NOZ v praxi: Specifika společného návrhu na rozvod manželství a připojení se k návrhu na rozvod manželství
autor: JUDr. Jiří Grygar, Ph.D. publikováno: 07.05.2014
Zákon o zvláštních řízeních soudních do sebe začlenil řízení o rozvod manželství jako speciální druh „nesporného“ řízení, byť jak ukazuje praxe, mnohdy bychom jen obtížně hledali lepší ukázku typického sporu. Jednou z novinek, které zákon přinesl (přičemž jen některé z nich lze při dobré vůli označit za vítané), je možnost zahájit řízení o rozvod manželství společným návrhem obou manželů (§ 384 odst. 1 z. ř. s.).
Tato možnost je přípustná u obou typů rozvodu, tj. dle staré terminologie u tzv. nesporného rozvodu (dříve podle § 24a zák. o rodině, nyní podle § 757 o. z.), ale i u tzv. sporného rozvodu (dříve podle § 24 zák. o rodině, nyní podle § 755 o. z.). Jinými slovy, i sporný rozvod lze zahájit shodným společným návrhem manželů.
Od společného návrhu, tj. situace, kdy oba manželé podají návrh na rozvod jedním podáním, je třeba odlišovat připojení se k návrhu, tj. situaci, kdy po podání návrhu jedním z manželů se k němu druhý manžel připojí. Připojení se k návrhu přitom nelze obsahově vykládat jinak, než že manžel, který se připojuje k návrhu, činí návrh v celém rozsahu nesporným. Ještě je třeba vnímat připojení se k návrhu jako jednu z podmínek pro tzv. dohodnutý rozvod podle § 757 o. z.; zde však hovoříme o připojení se k návrhu čistě ve smyslu procesním. Totéž ohledně nespornosti obsahu návrhu však platí i u společného návrhu. Lze tedy konstatovat, že společný návrh i návrh, k němuž se druhý manžel připojil, mají stejné důsledky a jsou posuzovány shodně (§ 384 odst. 2 věta prvá z. ř. s.).
V čem se tedy společný návrh a připojení se k návrhu liší?
Za prvé v poplatkové povinnosti. Přestože zákonodárce nereagoval na zavedení společného návrhu změnou zákona o soudních poplatcích, je zřejmé, že u společného návrhu jsou poplatníky oba manželé. Je totiž nutné vycházet z § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích (č. 549/1991 Sb.), který stanoví, že: „poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou navrhovatel (navrhovatelé)“. Povinnost k zaplacení soudního poplatku za žalobu o rozvod manželství ve výši 2000 Kč podle položky č. 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, přílohy zákona o soudních poplatcích, by tedy měla být ukládána jedním usnesením soudu oběma manželům společně. Ve všech ostatních případech návrhů na rozvod je poplatníkem manžel, který návrh podal.
Za druhé v postupu při zpětvzetí. Ustanovení § 387 odst. 2 z. ř. s. stanoví, že vzal-li zpět návrh na zahájení řízení jen jeden z manželů, kteří podali návrh společný, postupuje soud v řízení dále obdobně, jako by manžel, který se k návrhu připojil, své připojení odvolal. To znamená, že pokračuje v řízení, jako by bylo zahájeno na samostatný návrh toho manžela, který zpětvzetí žaloby neučinil. Při společném návrhu se však stává, že manželé se po podání žaloby na rozvod dohodli, že se pokusí obnovit své manželské soužití, ale zpětvzetí pošle jen jeden z nich. Z praktických důvodů se za takové situace jeví vhodným, aby soud s tímto podáním obeslal druhého manžela a vyzval ho, aby se vyjádřil, zda také bere žalobu zpět. Na základě jeho vyjádření pak buď dojde k zastavení řízení (podle § 96 odst. 2 o. s. ř. s tím, že řízení o společném návrhu manželů o rozvod manželství bylo zastaveno, neboť oba navrhovatelé vzali svůj návrh na zahájení řízení v celém rozsahu zpět) nebo bude v řízení pokračováno, jakoby šlo o klasický návrh, zahájený podáním jen jediného manžela, aniž by soud vydával jakékoli další procesní rozhodnutí. Domnívám se, že vzhledem ke znění § 387 odst. 2 z. ř. s., který představuje obsahově speciální úpravu k § 96 o. s. ř., není třeba přistupovat k vydávání procesního usnesení o zastavení návrhu jednoho z manželů (např. „Řízení o společném návrhu na rozvod manželství se podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavuje co do návrhu manželky na rozvod manželství, neboť po podání společného návrhu manžely vzala manželka návrh zpět.“). Takové postupy by dle mého názoru byly bezobsažné a pouze by vedly k „zaplevelování“ soudního řízení.
Připojení se k návrhu je možné odvolat do vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 384 odst. 2 věta prvá z. ř. s.). Toto omezení má praktické důsledky, neboť u společného návrhu, jemuž bylo vyhověno, není odvolání přípustné (§ 395 z. ř. s.) a soud tak může vyhotovit rozsudek se zkráceným odůvodněním podle § 157 odst. 2 o. s. ř. Stejný postup pak platí i u návrhu, k němuž se druhý manžel připojil, a jemuž bylo soudem vyhověno (§ 384 odst. 2 ve spojení s § 387 odst. 2 z. ř. s.).
Autor je soudcem Okresního soudu Praha-východ.