních korporací mezi členy statutárního orgánu a dotčenou obchodní korporací) je přitom podle našeho přesvědčení zpravidla věcně vymezen a ohraničen, není tedy bezbřehý až „absolutní“ tím, že by zasahoval za všech okolností veškerá právní jednání, která je jinak zástupce oprávněn za zastoupeného učinit; jinými slovy, střet zájmů je třeba vždy posuzovat ad hoc. To lze ostatně v podmínkách obchodních korporací dokumentovat na úpravě střetu zájmů obsažené v § 54 a násl. z. o. k., která předpokládá povinnost členů orgánů, kteří jsou v konfliktu zájmů, takový střet zájmů určitým způsobem blíže popsat a vymezit.

V uvedené souvislosti tak vzniká otázka, zda právní postavení opatrovníka jmenovaného soudem z důvodu střetu zájmů podle § 165 odst. 2 o. z. zcela vylučuje zástupčí oprávnění stávajících členů statutárního orgánu v rozsahu, v jakém byl opatrovník soudem pověřen právnickou osobu (obchodní korporaci) zastupovat, či zda dochází toliko k jeho omezení v rozsahu střetu zájmů, pro který byl obchodní korporaci opatrovník jmenován. Zde je třeba z našeho pohledu vyjít z povahy institutu opatrovníka obchodní korporace. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, představuje jmenování opatrovníka soudem radikální zásah do vnitřních poměrů obchodní korporace, který má připadat do úvahy pouze jako nejzazší prostředek (ultima ratio). V souladu s principem proporcionality[9] by tak tento vrchnostenský zásah do vnitřních poměrů obchodní korporace neměl omezovat působnost ostatních orgánů (včetně statutárního orgánu) více, než je nezbytně nutné s ohledem na cíl, který jmenování opatrovníka sleduje.

Soud může ustanovit opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. pouze ve vztahu k právním jednáním, vůči nimž jsou dotčení členové statutárního orgánu (nebo i jediný člen) v konfliktu zájmů. Ve vztahu k těmto právním jednáním je zástupčí oprávnění člena statutárního orgánu omezeno přímo zákonem (není-li konflikt zájmů odklizen podle § 54 a násl. z. o. k.) bez ohledu na to, zda soud právnické osobě jmenuje opatrovníka, a při jeho jmenování bez ohledu na vykonatelnost usnesení o jmenování opatrovníka. Jmenování opatrovníka soudem podle § 165 odst. 2 o. z. má účinky jen ve vztahu k oprávnění opatrovníka zastupovat společnost v záležitostech, kde je ex lege vyloučeno zástupčí oprávnění členů statutárního orgánu a jedině opatrovník je oprávněn v těchto záležitostech za obchodní korporaci jednat. Z § 165 odst. 2 ve vazbě na § 437 odst. 2 o. z. nepochybně plyne, že ve zbylém rozsahu zůstává zástupčí oprávnění členů statutárního orgánu obchodní korporace nedotčeno.[10] A naopak v tomto zbylém rozsahu opatrovník jmenovaný podle § 165 odst. 2 o. z. ani jednat nemůže. To podle našeho názoru platí i v případě, že by soud při jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. nesprávně a nezákonně rozhodl, že opatrovník je oprávněn zastupovat společnost ve všech věcech. Soud totiž rozhoduje o tom, kdo může společnost jako opatrovník zastupovat, ale ve výroku nezakazuje členovi nebo členům statutárního orgánu právnickou osobu zastupovat. Zákaz zastoupení plyne v tomto případě přímo ze zákona.

Přestože tak soud v konkrétních případech přizná opatrovníkovi oprávnění (zcela nepochopitelně a v rozporu se smyslem právní úpravy) činit i jiná právní jednání (ve vztahu k nimž členové statutárního orgánu nejsou zatíženi konfliktem zájmů) za obchodní korporaci (např. vůči bankám, regulátorovi, orgánům státní správy apod.), k čemuž v praxi bohužel dochází, nemůže takové oprávnění opatrovníka vyloučit oprávnění dotčených členů statutárního orgánu činit právní jednání vůči těmto subjektům, ledaže by se ve vztahu k těmto subjektům dostal člen statutárního orgánu do jiného konfliktu zájmů. Opačný výklad by znamenal, že opatrovník jmenovaný podle § 165 odst. 2 o. z. se může stát nástrojem pro ovládnutí společnosti z důvodu existence byť i zcela marginálního konfliktu zájmů na straně členů statutárního orgánu, a to zcela v rozporu s principem ultima ratio, za nímž je opatrovník obchodní korporaci ustanoven. 

Zánik funkce opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. 

Z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, se podává, že splní-li člen orgánu obchodní korporace informační povinnost podle § 54 odst. 1 a 2 z. o. k. a nebude-li mu kontrolním či nejvyšším orgánem obchodní korporace pozastaven výkon jeho funkce v souladu s § 54 odst. 4 z. o. k., může tento člen orgánu za obchodní korporaci jednat (jeho konflikt zájmů byl korporačním způsobem „odklizen“, a § 437 o. z. o zákazu jednání v konfliktu zájmů se tedy nepoužije) a nelze pak v takovém případě jmenovat obchodní korporaci opat­rovníka podle § 165 odst. 2 o. z.

Nejvyšší soud se v citovaném rozhodnutí nicméně nezabýval situací, kdy je obchodní korporaci nejprve opatrovník podle § 165 odst. 2 o. z. jmenován, avšak následně je konflikt zájmů na straně člena orgánu obchodní korporace, pro který byl obchodní korporaci jmenován opatrovník, korporačně odklizen v souladu s § 54 a násl. z. o. k. (tj. je-li eventuální konflikt zájmů notifikován příslušnému orgánu, přičemž příslušný orgán dotčenému členu orgánu nepozastaví výkon jeho funkce v souladu s § 54 odst. 4 z. o. k. nebo jednání nezakázal podle § 56 odst. 2 z. o. k.).

Soudíme však, že z hlediska okamžiku zániku funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle § 165 odst. 2 o. z. by se měly uplatnit stejné principy jako v případě opat­rovníka jmenovaného obchodní korporaci soudem podle § 165 odst. 1 o. z.[11] Pro účely zániku funkce opatrovníka jmenovaného obchodní korporaci podle § 165 odst. 1 o. z. se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, ve kterém dovolací soud konstatoval, že „jakmile jsou zvoleni noví jednatelé, funkce opat­rovníka bez dalšího (aniž by o tom soud musel rozhodovat) zaniká“. Jinými slovy, dovolací soud dospěl k závěru, že jakmile přestanou být splněny podmínky, pro které byl opat­rovník obchodní korporaci podle § 165 odst. 1 o. z. jmenován (z důvodu nedostatečného počtu členů statutárního orgánu potřebného k rozhodování), jeho funkce opatrovníka bez dalšího zanikla.

Ačkoliv se citované rozhodnutí Nejvyššího soudu vztahovalo na opatrovníka jmenovaného obchodní korporaci z důvodu nedostatečného počtu členů statutárního orgánu společnosti podle § 165 odst. 1 o. z., domníváme se, že jeho závěry jsou nutně (analogicky) použitelné i na opatrovníka jmenovaného obchodní korporaci z důvodu střetu zájmů podle § 165 odst. 2 o. z. Jinými slovy, máme za to, že pokud v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, pomine důvod, pro který byl opatrovník obchodní korporaci jmenován (tj. z důvodu, že člen orgánu oznámil svůj konflikt zájmů podle § 54 odst. 1 a 2 z. o. k., přičemž příslušný orgán dotčenému členovi orgánu nepozastavil výkon jeho funkce podle § 54 odst. 4 z. o. k.), dochází k zániku funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle § 165 odst. 2 o. z. bez dalšího, tj. aniž by o tom musel soud zvlášť rozhodnout.

Neshledáváme totiž žádný rozumný důvod pro rozlišování režimu zániku funkce opatrovníka jmenovaného soudem z důvodu nedostatečného počtu členů statutárního orgánu (§ 165 odst. 1 o. z.) a z důvodu střetu zájmů (§ 165 odst. 2 o. z.), když v obou případech sleduje právní úprava shodný cíl – reagovat na situaci, kdy obchodní korporaci (právnickou osobu) nemůže žádný člen statutárního orgánu zastupovat (ať už z důvodu nemožnosti přijmout rozhodnutí statutárního orgánu, které se má následně projevit navenek, nebo z důvodu existujícího konfliktu zájmů podle § 437 o. z.). Navíc, ať už je opatrovník jmenován obchodní korporaci z jakéhokoliv důvodu, tento krok vždy představuje radikální zásah do vnitřních poměrů obchodní korporace, který má připadat do úvahy až jako ultima ratio (srov. citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015), a v souladu s principem proporcionality by tak neměl tento vrchnostenský zásah do vnitřních poměrů obchodní korporace trvat déle, než je nezbytně nutné s ohledem na cíl, který jmenování opatrovníka sleduje.

Pro výše uvedený závěr navíc podle našeho přesvědčení svědčí i znění ust. § 463 odst. 2 o. z., podle kterého soud odvolá opatrovníka buď na jeho žádost, anebo neplní-li své povinnosti. Soudíme tak, že v ostatních případech – a contrario – zaniká funkce opatrovníka právnické osobě (obchodní korporaci) právě již na základě faktického pominutí důvodů pro jeho jmenování, resp. naplnění účelu jeho funkce, a není tedy již třeba žádného dalšího rozhodnutí soudu v této věci (tj. není nutné, aby soud opatrovníka formálně jeho funkce „zprostil“). Jsme současně přesvědčeni, že výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byl překonán názor K. Svobody, podle něhož v případě, že soud výslovně nepřistoupí k časovému nebo účelovému vymezení ukončení opatrovnictví, „je třeba mít za to, že opatrovnictví skončí až k okamžiku pravomocného odvolání opatrovníka (analogické využití § 163 odst. 2), které soud provede i bez návrhu, popřípadě i k návrhu osoby, která na tom osvědčí naléhavý právní zájem (např. nově ustaveného statutárního orgánu“.[12] V daném případě je účel opatrovnictví vymezen zákonem, a není tak zapotřebí okamžik zániku funkce opatrovníka výslovně určovat v rozhodnutí o jmenování opatrovníka.

Současně platí, že pokud členové statutárního orgánu, u nichž je dán eventuální konflikt zájmů, oznámí svůj (potenciální) konflikt zájmů v souladu s § 54 odst. 1 a 2, § 55 odst. 1 a 2 nebo § 56 odst. 1 z. o. k., přičemž příslušný orgán žádnému z nich nepozastavil výkon funkce podle § 54 odst. 4 z. o. k. ani nezakázal uzavření smlouvy podle § 56 odst. 1 z. o. k., je nutné uzavřít, že jejich konflikt zájmů byl korporačně „odklizen“ (srov. výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015). Byl-li v mezidobí ustanoven obchodní korporaci opatrovník podle § 165 odst. 2 o. z., důvody, pro které byl opatrovník ustanoven, v takovém případě pominou. Z uvedeného důvodu tak mj. soudíme, že projednáním konfliktu zájmů členů statutárního orgánu na příslušném orgánu obchodní korporace ustanovenému opatrovníkovi podle § 165 odst. 2 o. z. v zásadě bez dalšího zanikne jeho funkce, neboť zanikne důvod pro jeho jmenování soudem, ledaže by mu byla pozastavena funkce nebo zakázáno v dané věci jednat za společnost. Jsme názoru, že je-li možné pozastavení funkce vůbec, tím spíše musí být možné zakázat členovi statutárního orgánu jen určité jednání za společnost (arg. a maiori ad minus).

Konečně podle našeho přesvědčení zaniká automaticky funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle § 165 odst. 2 o. z. i v případě, je-li zvolena do funkce člena statutárního orgánu osoba, která je oprávněna dotčenou právnickou osobu zastupovat (tj. která není ve střetu zájmů, pro který soud jmenoval právnické osobě opatrovníka). Ostatně srov. podmínky, za kterých je soud oprávněn právnické osobě opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. jmenovat: „soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat“. Má-li tedy právnická osoba člena (statutárního orgánu) schopného ji zastupovat (tj. u něhož není dán konflikt zájmů), nejsou splněny podmínky, za kterých může soud opatrovníka právnické osobě jmenovat. Na tomto místě lze ostatně opětovně připomenout výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, kde – pro účely § 165 odst. 1 o. z. (nedostatečně obsazený statutární orgán) – konstatoval, že „jakmile jsou zvoleni noví jednatelé, funkce opat­rovníka bez dalšího (aniž by o tom soud musel rozhodovat) zaniká“. Soudíme, že stejný důsledek musí mít též zvolení nového jednatele, který je oprávněn právnickou osobu zastupovat ve smyslu § 165 odst. 2 o. z., tedy že i v tomto případě „funkce opatrovníka bez dalšího (aniž by o tom soud musel rozhodovat) zaniká“.

Z výše uvedeného z našeho pohledu rovněž logicky vyplývá, že pokud dojde k zániku funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle § 165 odst. 2 o. z., mohou z hlediska rozsahu zástupčího oprávnění členů statutárního orgánu dotčené obchodní korporace nastat v zásadě dvě varianty: 

• Zánik funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle § 165 odst. 2 o. z. z důvodu odpadnutí důvodu pro jeho jmenování:

1. Odpadne-li střet zájmů, pro který soud jmenoval právnické osobě (obchodní korporaci) hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z., odpadne současně důvod pro jeho jmenování a funkce opatrovníka bez dalšího (tj. aniž by bylo třeba nějaké další rozhodnutí soudu) zanikne. V takovém případě se automaticky obnoví též plná působnost členů statutárního orgánu, pro jejichž konflikt zájmů byl opatrovník právnické osobě jmenován.

2. Pokud členové statutárního orgánu, pro jejichž konflikt zájmů byl opatrovník právnické osobě (obchodní korporaci) jmenován, oznámí svůj konflikt zájmů příslušnému orgánu podle § 54 odst. 1 a 2, § 55 nebo § 56 z. o. k. (a příslušný orgán jim nepozastaví výkon funkce ani nezakáže zastupovat), je tím jejich konflikt zájmů korporačně „odklizen“, a funkce opatrovníka tím podle našeho přesvědčení automaticky zaniká (tj. aniž by bylo nutné, aby o tom soud vydával jakékoliv zvláštní rozhodnutí).

• Zánik funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle § 165 odst. 2 o. z. z jiného důvodu:

Zanikne-li funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle § 165 odst. 2 o. z. z jiného než výše uvedeného důvodu, máme za to, že zástupčí oprávnění členů statutárního orgánu, kteří jsou v konfliktu zájmů, se automaticky neobnovuje, budou-li i nadále splněny podmínky uvedené v § 437 o. z. Tím není dotčena možnost členů statutárního orgánu tento svůj konflikt zájmů korporačně „odklidit“ postupem podle § 54 a násl. z. o. k., a své zástupčí oprávnění v plném rozsahu tak obnovit.

Uvedený závěr je rizikový zejména pro třetí osoby jednající v dobré víře v danou obchodní korporaci. Jednají-li totiž s opatrovníkem obchodní korporace, nemohou se spolehnout na žádnou dobrou víru v zápis v obchodním rejstříku (a to ani pokud by opatrovník byl v obchodním rejstříku zapsán). Budou-li tak třetí osoby (např. i banky) jednat s opatrovníkem obchodní korporace (jmenovaným podle § 165 odst. 2 o. z.), ač jim bylo doloženo, že funkce opatrovníka ze zákona zanikla z výše uvedených důvodů, soudíme, že v takovém případě mohou odpovídat (spoluodpovídat) za vzniklou újmu, kterou tím obchodní korporaci způsobí. 

Závěr 

V předkládaném příspěvku jsme se zaměřili na dílčí problematické aspekty právní úpravy hmotněprávních opatrovníků obchodní korporace, a to ve světle stávající odborné literatury a dostupné judikatury. Máme za to, že nová právní úprava hmotněprávních opatrovníků je protkána celou řadou problematických aspektů, přičemž na některé z nich již začala hledat odpovědi i tuzemská judikatura. Jedná se přitom o otázky nikoliv akademického rázu, neboť po rekodifikaci soudy velice rychle v rámci korporační praxe přistoupily ke jmenování opatrovníků pro případ konfliktu zájmů podle § 165 odst. 2 o. z. 

Příspěvek je součástí řešení projektu č. APVV-0809-12 a interní grantové soutěže FMV VŠE v Praze č. 22/2017.

 



[1] V souladu s § 54 odst. 1 z. o. k. platí, že: „dozví-li se člen orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu ostatní členy orgánu, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných.“

[2] Podle § 55 odst. 1 z. o. k. platí, že: „hodlá-li člen orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena. To platí obdobně pro smlouvy mezi obchodní korporací a osobou členovi jejího orgánu blízkou nebo osobami jím ovlivněnými nebo ovládanými.“

[3] Pro práva a povinnosti opatrovníka právnické osoby platí na základě § 487 o. z. obdobně ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu, přičemž, je-li toho třeba, soud opatrovníku uloží, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu právnické osoby.

[4] Viz k tomu především J. Dědič: Interpretační problémy úpravy opatrovnictví ve vztahu k obchodním korporacím, in Sborník z mezinárodní konference XXIV. Karlovarské právnické dny, Leges, Praha 2016, str. 474-496, nebo M. Forejtová, M. Šlejharová: Evropské a vnitrostátní aspekty jmenování hmotněprávního opatrovníka akciové společnosti, Jurisprudence č. 4/2016, str. 21 a násl.

[5] Viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 7 Cmo 411/2015, publikované v Právních rozhledech č. 4/2016, str. 150-151.

[6] V souladu s § 165 odst. 1 o. z. platí, že „nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu, než budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví“.

[7] V souladu s § 165 odst. 2 o. z. platí, že „soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat“.

[8] Pro účely tohoto článku se nezabýváme posouzením, zda lze právnické osobě jmenovat opatrovníka pouze na základě obecného důvodu vymezeného v § 486 o. z.

[9] Srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03, či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015.

[10] Opačný názor K. Svobody vyjádřený v komentáři J. Švestka, J. Dvořák, J. Fiala a kol.: Občanský zákoník, Komentář, Svazek I, Wolters Kluwer, a. s., Praha 2014, str. 1154, podle něhož „po dobu opatrovnictví je právní jednání statutárního orgánu, na jehož místo opatrovník vstupuje, neúčinné“, neboť „opačné stanovisko by vedlo k popření institutu opatrovníka dle § 486 a násl.“ nepovažujeme v tomto ohledu za správný, neboť pomíjí výše uvedené závěry judikatury Nejvyššího soudu k povaze institutu opatrovníka jako prostředku ultima ratio a z toho vyplývajícího požadavku proporcionality jeho zásahů do vnitřních poměrů obchodní korporace.

[11] Nemá-li v souladu s § 165 odst. 1 o. z. „statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu, než budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví“.

[12] K. Svoboda in J. Švestka, J. Dvořák, J. Fiala a kol., op. cit. sub 11, str. 1153.