oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Obvyklá pochybení znalců při vyčíslení výše škody

autor: Ing. Jitka Šajnarová, Ing. Tomáš Buus, Ph.D.
publikováno: 30.11.2017

Ve sporech o náhradu škody představuje posudek znalce zásadní důkazní prostředek, především pokud jde o prokázání výše škody. Ačkoliv zpracování znaleckých posudků na vyčíslení škody tvoří nezanedbatelnou část činnosti znalců, problematika vyčíslení škody znalcem je dosud ve znalecké odborné literatuře opomíjena. To však neznamená – jak se řada znalců mylně domnívá –, že je znalci ponechán neomezený prostor, jak k problematice výpočtu škody přistupovat.

Naopak, vyčíslení škody má určitá logická pravidla vyplývající z odborné právní literatury a ustálené judikatury. Znalci se však v této oblasti dopouštějí řady chyb, které pak vedou k protahování a prodražování soudního řízení. Proto si klademe za cíl zrekapitulovat mantinely vymezené v této oblasti znalcům judikaturou a obecně závaznými právními předpisy. 

Základní pojmy 

Újma se v pojetí nového občanského zákoníku[1] (dále jen „o. z.“) dělí na újmu majetkovou, označovanou též jako škoda, a újmu nemajetkovou. Jako znalci v oboru ekonomika se v tomto textu budeme věnovat vymezení pojmu škoda (majetková újma), protože ji lze zpravidla, na rozdíl od nemajetkové újmy, vyčíslit na základě objektivních kritérií.

Škoda tedy představuje vlastní majetkovou (materiální) újmu, kterou o. z. nově označuje jako újmu na jmění.[2] Podle dosavadní právní teorie a praxe se škoda vykládala jako újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a byla objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Nově škoda jako újma na jmění představuje nejen úbytek aktiv, jak tomu bylo doposud, ale také přírůstek pasiv (vznik závazku).

Škoda se může projevovat buď jako skutečná škoda, nebo ušlý zisk,[3] přičemž tyto dvě základní formy škody nejsou nijak vzájemně podmíněny, ve většině případů bude docházet ke vzniku skutečné škody společně se vznikem nároku na náhradu ušlého zisku. Definici skutečné škody či ušlého zisku však již o. z. (ani český právní řád) neobsahuje, chápání těchto pojmů v českém právu je tedy dovozováno ze závěrů právní vědy a judikatury, podle kterých je skutečná škoda nastalé zmenšení (úbytek, snížení hodnoty) majetku poškozeného v důsledku škodní události. Jak jsme již uvedli výše, nově lze za skutečnou škodu považovat i vznik závazku (v tomto směru tedy již neplatí dosavadní judikatura, podle které bylo možné skutečnou škodu nárokovat, až když byla určitá finanční částka vynaložena), přičemž poškozený má právo, aby ho škůdce dluhu zbavil nebo mu poskytl náhradu.[4]

Ušlý zisk lze vyjádřit jako ušlý majetkový prospěch, spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možné – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. 

Nejčastější chyby znaleckých posudků na vyčíslení škody: 

• Neznalost či chybná interpretace základních pojmů 

Kromě výše uvedených definic vyplývají z ustálené judikatury i další logická pravidla, která by se měla při kalkulaci škody respektovat. Jinak by se mohlo stát, že sice znalec stanoví škodu na principu, který je odůvodnitelný z pohledu oceňování, ale z právního pohledu nebude takový nárok uznatelný.

Aby bylo možné škodu správně vyčíslit, je nutné v první řadě chápat obsah pojmů skutečná škoda a ušlý zisk a následně vyčíslovanou škodu přiřadit do jedné z těchto kategorií. Nejčastějším důsledkem nerozlišování mezi skutečnou škodou a ušlým ziskem je započítání jedné škody dvakrát. 

Příklad č. 1: Poškozený podnikatel nemohl po dobu tří let disponovat s významnou finanční částkou z důvodu zaplacení finanční pokuty uložené rozhodnutím orgánu státu, které bylo následně soudem zrušeno pro nezákonnost. Škodní událost nastala v roce 2013, peníze byly navráceny v roce 2016 a škoda se vyčísluje taktéž v roce 2016. Poškozený nárokuje ušlý zisk z titulu nemožnosti disponovat po období 2013 až 2016 danou finanční částkou v důsledku jednání škůdce a současně skutečnou škodu v podobě snížení hodnoty závodu. Znalec ušlý zisk počítá za období 2013 až 2016 jako rozdíl očekávaného zisku neovlivněného škodní událostí a zisku skutečně dosaženého (tedy ovlivněného škodní událostí). Současně znalec do škody počítá pokles hodnoty závodu, přičemž vychází z rozdílu hodnoty bezvadného závodu a hodnoty poškozeného závodu k datu škodní události, jež jsou obě determinovány ziskem očekávaným mj. i pro období 2013 až 2016.

Komentář: U kalkulace škody v podobě snížení hodnoty závodu znalec vychází z předpokladu, že skutečné volné peněžní toky se budou od bezvadných volných peněžních toků lišit po dobu od data škodní události (2013) do roku 2018. V tomto případě pomineme fakt, že je velmi problematické počítat škodu do budoucna. Ve výpočtu celkové škody je tak jedna a tatáž škoda zahrnuta dvakrát, i když jednou se škoda jeví jako ušlý zisk a jednou jako skutečná škoda v podobě snížení hodnoty závodu. 

Příklad č. 2: Škodní událost stejná jako u příkladu 1. Poškozený podnikatel nárokuje vedle ušlého zisku ještě i skutečnou škodu v podobě úroků z půjčky, kterou si podle svého tvrzení musel vzít k pokrytí deficitu peněz.

Komentář: Úroky z půjčky snižují skutečně dosažený zisk závodu poškozeného škodní událostí. Tedy ušlý zisk jako rozdíl zisku závodu bezvadného a závodu poškozeného škodní událostí je o ně vyšší.Nelze současně nárokovat skutečnou škodu v podobě úroků zaplacených z půjčky, kterou si poškozený vzal, aby kompenzoval zadržovanou částku, a ušlý zisk z titulu nemožnosti danou částku zhodnocovat (ať už v podnikání, či jinak). Tím, že si poškozený chybějící částku půjčil, mohl již tvrzeného ušlého zisku dosáhnout s půjčenými penězi. Jeho škoda tak bude představována úroky, které zaplatil z úvěru. 

Příklad č. 3: Škodní událostí je parazitování na pověsti podnikatele ze strany jiného soutěžitele, které vedlo ke ztrátě části zákazníků poškozeného, a v konečném důsledku ke snížení zisku. Poškozený nárokuje ušlý zisk a snížení hodnoty závodu v důsledku poškození dobrého jména.

Komentář: Pokud ušlý zisk počítáme jako rozdíl očekávaných zisků poškozeného neovlivněných danou škodní událostí a skutečných zisků poškozeného, nelze již zpravidla dále nárokovat např. škodu z poškození dobrého jména či ze ztráty zákazníků nebo pozic na trhu, protože taková škoda už je v ušlém zisku zohledněna. Všechny tyto negativní události se v konečném důsledku projevily v ušlém zisku. V praxi se však s problémem překrývání jednotlivých škod opakovaně setkáváme. Samozřejmě je možné do skutečné škody zahrnout např. náklady, které poškozený vynaložil na znovuobnovení vazeb se zákazníky, na získání dobrého jména zpět apod., pokud prokáže příčinnou souvislost se škodní událostí. 

• Ušlý zisk nesmí být spekulativní 

Stanovení výše ušlého zisku nesmí být zcela libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě.[5] U ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí – nebýt škodní události – mohl poškozený důvodně očekávat rozmnožení svého majetku. Jinými slovy, znalec by neměl jen přebírat tvrzení poškozeného, že by např. realizoval určitý projekt, kdyby nedošlo ke škodní události, ale musí být zjevné, že škodní událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k určitému zisku.[6] Tedy, že se již k tvrzenému projektu schylovalo před škodní událostí nebo že před škodní událostí poškozený zamýšlenou činnost již vykonával. 

Příklad č. 4: Škodní událost stejná jako u příkladu 1. Poškozeným je fyzická osoba (nepodnikatel). Poškozený tvrdí, že přišel o zisk, který by realizoval, kdyby zadržovanou finanční částku investoval do nákupu vily ve Španělsku, kterou by pronajímal. Poškozený však před datem škodní události podobný ani žádný jiný investiční projekt nerealizoval ani nečinil žádné konkrétní kroky ohledně tvrzeného projektu (ohledně nákupu vily ve Španělsku).

Komentář: Znalec neměl tvrzený ušlý zisk z pronájmu vily ve Španělsku do škody zahrnout. Znalec musí zkoumat pravděpodobnost dosažení ušlého zisku tvrzeného poškozeným, anebo uvést, že zisk ušel za předpokladu existence takového projektu, kterou pak dokládá poškozený. 

Spekulativní je také např. kalkulace ušlého zisku založená pouze na finančním plánu sestaveném poškozeným. Znalec musí ověřit reálnost použitých predikcí, tzn. porovnat očekávané zisky se zisky dosahovanými poškozeným v minulosti (před datem škodní události) a porovnat ziskovou marži[7] uvažovanou při výpočtu ušlého zisku se ziskovou marží obvykle dosahovanou v daném oboru podnikání. Této povinnosti znalce může zbavit pouze zadání, které stanoví, že je povinen vycházet právě z plánu zpracovaného poškozeným. Pak se stává posouzení, zda je to přípustné, věcí soudu a dalšího dokazování. 

• Budoucí ušlý zisk 

Podle ustálené judikatury je nutné při kalkulaci ušlého zisku vzít v potaz pouze zisky, které byly důvodně očekávány a byly definitivně ztraceny.[8] Až na pár výjimek tak není možné nárokovat ušlý zisk do budoucna, protože zpravidla není jistota, že poškozený svoji výdělečnou činnost v budoucnu neobnoví. Také samotná definice ušlého zisku v o. z. (ušlý zisk je to, co poškozenému ušlo) hovoří o ušlém zisku v minulém čase. O nároku na budoucí ušlý zisk by bylo možné uvažovat např.:

- kdyby poškozený utrpěl újmu na zdraví, a tím mu bylo trvale znemožněno vykonávat výdělečnou činnost;

- kdyby šlo o zisk z realizace dlouhodobé smlouvy, která byla škodní událostí zmařena (např. exkluzivní pronájem prostor pro restauraci). 

Příklad č. 5: Poškozený před škodní událostí pět let provozoval v pronajatých prostorách lékárnu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu 30 let. Škodní událostí je neoprávněné vypovězení nájemní smlouvy ze strany pronajímatele. Znalec ušlý zisk poškozeného provozovatele lékárny vyčíslil jako očekávaný zisk z provozování předmětné lékárny za dobu předpokládaného trvání nájemní smlouvy – tedy za 25 let.

Komentář:Tento ušlý zisk je však možné nárokovat jen v případě prokázání, že škodní událost – vypovězení nájemní smlouvy – nadobro připravila provozovatele lékárny o možnost provozovat danou výdělečnou činnost. Při výpočtu ušlého zisku poškozeného je nutné vzít v potaz, zda poškozený např. přesunul výrobní prostředky stávající lékárny do jiných prostor apod. Ušlý zisk by pak mohl být představován jen rozdílem mezi ziskem, kterého mohl poškozený při vynaložení potřebných nákladů dosáhnout v původních prostorách, a ziskem, který při náhradní činnosti skutečně obdržel. Skutečně dosažený zisk pak pochopitelně nelze zjistit do budoucna. 

Dle našeho názoru je možné ušlý zisk počítat zpravidla jen zpětně (po jednotlivých letech), do data vyhotovení znaleckého posudku, protože jen zřídka existuje jistota, že poškozený danou činnost neobnoví. Možnost reinvestice ušlého zisku pak řeší úroky z prodlení, pokud je poškozený v žalobě o náhradu škody (resp. ušlého zisku) uplatnil. Poškozený dále samozřejmě může nárokovat skutečnou škodu v podobě marně vynaložených nákladů (např. technické zhodnocení pronajaté nemovitosti, náklady na prošlé léky, které nemohl díky škodní události prodat, odstupné placené zaměstnancům, které musel propustit, apod.) nebo vícenákladů (náklady na stěhování, náklady na odborné posouzení výše škody a jiné náklady vynaložené díky škodní události), pokud byly vynaloženy nutně a účelně. 

Příklad č. 6: Společnost X vyhrála soutěž na sanaci znečištěných odpadních vod společnosti Y. Ještě v průběhu výběrového řízení si společnost X najala subdodavatele – společnost Z, disponující technologií potřebnou na provedení sanace, a s touto firmou uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí (dále jen „budoucí smlouva“), podle které společnost X, pokud vyhraje předmětné výběrové řízení, uzavře se společností Z smlouvu o dílo na provedení sanačních prací popsaných v zadávací dokumentaci. Společnost X soutěž vyhrála, poté však odstoupila od budoucí smlouvy se společností Z a o oprávněnosti odstoupení se obě smluvní strany přou. V reakci na to podala společnost Z na společnost X žalobu o náhradu škody vzniklé porušením povinností uvedených v budoucí smlouvě. Po datu uzavření hlavní smlouvy o dílo mezi společnostmi X a Y se však ukázalo, že podzemní vody v předmětném areálu jsou zatíženy zcela jinými toxickými látkami a v jiném množství, než bylo uvedeno v zadávací dokumentaci, přičemž technologie společnosti Z neumožňovala tuto zátěž odstranit. Společnost Z si nechala vyhotovit znalecký posudek na určení výše ušlého zisku z titulu nerealizace předmětné zakázky. Znalec při určení výše ušlého zisku vycházel z budoucích zisků odvozených z původního harmonogramu sanačních prací, uvedeného v zadávací dokumentaci.

Komentář: Znalcem vyčíslený ušlý zisk je v důsledku přerušení kauzálního nexu nerelevantní, protože podmínky předmětné zakázky (resp. podmínky na relevantním trhu) se v mezidobí dramaticky změnily. I kdyby nedošlo ke škodní události (vypovězení budoucí smlouvy ze strany společnosti X), společnost Z by nejspíše nebyla schopna sanační práce ve skutečně potřebném rozsahu provést, a pokud ano, tak s mnohem vyššími náklady, než se původně předpokládalo. Znalec měl opět v posudku přinejmenším uvést, že jeho výpočet platí za předpokladu schopnosti poškozeného realizovat zakázku dle znalcem použitého plánu. Platnost předpokladu pak dokládá žalobce (poškozený). 

• Ušlý zisk vs. ušlé peněžní toky 

Podle ustálené judikatury je výše ušlého zisku rovna rozdílu mezi celkovými výnosy z podnikání a náklady potřebnými k dosažení těchto výnosů, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv. Pokud poškozený vynaložil určité náklady, jež měly sloužit k dosažení výnosů z podnikání, avšak v důsledku škodní události k tomu nesloužily a příjmem z podnikatelské činnosti nebyly uhrazeny, jde o skutečnou škodu. Na její náhradu má poškozený právo za podmínky, že vznik této újmy je v příčinné souvislosti se škodní událostí. Není proto vyloučeno, aby poškozenému ušel zisk (daný rozdílem hodnot celkových výnosů a nákladů potřebných k jejich dosažení) a současně mu vznikla skutečná škoda, spočívající ve vynaložení zbytečných nákladů.[9]

V souvislosti s navzájem exkluzivním vymezením skutečné škody a ušlého zisku je také nutné diskutovat, zda zmíněnými náklady měl Nejvyšší soud na mysli výdaje anebo náklady v účetním slova smyslu. To se týká zejména nákladů, které nejsou výdajem, např. odpisů. Skutečnou škodou je to, co bylo vynaloženo, a poškozený o to přišel. Odpisy vyjadřují snížení hodnoty hmotného a nehmotného majetku společnosti a jeho opotřebení v důsledku užívání nebo morálního zastarání. 

Příklad č. 7:Poškozený před datem škodní události vlastnil automobil a provozoval autodopravu. V důsledku jím nezaviněné dopravní nehody (škodní událost) došlo ke zničení automobilu a současně poškozený nebyl schopen po dobu jednoho roku řídit automobil. Poškozený po škůdci nárokuje jako skutečnou škodu hodnotu zničeného automobilu a ušlý zisk za dobu, kdy nebyl schopen řídit automobil.

Komentář: Ušlý zisk pak nelze počítat na úrovni ušlých peněžních toků, protože ty by nebyly sníženy o odpisy vyjadřující pokles hodnoty zničeného automobilu (již nárokované v rámci skutečné škody). Při kalkulaci ušlého zisku tedy vyjdeme z ušlých výnosů snížených o náklady na jejich dosažení, včetně odpisů. Jinak by část škody (roční odpisy představují část hodnoty automobilu) byla zahrnuta do škody dvakrát. Jinými slovy, skutečná škoda (hodnota zničeného automobilu) je již zohledněna v ušlém zisku, který nebyl ponížen o odpisy. Dále je při kalkulaci ušlého zisku nutné posoudit, zda se poškozený mohl během doby, kdy nemohl řídit automobil, živit i jinak, a případně od ušlého zisku odečíst zisky dosažené poškozeným z náhradní činnosti. 

Dalším problémem jsou nákladové úroky, o něž znalci často nesnižují peněžní toky. Tento postup je sice správný při ocenění podniku metodou diskontovaných peněžních toků pro akcionáře a věřitele, jenže tam jsou náklady cizího kapitálu zohledněny v diskontní míře. Pokud tedy čerpání úvěru souviselo s výdělečnou činností poškozeného, ze které mu ušel zisk, měl by znalec při kalkulaci ušlého zisku od očekávaných výnosů odečíst i nákladové úroky.

Substituce či reprezentace ušlého zisku peněžním tokem, zejména pro akcionáře a věřitele, je tak nesprávná, a takto vyčíslený ušlý zisk v sobě zahrnuje i skutečnou škodu. Navíc znalci u peněžního toku odhadovaného spekulativně do budoucna dává nepřijatelnou volnost, umožňující manipulaci výše zisku volbou parametrů investic a odpisů. 

• Datum, ke kterému se škoda vyčísluje 

Ve znaleckých posudcích na vyčíslení škody často není explicitně definováno datum, k němuž je škoda vyčíslována, zejména není volba tohoto data odůvodněna ve vazbě na škodní událost. Přitom se jedná o základní otázku, kterou by měl znalec vyřešit ještě před samotným započetím kalkulace výše škody.

Nezřídka se stává, že znalci ušlý zisk počítají k datu, kdy nastala škodní událost, místo aby jej vyčíslili k datu vyhotovení znaleckého posudku (zpětně tak, jak plynul). Přitom k datu škodní události ještě nikdo neví jistě, jak se bude vyvíjet podnikání poškozeného. Navíc hrozí zkreslení výše škody paralelním započtením úroků z prodlení a ušlého zisku či diskontováním ušlých zisků. Případně znalci stanovují očekávané („bezvadné“) zisky z pohledu data škodní události (tj. bez zohlednění skutečného vývoje trhu, na kterém poškozený podniká, po datu škodní události) a skutečné zisky převezmou ze skutečného vývoje, což je značně nekonzistentní přístup. 

Příklad č. 8: Poškozený před datem škodní události podnikal v oblasti stavebnictví. Škodní událostí je nekalá soutěž ve formě porušení obchodního tajemství, kterého se měli dopustit bývalí zaměstnanci poškozeného tím, že využili databázi zákazníků poškozené firmy pro vlastní podnikání ve stejném oboru. Poškozený tvrdí, že mu v důsledku této události ušel zisk, a poukazuje na snížené výkony a hospodářské výsledky firmy po datu škodní události. Ke škodní události došlo 31. 12. 2008. Spor se vlekl řadu let. Poškozený si nechal v roce 2013 zpracovat znalecký posudek na vyčíslení ušlého zisku. Znalec ušlý zisk vyčíslil k datu 31. 12. 2008, přičemž očekávané zisky za období 2008 až 2013 stanovil z pohledu roku 2008. Celosvětová hospodářská krize roku 2009 měla mj. za důsledek pokles tržeb a zisků podnikatelů v oboru stavebnictví. Při bližším pohledu se ukázalo, že tržby poškozeného se vyvíjely podobně jako souhrn tržeb podniků v odvětví stavebnictví.

Komentář: Kalkulací ušlého zisku z pohledu data škodní události (r. 2008) znalec pominul skutečný vývoj stavebního trhu, který po datu škodní události zaznamenal propad související s celosvětovou hospodářskou krizí a který se tedy s největší pravděpodobností dotkl i poškozeného. Jako pravděpodobnější se tedy jeví varianta, že tržby (a potažmo zisky) poškozeného poklesly kvůli vývoji trhu, na kterém poškozený podniká, než kvůli škodní události. Jinými slovy, kdyby ke škodní události nedošlo, poškozený stejně nemohl s ohledem na vývoj relevantního trhu očekávat růst tržeb a zisku, uvažovaný znalcem (ř. 11 tabulky č. 1). Přitom rozdíl ve výsledné kalkulaci ušlého ziskuje značný (srov. ř. 11 a ř. 17 tabulky č. 1). Navíc i ze samotné logiky vyčíslení ušlého zisku poškozenému nemohl k datu 31. 12. 2008 ještě ujít zisk za roky 2008 až 2013. 

• Ušlý zisk na úrovni zisku před zdaněním 

Ušlý zisk má být počítán na úrovni výsledku hospodaření před zdaněním, protože náhrada škody se stane po své úhradě příjmem poškozené společnosti, která ji musí zdanit. 

• Příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a škodní událostí 

Hlavním faktorem, který determinuje, zda bude určitá majetková újma v podmínkách českého práva nahrazena (budou-li naplněny i ostatní předpoklady[10]), je kauzální vztah mezi škodou a škodní událostí. V konkrétním případě je vždy nutné zkoumat, zda mezi zkoumanou příčinou a vzniklou škodou existuje vztah příčinné souvislosti.

Znalec nesmí tvrdit příčinnou souvislost či její absenci spekulativně, avšak v rámci svého oprávnění ji zkoumat musí, anebo musí alespoň v posudku explicitně uvést, že ji nezkoumal. Znalecký posudek tak může soudem kromě samotné kalkulace škody poskytovat i podklady pro posouzení existence příčinného spojení mezi tvrzenou škodou a škodní událostí, a to v rozsahu znalcovy odbornosti.

Znalci si nezřídka pletou příčinnou souvislost se souvislostí časovou.[11] Je třeba mít na paměti, že pokles zisků po datu škodní události ještě nemusí nutně znamenat, že tento pokles zisků byl způsoben právě škodní událostí (tedy že mezi poklesem zisku poškozeného a škodní událostí je příčinná souvislost). Znalec musí vyčíslit pouze škodu vzniklou v důsledku konkrétní škodní události, proto je nutné, aby byl podrobně seznámen s celým případem. Příčiny poklesu zisků po datu škodní události mohou být zcela jiné, např. celkový útlum trhu, na kterém poškozený operuje, probíhající restrukturalizace společnosti apod. Viz příklad č. 8 – kalkulace očekávaného zisku z pohledu roku 2008 je sice čistě z ekonomického pohledu odůvodnitelná, avšak pro doložení výše ušlého zisku je nepoužitelná. Takto vyčíslený ušlý zisk není v příčinné souvislosti se škodní událostí, když je zjevné, že k poklesu tržeb (a potažmo zisku) poškozeného došlo v souvislosti s poklesem relevantního trhu, a nikoliv v důsledku škodní události. Příčinná souvislost musí být postavena najisto, prokázat ji musí poškozený a jako podklad k tomu by měl sloužit znalecký posudek (avšak pouze v oblasti oprávnění znalce).

Často je to také problém samotného zadání znalecké otázky. Pokud by znalecká otázka v příkladu č. 8 zněla: „Stanovte ušlý zisk poškozeného, který mu vznikl v důsledku dané škodní události“, pak znalec nemůže příčinnou souvislost pomíjet a musí zkoumat příčinu poklesu zisků poškozeného po datu škodní události. Počítat zisk z pohledu roku 2008 by v daném příkladu č. 8 znalec mohl při zadání ve smyslu: „Jaký zisk mohl poškozený očekávat (hypoteticky) v roce 2008“. Znalec se sice může vůči takovému zadání vymezit, tedy explicitně v posudku uvést, na jakých předpokladech spočívá, avšak není jeho úkolem posuzovat přípustnost zadání, pokud na to není tázán. Posudek totiž de iure má být řádně zdůvodněnou odpovědí na zadané otázky, a ničím jiným. 

Příklad č. 9: Škodní událost je stejná, jako uvádí příklad č. 8. Poškozený tvrdí, že v důsledku škodní události jeho společnost X zkrachovala, a jako důkaz předkládá účetní závěrky, ze kterých je zřejmý pokles tržeb a výsledků hospodaření společnosti X po datu škodní události (viz následující tabulka). Dále si poškozený nechal vyhotovit znalecký posudek na „stanovení výše zisku ušlého v důsledku škodní události“. Znalec vyčíslil ušlý zisk jako rozdíl očekávaného zisku společnosti X za období od data škodní události (r. 2008) do data vyhotovení posudku (r. 2013) a zisku, který společnost X v tomtéž období skutečně dosáhla. Znalec samotný fakt, že poškozenému po datu škodní události rapidně klesly tržby, bral jako důkaz, že se tak dělo v důsledku škodní události. Znalec však zcela pominul, že poškozený po datu škodní události založil společnost Y podnikající ve stejném oboru podnikání jako společnost X (poškozený navíc i veřejně tvrdil, že společnost Y je nástupcem společnosti X) a že v součtu zisky obou firem po datu škodní události dosahovaly obdobné úrovně (viz ř. 7, tabulka 2), jako dosahovala společnost X před datem škodní události (ř. 2, tabulka 2).

Komentář: Samotný pokles zisků nelze považovat za důvod vzniku ušlého zisku. Znalec zaměnil příčinu a důsledek. 

Příklad č. 10: Škodní událost je stejná, jako uvádí příklad č. 8. Připomeňme, že příčinou vzniku škody má být nedostatek peněžních prostředků. Znalec shromáždil vzorek konkurentů poškozeného podnikatele, jenž tvrdí ušlý zisk. Z něj vyplývá, že společnosti, které nebyly ziskové, zároveň trpěly nedostatkem likvidních peněžních prostředků, tedy měly nízkou peněžní likviditu (peníze/závazky). Znalec z toho dovodil, že příčinou nízké ziskovosti v daném odvětví je zpravidla nedostatek peněz, a konstatoval, že zisk podnikateli ušel právě proto, že neměl dostatek peněz. Nicméně, řada konkurentů byla značně zisková, a přesto měli nízkou úroveň peněžní likvidity.

Komentář: Nedostatek peněz může být následkem nízkých zisků. Na to ostatně ukazuje přítomnost řady ziskových podniků s nízkou likviditou (objemem peněžních prostředků v poměru k závazkům). Znalec tak zaměnil příčinu a důsledek. 

• Přebírání tvrzení poškozeného či přijímání nereálných předpokladů 

Při kalkulaci ušlého zisku nelze bez ověření přebírat tvrzení poškozeného, ať už ohledně příčinné souvislosti mezi vývojem hospodaření po datu škodní události a škodní událostí, ohledně výše očekávaných zisků (neovlivněných škodní událostí), či ohledně toho, že škodní událost poškodila poškozeného trvale. Znalec nesmí přebírat tvrzení poškozeného, pokud zadání posudku stanoví či implikuje povinnost znalce danou věc posoudit. Nelze připustit závěr znalce: „Za předpokladu, že je finanční plán předložený managementem poškozené společnosti reálný, ušel poškozenému zisk ve výši x“, pokud to ovšem nemá znalec stanoveno přímo zadáním otázek – pak je na soudu, resp. protistraně, aby na zkreslující charakter otázek upozornila.Znalec sám od sebe takový předpoklad přijímat nesmí. Problematické je také přijímání silných předpokladů, které zásadně ovlivňují výši škody – pokud se vrátíme k příkladu č. 8, znalec nesmí sám přijmout předpoklad: Posudek je zpracován za předpokladu, že nedošlo k poklesu stavebního trhu. Jednak posouzení vývoje trhu spadá do kompetence znalce, a jednak takový předpoklad způsobuje nepravdivý (je-li vyjádřen explicitně), či zkreslený (je-li skrytý) posudek. Takový posudek se stává irelevantním pro doložení nároků poškozeného, byť vinou zadavatele posudku (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2172/14). 

• Škoda na podniku 

Při nárokování skutečné škody spočívající v poklesu hodnoty podniku[12] je v první řadě nutné rozlišovat, zda škodu nárokuje vlastník obchodní společnosti (akcionář, společník) či samotná obchodní společnost. 

a) Škoda na podniku z pohledu obchodní společnosti 

Škodu spočívající ve snížené hodnotě podniku (poklesu hodnoty jmění) může nárokovat jen obchodní společnost, v jejímž majetku se podnik nachází.

Ovšem je třeba mít na paměti, že škoda na podniku je skutečnou škodou, a podle judikatury představuje skutečná škoda – nastalé zmenšení majetku poškozeného – majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav, popř. k vyvážení důsledků plynoucích z toho, že nedošlo k uvedení v předešlý stav. V praxi však znalci skutečnou škodu spočívající v poklesu hodnoty podniku zpravidla počítají jako rozdíl výnosového ocenění bezvadného podniku neovlivněného škodou a výnosového ocenění poškozeného podniku.[13] Bohužel často předpokládají, že bezvadné volné peněžní toky se od skutečných volných peněžních toků (ovlivněných škodní událostí) budou lišit donekonečna, resp. že skutečné peněžní toky budou navěky nulové. Obdržení takové náhrady by však u poškozeného nevedlo jen v uvedení v předešlý stav – tedy stav, ve kterém se jeho majetek nacházel před datem škodní události. Touto reparací by poškozený získal veškeré budoucí zisky, a to i po datu reparace, kdy mu již reparace umožňuje obnovit podnikání v původním rozsahu. Takto počítané škody jen zřídka mají příčinnou souvislost se škodní událostí. I u skutečné škody na podniku je nutné, stejně jako u kalkulace ušlého zisku, mít na paměti, že málokdy půjde o poškození trvalého charakteru, i kdyby byl podnik zcela zničen. Stejně jako u kalkulace ušlého zisku nemáme dopředu jistotu, že poškozený svoji výdělečnou činnost v budoucnu neobnoví (zpravidla nemůžeme dopředu stanovit skutečný vývoj zisků/peněžních toků, tedy zisků ovlivněných škodní událostí).

U podniku, jehož hlavní činností je např. poskytování právních služeb, bude i v případě fyzického zničení podniku (např. v důsledku požáru) velice těžké prokázat, že podnik byl zničen trvale, protože hlavním nositelem zisku jsou u takového podniku zpravidla zaměstnanci podniku, kteří – pokud neutrpěli zranění – mohou danou činnost vykonávat dál. Samozřejmě podniku vznikla skutečná škoda v podobě zničeného hmotného majetku, vícenákladů a zmařených nákladů, avšak uvažovat nulové zisky v důsledku škodní události donekonečna by byla chyba. Ušlý zisk vznikl jen do doby, než se výdělečná schopnost podniku obnoví nebo než začne podnik vykonávat náhradní činnost. Proto i zde je možné ušlý zisk nárokovat jen zpětně. 

b) Škoda na podniku z pohledu vlastníka společnosti 

Škodu na podniku může nárokovat jen obchodní společnost, a nikoliv vlastník společnosti (akcionář, společník), protože škoda vzniklá na podniku je škodou obchodní společnosti a není součástí podniku.[14]

Vlastník obchodní společnosti (akcionář) nemůže nárokovat škodu v podobě snížení hodnoty podniku, ale může nárokovat škodu v podobě snížení hodnoty jeho podílu na obchodním jmění společnosti (tedy např. škodu v podobě snížení hodnoty akcií). Obecně podle judikatury platí, že dojde-li ke ztrátě, poškození či zničení věci (tedy i akcií[15]), vzniká vlastníkovi věci skutečná škoda, spočívající v hodnotě (tržní ceně) věci v době, kdy ke ztrátě nebo zničení došlo. Avšak v případě cenných papírů judikatura říká, že vzhledem k proměnlivé tržní hodnotě akcií dokud akcionář akcie (cenné papíry) vlastní, má také práva s tímto spojená (jako např. právo na podíl na zisku, na podíl na likvidačním zůstatku při zániku společnosti atd.), a dokud akciová společnost existuje, nemohla akcionáři vzniknout škoda spočívající v poklesu hodnoty jeho akcií. Jinak by se mohlo stát, že by mezitím – v případě, že byla ze strany akciové společnosti podána žaloba na náhradu škody spočívající ve snížené hodnotě podniku – soud nárok na náhradu škody přiznal akciové společnosti. To by se samozřejmě promítlo také ve vyšší hodnotě akcií této společnosti a akcionář by reparací škody na akciích získal dvojí náhradu za jednu a tutéž škodu.

Složitější situace nastane v případě, kdy akcionář ještě před ukončením sporu akciové společnosti o náhradu škody akcie prodá a z porovnání jejich ceny s cenou obvyklou plyne, že mohla být dosažena cena vyšší. Pak je otázkou, co je příčinou nižší ceny za akcie zde dosažené. Není-li příčina (např. škodní událost) explicitně uvedena v SPA (smlouva o převodu obchodního podílu), ani ji nelze dovodit z ocenění provedeného kupujícím i prodávajícím (příp. nezávislým znalcem), nastupuje na místo znalecké dokazování. Bylo příčinou promítnutí nejistoty ohledně budoucího výsledku uplatňování nároku na náhradu škody? Pak lze uvažovat i o vzniku újmy na straně akcionáře. Byla to samotná existence škody? Problémem je pak potenciálně simultánní existence újmy na straně akcio­vé společnosti a na straně akcionáře a to, kým a v jaké výši bude nárok na její náhradu uplatňován. Lze jen doporučit v takových případech řešit tyto otázky již v kupní smlouvě. Je však otázkou, zda soud újmu na straně akcionáře v kontextu současné judikatury uzná. 

Příklad č. 11: Akcionář banky v likvidaci se proti státu domáhá náhrady škody, která mu údajně vznikla nesprávným úředním postupem, který spočíval v zavedení nucené správy a v nesprávném počínání nuceného správce, což vedlo ke snížení hodnoty akcií banky. Akcionář tvrdí, že mu vznikla škoda ve výši hodnoty jeho podílu na čistém obchodním jmění banky B ke dni zavedení nucené správy.

Komentář: Nejvyšší soud v obdobných případech opakovaně judikoval,[16] že škoda jakožto majetková újma, spočívající v tom, že v důsledku škodní události poklesla tržní hodnota akcií banky, nemůže v případě probíhající likvidace banky vzniknout akcionářům dříve než při skončení likvidace. Škoda totiž nevznikla akcionářům již v okamžiku, kdy došlo k tvrzeným pochybením při výkonu bankovního dohledu, nýbrž vznik škody na straně akcionáře se odvíjí od výsledné hodnoty jeho podílu na obchodním jmění společnosti, představovaného akcií. Z tohoto hlediska – i vzhledem k proměnlivé tržní hodnotě akcií – není rozhodující, zda v určitém období (v době mezi zavedením a ukončením nucené správy akciové společnosti) došlo k poklesu tržní hodnoty akcií, které lze vyčíslit, neboť pokud akciová společnost existuje, byť je v likvidaci, akcionář, který vlastní její akcie, má práva s tímto cenným papírem spojená, mezi něž patří právo na podíl na jejím zisku i na likvidačním zůstatku při zániku společnosti.

Majetková újma, při níž lze od dalších subjektů požadovat náhradu škody, tedy akcionáři vznikne až tehdy a jen tehdy, pokud je po ukončení likvidace jeho podíl na likvidačním zůstatku nižší než jeho podíl na obchodním jmění společnosti před škodní událostí. 

• Zkoumání, zda byly náklady vynaloženy nutně a účelně a zda souvisely se škodní událostí 

Skutečnou škodou může být zničení, poškození, ztráta nebo znehodnocení věci ve vlastnictví poškozeného. Kromě toho mohou skutečnou škodu obecně představovat i tzv. vícenáklady,[17] tedy náklady vynaložené v příčinné souvislosti se škodní událostí po jejím vzniku (vícenáklady spojené se vznikem, odstraňováním a zjišťováním rozsahu škody apod.), či náklady poškozeného, které v důsledku porušení povinnosti (škodní události) vynaložil zbytečně – tzv. marně vynaložené náklady.[18] Aby soud vícenáklady a marně vynaložené náklady uznal jako škodu, musí být prokázáno, že tyto náklady byly vynaloženy nutně a účelně.[19] Úkolem znalce tedy není jen sečíst náklady, které mu předloží poškozený, ale měl by do výpočtu zahrnout jen náklady, jež byly vynaloženy nutně a účelně ve vztahu k dané škodní události. 

• Vícenáklady 

Příklad č. 12: Poškozený před datem škodní události vlastnil automobil a provozoval autodopravu. V důsledku jím nezaviněné dopravní nehody (škodní událost) došlo k poškození automobilu. Po dobu opravy automobilu si poškozený vypůjčil automobil BMW X6, aby mohl dále provozovat svoji podnikatelskou činnost a aby mu nevznikl ušlý zisk. Poškozený po škůdci žádá náhradu nákladů opravy poškozeného automobilu a nájemného za vypůjčený náhradní automobil.

Komentář: Škoda poškozeného bude představována jednak náklady na opravu poškozeného automobilu, a jednak náklady na vypůjčení automobilu srovnatelného s poškozeným automobilem, avšak jen v rozsahu nákladů nutně a účelně vynaložených. Pokud tedy poškozený před škodní událostí vlastnil např. automobil Škoda Octavia, těžko bude moci nárokovat úhradu nákladů na vypůjčení automobilu BMW X6 apod., protože poškozený si nemusel nutně půjčit tak luxusní automobil, ale pro výkon jeho podnikatelské činnosti by postačilo půjčení automobilu stejné třídy jako Škoda Octavia. Přitom je ovšem nutné posoudit, zda byl srovnatelný automobil dostupný. Pokud poškozený automobil Škoda Octavia byl starý deset let, nelze po poškozeném spravedlivě požadovat, aby si vypůjčil právě takový automobil, když obvykle jsou dostupné k vypůjčení automobily do stáří cca pět let. 

• Marně vynaložené náklady 

Při posuzování nutnosti a účelnosti u marně vynaložených nákladů je třeba mít na paměti, že poškozený by se měl snažit škodě předcházet (neplatit zaměstnance, když je jasné, že poškozená obchodní činnost nebude obnovena, apod.). Současně je nutné sledovat příčinnou souvislost mezi marně vynaloženými náklady a škodní událostí. 

Příklad č. 13:Účastníci řízení uzavřeli dohodu, ve které se žalobce zavázal k úhradě nákladů spojených s přihlášením patentu žalovaného v cizině a žalovaný se zavázal předat mu dokumentaci k patentu, potřebnou pro patentové řízení, s tím, že po realizaci se budou dělit o případný zisk. Žalobce potřebné poplatky a náklady příslušnému úřadu uhradil, k přihlášení patentu však nedošlo v důsledku nečinnosti žalovaného, který svou smluvní povinnost – dodat dokumentaci – nesplnil a obě strany od smlouvy odstoupily. Žalobce zaplatil poplatky spojené s podáním mezinárodní patentové přihlášky, avšak žalovaný smlouvu porušil a výkresovou dokumentaci nedodal. (Tento příklad čerpáme z rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 453/2005.)

Komentář: Protože k přihlášce patentu nedošlo, výdaje, které žalobce na základě dohody se žalovaným vynaložil na přihlášení patentu v cizině za účelem realizace jejich projektu, se v důsledku protiprávního jednání žalovaného (škodní události) staly zcela zbytečnými. K majetkové újmě žalobce nedošlo v okamžiku zaplacení poplatků pro řízení o přihlášce patentu, ale až tím, že zrušením smlouvy se žalovaným se obsah jejich dohody nerealizoval a žalobcova investice do společně dohodnutého projektu, učiněná podle smlouvy, se stala jeho ztrátou, a tedy skutečnou škodou. 

Příklad č. 14: Žalobce uzavřel s realitní kanceláří XY mandátní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek realitní kanceláře vyvíjet činnost směřující k vytvoření příležitosti pro žalobce uzavřít smlouvu o nájmu bytu nacházejícím se v domě ve vlastnictví žalované. Za zařízení této záležitosti zaplatil žalobce v souladu s mandátní smlouvou realitní kanceláři XY provizi ve výši žalované částky. Žalobce a žalovaná následně uzavřeli nájemní smlouvu, v níž si mimo jiné dohodli, že žalobce (nájemce) nesmí v bytě provozovat jakoukoliv podnikatelskou činnost bez předchozího písemného souhlasu žalované (pronajímatel). Žalobce požádal o udělení souhlasu s podnikáním v předmětném bytě. Žalovaná však k žádosti žalobce souhlas s využíváním části bytu pro provozování advokátní kanceláře neudělila a pro tuto neshodu předmětný byt nepředala. Žalobce se domáhá, aby mu žalovaná nahradila finanční prostředky, které vyplatil realitní kanceláři XY jako provizi z mandátní smlouvy, z důvodu, že žalovaná nedodržela nájemní smlouvu a nepředala mu byt, z čehož dovozuje její odpovědnost za škodu. (Zdroj: judikát NS sp. zn. 25 Cdo 861/2006.)

Komentář: V posuzovaném případě žalobce zaplatil provizi realitní kanceláři XY na základě mandátní smlouvy, jejímž předmětem byl závazek realitní kanceláře vyvíjet za úplatu (provizi) činnost směřující k vytvoření příležitosti pro žalobce uzavřít smlouvu o nájmu bytu, která byla posléze uzavřena. Mandátní smlouva neobsahovala ujednání, podle nějž by nájemní smlouva měla umožnit podnikání v pronajatých prostorách. Účel mandátní smlouvy tak byl naplněn a náklady s tím spojené byly k tomu vynaloženy účelně. Navíc se žalovaná nezavázala, že umožní žalobci v předmětném bytě podnikat. Zbytečně vynaloženými se proto náklady nestaly ani poté, co se práva a povinnosti z nájemního vztahu nerealizovaly (bez ohledu na to, zda se tak stalo z důvodu porušení smluvních povinností ze strany pronajímatele), neboť šlo o náklady vynaložené cíleně k tomu, aby právní (nájemní) vztah vznikl; délka jeho trvání, způsob či důvody ukončení či jiná práva a povinnosti z toho plynoucí nejsou již rozhodující, neboť se odvíjejí od do té doby existujícího nájemního vztahu, k jehož založení (nikoliv jako garance trvání či bezproblémového průběhu nájemního vztahu) byly náklady na provizi realitní kanceláři určeny.

Úbytek majetku žalobce nastalý v důsledku plnění z mandátní smlouvy (stranami neporušené) tak nepředstavuje zbytečně vynaložený náklad, který by byl v příčinné souvislosti s porušením povinností vyplývajících ze smlouvy nájemní. 

Závěr 

Znalecký posudek je ve sporech o náhradu škody významným důkazním prostředkem a v rámci dokazování mu přísluší významné místo. Právní úprava náhrady škody je však poměrně obecná a neobsahuje bližší definice skutečné škody a ušlého zisku, a možná právě proto v praxi ze strany znalců často dochází k chybné interpretaci a zaměňování těchto pojmů. Proto jsme se v tomto textu pokusili popsat hlavní mantinely, které pro stanovení výše škody nastavuje judikatura.

Judikatura v oblasti náhrady škody je velice obsáhlá a její komplexní analýza dalece přesahuje rozsah tohoto článku. Ten se zabývá spíše analýzou typových případů založených na naší dlouholeté praxi v oblasti vyčíslování škod. 

Hlavní pravidla kalkulace ušlého zisku a skutečné škody: 

• Ušlý zisk je dán rozdílem mezi celkovými výnosy z podnikání a náklady potřebnými k dosažení těchto výnosů, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv. Pokud poškozený vynaložil určité náklady, jež měly sloužit k dosažení výnosů z podnikání, avšak v důsledku škodní události k tomu nesloužily a příjmem z podnikatelské činnosti nebyly uhrazeny, jde o skutečnou škodu, na jejíž náhradu má poškozený nárok za podmínky, že vznik této újmy je v příčinné souvislosti se škodní událostí.

Stanovení výše ušlého zisku nesmí být spekulativní, tedy musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše ušlého zisku blížící se podle běžného uvažování jistotě.

Ušlý zisk za budoucí období lze nárokovat jen ve výjimečných případech, kdy je nepochybné, že zisk, který byl důvodně očekáván, byl vlivem škodní událostí definitivně ztracen. S tímto souvisí i následující pravidlo.

Ušlý zisk by se měl zpravidla počítat zpětně tak, jak plynul, a nikoliv k datu škodní události, protože k datu škodní události obvykle není jistota, že poškozený svoji výdělečnou činnost v budoucnu neobnoví.

• Ušlý zisk má být počítán na úrovni výsledku hospodaření před zdaněním.

• Znalec musí zkoumat příčinnou souvislost v rámci své odbornosti, plyne-li to přímo či nepřímo ze zadání posudku..

• Samotná existence škodní události a stavu, který zpravidla bývá jejím důsledkem, nepředstavuje důkaz existence příčinné souvislosti. Je nutné zkoumat, zda takový stav nenastává i z jiných příčin či zda stavy podobné škodní události mají podobné důsledky. Takové zkoumání je nutné zejména u škodních událostí typu zániku smlouvy, zneužití obchodního tajemství, odcizení části majetku apod.

• Při nárokování skutečné škody spočívající v poklesu hodnoty podniku je nutné rozlišovat, kdo škodu nárokuje – zda vlastník obchodní společnosti či samotná obchodní společnost. Je nutné dát pozor na to, kým a v jaké výši bude nárok na náhradu újmy uplatňován, aby se předešlo dvojímu zahrnutí jedné škody.

Skutečnou škodou může být zničení, poškození, ztráta nebo znehodnocení věci ve vlastnictví poškozeného. Kromě toho mohou skutečnou škodu obecně představovat i tzv. vícenáklady, tedy náklady vynaložené v příčinné souvislosti se škodní událostí po jejím vzniku, či náklady poškozeného, které v důsledku škodní události vynaložil zbytečně – tzv. marně vynaložené náklady.

• U skutečné škody znalec musí zkoumat, zda byly náklady vynaloženy nutně a účelně a zda souvisely se škodní událostí. 

Lze jen doufat, že tento článek přispěje k diskusi a kultivaci praxe vyčíslování škody a ušlého zisku. Tu podle názoru autorů neutěšený stav znaleckého dokazování v těchto případech přímo vyžaduje.  

Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Fakulty financí a účetnictví VŠE Praha, který je realizován v rámci institucionální podpory VŠE IP100040.  

Tabulka č. 1:

Ř.

Údaje v tis. Kč

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

1

Tempo růstu stavebního trhu

7,20 %

9,50 %

10,3 %

5,00 %

-4,90 %

-6,20 %

-5,00 %

-8,60 %

-6,30 %

2

Skutečné tržby poškozeného

18 256

19 534

20 901

22 364

20 128

18 518

17 592

16 009

16 169

3

Tempo růstu tržeb poškozeného

 

7,0 %

7,0 %

7,0 %

-10,0 %

-8,0 %

-5,0 %

-9,0 %

1,0 %

4

Skutečný zisk poškozeného

822

859

857

1 006

805

796

774

736

695

5

Zisková marže poškozeného

4,5 %

4,4 %

4,1 %

4,5 %

4,0 %

4,3 %

4,4 %

4,6 %

4,3 %

6

Kalkulace ušlého zisku z pohledu roku 2008

7

Očekávané tržby poškozeného

 

 

 

22 364

23 930

25 605

27 397

29 315

31 367

8

Tempo růstu tržeb poškozeného

 

 

 

7,0 %

7,0 %

7,0 %

7,0 %

7,0 %

7,0 %

9

Očekávaný zisk poškozeného

 

 

 

 

1 053

1 127

1 205

1 290

1 380

10

Zisková marže poškozeného

 

 

 

 

4,4 %

4,4 %

4,4 %

4,4 %

4,4 %

11

Ušlý zisk

 

 

 

 

248

330

431

553

685

12

Kalkulace ušlého zisku z pohledu roku 2013

13

Očekávané tržby poškozeného

 

 

 

 

21 269

19 950

18 952

17 322

16 231

14

Tempo růstu tržeb (dle růstu stav. trhu)

 

 

 

 

-4,9 %

-6,2 %

-5,0 %

-8,6 %

-6,3 %

15

Očekávaný zisk poškozeného

 

 

 

 

936

878

834

762

714

16

Zisková marže

 

 

 

 

4,4 %

4,4 %

4,4 %

4,4 %

4,4 %

17

Ušlý zisk

 

 

 

 

131

82

60

26

19

  

Tabulka č. 2

Ř.

 Údaje v tis. Kč

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

1

Skutečné tržby společnosti X

18 256

19 534

20 901

22 364

11 200

5 600

541

0

0

2

Skutečný zisk společnosti X

822

859

857

1 006

448

241

24

0

0

3

Znalcem očekávané tržby X

 

 

 

 

21 268

19 950

18 952

17 322

16 231

4

Znalcem očekávaný zisk X

 

 

 

 

936

878

834

762

714

5

Skutečné tržby společnosti Y

 

 

 

 

8 896

14 693

21 533

19 681

18 441

6

Skutečný zisk společnosti Y

 

 

 

 

391

646

947

866

811

7

Skutečný zisk společnosti X + společnosti Y (ř. 2 + ř. 6)

 

 

 

 

839

887

971

866

811

 



[1] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[2] § 2894 o. z.

[3] § 2952 o. z.: „Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.“

[4] Bude zajímavé sledovat, jak se v tomto směru vyvine judikatura. Nová úprava totiž vytváří břemeno zjištění reálnosti, resp. úhrady dluhu vzniklého škodní událostí. Lze si představit situaci, kdy vyúčtované úroky z prodlení či smluvní pokuta budou zcela nebo zčásti prominuty anebo smluvní pokuta bude vyúčtována ovládající osobou ovládané osobě. Kdo toto břemeno ponese, zatím není jasné.

[5] P. Vojtek: Přehled judikatury ve věcech náhrady škody, ASPI, a. s., Praha 2006, str. 132.

[6] Viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo 25 Cdo 4918/2007.

[7] Výsledek hospodaření před zdaněním/tržby.

[8] Viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, 25 Cdo 2846/2008 nebo 25 Cdo 4850/2009.

[9] Viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 1233/2006 nebo 25 Cdo 1807/2000.

[10] 1. protiprávní jednání (delikt); 2. vznik újmy; 3. příčinná souvislost; 4. zavinění. 

[11] Viz např. rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 2784/2011. 

[12] Původně používaný pojem podnik byl k 1. 1. 2014 nahrazen pojmem obchodní závod, který je definován (§ 502 o. z.): „Obchodní závod (dále jen ‚závod‘) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.“ V dalším textu bereme pojmy podnik a obchodní závod jako synonyma.

[13] Tj. jako rozdíl volných peněžních toků za předpokladu bezvadného fungování podniku a volných peněžních toků skutečných (ovlivněných škodní událostí).

[14] Rozsudek NS sp. zn. 29 Cdo 1499/2009.

[15] Dle o. z. je cenný papír věcí.

[16] Např. rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 1228/2004 nebo 25 Cdo 751/2004.

[17] Např. rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 3911/2007.

[18] Např. rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 1233/2006.

[19]Např. rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 3911/2007.